| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Poruchy příjmu potravy

Na dotazy týkající se problematiky poruch příjmu potravy (mentální anorexie, mentální bulimie, záchvatovitého přejídání) odpovídá Bc. Marie Vavrušková, sociální pracovnice Občanského sdružení Anabell (www.anabell.cz).
Zodpovězené dotazy [<<Předchozích 10 dotazů]
?
85398

Bulimie 
( 16.7.2011 15:11:14 LARA )

 Vazeny pane doktore! Trpim bulimiì neco pres 17 let, je mi 48 let, zacala jsem, kdy mi bylo 31 let. Posledni 3 mesice je to lepsi, mela jsem obdobi, kdy jsem denne zvracela, prumerne v techto letech tak 2-3 tydne. Mivala jsem obdobi, kdy se mi podarilo treba i dva tydny, mesic nezvracet. Uvedomuji si stale vice, ze s tim musim prestat, kolik casu penez, energie a jidla....vyhozenych!!! Dari se mi,uz jsem 8 tydnu nezvracela, mam pocit, ze se stale vice "poznavam" a uvedomuji si, ze prejadni je pro me vyjadreni nesouhlasu, protestovani, kompensuji tim pocit, ze se necitim byt pochopena a dostatecne ocenena od druhych. Mam casto pocit, ze davam druhym prilis a malo dostavam.... Myslim, ze mi chybi zdrava agresivita... Posledni dobou nekdy jidlo rozkousu a pak vyplivnu... Pro me je to krok kupredu, chci ale zvladnout i tenhle druh ppp... Co mi poradite? Jakou mohu najit alterantivu na toto moje "nekorektni" reseni stressovych situaci? Nechci se navzdy stat otrokem tohoto zlozvyku. Stydim se osobne se predstavit v poradne, jeste nejsem na "takove" urovni.. Muzete mi poradit timpo anonymnim zpusobem ? Moc vam dekuji za pochopen a pomoc. Hezky den! Lara Vaše zkušenosti:
poruchy prijmu potravy
Re: poruchy prijmu potravy

Napište váš názor, vaše zkušenosti.

?
85335

Buclatá 9letá dcera, která jí ráda sladké i tajně 
( 2.7.2011 19:27:03 dáša2 )

 Dobrý den, mám dceru, 9 let měří 141 a váží 40,5 kg. Již při kojení se přejídala, potom zvracela a dětská lékařka mi řekla, že jí tedy musím snížit čas kojení, musela jsem čas měřit na vteřiny, pak nezvracela. Již při kojení byla spíše buclatější. (Kojila jsem dceru dva roky) Kolem jednoho roku věku jí tchýně, která s námi bydlela v domě začala podstrkovat sladké, dcera byla těsně kolem obezity, lékařka doporučila vyloučit vše sladké a hodně pohybu. Tchýně, která dceru hlídala každy den, jí tedy dávala sladké tajně a protože jsem zakázala kočárek, nosila ji na zádech... Vůbec jsem nechápala, proč je dcera stále buclatá, když jí nic sladkého nedávám. Až nám manželův syn, který k nám jezdil na víkendy, situaci objasnil: po dotazu jestli po návštěvě u babičky v bytě něco dcera jedla a tchýně řekla, že vůbec nic, se po jejím odchodu divil, proč lže, když jí přece dala čokoládu. Kromě toho dceru tchýně učila také lhát mi ohledně jídla až do jejích cca 3 let, pak jsme se odstěhovali, ale tento zvyk dodržovala i později při svých návštěvách. Dcera dnes ví, že jí sladké nechci dávat a proč a doma se zdá, že je vše v pořádku. Cca jednou týdně mají děti k snídani sladké, Příležitostně při oslavách je také povoluji. Jakmile ale jde k babičce, tentokrát mé matce, se kterou bydlíme v jednom domě teď, (s tchýní už nebydlíme), pokaždé u ní vyžaduje a hledá sladké. Babička samozřejmě většinou neodolá. Obávám se, že ve škole dostává sladké ke svačině od svých spolužáků, protože mi chléb, který dostává ode mě, nosí obvykle zpět domů. Odmítá jíst normální jídla, pokud nejsou sladká, její jídelníček se skládá pouze z "kovářského chleba a topinek z něj, špenátu, bramboráků, vajíčka natvrdo a jedla by bílé pečivo, pokud bych jí ho povolila, stejně tak pizzu, nejlépe bez nastlaného vršku. Kuřecí řízek sní není však zrovna nadšená. Případně ovoce. Na vše by si dávala kečup. Nepovoluji jí ho, nebo výjimečně. Mléko, dávám jí polotučné, pije skoro 1 litr denně, přestože jí přesvědčuji, že by měla pít půl litru, tzn. dvě větší sklenice. Pokud není jídlo jedno z výše jmenovaných, odmítá jíst úplně, s tím, že nemá hlad. Dceři porce odměřuji, tak aby neměla hlad, ale tak, aby se nepřejídala a domnívám se, že nejí běžné jídlo a ani sladké tolik, co jiné hubené děti. Byli jsme i u dětského dietologa před cca 4 lety, ten nám doporučil zavést sladký den jednou za týden, a celý týden nic. Dcera však během týdne žebrala u babičky a při návštěvách. A v sobotu, "Sladký den" se sladkého tak přejídala, že byla ještě tlustší než před zavedením sladkých dnů, takže jsme "Sladký den" po půl roce raději zrušili. Dceru učím, že jíst musí, aby neumřela, že jídlo je nutné ve správné míře, ale není nutné jíst sladké, protože naše rodina má dobré spalování. Sama jím sladké pouze k snídani, a to jogurt s marmeládou a ovesnými vločkami a moje stravovací návyky nejsou asi také nejlepší, k obědu jím obvykle zelený salát např s tuňákem nebo pečenou rybu a k večeři také čerstvou zeleninu, většinou rajčatový salát se sýrem, ke svačinám celozrnný chléb s máslem či paštikou. V jídle jsem velmi konzervativní a svůj jídelníček příliš neměním. Polévky jím ráda, ale děti je odmítají. Děti, potažmo dcera nejí nic z toho co jím já. Mám obavy, aby až bude dospělá, nezačala jíst do tloušťky, protože si začne dopřávat vše, co doma nedávám, tak, jak se to děje vždy za mými zády. Ale opravdu nevím, co a jak jinak dělat, aby dcera nebyla již teď tlustá, případně aby se mi jí podařilo pomoci snížit váhu. Tělocvik má od letoška zakázaný, kvůli recidivujícím fragmentujícím patním výběžkům. Chůze pouze do cca půl hodiny. Dceru také učím, aby mi říkala vše, co jí, byť bych jí to sama nedala. Nejsem si však jistá výsledkem, protože tchýně jí naučila tak bravurně lhát, že dnes i při jiných příležitostech si nejsem jistá s tím, co je pravda. To už ja ale asi spíše problém pro psychologa. Myslím, že sama k závislosti na sladkém mám sklon, ale mám vůli a svá pravidla si dodržuji. Chápu však, ža je pro dceru asi těžké, dodržovat má pravidla, která pocházejí ode mě. Zajímalo by mě, co dělám špatně anbo jak mohu naučit dceru mít své tělo ráda a zároveň s ním umět pracovat tak, aby nebyla v budoucnosti obézní a odnaučit ji závislosti na sladkém. I dcera sama by byla ráda štíhlejší, ale samozřejmě ve spojení s jídlem se toto přání neobjevuje. Vaše zkušenosti:
Možná ti dokážu pomoct (Anežka)

Napište váš názor, vaše zkušenosti.

?
85323

Poruchy příjmu potravy u starších lidí 
( 29.6.2011 18:41:09 vandava72 )

 Dobrý den ráda bych se zeptala na problém se stravou u své tety a strýce. je jim 61 a 67 let. Strýc začal mít problémy s jídlem (tvrdí, že nechuť už je to tak asi 5 let) po vyoperování myomu z nosu se to sice trochu zlepšilo ale ne moc. Pak nastal veliký zlom po smrti jeho bratra. Od té doby tvrdí, že je "na řadě" on. A nejí přes den skoro nic. Žije víceméně z piva a slivovice. Poslední rok má problémy s tím, že několikrát za den dostane "třasavku" a omdlí. Epilepsie to není. Já se domnívám, že je to tím, že prostě nemá z čeho brát. Teď upadl a má vážně poraněný loket. Je nějak možné ho přimět k tomu, aby začal znova jíst? Nějak mu nejsma schopní to vysvětlit. Ztrácí se před očima je podviživený. Ale on tvrdí, že je v pohodě. Teta se mu začala po nástupu do důchodu přizpůsobovat a ač je cukrovkář, tak dietní režim nedodržuje. Zjistila jsem, že v poslední době, když už něco sní, tak se jde vyzvracet. Je možné že to je bulimie? Jak jim pomoci a motivovat je ke změně. Vaše zkušenosti:
Ne žaludek, ale psyché!

Napište váš názor, vaše zkušenosti.

?
85322

6letý syn nechce ochutnávat nová jídla 
( 29.6.2011 14:37:01 mikina )

 Dobrý den, můj synek (téměř 6 let) je od malička velice konzervativní co se jídla týče. On prostě nerad jí - jídlo nikdy moc neřešil - zdržuje ho. Hlavně ale vůbec nemá zájem ochutnávat. Když byl maličký, vypadalo to spíš tak, že spoj v mozku "mám hlad-musím se najíst aby mi bylo dobře" se u něj nějak nestihl vytvořit.. Byl kojený do dvou let - jednak kvůli tomu, že máme rodinou alergickou zátěž, později (po roce věku) zas odmítal UM. Nakonec se mi na 2 letech věku podařilo převést ho na UM. Hlavně proto, že striktně odmítal a odmítá jakékoli jiné mléčné výrobky, jako jsou jogurty, kefíry, sýry atp. Na milost vzal jedině čokopudink a čokotermix (občas). Byla jsem přesvědčená, že pokud budu denně podávat jogurt - nakonec jsem vybrala dětský (kostíky), který jakž takž jedl - zvykne si, zachutnají mu a budeme moci přejít na jiné druhy. Dopadlo to ale tak, že po 3/4 roce kdy ho měl jako svačinku téměř denně (bylo mu cca 2,5roku ) jsme s kamarádkou a jejím synkem svačily jogurty - on jak viděl, že se chystá malého krmit jogurtem (její dítě je naopak pažravé a mléčné výrobky miluje), zatčal volat- "teto, nedávej mu to! to vůbec není dobrý" (hodně brzy uměl dobře mluvit). To byl tak jasný impuls, že mu takové věci nechutnají, že od té doby mu jogurty prostě nedávám. Já jsem asi jediná osoba, která ho přiměje se najíst, event. pozřít jídlo, které nejpatří mezi jeho oblíbené. Je jedno co, on totiž nejí ani sladkosti typu perník, různé dětské řezy dostávají ve školce), plněné věci, sladké pití atp. odmítá je i jen ochutnat. Takže to není o tom, že by byl zmlsaný, jak mnozí říkají. Už jsem se jednou (bylo mu 2,5roku) byla radit u psychologa a jeho rada - "nenutit, nabízet" byla v našem případě naprosto katastrofální rada - během cca 3 měsíců mi synek přestal jíst veškeré ovoce, hlavní jídla s kousky vařené zeleniny, včetně omáček a polévek. Bylo to strašné období - tehdy nejedl téměř vůbec- max. kukuřičné křupky, rohlíky, opečený suchý chleba a syrovou papriku, okurku a UM, z hlavních jídel kaši, rýži, těstoviny + zeleninová rozmixovaná omáčka + maso, vodní meloun - vše ale v miniporcích jednou kousnout, 2 lžičky...atp. On tedy nikdy nejedl rád a s chutí, ale věděl, že se prostě z krmící židličky nedostane, dokud něco nesní - ty 3 měsíce měly za následek to, že se jeho jídelníček zúžil přímo tragicky. Dodnes jsme se nedostali na stav před touto "radou". Nikdy jsem mu ani nedávala sladkosti místo jídla - on by je stejně do pusy nedal - v podstatě se s nimi seznámil až ve školce - gumoví medvídci. Ani je ale moc nejí. Ze sladkého má rád jen tatranky (u babičky cca 1x za 14dní) domů je vůbec nekupuji, bebe zelené, müsli tyčka malinová s jogurtem, cca 2x měsíčně samotný nesquik cereálie - raději má ale obyčejné kukuřičné lupínky, miluje rýžové chlebíčky (polystyrény) s čokoládou (kupuji pro něj v bio kvalitě) a popcorn. Ve školce jí snad nejhůře ze všech dětí - leckdy nesní za celý den vůbec nic. Jí a má rád věci, které děti moc nejedí - ryby, syrovou zeleninu, melouny - jenže to se MŠ prostě nevede. Vzhledem k tomu, že ho prostě a jednoduše nenechám hladovět, nevypadá podvyživeně - denně má teplé večeře, k tomu vždy jeho milovanou syrovou zeleninu (vyjma rajčat jí vše, schroupe i zelný list), je to štíhlý, souměrný, pěkně osvalený chlapeček (je živější a na sport šikovný). Ovšem toto jeho nejedení zřejmě bylo spouštěčem pro migrény - čeká nás ještě MR, ale už teď to vypadá, že jimi opravdu trpí. S jídlem je to tedy čím dál lepší - každý rok přidáváme něco nového - loni to byly třešně, maliny, hrášek, meruňky atp, jahody zatím odmítá- jí jen lesní (vše ale musí být v syrovém stavu tepelně zpracované to nepozře.... letos přidal knedlíky (domácí) s vajíčkem (klasické knedlíky jako přílohu odmítá dát do pusy), ale je to vždycky kapku boj, než se překoná a dá to do pusy.... Občas mi přijde, že si to jeho tělo prostě řekne a on se opravdu pěkně nají a sní, co mu dám , ale to je tak 1x za týden (nedávám mu to, o čem vím, že nepozře - např. vepřo-knedlo-zelo, špenát, sladká hlavní jídla atp.) Moc na to už nemám nervy, přiznám se... Já jsem ke všemu navíc ten typ maminky, která doma opravdu! vaří (žádné polotovary) a peče (používám třtinový cukr, i různé druhy mouky- pohankovou, celozrnnou a míchám je s pšeničnou). Nekoupila bych knedlík , ani buchty (ten stejně nejí)- zastávám názor, že domácí je prostě domácí! On má z pečení nejraději moje bublaniny vločkami a borůvkami, event. černým rybízem/jostou, bábovky - spíš preferuje sušší věci. Když jdeme do pekárny, vždycky mu říkám, že si může vybrat cokoli - většinou odchází s obyč. rohlíkem, event. preclíkem, někdy nechce vůbec nic - ani ty vůně ho nenalákají :(... Řekla bych, že vařím dobře i zdravě, recepty si i vymýšlím, baví mě to - vyjma mého synka zatím všem (i malým dětem) u nás vždycky chutnalo. Synek mé kamarádky říká, že jsem ta nejlepší kuchařka na světě:), mezi mými kamarádkami jsou rozšířené mé dětské recepty jako např. polévka s červenou čočkou s mrkví, kukuřičná omáčka s krůtím masem, brokolicový/květákový nákyp se sýrem, atp... Dokonce i můj taťka, jeho dědeček, říká, že žádné dítě neumře hlady, jen to naše.... Jako těhotná jsem se těšila, jak budu patlat ty dětské tvarůžky, krémy atp. - on to ale nikdy nejedl - prostě se mi nepodařilo dát mu to do pusy... nejí ani pomazánky, pečivo jen suché. Dá se s tím něco vůbec dělat? Je to normální? Běžné to není určitě. Trápí mě to, pochopitelně. Je to chytrý a šikovný chlapeček, má výbornou paměť a zajímá ho spousta věcí (už 1/2 roku hraje šachy, píše a začíná číst) máme spolu fakt krásný vztah, ale s tímhle si vážně nevím rady... To jsem tak špatná matka, že nedokážu své dítě naučit, aby mělo jídlo rádo? Pevně doufám, že z toho vyroste...už aby to bylo... Vaše zkušenosti:
Náš starší syn je také konzervativní (gloria a 2 kluci)
To znám - vydržte. (Katu, jedna holčička)
Naprosto s vami sdilim vasi starost (Gabriela)
budte ráda

Napište váš názor, vaše zkušenosti.

Zodpovězené dotazy [<<Předchozích 10 dotazů]
Tato poradna již není aktivní - nelze vkládat nové dotazy.

Poslední komentované ze všech poraden


(C) 1999-2023 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.