Rodiče se doma s Ivanem poměrně hodně učili. Jenže on ve škole při zkoušení neodpovídal, tvářil se, že látku vidí poprvé v životě, zadané úkoly neplnil. Co bylo dál?
Je to jedna z nejnepříjemnějších situací, které se mohou rodičům přihodit. Zatímco vy se oddáváte radovánkám, vaše dítě vtrhne do ložnice.
„Já dočtu knížku do poloviny a přestane mě bavit. Ještě jsem nedočetla ani jednu knížku.“ Proč tomu tak je? Co je to za děti, které nezajímají příběhy? Co s tím můžeme my dospělí dělat? A máme s tím vůbec něco dělat?
Nežaluj, slýchají často děti, když si na nějakou křivdu či problém stěžují u dospělých. Odmítnutí je však tou nejhorší reakcí. Dítě totiž svými stesky hledá u dospělého pomoc. Pokud ji nenajde, přestane mu důvěřovat a uzavře se do sebe. Berte proto dítě vážně, i když máte pocit, že prostě přehání.
Rodiče by měli své dítě poznávat a snažit se mu porozumět. Mají však k dispozici také nějaké diagnostické nástroje?
V posledních několika desetiletích se v evropském školství věnuje zvýšená pozornost vzdělávání a výchově nadaných dětí. Jaké jsou jejich projevy a potřeby?
Nevraživost a agresivita mezi sourozenci může předznamenávat násilí v partnerském vztahu. Rodiče by měli vědět, že násilí mezi sourozenci může mít pokračování i v pozdějším životě.
Do školy se těší každé dítě. Katastrofou však je, že toto nadšení se brzy ztrácí a nastupuje apatie, nechuť a rozčarování. Dítě přestává být ve škole šťastné.