Deník Těhulkou podruhé ...snad

datum početí:	18.11.2009
očekávané datum porodu:	25.8.2010

Je sobota ráno ... je mi pořád špatně a do toho začly hodně pracovat nervy. V pondělí kontrola - budem stále 4v1?? pak na 11 genetika ... ať jsou zdraví - prosím ...

Včera v 9+5tt jsem byla u dr. Den před tím jsem měla tak silné nevolnosti, že jsem měla pocit, že ze záchodu asi neodejdu. Trvalo to celý den - nejvíce od poledne do noci.

Dnes pro změnu jsem letěla už v 5 hodin ráno.

Ale ke kontrole.

Po dlouhém UTZ beze slov jsem zase začla být maličko nervozní, než dr. začal mluvit, ale pak řek ... no tak se zdá, že se všem daří zatím dobře! Takže to znamenalo jediné - všechny 3 miminka se drží co můžou. Když jsem se zeptala jestli ty dvě jsou stále o tolik menší tak mi řekl, že rozdíl velikostí je jen v obalu, ale že miminka jsou stejně veliká a mají všechny zhruba 2,5cm :-) To je úžasný zázrak - snad to nějak všichni zvládnem :-)

Další kontrolu mám za 3 týdny a doporučil mi pak domluvit se na steh. Prý pro jistotu - takže další nervičky, ale když jsem to zvládla do teď tak musím i pak.

Ve čtvrtek si chci skočit do laborky na krev na genetické vady v prvním trimestru ... poté se musím objednat k Mičanikovi na UTZ a on pak posoudí krev s UTZ a vyhodnotí rizika. Bohužel nevím nakolik jsou schopni tohle řešit u trojčat, takže důležité bude zaměřit se hlavně na ultrazvuk jak mi řekl doktor. Tak uvidíme - snad to dopadne dobře.

Dnes jsem byla na kontrole. Dr. se zeptal jak se mám - já řekla, že jsem absolutně bez energie pořád s žaludkem na vodě. Řekl, že v tom případě to je dobré a že teda kouknem.

Koukal, koukal dlouho ... začla jsem být nervozní ... zeptal se mě jestli nebolí a jestli může ještě hlouběji ... byla jsem silně nervozní, že srdíčko nebije ... tvářil se vážně, zamyšleně .. a pak jen řekl:

"No .. tak jsou tam tři!" v tu ránu by se ve mě krve nedořezal, začla jsem se třást .. a říkám a všechny mají srdíčka? tak mi řek, že ano a ukázal mi je.

Dvě jsou stále menší než to jedno hlavní ... ale prostě bojují všichni. Řekl, že teď se s tím stejně nic dělat nedá .. počkáme do 10.týdne jak to vypadá a jestli srdíčka budou nebo to vyhraje jen to jedno. Případně se pak ve 12.týdnu jde na redukci na dvojčata. To jsem řekla, že nevím, jestli na to mám sílu a že teda počkáme jak to bude vypadat v tom 10.týdnu.

Takže ... čeká nás hodně perných dní do další kontroly za 14 dnů .. a pak asi hodně těžké rozhodování.

Zítra má Vojtíšek narozeniny a já jdu na další kontrolu. Hrůzu mám už teď. Zároveň se bojím, aby tam asi nebyly všechny 3 - protože tak velké riziko raději nechci, na druhou stranu se bojím,že tam už nebude žádné - zvláštní pocity. Je mi špatně - poměrně zatím né tragicky - asi to teprve příjde. Věčně cítím žaludek na vodě a pocit na zvracení, ale kéž by to zůstalo jen na této úrovni. Vojtíšek zůstal u babičky, přivezou ho asi až v úterý.

Dnes jsem byla na kontrole a dočkala se dalšího zázraku!!!! Na UTZ byly vidět 3 gestační váčky, dva malinké - ale obsahovaly asi žloutkový váček, a jeden veliký s 5,8mm velkým miminkem a srdíčkem!!!!!

Doktor do papírů napsal trojčata s otazníky, sám řekl, že to vidí spíš na jedno, ale že se ty dva váčky klidně ještě mohou rovinout, protože prázdné nejsou - a další kontrola je v pondělí, právě aby zkontroloval jak to vypadá.

Včera jsem si dělala test - čárka vyskočila hned, ale zůstala slabá a já měla fakt hroznou noc ... o to víc jsem byla dneska nadšená, že jsem teda skoro šokem u dr. mluvit nemohla :-)

Tak uvidíme - snad se udrží aspon jeden bobeček.

Je sobota, v pondělí mě čeká UTZ, na kterém se uvidí jestli je naše miminko v pořádku ... tak moc doufám, že bude bít srdíčko a zároven se tak moc moc bojím. Na Silvestra jsem měla silné pichlavé bolesti v podbříšku až jsem musela zůstat sehnutá. Včera byl test nádherně pozitivní - druhá čárka vyskočila hned po 10sekundách kdy jsem namočila proužek - prakticky jak začal nasávat hned ukazoval čárku. Ale ... mám pořád vnitřní strach až mě to děsí - nevím proč to tak cítím.

Zatím nic moc nepozoruju, ještě před pár dny mě popíchávalo u slepého střeva, bolelo bříško jako na MS a ted v podstatě už 2.den nic.

Dnes jsem byla na krev a UTZ ... na UTZ našel dr. jen malou dutinku a nad ní "záři" vysvětloval  mi to snad tím, že se tam "snaží" klky či co... a že vše je zatím ok - že více na UTZ v době 4+6tt neuvidí.

Krev byla po 12 hodině - přiznám se, že jsem ji čekala maličko vyšší, ale sestřička říkala, že to roste pěkně ... minule bylo 324jednotek  teď po 6 dnech je 1910 jednotek - takže nějakou tu pomyslnou normu co dva dny o 66% splňuju, tak snad bude vše ok.

Další kontrola až 4.1. ... to půjdu hodně hodně napnutá, protože by mohlo být vidět srdíčko  - už teď mám nervy.

Včera jsem byla poprvé u dr. Krev byla pozitivní :-) a dokonce 324 jednotek - což je jednou tolik než bylo u Vojty. Jsem moc šťastná, ale zároven se bojím - to je jasné.

UTZ dělal dr. jen přes břicho. Říkal, že zatím vypadá vše dobře ... mám se prý těšit na další kontrolu, že tam vidí malou dutinku, ale že to ještě nemusí až tak nic znamenat, a že prostě musíme vyčkat. Další kontrolu mám 22.12. vyloženě předvánoční .... tak snad se budou plnity sny :)

Když byly Vojtíškovi 2 roky začla jsem toužit po dalším miminku. Ne že by mi ten malý rarach nedal zabrat :), ale přece jen jsem chtěla aby měl "parťáka nebo parťačku" a aby nás doma bylo víc.

Pořád jsem ale kojila ... a tak jsem se to asi měsíc po druhých narozeninách rozhodla utnout. A protože i cesta k Vojtíškovi byla dlouhá a nakonec vyšla až na 3.tranfer embryek u umělého oplodnění, šla jsem rovnou za panem doktorem, který nám už jednou pomohl.

Domluvili jsem se, že začnu brát Prednison a za 3 měsíce podstoupíme KET ze zmražených embryí, které ještě zůstaly z pokusu, ze kterého máme Vojtíška. Nějak se to pak semlelo a koncem května jsme šli do akce. .... ovoce to ale bohužel nepřineslo - test byl negativní.

Po té jsem se domluvili s dr., že by bylo vhodné zkontrolovat vyšetření v Praze na imunologii, tím se nám vše dost prodloužilo, ale kdo si počká ten se dočká ... a už tu byly výsledky (a v nich doporučení že za 6 týdnů léčby je možno zkusit další IVF). A tak se taky stalo.

Dohodli jsem se s doktorem na injekcích Merionalu ... píchají se do svalu a já ať ušetřím svůj čas se rozhodla, že si je budu píchat sama. Opravdu je to jen o velkém odhodlání si bodnout tu velikou jehlu do stehna, ale poprvé jsem to zkusila před sestřičkou ... a zvládla jsem to. Doma jsem si na to už pak zvykla a hezky jsem si odpíchala všech 10 injekcí + pak vyvolávací Pregnylovku ... za dva dny se šlo na odběr vajíček.

Moc jsem se bála narkozy ... ale zvládla jsem ji naprosto skvěle, tentokrát naštěstí bez zvracení, ale bolesti jsem měla veliké. Dva dny jsem opravdu šílela bolestí ... dr. jen naznačil, že vaječníky uhýbaly a tak museli silně tlačit na břicho - no mě to ale bolelo až u klíční kosti a to tak bodavou bolestí, že jsem nemohla sedět, chodit ani ležet. Dvě noci jsem opravdu více méně protrpěla. Nicméně odměnou mi bylo 13 folikulů  - z toho 11 vajíček, 10 bylo zralých a všechny se oplodnily. Zaplatili jsem si metodu IMSI (novinku co se zatím nedělá běžně ve všech CAR) a druhý den jsem volala jak to vypadá. Dozvěděla jsem se, že se oplodnila všechna vajíčka a že na transfer mám přijet v pátek na 10 hodinu. Prý nebudou dělat prodlouženou kultivaci, minule jsem prý otěhotněla bez ní tak to teď taky zkusí.

Transfer probíhal naprosto skvěle - necítila jsem žádné nepříjemné pocity, hodinu jsem si poležela a pak jsem šupajdila domů odpočívat. Vojtíška mi hlídala 4 dny babička tak jsem měla čas na to "prostě nic nedělat". Jenže ležet mě moc nebavilo, tak jsem tak různě posedávala, pochodovala - šetřila se - to ano ... ale vyloženě jsem se neplacatila 4 dny v posteli.

Když jsem chtěla zkoumat zda "už něco cítím" nic mě nenapadlo ... jen silné nervy :-) Zkoušela jsem dělat test 2.den po ET zda je v těle ještě Pregnyl - na testu jsem viděla // a říkala si, kéž by jste tam byly za pár dnů a opravdu z důvodu těhu a ne jen z pregnylu.

Další test 4.den po ET už byl negativní ...

Nevydržela jsem a celkem hloupě zkusila udělat test 5.den po ET ... po limitu, po uplném zaschnutí testu jsem viděla totálně slabý stín ... říkala jsem si, jestli to náhodou nebylo zase z pregnylu .. bála jsem se radovat (bojím se i teď :-)

6.den ráno na testu nebylo nic ... zkoušela jsem velmi citlivý Rapid clear co má citlivost 10 jednotek a byl naprosto negativní ... už jsem to skoro odpískala ... ale večer mi to nedalo a testla jsem zase obyčejným s citlivostí 25 jednotek a zase po zaschnutí stín .. o nic silnější než ten 5.den ... naprosto neviditelný (viděla jsem ho jen proti světlu u okna) .. ale viděla jsem ho.

7.den jsem stín na testu našla zase .. zdál se mi o chlup silnější a já si začla říkat, že snad .... jen proč pořád nesílí???

8.den už stínek byl viditelně silnější a 9. zase ...

10.den na mě už čekala v limitu docela hezounká slabá čárečka. ... 11.den což je dnes byla zase o něco silnější.

Nevím ... možná se ve mě opravdu rodí nový život, dám mu určitě šanci a budu ho moc přemlouvat, aby zůstal celou dobu co má .. aby celých 9 měsíců bylo prima ... aby jsem to spolu dotáhli do konce .. a aby měl Vojta sestřičku nebo bratříčka ... a aby nás doma bylo víc :-)

Zítra jdu na první krevní odběry.