Hunzové (1.část)

Hunzové (články)

Lidi vždy zajímalo, jak zůstat dlouho mladým, zdravým a plným sil. Zdá se, že některé národy na to mají speciální recept. Proto se staly objektem zájmu vědců. Jedním z nich jsou Hunzové, národ žijící v zapomenutém Himálajském údolí. Hunzové nebývají nikdy nemocní, vypadají mladě i ve vysokém věku a před dovršením sta roků neumírají! Hunzové jsou opravdu jakoby věčně mladí. Lidé dosahující 140 roků nejsou mezi nimi žádnou výjimkou, tak jako ani ženy rodící po padesátce. Neví, co jsou nádory, problémy se srdcem či vysoký krevní tlak, jejich děti nepoznají spalničky, spálu, černý kašel a ani dokonce neslyšely o rýmě. Všechny rány (které utrží při práci či pádu), včetně hlubokých a nejkomplikova­nějších zlomenin, se jim bleskově zahojí. Do pozdního stáří si zachovávají mladistvý vzhled a šediví až po stovce. Je to zcela neuvěřitelné, ale je tomu tak. Jak je to možné?

Už samotný původ Hunzů obklopuje tajemství. Jedna z legend hovoří o tom, že jsou potomci řeckých vojáků, kteří dezertovali z armády Alexandra Velkého, unesli několik perských žen a ukryli se s nimi v těžko přístupném údolí obklopeném vrcholy Himálají. Zdomácněli tam a navzdory nepříznivým podmínkám začali pěstovat na horských úbočích různé plodiny a přepadávat čínské kupce putující po karavanové cestě. Přívrženci kosmického rodokmene Hunzů zase tvrdí, že v této oblasti mohlo kdysi dojít k havárii kosmické lodi. Členové její posádky zůstali v tomto údolí a vzali si za ženy pozemšťanky. Svědčí o tom i jejich vzhled. Hunzové jsou jediným národem v okolí, který má světlou pokožku. Jejich jazyk není příbuzný se žádným na světě, ani s řeckým. K tomu ještě přistupuje i neobyčejné zemědělství: terasovitá pole jsou vyrvána horským úbočím a obklopena kamennými zdmi. K tomu všemu se přidává vysoký věk Hunzů a jejich železné zdraví.

Rytmus přírody Hunzové žijí prakticky odděleni od civilizovaného světa. Nemají elektřinu, naftu ani svíčky. Vstávají za svítání (v létě v pět hodin ráno), jdou spát za soumraku, nejpozději v deset večer. Téměř celý den pracují na poli, starají se o zvířata. Mnozí se zabývají řemeslem, například tkají látky. Žijí v rytmu ročních období. Baví se, sportují, závodí v lukostřelbě, hrají míčové hry. Každý z nich, dokonce i malé děti, se oddává meditaci. Robert McCarrison, anglický lékař, který mezi nimi strávil sedm let, je přesvědčený, že největší vliv na kondici Hunzů má jídlo. Dokonce v tomto smyslu provedl několik experimentů. Dvě skupiny potkanů umístil do stejně komfortních podmínek, ale jednu z nich živil tím, co jedí Hunzové, a druhou jídly, která jsou typická pro Angličany. První skupina potkanů žila mnohem déle a vůbec nebyla nemocná. Potkani krmení „anglickou stravou“, jejíž součástí je i bílý chléb a margarin, slazený čaj, vařená zelenina, masové konzervy a slazené džemy, onemocněli na různé choroby. Navíc tak znervózněli, že se začali navzájem požírat.