| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

 Strom názorů k článku K čemu jsou holky na světě

 Celkem 232 názorů.
 Iva (Aneta03, Radovan06) 


ale... 

(9.3.2005 11:48:21)
zajímavý článek, zdá se mi i objektivní, v rámci možností
...ale teorie, plány a přání je jedna věc a jak potom člověka zmasíruje praktický život k obrazu svému je věc druhá, takže bych uvítala v grafu ještě třetí sloupeček aneb "jak doopravdy dopadly"
 difo 
  • 

Re: ale... 

(9.3.2005 12:41:35)
... a co tomu po letech samy říkaly. :-)
 Marysha 
  • 

Re: Re: ale... 

(9.3.2005 14:46:27)
No ano, teorie je jedna vec, praxe druha. Vetsina paru nezustava jen u jednoho ditete...
 Ishka 


Jak mám brát článek vážně?? 

(9.3.2005 13:18:36)
Nechci rozebírat celý článek, jistě v něm zazněly věci, se kterými souhlasím i nesouhlasím, nicméně když jsem si přečetla dvě básničky, které autorka k článku přiřadila, a potom následující komentář: "Je patrné, že autor malým čtenářům vysvětluje, jaká role bude jednou očekávána od děvčátek a jaká od chlapců, zcela ve shodě se stereotypním vnímáním rodových rolí. Za povšimnutí stojí kromě názvů básniček třeba také odlišný rozsah", musela jsem si opravdu poklepat na čelo... :-)
Jak mám brát vážně různé gender studie, když mi předkládají jako jeden z důkazů nerovnoprávnosti žen to, že básník-můž napíše o 4 verše delší báseň o klukách než o holčičkách?!
Pane Žáčku, snad se příště prosím víc nad svou tvorbou zamyslete, přihoďte dva tři rýmy, i když se vám to třeba nebude líbit. Vyhnete se tím tomu, abyste byl dáván jako příklad nadřazenosti mužů :-))
 darra 
  • 

Re: Jak mám brát článek vážně?? 

(9.3.2005 13:30:46)
No, nevím jak vy, ale já myslím, že to nebylo o délce těch básniček, ale o obsahu. Celého Žáčka jsem nikdy nečetla, ale nikde jsem neobjevila ani náznak o "odkrytých obzorech" pro "děvčátka". A co se týká rolí dnešních žen a mužů? Doba se mění a všichni pomalu, ale jistě s ní, tak proč by se neměly měnit i ty role? Konec konců, můj muž klidně myje nádobí a chodbu, tak proč by měl být výjimkou? Podotýkám, že toto činí zcela dobrovolně, bez nátlaku a v době kdy je třeba - ruce mu nikdy neupadly.
 Líza 


Re: Re: Jak mám brát článek vážně?? 

(9.3.2005 13:34:29)
No já nevím...extrémy nemusím, ale když jsem v neděli slyšela z tv písničku (jak se jmenuje pohádka, si nepamatuju, ale je poměrně známá, taková ta variace na princeznu se zlatou hvězdou v novějším vydání) "kluci jsou páni, to je zkrátka marné, patří jim svět hned jak vlezou do gatí", měla jsem kopřivku a cukání pohádku vypnout. Proč mají tohle moje dcery poslouchat, že kluci jsou páni...
 Martina, VŠ na MD 
  • 

A co s dětma? 

(9.3.2005 13:54:28)
Ptát se studentek na "kdyby" je sice zajímavé, ale obávám se, že jejich názory budou bohužel trochu naivní. V praxi bohužel skloubit kariéru a péči o malé děti není tak snadné. Nejen najít zaměstnavatele, který bude akceptovat práci na částečný úvazek, ale především někoho, kdo se bude starat o děti místo matky. Pokud nejsou na blízku ochotní prarodiče v důchodu, je to prakticky nerealizovatelné. Spíš bych byla pro, aby se ženy na MD nesnažily pouze o krkolomné skloubení péče o dítě a kariéry, ale dokázaly mateřskou dovolenou prožívat aktivně a využívat ty možnosti, které jim MD nabízí. Osobně jsem se naučila udělat svému synovi webovou stránku, píšu na web pro matky, chodím do jazykovky, sportuju (pořídila jsem si kolečkové brusle ke kočárku), s malým chodím plavat, na výtvarku, do mateřského centra, chystáme se začít cvičení pro prcky. Víc už bych osobně asi nestihla. A ty děti jsou přece naše, ne?
 MajdaZ 
  • 

Brát článek vážně? 

(9.3.2005 17:53:47)
Ani nevím, jestli se může v sociologické studii uvést nějaké "kdyby" - stává se z toho prostě jen jakýsi nerovnoměrný průzkum postojů, ale zase nepodložených činy.
 Toranoko 
  • 

Re: A co s dětma? 

(9.3.2005 19:31:39)
No fajn, ale co budes delat, az se te zamestnavatel (ten samy, co nechce brat na polovicni uvazek) zepta, jakou mas praxi a kdo ti ty deti pohlida, az budou nemocny? Budes mu rikat, ze jsi jezdila koleckovych bruslich a chodila plavat?
Tim nechci rict, ze bych si materskou taky neuzila, ale ze tim, co popisujes, se problem neresi, ale odsouva.
 Janka.b 


Re: Re: A co s dětma? 

(9.3.2005 19:46:40)
Zaměstnavatel se nesmí podle zákona uchazeče o zaměstnání ptát na počet dětí, kdo je bude hlídat a podobně, aby se nejednalo o diskriminaci. Chtěla bych vidět, jak uchazečka zaměstnavateli říká, že se jí na něco takového nesmí ptát a jak ji zaměstnavatel přijal :-). Nebo jak si uchazečka stěžuje na postup potenciálního zaměstnavatele u Úřadu práce a pak je přijata :-)
Ti naši zákonodárci asi žijí v jiném světě - ovšem jako teorie je tento zákon docela fajn - kdyby to fungovalo.
 Toranoko 
  • 

Re: Re: Re: A co s dětma? 

(10.3.2005 17:28:50)
No jasne, jenomze kazda praxe se da prosadit jen v tom pripade, ze nekdo zacne. Tzn. kdybych se uchazela o misto a zasadne odmitala odpovidat na tyhle otazky, asi me (dneska) nikde nezamestnaji. Ale kdyz to zacne postupne delat vetsina, situace se zmani.
Prvni zensky na VS to asi taky nemely zrovna ruzovy...holt zmenit nazory a praxi verejnosti je drina.
 Martina 
  • 

Re: Re: A co s dětma? 

(9.3.2005 20:29:14)
Asi jsem to nenapsala nejlíp, samozřejmě mě taky štve, že trh práce je k matkám krutý. Článek podle mně nebyl o návratu do práce po MD, ale o ženské roli a podle mně k ženské roli péče o děti patří. Zarazil mě i ten studenstský průzkum. Už to podsouvání studentkám, jak budou mít v šestadvaceti našlápnuto na skvělou a výtečně finančně ohodnocenou kariéru... A další naivní představa, jak LEHCE lze skloubit péče o dítě s kariérou. Ano, možná je chyba v systému, zaměstnavatelé matkám vstříc nevycházejí, jesle nejsou a společnost to ve své většině nechápe. Ale pokud budeme děti chápat jako něco, co sice chceme, ale ať nás to zároveň moc neomezuje, tak je to podle mně špatně. Zase budeme tam, kde jsem byly, upachtěné superženy, které zvládnou všechno. Na druhou stranu chápu, že jen péče o dítě a pobyt v domácnosti málokterou dnešní ženu plně uspokojí. Péče o malé děti je náročná a myslím si, že si i své mateřské role můžeme užít a zasloužíme si i jiné odreagování než další směnu v práci. Vždyť už makáme doma:-)
 Petra II. 
  • 

Re: Re: Re: A co s dětma? 

(10.3.2005 9:32:41)
Moc hezký príspevek Martino, líp bych to nevyjádrila. Sice bych polemizovala s tema jeslema, protoze to je podle me neco, co detem neprospívá, ale jinak más pravdu. A co se týce toho, ze dnesní zeny být jen v domácnosti neuspokojuje : hlavne se do nich ze vsech stran hustí, ze je to preci uspokojovat nemuze a nesmí, být s detmi doma není in, in jsou prece jenom zamestnané matky...
 Alena 
  • 

Re: Re: Re: Jak mám brát článek vážně?? 

(9.3.2005 14:14:43)
Souhlasim s vami. Navic pojem role se mi zda trochu nebezpecny. Jako socialni studie to ujde, ale nesmi se to chapat osobne, to by pak nekdo kdo neni jako vetsina mohl mit z toho komplexy, ze "neplni roli ktera spolecnost od neho ocekava" :)
A jeste k tem moznym rozhodnutim bych pridala jedno:
Venovat se diteti napul s otcem, napriklad prvni rok matka zustane doma, druhy rok otec. Potom dite jde do skolky. Zda se mi to jako rozumny kompromis.
 Katka 2 deti 
  • 

Re: Re: Re: Re: Jak mám brát článek vážně?? 

(9.3.2005 15:21:25)
Já osobně nejsem pro úplné pomužštění žen. Každý má v životě svou roli, je to už dané fyzickým uzpůsobením, ženy rodí a kojí děti, muži tuto výsadu od přírody nemají. Nemám chuť hrát se synem fotbal ani tenis, ani hrát si s letadly či autodráhou mi nic neříká - naštěstí je tu ochotný otec, který tyto mé "nedostatky" více než vynahradí, o to raději si zatancuji s dcerou a stavíme si v domečku pro panenky. Prostě tak to je. Nevidím důvod proč dělat pro mne věci nepřirozené jen abych dokázala .. co vlastně? emancipaci? - to je přece nesmysl, my - ženy - můžeme vše, máme možnost volby, myslím že můžeme více než muži - je jen na nás jak svých možností využijeme.
Práce si doma nedělíme já to a ty ono, prostě každý se chopí toho co je mu bližší - když manžel lítá okolo domu a buduje terasu, odklízí sníh apod. přece po něm v rámci nějaké nesmyslné rovnoprávnosti nebudu chtít věšet nebo žehlit prádlo - což mimo jiné s přehledem zvládne když jsem na služební cestě. Když je kdokoli z nás mimo domov - domácnost funguje teplé večeře, vyprané prádlo ať je mimo domov kdokoli, muž nebo žena - myslím že děti to také vidí a přinesou si to do své budoucí rodiny. Prostě raději vyperu a vyžehlím než sekám trávu.
 jitka (dcery 11 let a 3 roky) 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Jak mám brát článek vážně?? 

(9.3.2005 15:46:45)
Katko,já osobně s vámi v některých věcech nesouhlasím.Proč bych měla dělat jen ženské věci jen proto,že sem žena.Mám 2 holky a kdybych toho syna měla,klidně bych s ním ten fotbal hrála a můj muž sám dceři koupil k vánocům autodráhu a hráli si s ní.Doma si práce taky nijak zvlášť nerozdělujeme a sekání trávy na chalupě mi vůbec nevadí,to občas radši jezdím se sekačkou než stojím u plotny.
 Katka 2 deti 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jak mám brát článek vážně?? 

(9.3.2005 16:00:36)
Mám dojem, že jsem se asi špatně vyjádřila, nevnucuji nikomu aby si doma rozdělili zábavu či práci naopak než ji máme většinou rozdělenou u nác, ale jak jsem psala není pravidlem aby muž dělal mužskou práci a já ženskou jen nám je to prostě přirozeně bližší a tak je to i s našimi dětmi. Znám spoustu žen, které preferují "mužská" povolání, práci či zábavu ale mě osobně je bližší trdiční způsob uspořádání domácnosti, prostě mě to NEBAVÍ hrát si "mužské" hry a zábavy či práce. jak jsem psala máme možnost volby a v mnoha směrech ji máme dokonce větší.
Můžeme zůstat doma s dětmi, nebo můžeme jít brzy do práce či nikdy do práce, nikdy na nás nikdo nebude pohlížet jako na něco nepřirozeného, u mužů to tak jednoznačné není, muži doma s dětmi jsou spíše výjimkou a zřejmě v čistě mužské společnosti spíše předmětem posměchu. Já se toho názoru nedržím jen konstatuji současný stav.
 Lída 3,5a 6let kluci 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jak mám brát článek vážně?? 

(9.3.2005 17:20:58)
Když se muž stará plně u děti je to jako když se zbláznil.Nevím proč to spousta lidí tak bere.Bohužel máme takových lidí okolo nás spoustu.Já na jeden týden v roce svěřím péči o domáctnost tatínkovi a je to paráda.Já si užívám a děti taky.A letos v létě jsem je poslala samotný na 3dny kempovat a jak si to užili.Když jsem se někde zmínila tak to bylo buď:CHUDÁK!!(navim proč?).Nebo tobě přeskočilo vždyť jim ani pořádně neuvaří(blbost,ale lidi si to nemyslí).bude to trvat ještě dlouho.Snad se to změní.
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jak mám brát článek vážně?? 

(10.3.2005 20:56:29)
Lído, manžel taky bere kluky pod stan (staršího měl poprvé v lese na týden v roce) a ještě se nad tim nikdo nepodivoval, ani ho nelitoval. Asi žijem v jinym světě. Ale jsem za to ráda :-)
 ronniev 


Co si myslí lidi 

(10.3.2005 22:53:19)
Je to tak, já se taky setkávám s názorem (i od své vlastní matky!!!) - jak můžeš odjet na víkend na nějakou akci s kámoškou a nechat manželovi na krku tři děti, jak to CHUDÁK zvládne (varianta: jak k tomu ten CHUDÁK přijde - skoro by si jeden myslel, že ty děti mám s někým jiným!)? Když totéž zvládnu já, nikomu to divné nepřijde. A když jsme doma oba, tak se o povinnosti prostě podělíme, třeba i tak, že ráno, než si já "odšlapu" svou půlhodinu na stepperu, on udělá snídani a vzbudí děti. Já je pak rozvezu do školky a školy, starám se, aby měly sebou, co mít mají, nakupuju, peru, vařím, vozím na kroužky - ale když je manžel večer doma, koupe a ukládá on a stejně tak mu nedělá potíže se postarat i o večeři, když já jdu třeba do divadla. Na druhou stranu mně nevadí, když jeden dva dny v týdnu přijde o půlnoci, protože potřebuje pracovat. S tímhle uspořádáním nemá problémy ani on, ani já, ani děti - jen to okolí. Ale to nám může... vlézt na záda.
P.S. Fakt je, že nejsme typická "dvoukariérová" rodina, protože já jsem OSVČ a pracuju doma. Kdybych někde dělala od-do, bylo by to asi podstatně složitější.
 Zuzana, 15-ti měsíční dvojčata 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jak mám brát článek vážně?? 

(15.3.2005 14:13:30)
Lído,
v tom případě jsme ukázkový případ bláznů:-)
Byla jsem doma devět měsíců, poté nastaly nějaké komplikace u manžela v práci, takže jsme se rozhodli pro "výměnu rolí". Tudíž můj "chudák muž" je doma s dvojčaty:-)) Už půl roku a klape to báječně. Proto více takových skvělých tatínků, ať je vidět, že to jde a když to oběma vyhovuje (a nám ano) tak to rozhodně není problém:-)
Zuzana
 Klára 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Jak mám brát článek vážně?? 

(9.3.2005 16:49:50)
Souhlasím s Vámi do puntíku. Muž a žena jsou dva různé druhy, měli by mít stejná práva - studium, volby atd., ale neměla by se ta "rovnocennost" lámat přes koleno.
A v tomhle případě já tedy nesouhlasím s tím, aby existovaly ženy-vojáci např. To už na mě působí dost divně.
 Kaca 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jak mám brát článek vážně?? 

(9.3.2005 19:36:18)
A proc by nemphly? Jsou zeny, ktere chteji, je to jejich volba.
 Petra Neomi 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jak mám brát článek vážně?? 

(11.3.2005 3:42:48)
Milá Kláro, muž a žena rozhodně nejsou dva různé druhy, jsou to dvě pohlaví v rámci druhu jednoho :)) Nebo takhle rozdělujete všechny savce, feny jsou jeden druh, psi druhý a podobně?
 Piipka 
  • 

Re: Re: Re: Jak mám brát článek vážně?? 

(9.3.2005 17:11:16)
Tie basnicky su odporne. Nechce sa mi verit, ze ich niekto napisal a vydal v roku 2003. Nie je to nahodou nejake obnovene vydanie z roku 1910?
Nie som militantna feministka. Ale toho pana Zacka by som nakopala.

Vy by ste take basnicky citali svojim detom? Keby som take mala citat svojej dcerke, asi by mi rychlo vyschlo v krku. A urcite by sa ma pytala, preco ona nemoze chytat hviezdy do dlane :(. Co by jej asi povedal pan Zacek?

A co keby to bolo naopak?

K čemu jsou kluci na světě?
K čemu jsou kluci na světě?
Aby z nich byly tatove,
aby se pěkně usmály
na toho, kdo je malinký.
Aby nás měl kdo pohladit
a vyprávět nám pohádku.
Proto jsou tady tatove,
aby náš svět byl v pořádku.

Damy holky
Damy holky jsou tu k tomu,
aby svět byl veselý.
Vystartují ráno z domu,
jako když je vystřelí.
Nevydrží chvíli v klidu,
píšou na zeď, kdo co je,
prozkoumají Antarktidu,
promění se v kovboje.
Na potoce staví jezy,
loví lvy a vorvaně,
vymýšlejí vynálezy,
chytí hvězdu do dlaně.
Neleknou se blesku, hromu,
nevadí jim mráz a led.
Damy holky jsou tu k tomu,
aby se svět točil vpřed.

Na mna sa ta druha dost hodi :)).

A vsimli ste si, ze basnik v prvej basnicke preskocil od "holek" velmi rychlo k "maminkam" a uz sa k "holkam" nikdy nevratil?? Kluci mozu zostat "klukama" navzdy!
Takze podla neho holky nebehaju, nestuduju, necestuju, nevymyslaju vynalezy, su cukrove panenky co sa roztopia "v mrazu a ledu", sedia na mieste bez pohybu, nelovia lvy a vorvane (ale vdakabohu za to, ze to posledne nerobia, snad).




 Honza Bl. (3holky+1kluk) 


Re: Re: Re: Re: Jak mám brát článek vážně?? 

(15.3.2005 17:08:53)
Jestli Ti ty basnicky pripadaji odporne, tak jsi, odpust, militantni feministka. A nebo mas velmi podivny prah citlivosti a budes asi dost labilni...

A nebo"s proste jen prestrelila. Odporne urcite nejsou, ale nikdo Ti nebrani si je predelat ke svemu obrazu. Kdybych si tu Tvou verzi precetl jako prvni, urcite bych jit nenazval "odpornou", jako Ty tu prvni...
 Lída 
  • 

Re: Re: Re: Jak mám brát článek vážně?? 

(9.3.2005 17:11:25)
Údajně toto století patří ženám!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
 Petra 
  • 

Re: Re: Re: Re: Jak mám brát článek vážně?? 

(9.3.2005 17:20:09)
Katko, obavam se, ze jste nepochopila, ze moznost volby na rozdil od nasich babicek by tady nejaka byla, ale v nasi spolecnosti stale jeste NENI rovnopravne postaveni muzu a zen - napr. na trhu prace. Jen se zkuste uchazet se dvema detmi po nekolika letech MD o nejakou zajimavou pozici, ani nechci psat manazerskou/vedouci.. prestoze mate odpovidajici vzdelani i predchozi praxi.
Prebasneni Zackovych basnicek s prohozenymi rolemi je skvele!!! :)
 Katka 2 deti 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Jak mám brát článek vážně?? 

(10.3.2005 8:05:54)
Tak to mohu říct že jsem zkusila, mám 2 děti - 10 a 3 roky a více než rok dělám finanční manažerku v zahraniční společnosti, konkursu jsem se zúčastnila když dceři byli necelé 2 roky.
Možnost volby tu je jde jen o to jak ji kdo využije.

Katka
 Jaga10,syn,2 roky 
  • 

pro Katku 

(10.3.2005 18:35:19)
Myslím, že nepředstavuješ typický případ, právě proto asi vyznívají tvoje příspěvky tak spokojeně. Prostě sytý hladovému nevěří. Já už teď například vím, že svou práci zpět nedostanu, protože za mě nastoupila pracovnice na dobu neurčitou. Měla bych dobrovolně-nedobrovolně odejít na dohodu.
 Melisa 
  • 

rovnoprávnost v TV?! 

(18.3.2005 8:13:13)
Jo! Souhlasím! taky jsem se z toho mohla zbláznit! A blbý je, že to je takovej klasickej televizní přístup - třeba i v kouzelný školce dost často zazní poznámka v takovýmhle duchu. Holky - princezny, který můžou jenom hezky koukat, a kluci, kterým "patří svět", poznávání, tvoření, divočení. Je to příšerný když si člověkuvědomí tu masáž. Jak se tomu pak ubránit? Mámtaky holčičku a tohlemě hrozně štve.
 Jaga10,syn,2 roky 
  • 

Re: Jak mám brát článek vážně?? 

(10.3.2005 16:49:54)
No může to docela jednoduše znamenat, že se chlapečkům pořád věnuje víc pozornosti - třeba i podvědomě. Takových ,,náhod"" by se dalo najít mnohem víc.
 mimicert 


Re: Janě-dotaz 

(5.5.2005 11:43:07)
Je to sice pravda,věnují se chlapcům z hlediska teorie více,ale jinak je toho více pro holčičky,ani bych se toho tak moc nebála,děti se neřídí tolika podle televize,více je inspiruje vlastní rodina,jak to tam funguje,to jim utkví v paměti a později se podle toho chovají.Dalo by se říct,že se za ta léta vlastně nic nezměnilo,souhlasím,že co se tíče práce,máme dost smůlu,ale jinak jsme na tom lépe než muži.Když se nám chce,jsme bojovnice za ženská práva,když ne tak jsme ty hloupoučké ženušky,které se bez nich neobejdou,tohle uděláme a jsou z nich úplný otroci,udělají co chceme.Já mám tedy bezvadného chlapa,který mou práci doma uznává,a jak může tak pomůže,ale já si MD užívám.Ale je to jen můj názor.Je fajn,že ho může mít každá z nás,a pokud to fudnguje a vyhovuje oboum,je úplně jedno jak!
 Hanka, Max 11/200 
  • 

Re: Jak mám brát článek vážně?? 

(11.3.2005 16:53:10)
Podle mě nejde o faktickou délku těch básniček, spíš možná o to, že ta klučičí je delší, protože kluci mají podle autora víc aktivit, jsou rozmanitější, zajímavější atd., čili celkové vyznění může být "holky mají roli jasně danou, ale být klukem je fakt bezva, podívejte, z jaké úžasné nabídky může kluk vybírat:-). Je fakt, že to v tom článku mohli blíž vysvětlit, takhle to opravdu zní trochu hnidopišsky.
Hanka
 Babelle 


Mámatáta a tátamáma 

(9.3.2005 18:19:26)
Jsme s mužem oba vysokoškolsky vzdělaní, brali jsme se po třicítce, máme dvě děti (holčičku 3,5 roku a chlapečka 11 měsíců). U nás doma to vypadá tak, že jsem byla na "plné" dovolené vždy 6 měsíců, poté jsem nastoupila na zkrácený úvazek (3 dny v týdnu) zpět do práce.
Takže několik dní v týdnu u nás "vládne" tátamáma, několik pak mámatáta. O děti se staráme úplně stejně, o domácnost taky - kdo je zrovna ten den "živitel", chodí do práce. Kdo je ten den "pečovatel", stará se o děti a domácnost. (Vlastně nestaráme, kojila jsem a kojím - holčičku 13 měsíců, chlapeček taky zatím nevypadá, že by chtěl přestat.)
Nepopírám, že tento pro mě ideální model (chodím do práce i z práce s úsměvem a doma jsem ke všem trpělivá a zvládám věci v práci i doma s větším nadhledem) můžu praktikovat jen proto, že se mi podařilo najít ideálního muže a práci...
Podle grafu jsem se zařadila do prostředního sloupce - na mateřské + styk s profesí alespoň na částečný úvazek. Doufám, že společenský tlak na zvýšení možností udržení kariéry (v mezích přijatelných pro pracující matku i zaměstnavatele) bude stále vyšší a stejně tak bude i vzrůstat společenská tolerance tohoto způsobu života. Zatím jsme výjimkou, setkali jsme se vždycky jenom s obdivem okolí, jak to pěkně zvládáme.
Jsem si jistá, že obě(zatím)dvě děti budou mít vzor do života, že je normální se o povinnosti dělit a radosti prožívat spolu. S tátou chodí do práce i na jednání, víc sportují, se mnou zase absolvují dětské návštěvy a oslávky a kulturu.
Co se týče zaměstnavatelů, dokud pro ně nebudou vytvořena motivující daňová pravidla, nebudou se snažit o podporu mateřských povinností svých zaměstnankyň. Myslím, že by tlak měl být vyvíjen spíše na stát - když už proklamuje podporu porodnosti a snížení závislosti na sociálních dávkách, toto by mohl být jeden z (alespoň pro mě) přesvědčivých volebních hesel. V důsledku by na tom samozřejmě vydělalo i podnikatelské prostředí - neznám loajálnějšího a výkonnějšího zaměstnance než je matka na zkrácený úvazek... A od kolegů často slyším, že by tak rádi, teď, když mají malé děti, využili možnost taky pracovat na zkrácený úvazek.
Chce to baby do parlamentu, tvořit zákony.
 Janka.b 


Re: Mámatáta a tátamáma 

(9.3.2005 19:37:18)
Můj muž byl několik měsíců na rodičovské dovolené, já jsem se do práce vrátila, když bylo malému 2 a čtvrt roku. Naše okolí se k tomuto našemu uspořádání stavělo s pochopením, v práci ho kolegové i kolegyně obdivovali. Sice byl jenom doma s dítětem, musela jsem stejně většinou uvařit na další den, pouklidit,vyprat, atd.. ale dokázal se úplně normálně postarat nejen o sebe ale i o malé dítě. Mě to ohromně pomohlo v tom, že jsem se mohla vrátit k práci, mezi lidi, začít zase dělat něco jiného, než číst dětské říkanky, utírat zadeček a říkat: "Koukej, pejsek, dívej, mašinka ..." Protože i když své dítě miluju nade všechno na světě, tak se mi ta rodičovská dovolená zdála po těch dvou a kus letech nesmírně dlouhá a jednotvárná. A s tatínkem pak podnikali zase úplně jiné věci než s maminkou, takže i to naše dítě mělo své období před vstupem do školky docela pestré.
Co se týká toho článku a průzkumu - ptát se někoho co by dělal kdyby .. to není seriózní výzkum. Člověk si myslí, co by dělal, ale v té konkrétní situaci je pak ovlivněn všemi možnými faktory, počínaje třeba tím, jakou měl zrovna jeho partner až po to, co měl šéf k snídani, než ho šel zaměstnanec požádat o zkrácený úvazek.
Ty básničky pana Žáčka se mi líbily. Z holčiček přece budou maminky a budou se usmívat na své děti. Neberte tu rovnoprávnost tak vážně, vždyť jsou to jen básničky, ne návod, jak to má být. Ať každá rodina funguje tak, jak jí to vyhovuje. Já teda rozhodně v rámci emancipace nepůjdu spravovat kliku u dveří nebo vrtat díry do zdí. Jednak to neumím a jednak mě to ani nebaví. Taky nechci po manželovi, aby třeba žehlil (i když by to určitě zvládl). Nemáme rozdělené ženské a mužské role, nebo práce. Děláme to, co je zrovna potřeba, ale v rámci svých možností a sil. A když jeden nemůže, zaskočí druhý.
Doufám, že doby jeřábnic a žen fárajících do dolů jsou už za námi.
Abychom nakonec nedopadli jako v USA, kde začali přepisovat učebnice - ve smyslu proč má mít máma jenom mísu, holčička panenku a kluk auto, když máme rovnoprávnost. Až k tomu by mohlo vést to pobouření nad básničkami pana Žáčka.
  


Re: Mámatáta a tátamáma 

(9.3.2005 21:44:35)
No, víš, mě ty básničky teď přijdou taky docela milé, ale přečíst si je tak před 7 - 10 lety (hlavně tu "K čemu jsou holky na světě? Aby z nich byly maminky.."), kdy mě role maminky připadala snad ta nejnudnější na světě a pojem "rodiný život" byl pro mě synonymem pro nuda, nuda, šeď, tak bych asi zježená skákala 3 metry vysoko.. :)) No jo, časy se mění..
 Šárka  
  • 

Re: Re: Mámatáta a tátamáma 

(9.3.2005 21:55:42)
Je vidět, že genderové stereotypy jsou už tak hluboce zakořeněné, a ony vážně jsou, že je podporují i samy ženy. Obdivujete muže, který se dokáže postarat o dítě, ale přitom mu uvaříte a uklidíte? Tak co je to za systém? proč proboha, by chlap nemohl uvařit nebo uklidit? Pokud to máte doma rozdělené tak, že jeden vrtá do zdi a druhý žehlí, tak bych byla ráda tím, kdo vrtá. I ementál bych z obýváku udělala, protože - jak často se asi vrtá a jak často žehlí???? A poukázání na Žáčka, byť jeho poezii mám ráda, je zcela na místě. I tohle nás od malička ovlivňuje, i tohle totiž podporuje zažité role. krucinál, baby zamyslete se. Pořád jsme služky s mizerným platem.
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: Re: Re: Mámatáta a tátamáma 

(9.3.2005 22:11:10)
Zrovna dneska mě trošku rozčilila švagrová, když jsme rozmontovávaly a zase smontovávaly obrovskou skříň, abychom ji dostaly z přízemí do druhého patra. Několikrát zmínila, jak jsme šikovné, že děláme chlapskou práci. Nakonec si přeci jen vzpomněla, že pro mě je to obrovská zábava; když nám v mém osmém měsíci pomáhali montovat skříň pro prcka, málem jsem plakala, že chtěli za mě dát do kupy šuplíky, ty jsem přeci tahat nemusela :)))

Já teda genederovými stereotypy netrpím, doma se o práci dělíme podle chuti a potřeby; dost kutilských věcí, na které byl manžel šikovnější a já mu je ze začátku nechala, jsem se raději doučila, protože jsem se přistihla, že s nimi čekám na něj, i když je umím.

Možná proto ze mi ty básničky docela líbí a za žádné návody je tada nepovažuju. Vždyť i v té o maminkách není psané nic o uklízení a vaření, ale jen a jen o "maminkování" - a k tomu se tedy hrdě hlásím, od toho tu jsem, ne? :)
 Stáňa+Ondra (* r. 94) 


Re: Re: Re: Mámatáta a tátamáma 

(9.3.2005 22:20:23)
Šárko,
a když mi žehlení vyhovuje víc, tak mám stejně prosazovat, že se budeme střídat ve vrtání a žehlení, aby to bylo spravedlivé ;-)?.
Jinak už jsem tu psala - má drahá polovice umí vařit (a vaří ráda, zrovna dneska můj podíl na večeři spočíval v nandání sterilované řepy na misky a nastrkání nádobí do myčky), o uklízení se dělíme dle potřeby (navíc máme uklízecí paní na větší úklid). Takže já žehlím a peru, manžel meje okna a vrtá ;-), jo a taky se stará o auto ... - v těhle oblastech máme asi působnost vymezenou pevně. No a v tom zbytku se to tak přelévá dle potřeby a nálady ...
 Poplach 
  • 

Re: Re: Re: Mámatáta a tátamáma 

(9.3.2005 22:45:34)
Správně, cenzuru na dětské básničky, ministerstvo pro pravdu a lásku a vymýtit nezdravé názory a předsudky, které dodnes bohužel zastávají i některé pomýlené ženy. Ale vy sestry feministky všem jistě otevřete oči. Po dobrém či po zlém. V zájmu věci samozřejmě.
 Zuzana, Filip 04+Mandy 06 


Re: Re: Re: Mámatáta a tátamáma 

(9.3.2005 23:52:54)
Souhlas. Ale myslím, že nejde zdaleka jen o postavení v rodině. Chlapi mívají obvykle silnější svaly v ramenou, a proto by bylo nesmyslné, aby slabá ženská stěhovala nábytek apod. To snad neprosazuje ani feminismus. Situace je ale poněkud odlišná v oblasti vzdělání, intelektuálních aktivit a duševní práce. Existují prostě některé srovnatelné činnosti, ve kterých se stejně dobře uplatňují muži jako ženy. Podle statistických údajů však mají ženy například podstatně nižší platy za stejnou práci! Vždyť to je docela normální nespravedlnost! Pracovala jsem před lety pro jednu anglickou firmu a měla jsem anglického šéfa. Bylo zajímavé, jak dobře se zorientoval. Měl si vybrat spolupracovníky z českých lidí, kteří byli funkčně-postavením na podobné úrovni. Trval na tom, že chce pracovat s ženami. Byl totiž toho názoru, že ženy, které se dostaly do tohoto postavení, jsou dvakrát výkonnější než jejich mužští kolegové v podobném postavení. "Jsme přece v České republice. Než se tady ženská doškrábe na nějakou funkci, tak musí pracovat na 200 procent, zatímco její kolega ve stejné kanceláři na 50....". Tolik můj anglický šéf a jeho skvělý postřeh. Ano, ženy jsou diskriminované v rodinném i pracovním životě. Můj manžel je poněkud atypický Čech, dělá doma i některé tradičně ženské činnosti (já zase vydělávám víc než běžná ženská), takže doma mě nerovnoprávnost tak moc netrápí. S feminismem však sympatizuji, protože jsem přesvědčená, že naše společnost opravdu má co dohánět.
 Katka 2 deti 
  • 

Re: Re: Re: Mámatáta a tátamáma 

(10.3.2005 8:17:09)
Možná by jsi mohla mluvit spíš za sebe, já si jako služka s mizerným platem nepřipadám, dělám zodpovědnou - manažerskou - práci s velmi slušným platem, s manželem jsou v našem životě období, kdy on má o pár tisícovek víc než já a jindy zase naopak, nikdy jsem nepocítila od něj že jsem služka, ženská, apod. nesmysly, které jste uvedla. V mé práci mě více než podporuje a rodělení prací v domácnosti, jak už jsem psala koho co více baví nebo kdo je blíže toho co je potřeba udělat - není tradičně rozdělené mužské a ženské práce, jen prostě jsou nám bližší mně ony "ženské" práce a manželovi zase "mužské".
 Janka.b 


Re: Re: Re: Mámatáta a tátamáma 

(10.3.2005 9:11:32)
Šárko, nemám dojem, že bych doma byla za služku, prostě každý děláme to svoje. Nebudu manžela nutit, aby vyžehlil, nebo uvařil, když to není nutné, jen proto, aby nám doma vládla rovnoprávnost. Tyhle věci prostě umím líp a rychleji. Navíc vím, že když budu nemocná, nebo nebudu nějaký čas doma, tak on s "ženskými" pracemi nemá problém. On mě taky nenutí starat se o auto nebo stavět na zahradě plot. Taky nemám pocit méněcennosti nebo nedoceněnosti nebo třeba diskriminace, že dělám ženské práce. A taky hrozně ráda "maminkuju" - to je moc hezké slovo, co tu někdo napsal. A že svého muže obdivuju, že se staral o malé dítě a já chodila do práce a ještě se starala o chod domácnosti? Jo obdivuju. Protože i jeho přispěním jsem toho doma neměla zas tolik a navíc je moře chlapů, kteří by svou ženu poslali do háje, kdyby po nich chtěla, aby zůstali na mateřské.
 Klenoflejn+4 


Re: Re: Re: Re: Mámatáta a tátamáma 

(10.3.2005 10:40:49)
Opravdu jsme každá jiná :-)) Je fajn, že si umíme najít odpovídající chlapy. A že, jak tu psala Katka, máme možnost volby.
Já jsem VŠ, poměrně úspěšná, s vysoce nadprůměrným platem. Přesto jsem teď ráda s dětmi doma a dlouho budu. Až se jednou do práce vrátím, při dvou až třech dětech, už nikdy nebudu pracovat s takovým nasazením...Vůbec nechci po svém partnerovi, aby vařil, žehlil, uklízel, nakupoval a vstával v noci k miminku. Kdybych to nestíhala, budu hledat pomocnici. Ale jsem ráda, že nás slušně zajistí, nepočítá s tím, že půjdu vydělávat, že považuje za samozřejmé, abych měla k dispozici auto atd. Určitě by mi vadilo, kdyby to bylo za cenu, že by chodil v noci domů vyčerpaný - ale není to tak. Stíhá večerní stavění z lega i víkendová divadýlka...Baví ho to, stejně jako mě. Zkrátka nám vyhovuje tradiční rozdělení rolí.
 Jaga10,syn,2 roky 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Mámatáta a tátamáma 

(10.3.2005 19:31:01)
Kdyby mě někdo živil,tak bych se možná do práce tak nehrnula. A na služku skutečně nemáme.
 Marysha 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Mámatáta a tátamáma 

(10.3.2005 20:08:22)
Jago,
mne se zda, ze si trochu odporujes v tom, co rikas –napsala jsi Jance, ze prave kvuli tem penezum (myslela jsi praci, ze? – Janka psala, ze chodila do prace) si tedy nepripada jak sluzka (protoze si vydelava vlastni penize?) – tedy, kdyz uz jsme u toho, sluzky si take vydelavaji vlastni penize:-) A take tedy souhlasis se Sarkou a doporucujes knihu Nadvlada muzu…ale zaroven jsi Klenoflejn napsala, ze kdyby te nekdo zivil, tak by ses mozna do prace tak nehrnula…??? Mam to brat tak, ze by ti nakonec tolik nevadilo zabrednout do tech “zakorenenych stereotypu”? Nebo jak jsi to myslela?
 Jaga10,syn,2 roky 
  • 

jak jsem zabředla 

(11.3.2005 18:20:56)
:-) Já jsem zabředla a jsem spokojená. Ale to neznamená, že nevidím realitu a postavení žen obecně. Nestrkám hlavu do písku jen proto, že mně to zrovna vyšlo a mám fajn chlapa, se kterým skvěle vycházíme. O rolích moc neuvažujeme,ale já dělám spíš ty ženské práce. Ale oba rádi pereme,já vlastně jenom vařím a žehlím.Oba jsme téměř stejnou dobu se svým dítětem a oba máme i práci, já jen na částečný úvazek. Máme oddělená konta, ale dbáme, abychom tam měli stejně. První manželství mi krachlo, protože jsme nebyli schopní se dohodnout, díky němu jsem si uvědomila,jak dokáže muž ženu deptat a utlačovat. Řadu dnešních mužů obdivuju, včetně toho svého a moje mírně feministické názory plynou z toho, že bych hezké soužití přála všem.
No a ta služka si sice vydělává, ale málo na to, aby jí to zajistilo svobodu.
Doufám,že jsem ten domnělý rozpor aspoň trochu vysvětlila.
 Xantipa 
  • 

Re: otázka pro Jagu 

(11.3.2005 18:34:15)
Píšeš, že máte oba své vlastní konto, ale dbáte na to, aby tam bylo stejně. Já tomu principu nerozumím. Jak řešíte potřeby rodiny? Jak vznikla potřeba mít své vlastní konto? K čemu to je dobré?
Ptám se proto, že si neumím představit stejnou situaci u nás doma /myslím s těmi konty/.
 Jaga10,syn,2 roky 
  • 

Re: Re: otázka pro Jagu 

(11.3.2005 20:14:44)
Vzniklo to v prvním manželství. Zpočátku jsme měli obálkovou metodu, pak si můj muž zřídil tajné konto na vlastní potřeby, na které jsem přišla náhodou, a platil jen nájem. Novomanželskou půjčku a jídlo jsem platila já.
V novém vztahu jsem měla obavy, aby to nedopadlo stejně, a zároveň mě napadlo, že se můj muž možná cítil moc omezován, takže jsme si s novým partnerem řekli, že budeme přispívat na domácnost rovným dílem, ale se zbytkem peněz si budeme dělat, co budeme chtít.Fungovalo to, ale pak jsem otěhotněla a příjmy se mi ztenčily.Takže teď to vypadá tak, že mu posílám rodičovský příspěvek a přídavky na dítě a nechávám si to, co vydělám za dvě dopoledne v práci. Zhruba víme, kolik kdo má na kontě, takže pokud vznikne nerovnováha, dorovnáme ji. Dodávám, že nejsme manželé, protože se nechci znova vdát. Oba jsme takhle svobodnější,ale jinak nemáme tzv. volný vztah.Netvrdím, že je to dokonalý systém, ale nám se osvědčil asi proto, že se shodneme, co koupit, pokud jde o větší výdaje nebo dovolenou. Navíc se zcela nefiministicky snažím, aby se cítil hlavou rodiny, a protože je skutečně rozumný, nedělá mi to problémy.
 Xantipa 
  • 

Re: Re: Re: otázka pro Jagu 

(14.3.2005 2:16:01)
Díky za odpověď, teď to chápu.
 Jaga10,syn,2 roky 
  • 

proč slučovat dvě konta? 

(11.3.2005 20:35:19)
Když jsme poznali, už jsme konta měli, každé v jiném ústavu, takže jsme rozložili rizika.
 Salám&Lajka 


Re: jak jsem zabředla 

(11.3.2005 21:08:25)
No, tak to jsem přeplácená služka, Jago.
Protože svobodu mi bohužel žádný peníze nedají. Nejsem finančně závislá na nikom, ale na mě je závislý dítě a v podstatě i chlap.
Chlap, kterej mi po třech hodinách hlídání, zatímco jsem na pracovní schůzce volá, kde jsem, že už toho má dost.
A neskutečně, opravdu neskutečně mě - s prominutím - sere, že dělám práci "mužskou" (vydělávám), práci "mateřskou" (starám se o dítě) a ještě se ode mne očekává, že budu dělat práci tý služky.
Na druhé straně... nechtěla jsem tradiční model rodiny, tak ho nemám, ale že bych jásala, to se fakt říct nedá. :o(
 Jaga10,syn,2 roky 
  • 

Re: Re: jak jsem zabředla 

(11.3.2005 21:28:37)
Vztah svobody a peněz hezky rozebírá zmiňovaná kniha Nadvláda mužů (P. Bourdieu). Finační soběstačnost je základní podmínka ke svobodě, ale ne jediná. Možná, že jsem málo zdůraznila, že můj přítel je schopen dělat domácí práce a postarat se o dítě, takže to není jen tím rozděleným kontem.
A to, že děláš práci obou pohlaví, je výsledek špatně pochopené emancipace a trendu, že žena má být ,,superžena´´ a zvládat i rodinu, i práci. To nemůže( aspoň ne bez zdravotních a společenských následků), pokud na sebe muž nepřebere část povinností spojených s chodem domácnosti. A proč by to dělal, když to ty ženy tak hezky zvládají, že?
Mimochodem, díky za řadu hezkých a čtivých článků, které tady od Tebe vídám. :-)
 Salám&Lajka 


Re: Re: Re: jak jsem zabředla 

(11.3.2005 21:41:28)
Jago,
já to ale nedělám proto, že bych chtěla. Bohužel musím. Já samozřejmě naivně předpokládala, že muž přebere část "provozních úkonů" na sebe, léč nepřevzal, tak co mi zbývá?
Rozvod nevyřeší nic, budu stejně muset dělat to, co teď - a přinutit ho, aby něco převzal nelze. Pravda, snaží se, nebo si aspoň myslí, že se snaží, nicméně potíž je v tom, že si naprosto neuvědomuje skutečnost, že hlídáním dítěte nedělá "práci za mne", nýbrž dělá normální práci otce. Protože dítě má dva rodiče a nevidím jediný důvod k tomu, aby se jeden z nich choval jako rodič jen tehdy, je-li k tomu okolnostmi přinucen.
Btw., to je dle mého názoru problém i pokud jde o diskriminaci žen v zaměstnání. Problém není v tom, že žena je doma s dětmi, když jsou nemocné, ale v tom, že žádného zaměstnavatele ani nenapadne, že by s nima byl doma OTEC. Dokud nebude úplně běžný a samozřejmý, že se na péči o děti podílí oba rodiče stejným dílem, tak se nezlepší nic. :o(
Naprosto neuznávám argument, že otec chodí do práce, živí rodinu a tím jeho povinnosti končí. Možná kdyby otec dělal v dolech, tak bych chápala, že chodí domů víc mrtvej než živej a je rád, že si lehne na kanape. Ale sorry - když já jako ženská zvládnu pracovat a ještě se starat o dítě, proč by to neměl zvládnout chlap, jsa teda fyzicky zdatnější?
 Jaga10,syn,2 roky 
  • 

emancipace po mužsku 

(13.3.2005 21:51:59)
To je mi jasný. Nemyslela jsem to tak, že by to byla Tvoje volba, takhle si emancipaci představuje společnost - a tu řídí muži.Jinak s Tebou naprosto souhlasím.
 anicka, dominik 08/04 
  • 

Re: Re: Re: Re: jak jsem zabředla 

(14.3.2005 16:58:55)
divim si ze nechapes ze muz muze prijit domu tak utahanej z prace ze usne u vecere a musis ho jit vzbudit na dalsi sichtu, to se mu pak docela tezko vstava aby mohl pomahat hlidat drobecka. Muj pritel takto chodi dnes s denne a nedovedu si predstavit ze bych chtela aby po praci doma uklizel nebo se staral o decko. Ja jsem doma a on chodi do prace cimz si myslim ze jsou role rozdeleny, dokud jsme chodily do prace oba tak jsme oba makali i doma, ale ted je to jine, narozdil od ostatnich maminek mi nepripada pece o dite az zase tak narocna, zvladam chod domacnosti, peci o dite a po vecerech se ucim na dalkove studium a nemam pocit ze bych padala unavou. Podle me jde o dobrou organizaci casu a schopnosti te zeny.
 EvčaK 


Re: Re: Re: Re: Re: jak jsem zabředla 

(14.3.2005 17:08:06)
Aničko, taky záleží, jaké je to dítě. Mám stejně starého Alexe, jako ty Dominika a starat se o něj je doslova procházka růžovou zahradou. Ale mám taky 3letého Nika. A ten už od narození byl nesmírně náročný. Takže bylo nezbytné, aby manža přiložil ruce k dílu. Jinak souhlasím s Tebou v tom, že když bych děti bez problémů zvládla sama a manža měl náročnou práci, tak ho do domácích povinností nenutím. Ale to by asi souhlasili všichni:))))
Spíš buď ráda, že si doma užíváš pohodu a všechno lehce zvládáš. Každá žena se tak nemá...
 Jaga10,syn,2 roky 
  • 

pro Evču a Aničku 

(14.3.2005 19:47:05)
Taky mám tu zkušenost, že záleží na dítěti. Já mám nespavé a živé, takže jsem 1. rok nevěděla, čí jsem. Třeba číst jsem znovu začala až 2 roky po porodu,studium si vůbec nedokážu představit. Byl to takový záhul, že už si na další dítě asi netroufnu.
Můj přítel má nepravidelnou pracovní dobu, takže když přijde z dvanáctky, nechci po něm nic. Když má ale volno, postará se o dítě sám, protože jsem v práci.
 Nadia@ 
  • 

Re: pro Evču a Aničku 

(15.3.2005 2:14:39)
Jago, moje druhe dite mi taky udelalo ten prvni rok rekla bych propagandisticky: uz zadne dite!!!!! Vic jsem ber=recela nez spala, vic jsem krmila nez jedla. Uz to jde. Bez manzela bych zesilela. On mi nikdy nerikal takove ty okridlene slova, jako ze havou rodyny jsme oba a tak. Proste delame, co muzeme. On nesnasi umyvani koupelny (ale delal to, kdyz jsem s malou ve dne usla - v noci jsme rvaly), ja nesnasim vysavani. On nepece, ja nekdy nemusim varit. On dela ucty, ja vyrizuju klukovi skolni veci. On uklizi ja delam bordel (hehe). Mit doma zedreneho chlapa, ktery nema silu ani hodit ponozky do kose s pradlem, taknevim, jak bych o feminismu mluvila. takhle o nem ani nevim. (Kluk mi vzdycky rika, co rikaly deti, kdyz do skoly poslu nejake svoje peceni a je takovy pysny ... deti asi zavidi, ze vylizuje misky, hehe. Co ja vim, treba ho to peceni taky chytne a on bude ten, kdo byde pect na snidani parecky zapecene v listovem teste)
 Salám&Lajka 


Re: Re: Re: Re: Re: jak jsem zabředla 

(14.3.2005 18:56:01)
Aničko,
a co když pracujou oba? Žena nemá nárok být utahaná, až z toho usíná u večeře? Kterou si nota bene nejspíš i sama uvaří. :o)
Možná je pro tebe péče o dítě užívárna, a v tomhle věku to i celkem chápu. Když byl syn mimino, tak jsem taky měla času fůru na všechno, ale věř mi, že až bude větší, bude chodit, skákat, všude lézt, dělat nepořádek, vyžadovat tvoji spoluúčast... tak to bude o něčem jiném. Přijď mi říct za dva roky, jak nechceš po manželovi, aby se staral o dítě, když přijde z práce.
Mimochodem - já chodím spát ve dvě, ve tři ráno, protože přes noc pracuju. Ráno vstávám s dítětem, mám ho na starost celý den a když ho někdo hlídá, tak v té době zase pracuju. Ujišťuju tě, že bych brala všema deseti život chlapa, který přijde unavený z práce, svalí se, usne a nikdo po něm nic nechce. :o)
 anicka, dominik 8 mes. 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: jak jsem zabředla 

(18.3.2005 17:33:09)
Monty a ostatni

chapu ze kdyz zena pracuje tak to treba funguje jinak, ale me to vyhovuje tak jak to je, nemuzu rict ze by nas synek byl zrovna nejhodnejsi, spi jen 7 hodin denne, velmi casto place a je z tech deti kterym se musite venovat naplno, jen jsem chtela rict ze i s ditetem se da zvladnou spousta jinych veci nez jen uklid a pradlo, protoze uprime receno, vety typu "cely den jsem prala a varila" mi docela vadi, jelikoz pere pracka, ktera v dnesni dobe zadnou asistenci nepotrebuje a vareni neni na cely den, pokud ovsem nedelate svatebni menu a pochybuji ze ho nekdo dela denne.
Teprve na meterske dovolene jsem si uvedomila kolik mam vlastne casu o kterem jsem nikdy nevedela ze se da vyuzit a muzu rict ze dnes za jeden den udelam tolik veci co jsem treba pred tremi lety delala cely tyden.
Samozrejme ze jsou dny kdy mam vseho plne zuby a nejradeji bych nekam odjela, ale takovehle dny jsem zazivala i bez ditete a myslim si ze je to uplne normalni.
 EvčaK 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: jak jsem zabředla 

(18.3.2005 18:54:04)
Aničko, to mi prosím osvětli. Když Dominik spí jen 7hodin, často pláče a musíš se mu naplno věnovat, jak je možné, že zvládneš další spoustu věcí? Prosím Tě, neber to jako rýpání. Opravdu mě zajímá, jak to děláš. Třeba máš nějaké typy a triky, co neznám. Sem s nimi.
 anicka, dominik 08/04 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: jak jsem zabředla 

(18.3.2005 21:54:13)
Evco, jde jen o organizaci veci, proste vsechno co nemuzes delat s miminkem musis zmaknout kdyz spi, proto uceni a ostatni veci na ktere potrebuju klid delam v noci, mam pomerne velkou vyhodu v tom ze mi staci malo spanku, takze spim asi tak 5-6 hodin a staci mi to. Dominik je vzdycky asi tak hodinu po jidle (kdyz je dobre napapanej) hodny a hraje si v postylce, v tu dobu ja vetsinou varim a uklizim, vzhledem k tomu ze jine deti nemame tak ani nenadelame tolik neporadku takze to uklizeni neni takovy zahul a da se to krasne stihnout, no a nakupy a vyrizovani treba na uradech to zvladneme hrave spolu. A treba kdyz potrebuji roztridit pradlo na prani, nebo pri zehleni dam domcovi take nejake hadriky a on se snazi delat to co ja, je hodny nasmejeme se u toho a jeste stihnu pracovat. Je hodne aktivni ale kdyz mu davam pokazde jine veci na hrani, nebo vymyslime stale nove aktivity tak ho to trochu zabavi a da se toho stihnout mnohem vic. A hlavne neni v postylce, to bych si nemohla dojit ani na zachod, obcas mi pripada jakoby mel na zadech nejake cidlo ci co, jakmile ho polozim do postylky tak hned zacne kricet, takze jsme se naucily, ze mu davam na zem deky a nechavam ho cely den na zemi, on vali sudy a leze, vsude jsou sice rozhazene hracky, ale to je normalni vy vsech domacnostech kde jsou male deti.
Nemam pocit ze bych delala neco zvlastniho, tak nejak mi to prijde normalni, asi to mam po moji mamce, ona nas totiz mela tri najednou, a taky vse zvladala v pohode. Naucila jsem se nestresovat a na nic nepospichat, domca je na prvnim miste, je trochu rozmazleny a hodne tvrdohlavy ale vzdy radsi odlozim rozdelanou praci nez jeho, takze kolikrat mam vytazenou zehlicku treba cele odpoledne nez se mi podari vyzehlit vsechny plenky.
 EvčaK 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: jak jsem zabředla 

(19.3.2005 1:24:16)
Aničko, no jo no. Tak takhle to už chápu, že je to u Tebe možné. Jak popisuješ Dominika, to krásně sedí na našeho Alexe 08/04. S ním mi MD a výchova připadá jako procházka růžovou zahradou a vrhla jsem se i na sebevzdělávání. Za to Nik 12/01, s tím jsem se dva roky po narození téměř nezastavila. Vyspaná jsem nikdy nebyla, protože až do těch dvou let se budil nejpozději po dvou hodinách. Nikdy spokojený nebyl, takže nějaká hoďka klidu přes den neexistovala. Zvládla jsem to taky. Bez větší manželovy pomoci. Myslela jsem, že jsou takové všechny děti, tak jsem něčí pomoc ani nežádala. Jen jsem si za ty dva roky "nečuchla" k žádné své oblíbené činnosti. Ale teď Nik chodí na celé dny do školky a já si konečně užívám zasloužené meteřské DOVOLENÉ.
 anicka, dominik 04/08 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: jak jsem zabředla 

(19.3.2005 15:56:27)
je fakt ze dominika srovnavam pouze s jednim miminkem, je to dite me kamaradky jen o dva tydny starsi nez domca, musim rict ze tomasek cely den spi, jakmile je jen hodinu vzhuru tak place ze je unaveny a chce spat, v noci se vubec nebudi, ani na jidlo, kam ho polozite tam ho najdete. To proto muj dojem o tom jak je dominik aktivni, neustale ho vyndavam z ruznych skrini a vubec nespi. Z vasich ohlasu vim ze by to mohlo byt jeste horsi. Bohudik neni a s dalsim ditetem to stejne riskovat nechci:o))
 Nadia@# 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: jak jsem zabředla 

(19.3.2005 2:11:39)
Anicko, to co jsi popisovala, tak to byl rpipad meho prvniho ditete. Stihalal jsem vsechno, byla jsem za "extremne" aktivni maminku, dite bylo tvarne, dalo se u studovat ... jo a pak prislo druhe dite, i kdyz byl prvni uz velky, nestihala jsem nic> jen jsem nosila dite v satku a jednou rukou se nsazila likvidovat hromady. Jak psala Evca, nebylo kdy ani spat. Ve 13 mesicich jsem dite nechala v noci vyplakat a uz spi celou noc. A ja se furt nemuzu dospat. Uz chapu, proc nektere maminky proste nestihaji.Neni tojejich vina, majiproste narocne dite. Muzes ho nosit na rukach, kojit co hodinu, houpat, zpivat, proste porad rve. Doktor nenajde nic, jen to, ze matka je uz totalne vycerpana.
 Salám&Lajka 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: jak jsem zabředla 

(19.3.2005 15:54:39)
Moje dítě neřvalo, mám jen jedno, tudíž nemám srovnání...
Zajímala by mne jedna věc. Já si totiž neumím představit, že bych byla ochotná nosit dítě 24 hodin denně v náručí a vymýšlet různé druhy houpání a natřásání. Pokud je dítě zdravé, tak dle mého názoru nemá důvod řvát. Když ho necháte řvát, tak přece nebude řvát donekonečna? Dřív nebo později ho to přestane bavit.
Moje o 9 let mladší sestra byla taky dítě, které pořád řvalo. Z prostého důvodu - byla rozmazlené, velmi chtěné a velmi obletované dítě, které sotva kníklo, tak už někdo vymýšlel způsob, jak ho ukonejšit. Dospělo to tak daleko, že jsme měli v obýváku starej kočárek a rodinní příslušníci se střídali v houpání, protože jinak nezavřela pusu. Dudlík zásadně odmítala, a to jí ho máčeli do cukru, do medu atd.
Nepodceňovala bych inteligenci mimina. Když si dítě zvykne na to, že při sebemenším jeho projevu nevole se všichni můžou zbláznit, aby ho zabavili, začne toho samozřejmě využívat.
Druhá věc je, že funguje přenos mezi matkou a dítětem, v tom smyslu, že čím je matka podrážděnější, vynervovanější a zničenější, tím je podrážděnější i dítě. Když jste na někoho napojeni 9 měsíců, tak to nepřestane "jen tak" kvůli přestřižení pupeční šňůry. Dítě si teprv musí zvyknout na to, že je samostatný jedinec, dozrát k tomu.
Za další - dítě může být frustrované těžkým, komplikovaným porodem, může špatně snášet medikamenty, které byly podány matce. V takovém případě je sice důvod pláče lékařsky nezjistitelný, ale je pochopitelný. U mimina nikdo nedělá testy na to, jestli náhodou nemají paradoxní reakce na cokoli, a ony na cokoli být paradoxní nebo extrémní MOHOU.
Nicméně i to časem odezní.
Můj názor je zhruba takový - pokud dítě řve a nemá k tomu žádnou objektivní příčinu, je hloupost se stresovat vymýšlením nějakého natřásání a houpání. Chybí-li mu blízkost matky, může se dát do šátku, do klokanky. Pokud řve i nadále, je to jeho problém a bude si muset zvyknout na to, že se z něj nikdo na hlavu nepostaví. Třeba to někomu přijde hnusné, každopádně dle mého názoru je to užitečné jak pro dítě, tak pro matku. :o)

 anicka, dominik 04/08 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: jak jsem zabředla 

(19.3.2005 15:59:06)
ja mam zkusenost ze kdyz dominik rve ze treba nechce byt vecer v postylce, tak rvat neprestane, tedy jinak receno jeste nikdy jsem to nevydrzela poslouchat dele nez dve hodiny, asi mam holt mensi trpelivost nez muj synek.
 Jana 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: jak jsem zabředla 

(19.3.2005 16:09:14)
Jo, Monty, s nervoucim ditetem se dobre radi ;o))
Nas starsi byl sice dost neodkladny pripad, ale kdyz se stale nosil, byl v pohode. Kamaradcina stejne stara dcera bylo mimino brecici stale a bez priciny. Ona jecela porad, pred jidlem, po jidle, pri lezeni, s dudlikem, bez dudliku, v kocaru....... opravdu BYLA PRISERA PRISERNA (ted je z ni prijemna holcicka). A jedina rada od dr znela - tak ji hodne noste a zkuste ji zabavit, ona je z tech ukricenych deti, ktere na vsechno reaguji placem. Takze jeji matka nedelala nic jineho, nez ji nosila, ukazovala ji obrazky, hracky, knizky, blablabla... se divim, ze ji z toho nehrablo. A nestihala nic jineho. Tezko si to muze predstavit nekdo, kdo to nezazil, nebo aspon nevidel v primem prenosu.
J.
 Salám&Lajka 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: jak jsem zabředla 

(19.3.2005 16:21:42)
Jano,
zažila jsem to u sestry. Sice mi bylo devět, ale některé věci se nezapomínají. :o)
Možná mám výhodu v tom, že jsem (jak mi vyčítá manžel) moc velký pragmatik a behavioralista. :o) Lze-li si zvyknout na hluk např. v továrně tak, že dlouholetý pracovník ho prakticky neregistruje - stejné je to i s pachy, když děláš 20 let v prasečáku, tak necítíš při vstupu nic - lze si zvyknout i na řev dítěte, zvlášť když u něj je vysoká pravděpodobnost, že to nebude dělat do puberty. V tomhle jsem matka jak s komunistický příručky - pokud mu nic nechybí, ať si řve. Klidně si ho připevním nějakým mechanismem k tělu, protože uznávám variantu "chce cítit matku" (jeden z důvodů, proč syn od narození spal se mnou v posteli, i v porodnici). Neuznávám přístup "matko, bav mě, jinak budu řvát". To je vydírání. :o)
A opravdu nevěřím tomu, že to dítě vydrží dělat neomezeně dlouho, rodič obvykle kapituluje, protože na to nemá nervy. Já na to nervy mám, takže případné řvoucí dítě má fakt smůlu. :o)
 anicka, dominik 08/04 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: jak jsem zabředla 

(19.3.2005 18:06:44)
No Monty ono to zase neni tak jednoduche nechat ho rvat kdyz rve, dominik se za chvili pozvraci, coz jeste beru ale pokud rve delsi dobu tak se mu zkousti krev z nosu, coz se mi vubec nelibi a mnohem radsi ho zabavim nez bych ho tak nechala
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: jak jsem zabředla 

(19.3.2005 16:36:55)
Monty, tak třeba Z.
První dva dny po narození byl v pohodě, ale pak mi v porodnici nařídili kojení po třech hodinách a že 50 ml je moc, ať mu dávám maximálně 30 a než mi za další dva dny konečně došlo, že je to blbost, měla jsem úplně rozhozený ubrečený dítě, který chtělo pít téměř nonstop, jinak strašně brečelo - do toho začal asi ve třech týdnech věku kašlat (už jsem to tu jinde popisovala - dusil se a dávil i několik minut v kuse až promodrával a reálně hrozilo, že se udusí), pláč to většinou nastartoval, takže jsem musela kdykoli ihned vystartovat a držet ho na vejšku, aby chytil dech - v nemocnici za víc než 14 dnů na nic nepřišli a kašel mu ustupoval pomalu až do osmi měsíců - čili startovali jsme ke každýmu pláči celou tu dobu. Jinak rozmazlovanej nebyl, ani závislej na mámě - oba jsme se u něj s manželem střídali, protože jsme oba chodili do školy, manžel k tomu ještě vydělával. V 11-ti měsících byl poprvé na celej tejden u babičky (to už jsem měla rizikové těhotenství s druhym dítětem a DR. mi zakázal cokoli zvedat). Když se narodilo druhý dítě a chtělo pít "jen" jednou za dvě hodiny, myslela jsem si, že jsem ve snu. Do tý doby mi celodenní kojení připadalo jako standard. Dneska už je Z. docela klidný dítě (zlomilo se to asi ve třech letech), ale domluva je s nim (kvli tomu jak nemluví) pořád těžší než s jeho dvouletym bráchou.

U Evči je to zase v tom, že její syn má atop. ekzém, takže špatně spal kvůli drbání a když kvůli svědění dítě brečí, taky ho nenecháš řvát (i kdyby jen kvůli tomu, že psychický vypětí mu ekzém ještě zhorší). Že je trvale podrážděný je taky docela pochopitelný.

No a pak jsou děti (jako to, které jsem nazvala tuším "vzteklej alarm"), který prostě vážně prořvou celý dny a to i když jsou druhorozený a máma je vzhledem k ještě maličkýmu prvorozenýmu rozmazlovat nemůže ani kdyby chtěla. Můžeš je chovat nebo ignorovat (pokud Ti nepukne hlava), stejně celej den prořvou a aby toho nebylo málo, ještě skoro nespí...
 Salám&Lajka 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: jak jsem zabředla 

(19.3.2005 17:10:08)
Jano,
jasně že u nemocného dítěte je to něco jinýho... psala jsem o zdravých dětech. Nedá se generalizovat, žádný pravidlo není na 100% platný (snad akorát, že kdo se narodil, umře, ale to třeba taky nebude platit věčně... při současném vědeckotechnickém rozvoji)... já mám zásadu najít si to, které je objektivně i subjektivně nejméně rizikové. :o)
Víš, já opravdu, ale opravdu, jak by řekl pan prezident :o) nejsem nervák. Krom těch genetických testů v těhotenství nepamatuju, že by mě něco rozhodilo, vystresovalo - a tehdy to nebylo ani tak mnou, jako spíš pocitem, že by manželovo vymodlený dítě nemělo bejt v pořádku (když dneska vidím, jak je laxní otec, tak bych asi taky nebyla tak v háji).
Včera jsem to zrovna vysvětlovala kamarádce, na kterou v hospodě vyjel opilec. Ona byla úplně rozhozená. Říkám jí - v tomhle stavu je cca 90% pravděpodobnost, že ti fyzicky neublíží, protože se sotva drží na nohou. Slovní agresivita je maximum, na co se zmůže. A kdybychom se pohybovali v těch 10%, tak je tu plná hospoda chlapů, kteří by ho zpacifikovali dřív, než by ti mohl ublížit.
Z mého hlediska je daleko méně rizikové nechat dítě řvát a zvyknout si na to, protože to nebude dělat pořád, než zešílet, fyzicky a psychicky se totálně vyčerpat kvůli neustálému vymýšlení programu pro mimino, jehož druhá signální soustava k těmto podnětům ještě ani nedozrála. A pokud ze mne to dítě bude cítit, že já JSEM v klidu, přestože to je jistě velmi náročný, je minimální pravděpodobnost, aby ho to nějak poznamenalo. Jsou určitý hranice, který má každý rodič nastavený jinak, ale překračovat by je neměl. :o)
Dle Freuda je dítě ryzí id, a funkce id jsou toliko nevědomé. Směřuje-li id k dosažení "slasti", je zbytečné pokoušet se ukájet ji prostředky, ke kterým ještě nenazrálo.
Možná je to jinak. Zpochybnit lze všechno. :o)
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: jak jsem zabředla 

(19.3.2005 17:22:58)
Monty, přenos nervozity z matky na dítě bych ještě pochopila, ale jak si to vysvětluješ u druhorozeného dítěte, jehož matka byla původně úplně v klidu a očekávala, že druhý dítě bude stejně spokojený a spící jako to první?
Taky mi ještě došlo, že když už máš děti dvě, minimálně když jeden spí, nebo když starší si chce hrát, tak brečícího uklidňuješ s ohledem na sourozence.
 Salám&Lajka 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: jak jsem zabředla 

(19.3.2005 17:36:51)
No, ony asi ani ty ryzí idy nejsou všechny stejně ryzí a každý si tu slast představuje jinak. :o)
Dejme tomu, že druhorozené dítě podvědomě cítí nutnost dělit se o matčinu péči s někým jiným a snaží se upozorňovat primárně na SVÉ potřeby. Tomu nahrává tvá poslední věta - s ohledem na starší dítě konejší mladší. Dítě může mít pocit, že je až na druhém místě, že se "je jemu věnováno" aby byl klid pro někoho jiného.
Interpretací může být dalších x.

Btw. k tomu kojení po 3 hodinách. Kojila jsem syna, kdykoli chtěl. Třeba po půlhodině. Nikoho jsem se neptala, jestli je to správně, každopádně jemu se nic nestalo, neměl žádné bolení bříška (někde jsem slyšela, že se mlíko stráví nejdřív za 2 hodiny), během pár minut odpadl, usnul, když se probudil, tak velmi decentně zakňoural, dostal napít, do 10ti minut spal.
Další důležitá věc - neměl nad postýlkou (přes den spal v postýlce) žádný kolotoče a podobný blboviny, protože to působí na malé mimino rušivě - nechápe smysl té věci, pouze ho irituje. Hračky se v jeho okolí objevily, až když o ně sám začal jevit zájem. To je podle mne taky jeden z důvodů dětského pláče - zahlcenost informacemi, který není schopný zpracovat.
 Jana 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: jak jsem zabředla 

(19.3.2005 17:43:27)
Monty, kazdy dite je halt jiny, vas S je bezproblemovy, k tomu jsi ty klidas, idealni situace :o) Doma vidim, jak moc jsou kluci jini, co slo s jednim bez problemu, bez presvecovani, s druhym nejde vubec a naopak. Jeden ma problemy s usinanim, druhy ne, jeden ma problemy s oblikanim, druhy ne, jeden vyskakuje z kocarku po hlave, druheho to ani nenapadlo, jeden je vic prizpusobivy, druhy min, jeden vyzaduje rad a poradek, druhemu je vsechno fuk....

U neceho dopredu ocekavam problemu (starsi je delal) a mladsi pochopi na prvni pokus, od te doby to bere jako hotovou vec. A naopak... mnohdy si rikam, ze BOHUZEL nejsou stejni. A to jsou z jedne lihne ;o))))
J.
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: jak jsem zabředla 

(19.3.2005 17:44:02)
Monty, já jsem pak taky kojila kdykoli si děti řekly (však jsem psala, že Z. prakticky nonstop), ale poprvé, když jsem se sotva vzpamatovala z porodu a hned na mě DR. vybafla, že dítě nemůže pít tolik jako náš syn, tak jsem já blbec dostala strach, že je to opravdu důležitý. když mi došlo, že ne a řekla jsem, že budu kojit podle něj, pro změnu mi vyhrožovali, že mě nepustí z porodnice. Nakonec jsem jich do těch jejich stupidních tabulek psala co chtěli a dělala jsem si co jsem chtěla já. Kojení po třech hodinách tam vyžadujou ještě dnes!
Podruhý už jsem byla zkušenější, takže když mi jedna sestra řekla, že mám kojit po třech hodinách, řekla jsem jí ať ona si kojí jak chce a já zas budu kojit jak chci já - ale to už jsem měla zkušenost, že dítě přežije :-).
 Líza 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: jak jsem zabředla 

(19.3.2005 17:50:05)
Monty, podle toho stejného Freuda, je dítě tak do 8 měsíců de facto ve stavu symbiózy s matkou. Je absolutně bezmocné a neodlišuje sebe od zbytku světa. V tu dobu se vytváří základní postoje - jeden z těch postojů pak může být "i když dělám, co můžu" (tj. můžu si uřvat hlavu), "stejně to k ničemu není" (nechají mě řvát).
Jeden z důvodů, proč jsem dceři vyhovovala v tom, že chce být u mě a mít podněty - nevím, proč by neměla dozrát k podnětům, jako je těsný tělesný kontakt, stálý rytmický pohyb a rytmické zvukové vjemy.
Jo když jí bylo 9 nebo 10 měsíců a vymyslela si, že chce v noci každou čtvrhodinu kojit, to už bylo o něčem jiném...:-)
Ale fakt si myslím, že kdybych měla druhé dítě stejné jako první, prostě bych ho tolik nechovala a neutěšovala, protože by to objektivně nebylo možné, ale chudák to dítě. Jsem naprosto přesvědčená, že malý mimino nebrečí jen tak. (Teď nemluvím o tom, že brečí 10 minut před spaním, než usne...)
 Salám&Lajka 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: jak jsem zabředla 

(19.3.2005 18:03:22)
Lízo,
jsem-li do 8 měsíců v symbióze s matkou, pak jsou moje vlastní pocity méně nebo alespoň srovnatelně důležité jako pocity matky.
Řve matka? Mám já důvod k pláči, pokud je moje symbiotické druhé já v pohodě a v pořádku? Chybí mi něco objektivně dohledatelného? (Mám hlad, jsem mokré, mám příliš těsné oblečení, necítím se fyzicky dobře.) Matka to může odstranit, zmizí důvod k pláči.
Ale - pokud ten důvod není, proč zdravé dítě V SYMBIÓZE S MATKOU pláče? Jak a čím mu pomůže, je-li matka, s níž je spojeno, s nervama na dně, je unavená, nevyspalá, zoufalá?
V přírodě se neděje nic nelogického - tohle mi nelogické připadá. Je poměrně málo věcí, které mohou dítěti při jeho omezeném vnímání okolní i vnitřní reality scházet. Neschází-li mu tyto, a pokud je navíc u matky v náručí (v šátku), PROČ BY MĚLO PLAKAT?
Protože chce? OK, ať to teda dělá...
 Líza 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: jak jsem zabředla 

(19.3.2005 18:08:51)
Nic takového jako objektivně dohledatelné věci neexstuje. Pocit ohrožení nebo úzkost z osamění, pocit bezmoci (vždyť to dítě se ani nepodrbe), nuda - to všechno můžou být tak intenzivní vjemy, že dosahují intenzity fyzické bolesti (srovnej s depresí). Že ty nic objektivně nenajdeš, neznamená, že dítě objektivně netrpí.
To, že ty nechápeš příčiny jeho pláče, neznamená, že to dítě je nemá. Ale jak ti je má sdělit? Verbálně těžko.
Fakt poruchy, které vzniknou v takhle raných obdobích vývoje, je-li matka příliš odtažitá, jsou pak hodně hluboké - z pohledu psychoanalýzy.
 Salám&Lajka 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: jak jsem zabředla 

(19.3.2005 18:34:04)
Lízo,
neříkám, že bych nechala dítě řvát někde ve sklepě. Psala jsem, že mi přijde normální si dítě "připevnit" na sebe, aby slyšelo matčino srdce, dech... atd.
Pokud ale přesto řve - promiň, myslíš, že pocit srovnatelný s depresí se eliminuje natřásáním, poskakováním apod.?
Nevidím žádnou odtažitost v přístupu "jsem u tebe, jsi v bezpečí"; víc matka dítěti dát nemůže. To, že před ním bude tancovat rumbu nebo mu mávat před očima věcmi, které ho max. vylekají, mi přijde jako nesmysl.
 Líza 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: jak jsem zabředla 

(19.3.2005 18:52:18)
Tak možná jde jen o to, že si dost nerozumíme - natřásání a poskakování s dítětem v náruči může tomu kterému dítěti představovat třeba ten způsob blízkosti, který chce...mluvení, zpívání...může to být ten druh podnětů, který dítě chápe. Podle tyapu temperamentu mu buď postačí rytmus matčina srdce a její chůze po bytě apod., nebo něco razantnějšího - pokud na to reaguje uklidněním, je to pro mě signál, že mu to asi dělá dobře :-)))))

Jo, je to o tom, jsem s tebou, jsi u mě, jsi v bezpečí, možná taky - vnímám, když nejsi OK a reaguju na to :-))))))

Nechci, aby to vyznělo, jak to není - druhá holka byla to "normální" až hyperhodný dítě, a rozhodně jsem ji nervala z postýlky při každém hlasitém projevu. Věděla jsem, že před spaním bude chvilku brečet - byl to její druh ukolíbavky, tak nač ji rušit. Ani v jejím pláči nebyla ta naléhavost, kterou jsem znala od Verči. Zřejmě potřebovala tý mojí blízkosti mnohem míň, byla (a zůstala) mnohem vyrovnanější...takže u ní to fakt šlo dělat tak - jsi najedená, přebalená, nebolí tě bříško, nic tě netlačí, není ti horko, zima...nechám tě tu a spi.:-) Ideál pro každou matku, myslím :-)))
 Salám&Lajka 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: jak jsem zabředla 

(19.3.2005 19:29:00)
Potíž je v tom, že jsem tu několikrát četla - nic nepomáhalo, pořád řval/a. Musela jsem vymýšlet pořád něco nového...
Dítě možná na chvíli zmlkne, když je mu předkládáno stále něco nového, ale nefunguje-li to podruhé, potřetí??? Nechce se mi věřit tomu, že by pro dítě byl žádoucí a uklidňující podnět/vjem, že ze sebe rodič neustále dělá kašpara...
 Líza 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: jak jsem zabředla 

(19.3.2005 19:34:07)
Možná jsi to četla ode mě...to vypadalo tak: zpívám dokola jednu stupidní písničku a natřásám na ruce mimino. Mimino se uklidňuje a spokojeně kouká. Po chvíli mu začnou klesat víka. Já ztišuju a zjemňuju...zpomaluju...a když už si dělám naděje na odložení do postýlky, mimino řve znova...
Takže ty pořád nové způsoby znamenají v podstatě to, že nemůžu konejšít pořád stejně já, jinak bych se zcvokla. Takže na jedno brdo stále obměňuju stupidní básničky, popřípadě říkánky - protože rytmický hlasový projev funguje vždycky. Když jsem vyčerpala říkanky a písničky, které jsem znala, začla jsem si je vymýšlet, jinak bych u toho musela zvracet :-)))))))))
 EvčaK 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: jak jsem zabředla 

(19.3.2005 20:10:00)
Lízo, Tvoje příspěvky mi až hrůzně připomínají měsíce s Nikem. A to jsem si myslela, že s holčičkama to prostě musí být snažší:))))

Jinak mi připadá blbost nechat řvát hodně řvoucí dítě do "vyřvání" už pro ty závěrečné projevy. Tomu teče krev z nosu, ten se dusí, náš Nik v hysterické agónii vylézal z postýlky, ze které by teoriticky vylézt nemohl. Nebo se prostě pokadil. Takže i když usnu, byl záhy tím nepříjemným v líně zase probuzen a začalo to nanovo. A o tenkrát ani tak o ekzém nešlo. On je holt zároveň i nadmíru vnímavý k nepříjemným pocitům.
Pěkně to popisuje Mary Sheedy - Kurcink v knížce Problémové děti v rodině a ve škole. Např. oblečete dítěti ponožku a to se vám hystericky rozpláče. Proč? Tlačí ho nitka:))))
 anicka, dominik 08/04 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: jak jsem zabředla 

(19.3.2005 20:28:37)
take mam spatnou zkusenost nechat drobecka vyrvat, kdyz mu bylo do trech mesicu tak to slo plakal treba deset nebo patnact minut a usnul, ale ted rve proste tak dlouho dokud se mu nekdo nevenuje, vetsinou se pozvraci a spousti se mu krev z nosu, takze je mi mnohem milejsi ho nosit na rukou nez ho nechat trapit
 anicka, dominik 08/04 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: jak jsem zabředla 

(19.3.2005 20:41:30)
Lízo

ja vzdycky zpivam tu samou pisnicku akorat ten text je jiny, proste mu zpivam furt stejnou melodii na kterou je zvykly akorat slova typu, venku dneska prsi, zitra snad bude hezky a podobne proste zpivam co me napadne, on se tou samou melodii uklidnuje protoze ji zna a neni to tolik na bednu
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: jak jsem zabředla 

(19.3.2005 20:59:45)
Já uspávala prvního syna pořád stejnou písničkou (ani se mi neohrála - šípková růženka od Schellingera) a protože jsem v tý době už byla těhotná, měl ji naposlouchanou i ten mladší a hned po narození (už v porodnici) na ni zabíral hned po prvních pár tónech :-)
 EvčaK 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: jak jsem zabředla 

(19.3.2005 21:09:00)
Já písničky taky zkoušela. Ale moje děti mají asi hudební sluch. tak mi to neprošlo:)) Mladší teď brečí v postýlce, toho poplakat nechávám a staršího půjdu za chvíli doprovodit do hajan osobně a při usínání ho budu držet za ruku, heč:))) Já jsem za ten den vyřízená natolik, že v 98% usínám s nimi. Někdy i dřív. Teď díky brzkému stěhování máme ztížené podmínky. Vrátili jsme půjčenou Sašovu postýlku. Tak spí v Nikově a Nik místo manžela. Jenž v noci se mi vždycky nasomruje na mou půlku. To ještě kojím v noci Sašu. A tatínek-manžel vyrobil svou první postel s rozjíždějícíma se prkýnkama pod matrací. Prostě se kluci starají, abych si spánku byť v jakékoli podobě stále považovala:)))
 Jana 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: jak jsem zabředla 

(19.3.2005 21:17:45)
Anicko, muj muz uklidnoval a uspaval starsiho syna pisnickou "Jede kasparek, ma chut na parek.."(na melodii Isla Marina do cintorina). Vetsi blbost jsem nikdy neslysela - ale naucil se pri ni usinat. TO bys neverila, kolik textu jsem si na tuhle melodii vymyslela ;o)))) (protoze 50 kasparku za vecer by zabilo i hlucheho)
J.
 Líza 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: jak jsem zabředla 

(19.3.2005 18:10:50)
Ještě podotek.
Biologicky jsme nastavení tak, že u lidí (u žen více, ale i u mužů, dokonce i u starších dětí) vyvolává pláč mimina silný stres, nesrovnatelný s tím, jak reagujeme na jiné obdobné podněty. Cílem toho stresu je, udělat něco, aby mimi neřvalo. To je biologicky podmíněné, takže si myslím, Monty, že kdybys v té situaci byla, tak bys taky dělala vše pro to, aby mimi neřvalo, protože bys prostě musela. Ono by tě to nenechalo, nedalo by ti to.
 Jana 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: jak jsem zabředla 

(19.3.2005 18:16:57)
SOuhlas s Ivou, s Lizou.. kdyz dite jeci a jeci a jeci a je najezene, prebalene atd, tak zacnes premyslet, jestli ho netlaci plina, neboli bricho, nema zizen, neni ospaly, jestli to neni priserne rozmazleny spratek (ja jsem si tyhle uvahy "dovolila" i u 14 denniho ditete... halt jsi opravdu ve stresu). Monty, kdyz ti Stanik nerval a spal (t.j. z tohoto pohledu byl naprosto bezproblemovy), nemuzes ani tusit, jake to je. Bud rada :o)

Mozna na tebe reaguju az prilis, ale rady od matek hodnych deti (nervoucich, spicich...) jsou fakt na h**** a kdyz jsem byla nekolikaty mesic nevyspana a prisel nekdo s dobrou radou, riskoval ;o)
J.
 Líza 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: jak jsem zabředla 

(19.3.2005 18:24:56)
Ještě mě tak napadá, že u některých opic - já nevím, jak moc příbuzných nám - nosí máma mládě furt na zádech...takže někde v přírodě je to zařízeno i takhle :-))), kdyby v době, kdy byla Verča malá, byly šátky, měla bych o velký kus problému míň. Ale nebyly, byly jen klokanky :-( a v té ji nešlo nosit dlouho, to už pro mě bylo fyzicky únosnější nosit ji na rukou.

 Iva 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: jak jsem zabředla 

(19.3.2005 17:43:15)
Hele, Monty, "nebyla bys ochotná," jak píšeš, "řvoucí dítě celý den natřásat"..No, mě se taky zrovna nechtělo, ale co bys dělala?!

Příbuzní a známí mi často říkali, že mě obdivujou, že to oni by nemohli - no ale mohli by, kdyby museli!

Máš pravdu v tom, že to neustálé řvaní tě jako matku deptá, a pak je z toho začarovaný kruh. Když dítě furt brečí a ty ani nikdo jiný neví, čím to je, panuje v rodině všeobecná nervozita. Pořád hledáš, co vlastně děláš špatně, připadáš si jako neschopná matka...Ten můj navíc k brečení nespal, a to bys koukala, co se dělaly za opatření, aby usnul...ale to nebylo z rozmazlení, ale ze zoufalství!!

Když jsem měla druhé dítě, šlo všechno jak po másle. Dělala jsem podle mě všechno stejně, a jak to bylo jiné!! Sestra navíc v té době měla o pár měsíců staršího uřvance, jako by tomu mému z oka vypadl. No,to se mi to radilo! Kdykoli jsme spolu někam šly, já měla sladkého andílka, a ona řvouna, mě dítě krásně papalo, jí vztekle prskalo jídlo okolo, já na pískovišti sledovala klidně si hrající ditě na písku, ona zplavená běhala za svým raubířem..a tak bych mohla pokračovat. Nebýt mého prvného dítěte, tak jí dám jasně najevo, že je jasná břídilka, ať se podívá na moje dítě a mě, jak se to má dělat! Takhle jsem ji velice chápala, o to víc jsem si užívala dcerky, a jsem ve svých soudech nadále velice opatrná. Fakt občas něco, co vypadá jako rozmazlenost, je cosi úplně jiného.
 Salám&Lajka 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: jak jsem zabředla 

(19.3.2005 17:55:58)
Ivo,
asi bych ho fakt nechala řvát. Pokud bych si byla jistá, že já jako matka nic špatně nedělám, že dítě ničím netrpí, tak ať si řve. Ono jednou přestane.
Ale uznávám, vlastní dítě, který by řvalo nemám, zkušenost se sestrou není totéž. :o)

Jano,
syn vůbec není bezproblémový. :o) S ním jsou problémy jinde. :o) I když třeba méně "standardní". Každopádně se spaním u nás problémy nebyly nikdy, s jídlem taky ne a když se před měsícem šíleně rozeřval po očkování - byl fofr, sestřička mu nepřidržela ručičku a on s ní trhnul, takže z toho měl dost velkou podlitinu a hodně to krvácelo - tak jsem si uvědomila, že jsem s jeho řvaním vlastně do té doby nebyla nikdy konfrontována. :o)

K tomu řvaní - když minimalizuju možná rizika, která mi připadají jako možné důvody pro řev dítěte, odstraním důvody, které by k němu mohly vést a ono stejně řve, tak nevidím jiný řešení než
a) odrovnat se při neustálém potřásání, houpání a zabavování dítěte
b) zkusit ho nechat řvát

Pro mne je b) podstatně přijatelnější.
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: jak jsem zabředla 

(19.3.2005 18:04:03)
Monty, k "Pokud bych si byla jistá, že já jako matka nic špatně nedělám, že dítě ničím netrpí, tak ať si řve." - To je právě to, že tohle nikdy nevíš. Taky jsem někdy přemejšlela, jestli ho třeba nebolí slepák, nebo cokoli co neni vidět, kamarádka s uřvanou holčičkou chodila na CT apod. Člověk si prostě říká, že to neni možný, aby to dítě řvalo jentak bezdůvodně - koneckonců co by z toho mělo - příjemný mu to určitě neni.
 Salám&Lajka 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: jak jsem zabředla 

(19.3.2005 18:23:09)
Dospělý lidi dělají spoustu věcí, který jim nejsou příjemný. :o)))

Tahle akademická debata asi nemá smysl, protože já můžu mít 100x nějakou teorii, ale dokud není v praxi vyzkoušená, je bezpředmětný mluvit o tom, na kolik funguje.
Zatím si jen myslím, že by fungovat měla. :o)
 anicka, dominik 08/04 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: jak jsem zabředla 

(19.3.2005 19:28:28)
je fakt ze my uz jsme nekolikrat v noci sbalily dominika a vezli jsme ho na pohotovost, protoze jsem myslela ze ma minimalne zlomenou ruku jak rval, tak ho vzdycky prohlidnou a poslou nas domu s konstatovanim ze je naprosto zdravy.

co se tyce satku tak bohuzel s nim nemam zkusenost, kdyz jsem se o nem dovedela byli synovi uz tri mesice a rekli nam ze je pozde na zvykani na satek, ted je mu necelych 8 mesicu a vazi 13 kg, je pro me docela problem ho cely den nosit na rukou jelikoz ma ctvrtnu me vahy a je to pro mne prakticky fyzicky nemozne
 Salám&Lajka 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: jak jsem zabředla 

(19.3.2005 19:31:47)
Aničko,
v 8mi měsících 13 kg? To nemá náš syn ve dvou letech a čtvrt.
Nemůže ten problém být i v tom? Třeba řve proto, že jeho fyzický růst je neúměrně rychlý... v osmi měsících 13 kilo je fakt docela dost.
 anicka, dominik 08/04 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: jak jsem zabředla 

(19.3.2005 20:25:49)
je fakt ze se mi to take zda dost, nekolikrat jsem se ptala lekarky jestli je to v poradku a ta mi rekla ze vzhledem k tomu ze do minuleho mesice byl jenom kojeny, tak se to upravi se zmenou stravy a zvysenim pohybu az zacne vice lezt a chodit. Musim rici ze kdyz jsme zavedli doplnky do stravy jako ovoce a masozeleninove prikrmy tak prestal pribirat na vaze, takze verim ze se to opravdu srovna do normalu, v tom problem nebude a ze by to byl nasledek porodu se mi nezda protoze preci jenom uz je to dlouho
 EvčaK 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: jak jsem zabředla 

(19.3.2005 20:28:55)
Aničko, záleží taky, jakou měl Dominik porodní váhu. Extrém to určitě není. Náš Nik měl 13kg ve 3 letech. Při porodu 2,86. Je to prostě drobek.
 anicka, dominik 08/04 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: jak jsem zabředla 

(19.3.2005 20:39:01)
dominik kdyz se narodil tak mel 3,860 g, byl tri tydny prenasenej, ale i tak by mel mit v roce trojnasobek porodni vahy a to ma ted, ale je fakt ze dokud jsem ho jenom kojila tak pribiral 1,2kg za mesic ted uz ne ted pribere tak 300g, takze si myslim ze se to brzy srovna
 Líza 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: jak jsem zabředla 

(19.3.2005 6:27:57)
Aničko, myslím, že jsi v některém příspěvku včera psala, že tvůj syn spí jen 7 hodin a je náročný, takže je nutné se mu plně věnovat. Když jsi to ťeď ale popsala podorbněji, nezbývá mi než tě ujistit, že je nenáročný a nemusíš se mu plně věnovat. Plné věnování opravdu, jak tady holky píšou, znamená, že ho nemůžeš odložit ani z ruky a neustále se soustředíš na vymýšlení nových zůsobů natřásání, chlácholení a zpívání, aby dítě přestalo řvát. Že ani omylem hodinu po jídle není dítě klidné. Že neexistuje ho nechat nejen v postýlce, ale ani na dece. Že mu nestačí se dívat, co děláš. Musíš mu opravdu věnovat 100% své pozornosti furt, a když si chceš dojít na záchod, vědí o tom sousedi kilometr daleko.
Já měla kliku, moje dcera se tímhle způsobem chovala poměrně krátce a pak se začla chovat čím dál normálněji - až dospěla do stádia zcela nenáročného dítěte jako je tvůj syn. Jiné děti se ale tímhle způsobem projevují pořád.
Od té doby, co jsem si to vyzkoušela, jsem hodně alergická na lidi, kteří se diví, proč jsou některé matky na MD na pokraji sil, a proč může být pomoc manžela nevyhnutelná.
 Iva 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: jak jsem zabředla 

(19.3.2005 10:09:01)
Tak tohle musím podpořit, moje první dítě bylo skutečně "neodkladná záležitost"(nedal se ani na vteřinu odložit!!:-)) - věnovala jsem mu naprosto každou minutu pokud byl vzhůru (a bohužel spal velice málo a špatně) a stejně byl u nás neustále křik že jsem se divila, že sousedi nevolají sociálku. Po nějaké době jsem se už ani nepokoušela dělat domácí práce když byl vzhůru, naprosto to nešlo. Všechno jsem dělala až pozdě večer (s odbíháním k uspávání opět brečícího mimina).Naštěstí jsem si v té době myslela, že to tak dělají všechny děti, jinak bych to asi ani nevydržela. Druhé dítě bylo ale úplně jiné a já byla jak v Jiříkově vidění - tam jsem s dítětem dělala naprosto všechno, krásně to šlo, a když malá usnula (což bylo často a spala klidně a dlouho), mohla jsem si sednout ke kafíčku a své oblíbené angličtině, bylo hotovo. Trochu jsem si připadala, jako že se na té mateřské flákám, i když jsem obstarala celou domácnost a dvě děti:-)- to v porovnání s tím, co bylo když byl kluk mimino. Takže není dítě jako dítě a jsou takové, co vám dají záhul, že se to nedá ani popsat. Pro lidi, co měli sami hodné děti, je to nepochopitelné, ti si pak myslí, že si to ta matka nedovede zorganizovat a je neschopná. Nezažít oboje taky bych si to myslela, kdybych měla jen to druhé, ale není to tak.
 Líza 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: jak jsem zabředla 

(19.3.2005 10:12:51)
Přesný :-)))))))))))
Když jsem přišla z porodnice s druhou dcerou, byla jsem na vše sama, starší jsme vodily do školky a všude možně, manžel už pomáhat moc nemohl, a já byla odpočatá, energická, všecko jsem zvládala levou zadní.
Po zkušenosti s tou první jsem si připadala až nepatřičně :-)))
Protože mladší byla normální miminko, který jí, spí, čůrá, kaká, a bezdůvodně brečí jen vzácně.
 EvčaK 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: jak jsem zabředla 

(19.3.2005 11:12:37)
No tak to mě těší, že máme tak společné zážitky. U nás to jsou dva chlapi a bylo to stejný. Já měla jen trochu problém, zbožňovat toho staršího stejně jako dřív. Když se narodil druhý a já zjistila, jak může být dítě klidné a nenaročnéa že můžu normálně v noci spát, tak jsem byla chvíli asi naštvaná nebo tak něco, že jsem si se starším užila to co jsem si užila....
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: jak jsem zabředla 

(19.3.2005 11:48:43)
My jsme to měli tak nějak podobně :-)
Ale Evčo - k tomu, že jsi byla "naštvaná" - vím o jedné mamince, která to měla naopak - první dítě zlatíčko, druhý si tudíž s nadšením naplánovala hned po prvním (rozdíl 14 měsíců) a narodil se jim "vzteklej alarm". to myslim, že ji muselo dostat ještě víc :-)
 EvčaK 


Jeden z hadích ocásků, druhý andílek 

(19.3.2005 12:36:43)
To Ti povím Jani. To musel být šok. Přemýšlela jsem o tom, že kdyby byl Nik až druhý, tak by byl fakt chudák. Možná by mi dělalo problémy ho i přijmout. Takhle jsem se vždycky chystala na to nejhorší, a pak jsem byla vděčná za to jak to je. A to i u Nika. Naštěstí se mi včas dostala do ruky vhodná literatura. Ale chudáci mamky, co mají info třeba jen z Betynky a od přátel, jež jsou rodiči dětí - ideálů.
Chystám se na článek o náročných dětech, ale než se přestěhujem (za týden natvrdo), taky chci znovu načíst dobrou literaturu... Tipuju tak za měsíc, by mohl být. A třeba mě nějaká dobrá duše "předběhne". Myslím, že takový článek by tu nezaškodil. Ještě jsem neprozkoumala, jestli tu něco podobného už nebylo.
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Jeden z hadích ocásků, druhý andílek 

(19.3.2005 12:55:17)
Byl tu článek "Nevychovanec? Aspík! (Podle "aspík" to vyhledávač najde hned.) To byl ale trochu jinej případ než u vás (i trochu jinej než u nás) a taky už je to asi dva roky zpátky, takže novej článek nezaškodí :-)
Jinak je tu ještě diskuse o nekomunikativních, nespolupracujích dětech jako je náš Z. (nerada bych, aby tam hned nějací chytráci přišli radit jak je máme vychovávat, tak Ti to napíšu na mail), ale to taky neni váš případ.
 Líza 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: jak jsem zabředla 

(19.3.2005 17:43:41)
EvcoK, já měla opačný problém, pokud jde o vztah k nim. Dlouho mi připadalo, že mita mladší proklouzává mezi prsty a nijak se neprojevuje, a že je těžké udělat si k ní nějaký konkrétnější vztah...je fakt, že ta starší si vyřvala mnohem víc pozornosti a stimulace :-)))) Já jen byla vděčná, že to dopadlo právě takhle, protože být i ta druhá stejný dráždivý řvoun, byla by chudák, na ni by nebylo tolik času, i kdyby ho potřebovala ode mě sebevíc.
 Iva 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: jak jsem zabředla 

(19.3.2005 18:08:44)
Já musím říct, že jsem to prostě nedokázala brát tak odosobněně jako navrhuje Monty. Dítě prostě pořád brečelo, a já nevěděla proč, dělala jsem všechno možné co se dalo, a nic, brečel dál. Tak to ve mě vytvářelo takovou úzkost, že jako něco není v pořádku. A ta úkost se občas taky přeměňovala ve vztek a zoufalství.
Na řev dítěte se dá určitým způdsobem zvyknout, to potvrdí skoro každá matka, mě se občas stávalo, že jsem tak vypla kvůli řevu dítěte že jsem přeslechla i oprávněné požadavky typu mám žízeň, ale to až byli větší. Když se bojíte, co miminu je, tak jeho pláč asi nebudete ignorovat.

Mladší dcera taky občas plakala, jako každé dítě, ale byla na rozdíl od syna "čitelná". Věděla, co chce, a já to snadno poznala taky. Chtěla napít, nebo přebalit, nebo společnost, nebo spát. To bylo obvykle všechno. Syn patrně sám nevěděl, proč brečí, a já na něm nikdy nepoznala, co potřebuje.

Ještě k tomu věnování se - zajímavé je, že syn se kvůli tomu, že jsem mu věnovala veškerý čas, vyvíjel velmi rychle, což je ovšem logické, jenže ještě zajímavější je, že dcera , které jsem se vůbec tolik cíleně nevěnovala, se zase snažila dohnat bratra a rozvíjela se nakonec stejně rychle jako on. Navíc tím, že spolupracovala, jsem k ní měla velmi blízko (u syna to bylo asi žhavější, ono když s někým projdete takovým "peklem" tak ho musíte buď zabít nebo si ho zamilovat), takže si nemůžu stěžovat. Kolikrát jsem uvažovala o tom, že ona možná ani nebyla zas tak hodné dítě jak se mi zdálo, ale prostě dítě normální, a já z ní byla nadšená jen díky tomu kontrastu:-))
 Ivo 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: jak jsem zabředla 

(19.3.2005 18:21:09)
No, Monty, jak to tak popisuješ, že S. nikdy neplakal a vždy dobře jedl spal, tak to máš opravdu štěstí a těžko pochopíš pocity matky co jí dítě přes veškerou péči brečí a brečí. Starat se o syna a o dceru byly doslova nebe a dudy,(spíš dudy a nebe:-)))zkrátka něco naprosto jiného, a to jsem už přiznala, že i dcerka nebyla zas tak umělohmotná, a taky někdy zazlobila. Chápu, že to nechápeš, mě leccos došlo až jsem měla dceru, ty udivené pohledy známých mamin, když jsem si něco se synem stěžovala...taky nemohly chápat.
Přeju ti, abys to nikdy nemusela pochopit, ani u dlaších dětí, pokud je plánuješ, není opravdu o co stát.:-))
 Iva 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: jak jsem zabředla 

(19.3.2005 18:24:18)
Ten Ivo jsem já, Iva, nějak jsem se přehmátla:-))
 Evelyn1968,2děti 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: jak jsem zabředla 

(19.3.2005 19:55:56)
Jé Ivo, přesně tak to bylo u nás. Syna jsem musela pořád nosit a natřásat, aby neřval. Když jsem si chvíli sedla, hned to poznal. Špatně spal, špatně jedl. I jako batole byl strašně náročný na naši pozornost a čas. Nikdy si sám nehrál, klid nastal, jen když usnul a to zas nebylo tak často. Dlouho jsem se bála mít druhé dítě, že už to podruhé nezvládnu, ale holčička byla úplně jiná. Dělám si legraci, že je za odměnu, za to, co nám kluk vyváděl:o). Brečela jen málo, třeba když měla hlad nebo jí rostly zoubky (to jsem ji nosila celé noci), usínala sama, zabavila se i s hračkami v postýlce, když jsem neměla čas. Už chápu, že se na mě všichni dívali jako na neschopnou, když byl syn malý a měli "dobré rady", jak ho nerozmazlovat:o). U holčičky jsem stíhala všechno, nebyla jsem unavená, byla jsem v pohodě. Kdybych měla první ji, taky bych asi nevěřila, že malé dítě může tak vyčerpat celou rodinu.

E.
 *Aida* 


Re: Re: Re: Re: Re: jak jsem zabředla 

(14.3.2005 20:49:20)
Anicko,
jenze ja to neberu tak, ze mi manzel pomaha s hlidanim deti. On je jejich otec a ja tedy rozhodne nechci, aby si ho moje deti pamatovaly jako chlapa, kterej prisel domu a vytuhnul. Ja chci, aby si vzajemne uzili jeden druheho a pro meho muze to rozhodne neni nejaka povinnost, kterou musi splnit.
 anicka, dominik 08/04 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: jak jsem zabředla 

(18.3.2005 17:36:52)
Aido

ja jsem nemluvila o hlidani deti jako o povinnosti ale o postarani se o dite cimz myslim vsechny ty prace ditete se tykajici jako vareni a prani napr.
muj muz syna nadevse miluje a nenecha si ujit ani jednu chvilku aby mohl byt s nim, kdykoli se vraci napr. z montaze tak jeho prvni cesta vede za nim, nemam pocit ze by dominik byl ochuzenej o tatinka, myslim ze mu dava vse co v dane situaci muze
 Marysha 
  • 

Re: jak jsem zabředla 

(14.3.2005 18:53:27)
Dekuju za odpoved. Tak me ted, nevim proc, napada pisnicka Jozin z bazin uz si zuby brousi...:-)))
 Jaga10,syn,2 roky 
  • 

Re: Re: Re: Re: Mámatáta a tátamáma 

(10.3.2005 19:29:13)
No právě kvůli těm pěnězům si jako služka nepřipadáš.
 Hanka, Max 11/200 
  • 

Re: Re: Re: Re: Mámatáta a tátamáma-chvála žen 

(11.3.2005 17:47:43)
Zajímavé je, že všichni úžasně oceňují muže, kteří zůstanou doma s dětmi, ale proč potom nikdo nepěje ódy na ženy, které chodí do práce a přispívají do rodinného rozpočtu? (pokud je tedy primární úlohou ženy péče o děti a domácnost a muž má "živit", s čímž s dovolením nesouhlasím). Připadalo by mi logické slyšet věty jako "Tvoje manželka chodí do práce? No ta je prostě ÚŽASNÁ!!! A sama se tam dopraví? Máš doma prostě klenot! A dokonce za to dostává peníze? Ty sis ale uměl vybrat! :-)) Pročpak nic takového neslýchám? :-) Můj manžel byl doma se synem skoro dva roky a pokaždé, když se mě někdo zeptal "a to ho jenom hlídá, nebo i uvaří atd.?", měla jsem pocit, že vylítnu z kůže - to je snad JASNÉ, že uvaří. Nebo by vám připadalo v pořádku, kdybych byla na MD já, abych manželovi po příchodu z práce řekla "prosím tě zítra chceme španělské ptáčky, ale neodflákni to zase, minule byly nějaký tuhý"? :-) Podle mě nejde ani tolik o to, kdo co dělá, ale aby měli oba zhruba stejně času pro sebe - na to, aby si odpočinuli, četli, chatovali na netu:-) atd. Někde jsem kdysi četla, že emancipace není o tom, že muž má péct buchty a žena zalézt v neděli odpoledne pod auto, ale o tom, aby měli srovnatelné množství volného času. Vřele s tím souhlasím.
 Marysha 
  • 

Re: Re: Re: Mámatáta a tátamáma 

(10.3.2005 14:49:36)
Sarko,
pokud si opravdu myslis, ze jsme "sluzky s mizernym platem", tak by ses, podle meho nazoru, mozna mela zamyslet spis ty. Ona ta rovnopravnost neni o tom, abychom se my zeny "nutily" do muzskych roli a naopak, abychom sobe i "svetu" neco dokazaly. Rovnopravnost je zejmena o moznosti volby, je to o moznosti zvolit si to, co nam vyhovuje vic. Je to taky o dohode mezi partnery. Mozna ty radeji vrtas nez zehlis, ale co tvuj partner? Radeji zehli nez vrta? Treba taky radeji vrta. Asi se nepoperete o vrtacku, ze ne?:-)

Nekde jsem kdysi cetla studii o holcickach a klucich, o velmi malych detech, kteri jeste nemaji o genderovem stereotypu ani poneti, jsou proste "tabula rasa". Presto vetsina holcicek nesahla po predlozeni souboru hracek po autickach, traktorech ci montaznim naradi...Jsem toho nazoru, ze v tomhle veku jde jednoznacne o instinkt, tedy za vrozene (nepodminene), biologicky determinovane puzeni k cinnosti vlastni urcitemu druhu. Tahle dispozice je sice vrozena, ale neni nemenna - to znamena, ze v prubehu dozravani na deti pusobi ruzne vnejsi vlivy (zejmena rodice), ktere tento instinkt mohou ovlivnit neboli naucit dite typickym reakcim na podnety (vzpominate na I.P.Pavlova a jeho slintajici psy?). Takze rodice samozrejme mohou ovlivnit, zda si jejich male dite bude hrat s panenkami, auticky, kuchynskym nadobim nebo montazni soupravou tim, ze mu urcite hracky koupi a jine ne. Ale podle me pokud bude mit dite na vyber, stejne si bude hrat s tim, co je mu blizsi. A to same plati i pro dospele.


 Evelyn1968,2děti 


Re: Re: Re: Re: Mámatáta a tátamáma 

(10.3.2005 16:36:34)
Souhlasím,
máme dceru a syna, oba měli autíčka i panenky (oba i kočárek:o)), do ničeho jsme je nenutili, ale stejně si hraje každý jinak. Synovi se hrozně líbilo jezdit s kočárkem, hrozně ho chtěl, dělat smyky, bourat, vyklápět panenky, s autama dělal závody, stavěl z kostek dráhy atd..... Dcera o panenky opravdu pečuje, přebaluje, krmí, chová, v autíčkách spíš někoho vozí, s kočárkem jezdí pomalinku (jak říká - jako správná maminka:o)) atd.

Myslím, že děti vychováváme podobně, stejně se odmalička chovají každý jinak.


E.
 ronniev 


Ať žije genetika! 

(10.3.2005 23:18:59)
Je to přesně tak. Mám dva kluky a holčičku. Klukům je většinou úplně fuk, co mají na sobě, když jim koupím novou mikinu, jsou otrávení, že je nutím si zas něco vyzkoušet, a z hraček je nejvíc zajímají auta, stroje a Lego roboti. Holčička se odmalinka nakrucuje před zrcadlem, nákupy jsou její oblíbená zábava, vášnivě pečuje o panenky, div jim v tlamičce lahvičku nezalomí, a pere a žehlí jim šatičky. Přitom je nejmladší, takže o "klučičí" hračky doma nouzi nemá. A není to tím, že nejsou její - o počítač, míč, kolo se umí s bráchy pěkně porvat. Ať mi nikdo nepovídá, že "stereotypy" nejsou vrozené. Výchova podle mě zmůže jediné - natlouct oběma pohlavím do hlaviček, že v páru je potřeba brát ohled na toho druhého a zároveň po sobě nenechat dupat. Ale domnívám se, že většině žen je skutečně bližší to praní a žehlení než vrtání (jak já si užívám, že nic vrtat a spravovat NEMUSÍM, ačkoli ledacos z toho umím - byly jsme s matkou samy, bez otce, a někdo to dělat musel...)
 Romana a Ondřej, 3 roky 
  • 

Re: Ať žije genetika! 

(14.3.2005 15:33:14)
Přesné, Ondra uměl jako první slova auto a bagr. Nikdo ho to neučil a také doma preferujeme výchovu univerzální. Ale nevyhnu se tomu, že řeknu Ondrovi, že si v tramvaji nemusí sedat, že je mladý muž, který postojí.
 Bosorka2 


Re:děti a hračky 

(11.3.2005 13:38:16)
No a jak zhodnotíš to, že já jsem si coby velmi malé děcko radši stavěla s bráchou (mladším) garáže pro autíčka, než bych si hrála s panenkama ? :-))))
 Hanka, Max 11/2000 
  • 

Re: Re:děti a hračky+způsob polemiky 

(11.3.2005 18:34:58)
Můj syn taky miloval kočárek pro panenky (teda je pravda, že ho hlavně bavilo zkoumat, jak funguje:-)- ale o to nejde. Nikdo podle mě není "úplně chlap" nebo "úplně ženská" a je nesmysl někomu předhazovat, že protože jsi holka, mají tě zajímat panenky, a protože jsi kluk, je DIVNÝ, když tě zajímají panenky. Pokud Připadá mi ale zajímavé, jak často vidím, že někdo řekne "mně baví natírat plot" a vzápětí někdo zareaguje "mně plot natírat nikdo NEDONUTÍ". Zdá se mi, že lidi mají často potřebu se vymezovat vůči ostatním i za tu cenu, že v diskusi vzniká "konflikt", přestože v podstatě chtějí oba říct zhruba totéž. Zažila jsem také, že mé kamarádky, které narozdíl ode mne zůstaly na mateřské tři roky, braly jako výzvu ke konfrontaci už jen to, když jsem se zmínila o tom, že můj manžel je se synem doma. A taky si vybavuju situaci, kdy jedna kolegyně řekla něco jako "děti, které vychovává otec, jsou o něco ochuzené" a já jsem na to v podstatě kývla, což ji hrozně překvapilo: čekala, že vytáhnu do boje za povinnou rodičovskou dovolenou otců, a já to NEUDĚLALA...!:-) Abych to upřesnila: podle mě jsou děti, které jsou doma s otcem, trošku ochuzené o matku, ale děti, které jsou s matkou, jsou zase trošku ochuzené o otce, takže se to vyrovná:-)). Hlavně ale - proč se pouštět do diskuse s někým, kdo je evidentně konfrontačně naladěn? Navíc je fakt sranda pozorovat, jak se ten člověk nemůže zorientovat, proč se "nebráníte":-)))
 Marysha 
  • 

Re: Re:děti a hračky 

(11.3.2005 21:19:19)
Tys necetla prispevek od Cockney? Zajimava je zejmena ta cast, kde rika, ze :"(1) gendrova role - chovani, ktere je charakteristicke pro dane pohlavi - napr. hra, prace (2) gendrova identita - to co si o sobe mysli, ze je (3) sexualni orientace;
v tech je clovek ovlivnen z okoli (ale soc. ovlivneni take je), ale hodne v embryonalnim obdobi hormony - muzskymi nebo zenskymi. Pokud byl v presne urcenem obdobi produkovan testosteron (ditetem samozrejme), chlapecek bude mit daleko vetsi vztah k muzskym vecem a obracene (jsou sami schopni se identifikovat s danym gendrem)" a dale, ze "Jedinci XX, kteri trpi androgenitalnim syndromem (zvysena synteza androgenu) se narodi s pomuzstelym prirozenim, budou mit vic chlapecke zajmy, role zeny jim vsak nebude cizi a budou heterosexualni (40% a vice)." To, myslim, dost dokonale (ac to nejsou moje slova) odpovida na tvuj dotaz:-)))
Mimochodem, ja jsem si taky jako dite radeji hrala s autickama nez s panenkama (takze zrejme taky patrim do tech 40 a vice procent:-)). Ale to je prave ono - "radeji" - neznamena to, ze jsem si hrala JEN s autickama. Coz je v souladu s moji drive vyjadrenou teorii a nazorem, ze "pokud bude mit dite na vyber, stejne si bude hrat s tim, co je mu blizsi. A to same plati i pro dospele."
 Jaga10,syn,2 roky 
  • 

Re: Re: Re: Mámatáta a tátamáma 

(10.3.2005 18:40:40)
Tak to s tebou souhlasím, doporučuju všem knížku Nadvláda mužů.
 Kristina 
  • 

Re: Re: Re: Mámatáta a tátamáma 

(13.3.2005 17:31:14)
Sarko,

skvele vyjadreno! Presne tak to bohuzel je - genderovy rad je u nas natolik zakoreneny, ze jej obhajuji samy zeny, pro ktere rozhodne priznive nastaven neni.
Nechapu, proc kdyz se zena stara o dite, tak je to samozrejmnost, a kdyz to nahodou udela muz, tak ho vsichni maji za hrdinu!
Dokud budeme povazovat takoveto basnicky za roztomile a neskodne, tak se asi tezko neco zmeni. Protoze ty basnicky jsou proste jednou z kapek, ktere pomalu, ale vytrvale, nahlodavaji zenam sebevedomi a nuti jim genderovy stereotyp. Basnickama to zacina a nerovnymi podminkami v dospelosti (zamestnani, platove ohodnoceni, pece o kohokoliv...) to konci. Takze si to nesmime nechat libit!
 Druss, 3 neteře 
  • 

Re: Mámatáta a tátamáma 

(17.11.2008 18:56:47)
Ale s timhle už děte fakt do... Služky, no tohle...

Uvědomte si, že muži byli (a jsme!!) lovci. Stovky a tisíce let.

Ženy sbíraly plody. Stovky a tisíce let!!! A vy to chcete šmahem, za 10 let změnit. To ovšem nejde.

Vy feministky (které se tak V ŽIVOTĚ samy nenazvou), totiž nechcete rovnoprávnost (která už funguje tak jako v historii nikdy předtím), ale odvetu. Chcete to prohodit. Chcete vládnout a lovit, a muže přinutit udržovat oheň v jeskyni. Přitom ani jedno co děláme my neumíte, a my na to co děláte vy nemáme dispozice.

Pořád jsme, a ještě pár generací BUDEME silnějším pohlavím my. Tak si na to sakra zvykněte.
 MSteflova 


Re: Mámatáta a tátamáma 

(17.11.2008 20:22:14)
Druss, neměl bys tak zevšeobecňovat. Neexistuje silnější pohlaví, pouze silnější a slabší jedinci. Podle toho, jak si chceš dokazovat svou vlastní sílu, bych řekla, že budeš ten druhý případ. Jinak bys neměl zapotřebí psát takový příspěvek.~j~
 Druss 
  • 

Re: Mámatáta a tátamáma 

(19.11.2008 9:23:01)
LOL. Zas jedna (rádoby) chytrá. Svoji silu si dokazuju každý týden na tatami. Bojoval jsem se silnějšími a vyhrál, stejně jako se slabšími, a prohrál. Nemám s tim problém, a nepotřebuju si nic dokazovat.

Bojoval jsem i s holkama. Na tatami samozřejmě. Venku nikdy. A i když byla srovnatelně velká a těžká, a měla i větší zkušenosti než já (měla hnědý pásek), stejně jsem ji přepral. A jel jsem na 20%. Zevšeobecňovat BUDU, prostě proto, že to tak JE. Máte slabší konstituci, danou evolucí, a to je pomalá mrcha. A myslet si, že za 10 let dojde k reverzi, je blbost. A dokud se budou rodit silní chlapi (jako třeba já:)) tak k tomu nedojde NIKDY! Tomu věř.

Reagoval jsem hlavně na to, jak tady jedna mámatáta chodí do divadla, s kámoškama na kalby, etc.. A za to "dovolí" (???) aby její muž byl (2x v týdnu - víc ne - musí přece pomáhat s domácností!!) do půlnoci v práci! Takovou matku bych nakopal do p.. (obrazně, nechytej mě za slovo..), a jejího muže profackoval, ať se probere. Nebo ať si najde nějakej sport, a uvidí jak ho to změní.
Protože jeho manželka je zcela evidentně rozmazlená princezna, co nevyrostla. Sice zestárla, ale nevyrostla.

Jo jinak píšu ze školy (VŠ), aby tě třeba nemátlo, že mám jinou IP.
 Kahlan+4 


Re: Re: Mámatáta a tátamáma 

(10.3.2005 15:07:42)
Tak tedy kdyby muj muz, ktery je na materske, nevaril a neresil domacnost, tak to by mne tedy stvalo hodne. Nastesti muj manzel je na skutecne rodicovske, vari denne a lepe nez ja, uklidi, vypere, oběhne se synem urady, vyplni nam obema danove priznani, udela policku, resi nase ucty. Ja chodim jen do prace, hraju si se synem, peru, obcas nećo malo vyzehlim (a to spis proto, ze mne to bavi). Funhuje to takto rok a ctvrt.
 UZLIK 
  • 

PROC NEPREPSAT UCEBNICE? 

(12.3.2005 13:21:37)
a proc ne? proc bychom nemeli prepsat ucebnice? uz to, ze si deti od malinka hraji s rodove podminenou hrackou je preci omezujici. kdyz budou kluci dostavat auticka a holky panenky muze(ne vzdy nutne musi) to omezit jejich budouci okruh zajmu, vyber zamestnani a celkovy pohled na vec. rikam si, ze prepisovat by se melo zacit driv nez v ucebnicich, kdyz v leporelech pro nejmensi vidim "odvazneho pana kluka na konikovi" a "hodnou holcicku maminku zalevat kvetinky". ale prepisovani ucebnic se mi v tomto ohledu jevi jako umely zasah do prirozeneho vyvoje. az se zmeni nase smysleni o roli muze a zeny, zmeni se s nim i obsah knih a ucebnic. (navic si neumim rizene prepisovani knih pro deti predstavit v praxi, uz slysim ty reakce: cenzura! stredoveke metody! militantni feministky!). kdo by urcil co jeste ano a co uz neni vhodne? k prepisovani ucebnic asi nedojde, takze nam nezbyva nez o veci diskutovat, rozsirovat povedomi o moznostech obou pohlavi mezi lidmi a urychlit tak zmenu nazoru. nejsem feministka ve zbrani a je mi jasne, ze muj manzel me nemuze zastoupit behem tehotenstvi, porodu a kojeni(rozhodne nesouhlasim s dobrovolnou volbou umele vyzivy. to je svoboda matky na ukor ditete). vsechno ostatni mu jde stejne dobre jako mne a neco i lepe. jsem samozrejme lepe vybavena telesne pro peci o deti-tim myslim vylucovani a pusobeni ruznych hormonu, ale proc by se mel mene tesit z nasich deti, jen proto, ze se mu pri kojeni nevylucuje do krevniho obehu "trpelivy" hormon? muze byt stejne trpelivy a milujici jako ja. a konec koncu, ty deti jsou NASE. nekdy mam pocit, ze se zeny-matky zamerne pasuji do role jedine kompetenti osoby v peci o deti. takze deti jsou pak trochu vic maminky nez tatinka... a kdo je pak v nevyhode? chapu snahu o emancipaci zen jako rozsireni moznosti pro obe pohlavi. stejne jako driv nebylo zenam umozneno studovat a delat karieru, muzum nebylo doprano sblizit se se svymi detmi, travit s nimi vice casu. toto striktni rozdeleni roli bylo snazsi a efektnejsi strategii pro zivot, ale dnes uz na nem neni treba lpet. v nasich podminkach nezalezi preziti na tom, jestli muz ulovi dostatek, kdyz uz lovi i zena. proc upirat radost z lovu zenam a poteseni z pece o deti muzum?
 Salma+4 
  • 

Re: PROC NEPREPSAT UCEBNICE? 

(12.3.2005 18:35:39)
Stano, ty potvoro - tos prehnala s tou prezdivkou!!! Vecer ti to tady nasolim /teda jestli ses to ty/
 uzlik 
  • 

Re: Re: PROC NEPREPSAT UCEBNICE? 

(13.3.2005 0:39:38)
nejak nesolis...a to sem se kvuli tobe pripojila
 Slim 


Re: PROC NEPREPSAT UCEBNICE? 

(13.3.2005 17:18:16)
Uzliku,
jsem tu nova a moc se neorientuju - tvuj prispevek a dalsi /treba Petra Neomi/ se mi libil, i kdyz moc nerozumim te odpovedi... Kdo je Salma? a co chce solit?
Jen mi prislo, ze jsi nekonzistentni. Nejdriv rikas Proc neprepsat ucebnice? A pak, ze by to byl umely zasah... Vzdyt tvorba ucebnic a vyber basni - to cele je vlastne "umela" zalezitost. A deti to ovlivnuje velmi - skola po rodine nejvice. Pokud budeme jen diskutovat, nezmeni se to jeste dlouho. A pro ostatni zastankyne poezie pana Zacka: kdyz napisu umelecky kvalitni rasistickou basen - bude jeji vyrazeni z ucebnic /zakaz/ totalitnim zasahem?
Asi bych takove basnicky nezakazovala - at je kupuji rodice, kteri si takto predstavuji budoucnost svych deti, ale dost nerada, bych takovou basen videla v ucebnicich svych deti!
 Ivana a Barborka 8/04 
  • 

Re: svobodu detem 

(10.3.2005 10:49:31)
Je fakt hrozny, jak se porad mluvi o rolich, vzdyt deti jsou si vsechny rovny, proc se to pak meni? Nejde mi tak ani o tu rovnost jde spis o svobodu. Dite je po narozeni tak ciste a svobodne a my je pak pretvarime do tzv. role kluka nebo divky. Kupujeme jim hracky vhodne pro holky a naopak. je hrozne, kdyz matka svemu malemu chlapeckovi rika: nebrec kluci nebreci... Nechme deti zit a pouze sledujme jejich zajmy a nabizejme jim o co maji zajem. At je kazdy takovy jaky je. Slaby, silny, klidny, bojacny nebo kurazny, vynalezavy ... holka nebo kluk? Fyzicky je maly rozdil :-), ale jinak je to uplne stejne a jsou to predevsim deti- samostatne osobnosti.
 Petra II. 
  • 

Závadná literatura 

(10.3.2005 9:08:44)
Teda nezlobte se na me, ale jakmile zacne nejaká ideologie poukazovat na závadná literární díla, tak v hruze prchám. Je to úplne stejné, jako to delali nacisté a komunisté. Pranýrovat autory, kterí písí veci, které nesouzní s nasí myslenkou.
Je príznacné, ze feministkám nejvíce vadí, ze nejaký autor (a potazmu muz) si dovolí nazvat zenu maminkou. Na to jsou feministky alergické a to povazuji v jejich ucení za to skodlivé. Ze být maminkou je pro ne zrejme neco podradného, kdyz z kazdého slovního spojení zena-maminka mohou vyletet z kuze a vetsinou se zabývají pouze tím, na koho péci o díte prehodit, protoze jsou preci dulezitejsí veci na svete.
Je to zacarovaný kruh. Na jedné strane se ríká, ze deti trpí nedostatecným zájmem rodicu, ze na ne rodice nemají cas, a na druhé strane jsou tlaky na co nejvetsí zamestnanost zen uz behem materské, na zrizování jeslí apod.
 Poplach 
  • 

Re: Závadná literatura 

(10.3.2005 11:37:15)
Výborný názor, není co dodat. Snad jen to, že pro jistotu běžím ukrýt pod podlahu Karafiátovy Broučky, kde vaří zelnou polévku výhradně maminka. Za pár let budou možná na genderovém indexu.
 Martina 
  • 

Re: Závadná literatura 

(10.3.2005 12:07:49)
taky ti musím dát za pravdu, protože ze své osobní zkušenosti a ve svém okolí narážím spíš na to, že většina emancipovaných vzdělaných žen je nejvíc neinformovaná, neznalá a nejistá právě v oblasti mateřství. Jsme doma s dítětem, sami a nešťastné, protože se do zaběhnutých kolejí dnešní společnosti nehodíme. Společnost nás chápe jako méněcenné, tak není divu, že se tak i cítíme. Ale pevně věřím tomu, že při troše snahy může být pobyt na mateřské dovolené přínosný nejen pro děti, pro ty HLAVNĚ, ale i pro nás. Chodím na písek a plkám o dětech a dokonce mě to začíná už i bavit, no a co? Nešťastná a nespokojená matka je pro dítě to nejhorší. A je to štěstí opravdu jen v práci, nebo je to zase ten druhý extrém, do kterého nás teď tlačí???
 Martina 
  • 

Re: Závadná literatura 

(10.3.2005 12:08:28)
taky ti musím dát za pravdu, protože ze své osobní zkušenosti a ve svém okolí narážím spíš na to, že většina emancipovaných vzdělaných žen je nejvíc neinformovaná, neznalá a nejistá právě v oblasti mateřství. Jsme doma s dítětem, samy a nešťastné, protože se do zaběhnutých kolejí dnešní společnosti nehodíme. Společnost nás chápe jako méněcenné, tak není divu, že se tak i cítíme. Ale pevně věřím tomu, že při troše snahy může být pobyt na mateřské dovolené přínosný nejen pro děti, pro ty HLAVNĚ, ale i pro nás. Chodím na písek a plkám o dětech a dokonce mě to začíná už i bavit, no a co? Nešťastná a nespokojená matka je pro dítě to nejhorší. A je to štěstí opravdu jen v práci, nebo je to zase ten druhý extrém, do kterého nás teď tlačí???
 Henriette 
  • 

Re: Re: Závadná literatura 

(10.3.2005 19:15:09)
Čau holky, jsem doma s dcerou, plánujem co nejdřív druhý dítě, sem tam něco uvařím, vyžehlím, jsem doma naprosto spokojená a přitom mám VŠ. Nejsem teda ňáká divná:-)))?


 Jaga10,syn,2 roky 
  • 

Re: Re: Re: Závadná literatura 

(10.3.2005 19:45:42)
Ne, myslím, že jsi úplně normální! :-)Ale mně to nestačí.
 Xantipa 
  • 

Re: Re: Re: Závadná literatura 

(10.3.2005 20:37:07)
Henriette, myslím, že co jsi napsala, bylo něco jako slovo do pranice. Pokud bys to ovšem myslela vážně, tak promiň, ale jsi divná. Jsi divná proto, že by sis myslela, že neděláš něco, co je normální. Několik diskuzí se tu už probíralo, co je normální, jestli být doma s dítětem nebo v práci. Normální je všechno, co Tě učiní šťastnou. Proč by někdo měl určovat, jestli je normální být doma nebo v práci. Jestli má žehlit, vařit, uklízet, hlídat děti, opravovat auto, malovat atd......................muž nebo žena. Normální je to, co oběma partnerům vyhovuje. A je jedno, jestli vaříš, uklízíš, pereš............ a tvůj manžel tohle nedělá, protože třeba je v práci nebo si hraje s dítětem,.............. Někomu zase tento model nevyhovuje a nebyl by šťastný. Tvůj přístup mu připadá pro sebe neakceptovatelný. Kdo je normální a kdo divný?
 Jaga10,syn,2 roky 
  • 

Re: Závadná literatura 

(10.3.2005 19:43:43)
Možná by mě někdo nazval feministkou, ale mně nevadí být maminkou, vadí mi, že to znamená tolik omezení i ztrátu společenského statusu.Žijeme totiž ve společnosti zaměřené hlavně na výkon a spotřebu. Ne všechny ženy mají VŠ , aby mohly získat dobře placenou práci i po mateřské. Možná by si ty spokojenější z nás měly uvědomit, že za daného stavu věcí mají štěstí,které rozhodně není pravidlem. Dokladů, že náš svět je stále hlavně světem mužů, existuje dost a dost, stačí trochu číst nebo se rozhlédnout kolem sebe a zamyslet se.Neznamená to, že mám něco proti konkrétním mužům, spíš mi vadí ty hluboce zakořeněné stereotypy.A pokud se žena cítí spokojeně i přesto, má sice vysokou emoční inteligenci, protože ví, kde je její místo, ale nic to nemění na faktu, že žena v řadě společností má nižší status než muž.
Navíc ty zatracované feministky vybojovaly ženám práva, která dnes považujeme
za samozřejmá.
 šťastná maminka na MD 
  • 

Petro, 

(10.3.2005 20:56:48)
já bych řekla, že jsi napsala drobnou nepřesnost. Pokud vím, tak většině feministek nevadí slovní spojení žena – matka proto, že by mateřství považovaly za podřadnou záležitost. Tohle spojení jim vadí tím, že podporuje představu, že žena má být (musí být) matkou. Feministky nenávidí, když se právo a možnost porodit a vychovat děti přetavuje na povinnost či jen nátlak mít děti, protože společnost od ženy „tak nějak“ očekává mateřství. Mám dojem, že pro drtivou většinu feministek (v naší zemi určitě) je feminismus bojem za spravedlnost a svobodu pro ženy. Tedy spravedlnost třeba v práci (rovné možnosti a plat) a svobodu třeba v tom smět se rozhodnout, že děti mít nechci, pokud pochybuju o svých schopnostech je dobře vychovat. Feministky věří, že pokud se žena rozhodne děti nemít, tak by ji společnost měla nechat žít a neotloukat jí o hlavu pořád dokola pravidlo žena = matka. Já jsem mockrát slyšela, že ženy jsou od toho, aby rodily děti, ale nepamatuju si, že bych pravidelně slýchala, že muž je na světě proto, aby byl otcem. V tom vidím tu základní nerovnováhu, která rozčiluje i feministky.
Básničku o holkách od Žáčka mám moc ráda a často ji píšu kamarádkám do blahopřání k narození miminka. Ta básnička mi přijde hezká, něžná, dojemná... ale je pravda, že kdyby se mi dostala do ruky v době, kdy jsem se několik let zoufale a marně pokoušela otěhotnět, tak by mě asi sebrala. Určitě bych ji obrečela s depresí, že když jsou holky na světě proto, aby byly maminkami, tak já jsem ten nejzoufalejší chcípák, co se na dítě nevzmůže a na světě jsem zbytečně, měla bych se jít zastřelit. Ono to vypadá jako velká nadsázka, ale věřte, že mi tenkrát bylo opravdu příšerně a kecy typu žena=matka mně totálně drtily. Od těch dob tohle spojení nemám ráda a věřím, že žena je v první řadě člověk. Pro mně je žena ženou bez ohledu na to kolik dětí porodí a vychová. A nikdo z vás neví, jestli třeba zrovna vaše dítě bude mít tu smůlu a děti moct mít nebude.
 Petra II. 
  • 

Re: Petro, 

(10.3.2005 22:24:10)
Jasne, ze vsechny zeny nejsou matky. Z nejruznejsích duvodu. Ale kdyz uz matkami jsou, mely by to delat porádne. Ovsem vsechna tahle feministická hnutí se zabývají vlastne jenom tím, jak a kam díte odlozit, aby se zena mohla venovat práci. Pocity detí je nezajímají. Zabývají se jen zenským egem, aby zena byla spokojená. Jenomze matka uz se nemuze zabývat jen svým egem.
 difo 
  • 

Re: Re: Petro, 

(11.3.2005 10:05:05)
No, Petro II, navážíš se sice do feministek, ale jak tak koukám na tvůj příspěvek ... matku nezajímají děti, matka odkládá děti, pocity dítěte matku nezajímají, matka se stará jen o své ego. Co otec ? Nedalo by se napsat, že je naprosto v pořádku, že si matka odpočine od domácnost a dětí tím, že dítě "odloží" občas do péče otce, že pocity dítěte mají zajímat i otce, že otce nazajímají děti ? Otec se může zabývat pouze svým egem a zůstává otcem? O tom to je.

Pokud by se muži obecně postarali o zázemí rodiny a byli spolehliví v tom slova smyslu, že neutečou když v kolíbce zavrní dítě, tak by mnoho žen rádo bylo matkami. Takhle je to čím dál větší sociální riziko.

Mimochodem ... Kolik znáš opuštěných otců a kolik opuštěných matek ?


Jasne, ze vsechny zeny nejsou matky. Z nejruznejsích duvodu. Ale kdyz uz matkami jsou, mely by to delat porádne. Ovsem vsechna tahle feministická hnutí se zabývají vlastne jenom tím, jak a kam díte odlozit, aby se zena mohla venovat práci. Pocity detí je nezajímají. Zabývají se jen zenským egem, aby zena byla spokojená. Jenomze matka uz se nemuze zabývat jen svým egem.
 Pudicitia 


Petro, nevíš co je feminizmus! 

(12.3.2005 21:06:39)
V Česku se počátkem devadesátých let v médiích rozběhl úplný hon na čarodějnice. Feministky byly všemožně zesměšňovány a každá výstup emancipované ženy ať už v diskuzi v televizi či v novinovém článku, začínal omluvně: nejsem feministka...
Feminizmus je hnutí, které má mnoho směrů a proudů, ale s nadsázkou se dá říci, že kdyby nebylo feminizmu /či "prafeminizmu"/ nechodily bychom na VŠ, pracovaly zejména jako služky a ro¨zvést by se s náma mohl jen manžel jehož nevěra by byla společensky přijatelným výstřelkem. Mnoho žen, které "nejsou feministakami" své děti porůznu odkládají. Já jsem feministka a své děti bych nikdy malé nikam neodložila. Až možná příliš úzkostlivě věřím, že do tří let mají být zejména se mnou a do roka neustále.
Aby byly mé feministické touhy plně uspokojené, chtělo by to trochu větší almužnu od státu, pak by to bylo dokonalé. Takhle žijem /poměrně!/ v chudobě... a to je kromě seberealizace asi také důvod mnoha matek odkládaček. Je jednoduché soudit.
 Petra II. 
  • 

Letizie 

(13.3.2005 21:57:01)
No, priznám se, ze tedy vsechny proudy feminismu nastudované nemám.:-)) Ale uprímne receno to ani nepokládám za dulezité, protoze to je vsechno jenom pustá teorie. Dulezité je, jak se to prevádí do praxe. A ze se teorie a praxe muze nekdy porádne lisit! Ty treba píses, ze by se ti hodila (stejne jako asi kazdé matce), vetsí materská, aby si mohla být v klidu s detma a postarat se o ne a pritom nepocítat kazdou korunu. Ale to mám práve pocit, ze ty bojovnice za zenská práva moc neresí. Neslysela jsem nikde, ze by se zasazovaly o zvýsení materské nebo treba o porádné danové úlevy muzu, co mají manzelky na materské apod. Ony mají spís tendenci resit to zapojením zeny do pracovního procesu a treba jeslemi pro díte. (treba ve Francii jsou jesle uz pro deti od 2 mesícu). A uz i Marksová-Tominová si nekde stezovala, ze máme málo jeslí a jejich úroven ze není dobrá. A to mi proste moc "baby friendly" nepripadá.
 Šáry 
  • 

Re: Letizie 

(13.3.2005 23:06:59)
Petro,

já to taky zdaleka nemám nastudované, ale myslím, že vyšší mateřská, ač bezesporu příjemná, nezapadá do feministického modelu, protože to znamená, že děti jsou starost pouze ženy. Mně osobně by byla asi nejbližší možnost pracovat na částečný úvazek a v péči o děti se střídat. Myslím, že by si to víc užili oba rodiče, protože když je jeden neustále 24 hodin s dětma a druhý do noci maká, aby to všechno uživil, tak to může oběma docela dost lízt na mozek.

Já jsem OSVČ, takže to neřešíme, a je mi jasné, že by to asi nebylo řešení úplně pro každého, ale pro řadu lidí jistě ano.
 Petra II. 
  • 

Re: Re: No jo, 

(14.3.2005 7:55:10)
jenomze práve o tom to je, ze je tady zase snaha prosazovat jeden model pro vsechny. Tahle zenská hnutí se sice ohánejí prosazováním práv zen, coz zní tak obecne, jenomze ve skutecnosti stejne prosazují jenom svou "ideologii", coz jsou alespon cástecne pracující matky. Takze pro ostatní zeny to není celkem zádný prínos, naopak to v nich muze vzbuzovat obavy, ze nakonec do té práce budou muset jít treba mnohem drív, nez zamýslely, protoze se to zacne obecne povazovat za jediné správné resení a podmínky se nastaví podle toho. A i kdyz vydrzí, tak budou mít pocit, ze jsou totálne "out", coz není nic príjemného.
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: No jo, 

(14.3.2005 8:06:49)
Petro, já Ti nevim - například mně je šumák co si myslí představitelky nějakýho hnutí - můžu to vzít jako podnět k zamyšlení, ale do práce půjdu podle situace v naší rodině, nikdo mě k ničemu nepřemlouvá (a vůbec si nepřipadam méněcenná, že jsem doma - naopak mám pocit, že teď zrovna je to pro děti i pro mě důležitější než práce).
Přijde mi to podobný jako stesky, že reklama nás nutí kupovat to a to, bejt dokonalý matky apod. - nenutí - je to jen na našem vlastním rozumu.
 Petra II. 
  • 

Re: Re: Re: Re: No jo, 

(14.3.2005 8:23:19)
No, já snad taky dokázu plout proti proudu a neohlízet se na momentální trendy.:-) Jenomze spousta lidí proste podlehne. Zrovna ty reklamy. Me by nenapadlo koupit si neco jen proto, ze na to byla reklama, ale ted jsem cetla (a muj muz, co pracuje v bance, mi to potvrdil), ze lidi si skutecne berou spotrební úvery na úplný blbosti (treba dovolený, nebo dokonce veci z Teleshoppingu!) a mají potom velký problémy se splácením, protoze proste precení své síly, podlehnou reklame typu "dovolená zadarmo" a kupujou, kupujou...
Navíc zrovna treba u tech materských uz nejde jenom o trend, to by mohlo být v konecném dusledku udelané tak, ze treba ten, kdo nepujde alespon na cástecný úvazek do práce, bude mít krácenou materskou (coz je myslím v Nizozemsku), proste stát pouzije i ekonomické nástroje, aby lidi nasmeroval. A to uz by pak bylo o necem jiném.
 Petra II. 
  • 

Re: Re: Re: Re: No jo, 

(14.3.2005 8:24:08)
No, já snad taky dokázu plout proti proudu a neohlízet se na momentální trendy.:-) Jenomze spousta lidí proste podlehne. Zrovna ty reklamy. Me by nenapadlo koupit si neco jen proto, ze na to byla reklama, ale ted jsem cetla (a muj muz, co pracuje v bance, mi to potvrdil), ze lidi si skutecne berou spotrební úvery na úplný blbosti (treba dovolený, nebo dokonce veci z Teleshoppingu!) a mají potom velký problémy se splácením, protoze proste precení své síly, podlehnou reklame typu "dovolená zadarmo" a kupujou, kupujou...
Navíc zrovna treba u tech materských uz nejde jenom o trend, to by mohlo být v konecném dusledku udelané tak, ze treba ten, kdo nepujde alespon na cástecný úvazek do práce, bude mít krácenou materskou (coz je myslím v Nizozemsku), proste stát pouzije i ekonomické nástroje, aby lidi nasmeroval. A to uz by pak bylo o necem jiném.
 Slim 


Re: Letizie 

(14.3.2005 16:22:40)
no vidis a ja jsem vzdycky vnimala feminizmus jako myslenkovy, ktery haji zenska prava - tedy i pravo na to vychovavat v klidu deti a byt za to spolecnosti nalezite ocenovana /jak moralne, tak financne/ a nebo je nevychovavat a nebyt pranyrovana. nebo jet napul s manzelem atp. atp... a myslim, ze na zapade dnes uz feministky nebojuji za pravo pracovat, ale zejmena za to co pisu... no kazdy si z toho vybere co chce
 Petra Neomi 
  • 

Re: Petro, 

(11.3.2005 3:48:21)
Nikdy jsem Žáčka neměla ráda, ale tohle je na mě už moc. Ta básnička není ani tak o mateřství, ale o tom, že ženské jsou serivisní organizace. Usmívat se, držet hubu a držet.

Mám dceru a kdokoli, kdo by jí podsouval takovéhle "výchovné" rýmovačky, by měl problém. A že je Žáček šovinista jako prase, to je známé dávno.
 Xantipa 
  • 

určování rolí 

(10.3.2005 16:56:06)
Myslím si, že rodiče sami vychovávají děti, ne básničky. Já bych jim klidně i tuhle přečetla. O co jde? Děti spíš vnímají, jak to chodí v rodině. Jestli se tam rozděluje práce na čistě ženské a mužské nebo zda rodina funguje na rovnoprávnosti obou partnerů. Osobně neznám nikoho, kdo má 2 děti /kluka a holku/, kluka poslal ven se vyblbnout a holku nechal doma, aby se přiučila domácím pracem.
Co se týče hraček holčičích a klučičích, máme doma oboje. Ale je pravda, že synové si hrají zásadně s auty a stavebnicemi, ještě k tomu přibrali domeček pro barbiny po mé dceři, ale ten využívají jako garáž. A taky se tam tam hezky nosí auta. Nikdo jim nic nenutil, vybírali sami.
Jsem ale přesvědčená, že i když necháme dětem volnou ruku /nebudeme je nutit do holčičí nebo klučičí role/, přesto si vyberou podle pohlaví. Je vyzkoumáno, že lidé používají levou či pravou část mozku víceméně podle pohlaví, až na vyjímky. Takže nějak proti tomu brojit znamená jít proti přírodě. A to není myslím nutné.
 Marysha 
  • 

Re: určování rolí 

(10.3.2005 17:18:45)
Tak presne tohle jsem tu pred chvili psala taky :-)))
 Xantipa 
  • 

Re: Re: určování rolí 

(10.3.2005 17:37:07)
Promiň, nečetla jsem z diskuze skoro nic, jen jsem reagovala na článek.
 Marysha 
  • 

Re: Re: Re: určování rolí 

(10.3.2005 19:22:44)
:-) To mi doslo. Mne to jen prislo legracni, jak jsme naprosto nezavisle na sobe vyjadrily uplne stejnou vec.
 Cockney 
  • 

Re: Re: Re: určování rolí 

(10.3.2005 19:29:09)
No, co se tyka gendrovych roli (1) gendrova role - chovani, ktere je charakteristicke pro dane pohlavi - napr. hra, prace (2) gendrova identita - to co si o sobe mysli, ze je (3) sexualni orientace;
v tech je clovek ovlivnen z okoli (ale soc. ovlivneni take je), ale hodne v embryonalnim obdobi hormony - muzskymi nebo zenskymi. Pokud byl v presne urcenem obdobi produkovan testosteron (ditetem samozrejme), chlapecek bude mit daleko vetsi vztah k muzskym vecem a obracene (jsou sami schopni se identifikovat s danym gendrem), u krys to funguje bezvadne :)) (ackoliv u krys k tomu dochazi samozrejme az tesne po narozeni).
U lidi, napr. pokud embryo (XY) trpi onemocnenim, tzv. necitlivosti androgennich receptoru (Androgen Insensitivity Syndrome), z jedince vznikne "holcicka", ktera bude mit slepou vaginu, samozrejme bude bez delohy a vajecniku, ale take nebude mit penis a varlata zakrsla. Bude sama o sobe vedet uz od ranneho detstvi, ze je zena, ackoliv bude spis mohutnejsi postavy a bude mit intergendrove zajmy, v sexualni orientaci bude vetsinou zena.

Jedinci XX, kteri trpi androgenitalnim syndromem (zvysena synteza androgenu) se narodi s pomuzstelym prirozenim, budou mit vic chlapecke zajmy, role zeny jim vsak nebude cizi a budou heterosexualni (40% a vice).

Deti XY, ktere nejakym zpusobem prisly o penis v kojeneckem veku a tak jim udelali vaginu a potom pozdeji podstoupily dokonce hormonalni lecbu, aby jim vyrostla prsa a cely zivot byly vychovany jako divky (to se delo v 60. a 70. letech), presto (myslim do 14 let) na to samy prisly.
Tedy kastrace po narozeni nehraje uz v tomto smeru roli.
Toto take mozna castecne (1!!) vysvetluje transvestismus, kdyz miminko, ktere je normalne XY i s penisem a varlaty pusobi, prave v onom citlivem obdobi embryonalniho vyvoje mozku, v prevaze zenske hormony. Clovek se pry bude chovat jako divka/zena a sam na to prijde.

Snad jsem to moc nezamotala.
 Marysha 
  • 

Re: Re: Re: Re: určování rolí 

(10.3.2005 19:47:56)
Takove male opacko ze skoly:-)))
 Marty 
  • 

Ještě jednou Žáček 

(10.3.2005 23:11:14)
Myslím, že Žáčkova básnička je geniální!!! Kdyby totiž připsal jen jeden verš navíc, tuším, že by se to nekteré z nás stejně nelíbilo, tak nám nechal raději jen ty nezpochybnitelné maminky:-))) Sufražetkám a feministkám za své volební právo a možnost studovat děkuji, ale vyrovnat se mužům ve všech jejich činnostech a zálibách ani moc netoužím. Ačkoli část péče o dítě a domácnost přenechám manželovi ráda:-) Ale to věčný rozhodování a dělání deseti věcí naráz už mě trochu zmáhá!
 Muz 
  • 

Necht promluvi i muz ? :-) 

(11.3.2005 12:25:38)
Mile zeny, maminky, pani ci damy ...

Po precteni te spousty prispevku jsem se rozhodl vlozit i nazor muze a strucne se vyjadrit k pocitum, ktere po precteni musi ven :-)

Nejprve k nasi rodine. Ja i zena jsme vysokolsky vzdelani a v karierach "uspesni". Mame rocniho chlapecka. Zena je doma na MD. Do prace hodla nastoupit v prubehu pul roku, ale pouze na velmi maly uvazek.

Uz od narozeni se v peci o syna a o chod domacnosti "delime". (Obcas vypomohou prarodice, popripade chuva)Tim myslim opravdu o vse - vcetne zehleni, vareni ... a myslim, ze si to oba "uzivame".


A ted me postrehy > Muj zivot ovlivnovali nejen podobne basnicky, klasicke ucebnice (mama ma maso, mele misu :-), ale predevsim zivot v tehdejsi spolecnosti. Kde byla role muze "neoddiskutovatelna". Co mne vsak ovlivnilo ze vseho nejvice byla ma RODINA ! Jak jsem napsal vyse i presto, ze se na mne kazdy den valila spousta informaci o tom jaky je muz a jaka zena vzal jsem si priklad z RODINY.

Jestlize ma tedy byt clanek zameren hlavne na srovnani basne ci jakehokoliv psaneho textu, sam na sobe mohu empircky dokazat, ze pro muj vyvoj NEMEL VYZNAM a to stejne si doufam mohu dovolit napsat o sve zene.

A protoze PRIKLADY TAHNOU delame oba co nas naucili nasi rodicove. Ja se tedy nejen zabyvam delanim der v dome, ale vyperu i vyzehlim. Zena si zase obcas vyzkousi nejakou tu praci s naradim a je nam obema fajn :-) Ano prevazne zehli zena a ja secu zahradu apod, ale je to hlavne proto, ze nas to oba "bavi" i kdyz zadna z tech praci neni "prijemna".

Na zaver jeste pripominku k cetnosti praci :-) Vari a pere se kazdy den to je sice pravda, ale v portfoliu praci, o ktere se staram (tedy muzskych) neni jen vrtani a tak opravdu nesedim u televize s pivem :-), ale radeji si hraji ze synem ... :-) - (Zajimavy namet pro basen ? :-)

Tohle je nazor muze a berte jej tak jak se Vam libi, nebot jsem nechtel rici vice nez ze >

- RODINA je ZAKLAD
- PRIKLADY TAHNOU
- KAZDY MA MOZNOST VOLBY
- KAZDY SI VYTVORI SVUJ NAZOR
- PRIRODA je MOCNA carodejka a je to zena :-)
- NEJDULEZITEJSI PRO DITE JSOU SPOKOJENI RODICE a to at uz vari ci vrtaji a nebo jim ctou basnicky - TO CTENI JE PODSTATNE

Jeden MUZ
 Muz 
  • 

Necht promluvi i muz ? :-) 

(11.3.2005 12:26:58)
Mile zeny, maminky, pani ci damy ...

Po precteni te spousty prispevku jsem se rozhodl vlozit i nazor muze a strucne se vyjadrit k pocitum, ktere po precteni musi ven :-)

Nejprve k nasi rodine. Ja i zena jsme vysokolsky vzdelani a v karierach "uspesni". Mame rocniho chlapecka. Zena je doma na MD. Do prace hodla nastoupit v prubehu pul roku, ale pouze na velmi maly uvazek.

Uz od narozeni se v peci o syna a o chod domacnosti "delime". (Obcas vypomohou prarodice, popripade chuva)Tim myslim opravdu o vse - vcetne zehleni, vareni ... a myslim, ze si to oba "uzivame".


A ted me postrehy > Muj zivot ovlivnovali nejen podobne basnicky, klasicke ucebnice (mama ma maso, mele misu :-), ale predevsim zivot v tehdejsi spolecnosti. Kde byla role muze "neoddiskutovatelna". Co mne vsak ovlivnilo ze vseho nejvice byla ma RODINA ! Jak jsem napsal vyse i presto, ze se na mne kazdy den valila spousta informaci o tom jaky je muz a jaka zena vzal jsem si priklad z RODINY.

Jestlize ma tedy byt clanek zameren hlavne na srovnani basne ci jakehokoliv psaneho textu, sam na sobe mohu empircky dokazat, ze pro muj vyvoj NEMEL VYZNAM a to stejne si doufam mohu dovolit napsat o sve zene.

A protoze PRIKLADY TAHNOU delame oba co nas naucili nasi rodicove. Ja se tedy nejen zabyvam delanim der v dome, ale vyperu i vyzehlim. Zena si zase obcas vyzkousi nejakou tu praci s naradim a je nam obema fajn :-) Ano prevazne zehli zena a ja secu zahradu apod, ale je to hlavne proto, ze nas to oba "bavi" i kdyz zadna z tech praci neni "prijemna".

Na zaver jeste pripominku k cetnosti praci :-) Vari a pere se kazdy den to je sice pravda, ale v portfoliu praci, o ktere se staram (tedy muzskych) neni jen vrtani a tak opravdu nesedim u televize s pivem :-), ale radeji si hraji ze synem ... :-) - (Zajimavy namet pro basen ? :-)

Tohle je nazor muze a berte jej tak jak se Vam libi, nebot jsem nechtel rici vice nez ze >

- RODINA je ZAKLAD
- PRIKLADY TAHNOU
- KAZDY MA MOZNOST VOLBY
- KAZDY SI VYTVORI SVUJ NAZOR
- PRIRODA je MOCNA carodejka a je to zena :-)
- NEJDULEZITEJSI PRO DITE JSOU SPOKOJENI RODICE a to at uz vari ci vrtaji a nebo jim ctou basnicky - TO CTENI JE PODSTATNE

Jeden MUZ
 EvčaK 


Re: Necht promluvi i muz ? :-) 

(11.3.2005 12:40:01)
Milý MUŽI, je hezké vědět, že jsou muži od "přírody" jako Ty a není třeba je měnit.
Domnívám se, že autorka článku chtěla hlavně poukázet na to, že ať se nám to líbí nebo ne, diskriminace a předsudky vůči ženám v naší společnosti stále přetrvávají. Zrovna tak, jako diskriminace a předsudky vůči menšinám, cizincům, lidem hendikepovaným.
Ale lidé a předsudky se mění, pokud se s tím něco dělá. Možná i Tvá manželka, dosud vychutnávající výsady rovnoprávnosti, za čas zjistí, že díky diskriminaci, nemá tak dobré místo, jako muži. Či, že od ní někdo čeká např. menší inteligenci.
Např. když jdu s manželem nakupovat elekrtoniku, i v případech kdy se ptám já, mluví s mužem. Pak zajisté ono zboží v této prodejně nenakoupíme. Ale jsou důkazem.

Jinak zcela s Tebou souhlasím, že muž i žena jou pro děti, rodinu i společnost naprosto nepostradatelní.
 Bosorka2 


Re: Necht promluvi i muz ? :-) 

(11.3.2005 13:45:50)
Z velké části souhlasím.

Záleží dost na příkladu v rodině ale - nebo snad právě proto.....
je to trochu ošidné s tou možností volby.
Podle tohohle článku sice velká část mužů doma alespoň trochu pomáhá, ale v 80% případů stejně dělá většinu domácích prací žena.
Pak je pro jakoukoliv ženu možnost volby uspořádání v rodině dost omezená - pokud partner je zvyklý z rodiny na uspořádání jiné :-).
Leda že bys to bral jako možnost volby nemít dítě a partnera:-).
 Misa3 


Re: Necht promluvi i muz ? :-) 

(11.3.2005 15:42:16)
Mily Muzi, co na to rici, pokud se toho drzis, tak Tvuj zivot musi byt zatracene velka otrava. Navic to zni jako bys prolistoval "Sbirku prislovi a porekadel" a z nekterych z nich si udelal zivotni kreda. Tedy je to ponekud chude pokud se tyka Tvych vlastnich myslenek, napadu, zaveru, filosofii. Jsi si jist zes nebyl naklonovan a nestravil detstvi a mladi v laboratori? To co pokladas za zivotni filosofii by tomu nasvedcovalo. Omlouvam se, za jedovate zakonceni, ale nemohu si pomoct.
 Marty 
  • 

Re: Re: Necht promluvi i muz ? :-) 

(11.3.2005 15:52:37)
Cha cha - moc pěkný příspěvek, nemohu než s tebou souhlasit:-)
 takymuž 
  • 

Re: Necht promluvi i muz ? :-) 

(11.3.2005 15:55:32)
Já si myslím, že rozumní muži žijí "single", biologické potřeby řeší pomocí partnerky(ek) která(é) jsou drženy přiměřeně na distanc a ideální je když je ten odstup vyžadován i partnerkou. A je to bez nervů a v pohodě. Řešit "tydlencty" rodinné problémy, tak mám do roka minimálně žaludeční vředy.
 Marty 
  • 

Re: Re: Necht promluvi i muz ? :-) 

(11.3.2005 16:02:29)
Jó chlapi se maj:-) Stejně mám ale pocit, že pro ženy budeš atraktivnější než první bačkoroidní typ... Není lehký si z vás vybrat:-))) Ale radši budu žehlit než se s chlapem nudit!
 Muz 
  • 

Re: Re: Re: Necht promluvi i muz ? :-) 

(11.3.2005 16:19:40)
Backoroidni typ ? :-)

No za ten bych se nepovazoval (jee vzdyt ja ani nemam backory :-) nazor "takymuz" je zcela jiste "atraktivni" a verim, ze pro mnohe zeny "neodolatelny", ale vse je jine pokud je ve hre dite. Jak jsem psal kazdy se na to bude divat jinak a kazdy si na clanek udela svuj nazor. Jsou to nasi potomci a i kdyz to mozna vypada jako "ucena kniha" tak verte ze priklady opravdu tahnou a nase zvyky budou nase deti v mensi ci vetsi mire prebirat. Pokud tedy zene a muzi vyhovuje model kdy se s muzem setka splodi potomka a pak se rozejdou ...

Ma reakce byla hlavne k puvodnimu clanku a znovu tedy zopakuji ze text nejake basnicky jen tezko ovlivni osobnostni vyvoj ditete (cloveka), ale uplna rodina kde oba rodice jsou "fpohode" :-) ...

Na zaver k me zivotni filozofii ci k chudym nazorum, mozna by ses Miso3 mohla vice rozepsat a sdelit s cim nesouhlasis a odkryt tak sve nazory at mohu lepe reagovat. Nechci pusobit jako zarputily byk, ale ja verim v silu rodiny, verim, ze oba rodice jsou duleziti pro vyvoj ditete (jo zena se nekdy desi mych kousku s potomkem :-)

Slova ktera jsem napsal vypadaji suse a mohli bychom tu o nich dskutovat do nekonecna. Proste zena a muz jsou jini a to se nikdy nezmeni ...
Svet je vice nez globalni a tak pokud nekdo nesohlasi, ma moznost "presidlit" jiste ze to zalezi na jeho moznostech a schopnostech, ale to uz je pak o nespokojenosti a ta je pro muze i zenu stejna vsude na svete :-)

Kazdy chceme vic ! :-)
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: Re: Necht promluvi i muz ? :-) 

(11.3.2005 16:31:26)
Muzi, můžu dva dotazy?
1) Kdyby Tvá žena přišla s tím, že chce nastoupit do práce a Ty bys měl být půl roku doma s dítětem, co bys jí odpověděl?
2) Plánujete další dítě? (a pokud ano, za jak dlouho)
 Muz 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Necht promluvi i muz ? :-) 

(11.3.2005 16:47:48)
JENo

1) Kdyby Tvá žena přišla s tím, že chce nastoupit do práce a Ty bys měl být půl roku doma s dítětem, co bys jí odpověděl?
- Respektoval bych jeji rozhodnuti nebylo li by treba kojit, ci by dite nevyzadovalo "jeji pritomnost"
- Doma bych byl nebyla li by jina moznost, prarodice chuva
- V kazdem pripade bych se snazil najit "kompromis" tak aby dite bylo co nejvice s nami obema jak je tomu i ted

2) Plánujete další dítě? (a pokud ano, za jak dlouho)
- Planujeme :-)
- Nehrotime to, treba za rok
- Radi a hodne cestujeme tak premyslime zdali vyrazime na delsi cestu s prckem a nebo pak s obema ?


 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Necht promluvi i muz ? :-) 

(11.3.2005 17:44:25)
Dík.
Pokud by druhý dítě mělo bejt za rok, má pro Tvou ženu smysl jít za půl roku na částečný úvazek do práce?

Jinak co se týká cestování - my máme děti blízko po sobě a cestování s oběma začlo být možné cca 2 roky od začátku mateřské (od narození prvního syna), takže mi to řešení vzít to při jednom připadá lepší. Pokud neplánujete ještě třetí a čtvrté :-)
 Muz 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Necht promluvi i muz ? :-) 

(11.3.2005 19:21:43)
:-)
- Ma. :-) Zamestnavatel je vstricny a dovoli "malicky uvazek", budou nejake penizky (ty se hodi vzdy), prijde mezi lidi :-) "prepne", ale jak jsem psal je to na ni ... treba se ji zalibi MD a bude jak pises 3 - 4 :-) ...

- Pokud to dobre chapu tak jste cestovali i s druhym miminkem kdyz se ti za dva roky po materske narodilo druhe site ? ... A kam jste cestovali a na jak dlouho ? Myslim treba letadlem 8 hod ?
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Necht promluvi i muz ? :-) 

(11.3.2005 19:35:27)
Trošku jinak: v srpnu 2001 se narodilo první dítě a nastoupila jsem na MD (teoreticky - prakticky jsem ještě chodila do školy), v létě 2002 jsme začali jezdit pod stan, ale už jsem byla podruhé těhotná a měla jsem menší komplikace, tak částečně jezdil jen táta a syn. V lednu se nám narodilo druhé dítě, v létě 2003 už jsme cestovali všichni 4, protože mímo už spolehlivě sedělo, takže se mohlo nosit v krosničce, jinak taky v šátku. Starší buď capkal sám, nebo seděl tátovi za krkem. Letadlem jsme teda necestovali, jen autem (delší cesty v noci) a pěšky. Spali jsme podle situace buď u kamarádů, nebo ve stanu. Letos se nám podařilo pořídit obytný auto, tak nebudeme tolik závisí na vhodných místech na přenocování a nebudem se muset kvůli větším dešťům vracet domů (udržet děti ve stanu nebylo moc reálný).
 Misa3 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Necht promluvi i muz ? :-) 

(15.3.2005 15:14:39)
Ja to rikala: je naklonovanej. Tak dokonaly a neprilis myslenkove samostatny muz ve volne prirode neexistuje. Urcite existuje nejaka laborator, vedena tymem zen, ktere se snazi vypestovat neco jako Homo bačkorus. Vhodny geneticky material+par let vychovy v laboratori udela sve. Urcite pujde casem se objednat:-)))

Fakt se omlouvam, ale neudrzela jsem se, ber to s humorem.
 Janka.b 


Re: Re: Re: Re: Necht promluvi i muz ? :-) 

(11.3.2005 20:12:19)
Muži, mě teda bačkoroidní nepřipadáš, ani tvoje názory mi nepřijdou divné, asi to bude tím, že mám muže a dítě a taky představu, jak chci, aby moje rodina fungovala - za přispění obou partnerů. Jo - a příklady táhnou - můj tchán odjakživa tchyni pomáhal a dodnes doma pomáhá, chová se k ní slušně a hezky a nepřipadá si kvůli tomu jako míň chlap, no a můj muž to od něj okoukal a chová se ke mě podobně hezky. V životě bych ani o jednom neřekla, že je bačkoroidní.
 takymuž 
  • 

Re: Re: Re: Necht promluvi i muz ? :-) 

(11.3.2005 16:26:07)
No ono je to složité tak nějak globálně.:-) Skvělá historie se datuje k letošnímu silvestru, kdy byla větší společnost a když se drtivá většina ženské části dohadovala, co nakoupit a jak to nakoupit a kolik vek a bla, bla, bla, tak jsem zcela v dobré víře prohlásil něco ve smyslu, že se přece nebudou celej den patlat s chlebíčkama, důležité je, že je co pít a že něco málo k zakousnutí se dá vždycky koupit v hotovém stavu. No odpovědí mi bylo takové divné mlčení a poznámka "ty tak tomu rozumíš" a následně mi jeden z přítomných ženáčů vysvětlil, že když jsem ženám řekl, že se nemusí patlat s chlebíčky, tak si to vyložili tak že jsem řekl, že "neumí dělat chlebíčky". No jak říkám takovéhle jinotaje, to je na vředy. Nakonec to skončilo tak, že se ženy patlaly s chlebíčky do osmi a muži celý den popíjeli.
 takymuž 
  • 

Re: Re: Re: Re: Necht promluvi i muz ? :-) 

(11.3.2005 16:28:04)
P.S. ženy vyložilY atp. nějaká hrubka snad nepadá na váhu.:-)
 Muz 
  • 

Re: Re: Re: Re: Necht promluvi i muz ? :-) 

(11.3.2005 16:29:21)
No a to je ono :-)

Kazdy delal co chtel a kazdy byl "spokojeny" a verim ze i muzi se najedli :-)))
Jasne ze to "bla bla bla" k tomu vzdy patri :-)
 Marty 
  • 

Re: Re: Re: Re: Necht promluvi i muz ? :-) 

(11.3.2005 16:31:56)
Kde jsi byl, když jsem se vdávala??? Taky nesnáším patlání chlebíčků:-) Končím s poznámkou, dítě mi tu patlá máslo po stole a manžel je na cestě.
  


Re: Necht promluvi i muz ? :-) 

(11.3.2005 17:00:45)
Marty,

nečetla jsi pořádně? Takymuž by si tě držel na distanc, stejně jako své další partnerky.. :))
Poznámka o tom, kde se flákal, je tedy bezpředmětná..

P.S.: Taky chlebíčky na Silvestra nepatlám :)
 Zuzana, Filip 04+Mandy 06 


Re: Re: Necht promluvi i muz ? :-) 

(14.3.2005 0:43:41)
U nás patlá chlebíčky na Silvestra manžel. Nedají se jíst, protože to neumí a splácá na ně všechno, co ho napadne. Nejhorší je, že jich udělá tak 120, takže se povinně musí dojídat další den, aby se nevyhazovaly. Jen si to představte - veka s máslem, uherákem, hořčicí, mandarinkama, sardinkama, okurkama a bůhvíčím ještě, a to všechno "the day after"... Jeden z mnoha příšerných rituálů přičinlivého manžela. Taky není o co stát.
 Nadia@ 
  • 

Re: Re: Re: Necht promluvi i muz ? :-) 

(14.3.2005 3:41:36)
Zooza,necetla jsem ostatni prispevky, ale tvyj mi hned pripomnel manzela. Jenze ten muj nejdriv studuje knihy! Dokonce mi z nich predcita, pak udela pomazanku, do ktere da i varene brambory a udela toho velkou misku. Dalsi dva dny neslysim nic jineho, nez "nedas si pomazanku?". Nezbyvalo, nez udealt pomazanku sama. On se zepta co jsem tam dala, rakm klasicky zaklad, pak tam muzes pridat jednu pikantnejsi vec a je to jednoduche a chutne.Vsak se naucil.

Mrkni se (i v antikvariate) ppo nejake publikaci neco jako studena kuchyne, rychle obcerstveni pro navstevy, abeceda pomazanek .... at o ma hodne obrazku!!!!! Vsak se chytne!

Dobrou chut!!!!
 Nadia@ 
  • 

Re: Re: Re: Re: Necht promluvi i muz ? :-) 

(14.3.2005 3:51:54)
Tak jsem to tu prolitla a uvedomil ajsm si jednu vec.

Na kluka jsem prvnich par let byla sama, "praci" jsem si delili, odmalicka se mohl sam rozhodovat, ukazovala jsem mu, ze umim spoustu veci udelat sama, no a presto za par let ve skole napsal basnicku na tema "co mam rad". Byla o mne a o vuni cukrovi a kakaku, ktere dostava k veceri. Pani ucitelka mi to s dojetim vypravela, ja jsem s dojetim hledela. .... no ale ted me napada, ze i kdyz jsem klukovi odmalicka predvadela bud samostatnou zenu nebo ted vyvazene partnerstvi (manzel se perfektne postara o domactsnost i dalsi miminko - chodim na pol. uvazek do prace), tak stejne ho jako maleho chlapa obstastnuje talir sladkosti a hrnek kakaa. Od maminky (pozdeji zeny, ze?). Manzel jeste po 4 leetch obdivuje moje vareni a peceni, nerozciluje se nad neporadkem na mem pracovnim stole a bez reci po sobe uklizi. A presto kluk napsal takovou vec ....
 Sylvie 


Re: Re: Re: Re: Re: Necht promluvi i muz ? :-) 

(14.3.2005 8:20:14)
Nadio, kus žvance dokáže divy ;o) Teplý kakao od mámy nebo pečení rohlíčků s tátou mi v paměti zůstalo zasunuté i do dospělosti, jako milá vzpomínka na dětství :o)

S.
 Sylvie 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Necht promluvi i muz ? :-) 

(14.3.2005 8:23:20)
A zrovna nedávno jsem nad tím přemýšlela - je to zvláštní, i když s námi naši jezdili po výletech všude možně - OK. Ale ty rohlíčky... a tátový vánočky a mazance... a máminy sýrovo-šunkový šátečky z listovýho těsta... ty si pamatuju víc, než kde všude jsme s kým byli ;o)

S.
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Necht promluvi i muz ? :-) 

(14.3.2005 8:32:45)
Trapně učitelská poznámka: čím víc smyslů zapojíme, tim víc se nám vjemy uloží do paměti :-)
 Marty 
  • 

Re: Re: Necht promluvi i muz ? :-) 

(11.3.2005 16:11:47)
PS: Původně jsem sice chtěla dnes manželovi ukázat, kde si může ukládat ponožky, ale nechám to být. Nakonec to asi tuší, když je tam každé ráno najde. Nějak jsem spatřila i jiné mužské klady, než je spoluúčast na žehlení a ukládání oblečení do skříně... Nadhled a smysl humor.
 Xantipa 
  • 

nechci být mámatáta 

(11.3.2005 18:52:38)
Proč tady někdo říká rodičům mámatáta a tátamáma. Už to přece znamená, že se připouští tzv.tradiční role ženy a muže. Tedy máma se stará o domácnost a táta vydělává. Nechci být mámatáta. Proč? Já jsem máma a hotovo. A jsem máma tehdy, když jsem s dětmi doma a i tehdy, když jsem v práci a s dětmi je doma můj manžel. On taky není tátamáma. Je táta. Není možné, aby táta se choval jako máma a obráceně. Každý je jiný. Manžel sice dětem uvaří, uklidí, ale je to jiné. Každý z nás si s dětmi hraje jiným způsobem. Nevím proč, ale je to tak. Říká se, že např. matka musí zastoupit v rodině otce, když otec není. Ale to přece není možné. Ona je matka a ne otec. Když v rodině chybí otec, musí to být jiné. Matka přece nemůže být chvíli matka a chvíli otec. To je blbost.
Tak proč chcete být mámatáta a tátamáma? Píšete o tom, že máma nemusí být vždy s dítětem na MD, ale v podstatě si říkáte mámatáta, tedy poloviční máma a poloviční táta. Já taky nejsem doma na MD, ale přesto jsem pro své dítě máma, jen a jen máma, i když je s ním doma zrovna táta.
 MajdaZ 
  • 

Re: nechci být mámatáta 

(12.3.2005 18:49:34)
Xantipo,
ač se necítím na to, vměšovat se do této diskuze, musím Ti říct - souhlasím s Tebou (i u výše uvedených příspěvků) a děkuji za dobré vyjádření.
 Šáry 
  • 

Kluci versus holky 

(11.3.2005 22:16:37)
Já se přikláním k tomu, nikoho neznásilňovat. Nevnucovat klukům, že by neměli brečet, PROTOŽE jsou kluci, a holčičkám, že by měly být vždy čisťoučké a pořádné, PROTOŽE jsou to holčičky. Ale taky v nich nic nepotlačovat. Nabídnout jim ke hraní "holčičí" i "klučičí" hračky a nechat je, ať si hrají s čím chtějí a jak chtějí.

Jestli mají nějaké vlastnosti opravdu vrozené od přírody, tak by se to při tomhle přístupu mělo bez problémů samo projevit.

Jediné, v čem bych je trochu "znásilnila" jsou domácí a podobné práce. Tam bych je naučila i to, co je opravdu "nebaví", aby byli do života dobře vybaveni a když nebude zbytí, dokázali si sami udělat nebo zařídit to, co potřebujou, a nemuseli jako trubky čekat, až to někdo udělá za ně, protože to nebudou umět.

A žádné básničky bych nezakazovala, ale spíš bych napsala nějakou o tom, jak svět patří i holkám - ne jako trucpodnik, ale protože řada z nás opravdu netouží po tom, stávat v koutě. Vždycky mě štvaly takové princezny a líbily se mi ty aktivní (Popelka s Třískou versus Popelka se Šafránkovou). Ta s Třískou mi přišla jako naprosto odpudivé mouchysněztesimě, naopak ta Šafránkové jako hodná následování. Ale rozhodně bych ani jednu nezakázala :o))

 Šáry 
  • 

Rovnoprávnost 

(11.3.2005 22:20:13)
A s tou rovnoprávností mezi dospělými muži a ženami - myslím, že to nespočívá v tom, že určitý člověk dělá určité práce, ale v tom, že

1) není zatížený předsudky, že vrtat musí chlap a vařit ženská, když on sám to má opačně (a že takoví jsou)
2) nepředstavuje si, že ten druhý je tam v čemkoli proto, aby mu sloužil, a tím, že kdokoli z nich udělá něco pro společnou věc, vlastně tím svému partnerovi ulehčil, a tohle "ulehčování" by mělo být vzájemné a oba by si toho měli být vědomi
3) pokud se objeví nějaká nepříjemná práce, kterou nechce dělat ani jeden, tak si ji rozdělí nebo se dohodnou, že ji udělá jeden a ten druhý mu to zase jinak vykompenzuje. Ne že bude automaticky předpokládat, že je to "povinnost" toho druhého.
4) oba budou mít přibližně stejně volného času, jak tu jedna z vás říkala
5) každý by měl být ochoten udělat přibližně 60 % ze všech prací, které je udělat potřeba. Z toho logicky vyplývá, že tam ještě zůstane nějaká nevyužitá rezerva.
6) pokud není jeden z nich patologicky líný, jako je asi bohužel Monty manžel, neměli by brát nic moc tragicky. Spousta věcí se vlastně ani udělat nemusí, tak proč se kvůli nim zbytečně nervovat.
 Salám&Lajka 


Re: Rovnoprávnost 

(11.3.2005 22:54:44)
Šáry,
nejsem si jistá, že je patologicky líný. Když jsme se poznali, tak měl v bytě uklizeno. On je pořádkumilovnej. Akorát nechápe, že když už není sám, nota bene když má dvouletý dítě, tak některý věci nejsou dost dobře možný. Třeba přijde a řekne: "Už mě nebaví PO VÁS uklízet." Já: "Tak to nedělej." On: "Ale já nechci žít v bordelu."
Neřešitelná situace, protože já se zase nechci udřít, takže hračky po zemi nesbírám jako by si představoval on co pět minut, ale jednou denně večer, když syn usne, a průběžně přes den takové ty kusy, co by se na nich člověk mohl přizabít.
Spíš si myslím, že je málo adaptabilní. Línej samozřejmě je, ale to já taky... resp. já strašně nerada dělám práci, která je zadarmo. Pokud jde o práci za prachy, jsem workoholik. :o) Chápu, že byl do pětatřiceti sám, ale netušila jsem, že se nedovede prakticky v ničem přizpůsobit rodině, kterou nota bene chtěl.
 Marta 
  • 

Re: Re: Rovnoprávnost 

(11.3.2005 23:24:31)
Monty,
jestli tomu dobře rozumím, než jste se poznali, tvůj muž po sobě uklízel a ted už neuklízí, protože má tebe, která uklidí za celou rodinu - tedy za sebe, syna i za muže?
NO jestli je pořádkumilovnej jen v tom smyslu, že vyžaduje aby pořádek udržovali ostatní, tak to podle mého mínění není pořádkumilovnost, to je šikana ostatních.

Jak jsi uváděla ten příklad že nechce ukízet a zároven říká že nechce žít v bordelu - možná by pomohlo mu říct že bohužel si bude muset vybrat jen jednu z těch podmínek - že obě naráz splnit nechceš, protože máš kromě jiného na starosti vydělávání peněz pro celou rodinu a tedy je na něm zda si vybere že nebude uklízet, ale holt za cenu že bude v bordelu, anebo že bude uklizeno protože on hýbne svým "líným zadkem" a přiloží ruku k dílu, protože jste rodina a je nutné aby se zapojili oba manželé. Jestli mu vadí že není uklizeno co pět minut, je to i jeho zásluha - že on co pět minut neuklidí - proč by jsi to měla dělat jen ty? Co on dělá pro vaši rodinu tak přínosného, že nemůže uklidit on? Spí a přemýšlí o nesmrtelnosti chrousta?

Tedy jestli takhle funguje dělší dobu, tak klobouk dolů že to zvládáš. POdle mě si je tvůj muž až moc jistý tím, že ty to potáhneš i za něj, tak nemá důvod se snažit jakkoliv přiložit ruku k dílu, je pro něj pohodlnější to nechat na tobě, protože jsi mu možná důrazně neřekla : tak dost chlape, jsi dospělej, je načase abys dělal i něco užitečného - jinak se sbal a jdi si spát jinam...


možná to zní tvrdě, ale mě to tak přijde, že je načase mu dát najevo, že hrátky skončili, tady a ted žijete společnej život aje potřeba aby se začal chovat aspon trošku jako manžel a otec ... ne jako chudáček kolem kterého musí ostatní skákat....
 Marta 
  • 

Re: Re: Re: Rovnoprávnost 

(11.3.2005 23:27:10)
... fuj hrátky skončilY atd. :-((
 Hanka, Max 11/2000 
  • 

Re: Re: Re: Rovnoprávnost+proč někdo vyměkne a někdo ne? 

(12.3.2005 11:09:50)
Jen jednu drobnost k tomu "důrazně mu říct...". V životě jsem viděla už stokrát, že někdo něco důrazně řekl, že ... (např. "opravdu mi vadí, když pořád kritizuješ, jak vařím, a dáváš mi za příklad svou matku"), ale většinou to nezabralo, protože ten, kdo to řekl, to nedotáhnul do konce. Tím myslím to, že ideálně samozřejmě parter, kterému je tohle řečeno, jde do sebe, uzná, že to přehání, a snaží se o nápravu, ale co když ne? Pak je asi na místě popřemýšlet a vyvodit důsledky ("když mi budeš pořád říkat, že tvoje máma to dělá líp, nebudu tři dny v týdnu vařit, a spoléhám, že ty se o to postaráš ke své spokojenosti" - samozřejmě řečeno v rámci možností přátelsky a bez emocí:-). Vyřčeného je pak dobře se držet - pokud to člověk neudělá, druhý získá dojem, že tyhle řeči není potřeba brát vážně. To je asi ta nejtěžší část - držet se toho, protože v okamžiku, kdy partner dál vzdoruje a doma opravdu není uvařeno, málokdo to vydejchá. Mě tahle situace naštěstí minula, manžel vaří (narozdíl ode mě) výborně a rád, ale x-krát jsem tohle zažila ve své původní rodině. Máma byla s x věcma nespokojená, a občas něco "důrazně řekla", ale efekt byl většinou minimální, právě proto, že nakonec vždycky "vyměkla".

A to mě přivádí k další otázce do diskuse - jakto, že někdo vyměkne snadno a vždycky, zatímco jiní to vydejchají celkem v pohodě? Možná to závisí na míře převzetí odpovědnosti za chod rodiny..? Moje máma měla vždycky pocit, že když táta např. udělá doma nějakou drobnost, úžasně JÍ tím pomáhá. V životě by jí nenapadlo, že dělá svůj díl práce. V tomhle prostředí jsem žila 18 let a všichni kolem se tvářili, že je to tak v pořádku, a přesto mě nikdy ani na vteřinu nenapadlo, že bych v něčem podobném sama měla žít - spíš jsem si říkala, že než tohle, radši budu nadosmrti sama. Do mámy jsem neustále hučela, že sebou nemá nechat vorat, a po dvaceti letech to přineslo i nějaké výsledky - dnes když ji táta kritizuje, nejde se vyplakat, ale řekne suše "to je mi líto" a jde (bez kamufláží!) psát knihu (což dělala vždycky, ale víceméně potají po nocích).
Co vy, máte s tímhle zkušenosti?
 Janka.b 


Re: Re: Rovnoprávnost 

(12.3.2005 11:00:26)
Monty, promiň, ale proč s takovým člověkem zůstáváš? Nevykládej si můj dotaz špatně, není to žádná ironie - ale proč jsi s chlapem, na kterého nemáš spoleh a vlastně je to tvé druhé dítě? Nebylo by ti líp, kdyby ses měla starat jen o sebe a o malého?
 takymuž 
  • 

Re: Re: Rovnoprávnost 

(12.3.2005 11:21:42)
Malá poznámka, píšeš. Že ten Tvůj rodinu chtěl a že se jí nedovede v ničem přizpůsobit. Ono je chtít a chtít. Nemalá část mužů rodinu chce v tom smyslu, že si "odškrtne" nějakou téměř povinnou položku v seznamu toho, čeho by v životě mělo být dosaženo a tečka. Další funkce muže pak spočívá pouze v dohledu nad tím. aby vše "klapalo". Celé je to o tom, že prostě nás muže prostě rodinný život většinou nebaví, není pro nás zajímavý do té míry, abychom se mu přizpůsobovali, nedejbože, abychom se v něčem omezovali. Nehodnotím to, jen konstatuji.
 Salám&Lajka 


Re: Re: Re: Rovnoprávnost 

(12.3.2005 12:07:20)
Takymuži, ale kde je psáno, že musí bavit taky mne? Já na rozdíl od manžela neplánovala rodinu (tzn. dítě), protože s mým způsobem života se to TAKY neslučuje. Jenže já prostě musím, protože jsem matka, a nikoho nezajímá, že bych taky ráda měla aspoň část své dřívejší svobody, že mne nebaví pracovat do tří do rána, protože přes den to s dítětem moc nejde, že bych ráda mohla na telefonický dotaz kamaráda/kamarádky okamžitě reagovat: Jasně, budu tam.
Jde o to, že mi přijde přinejmenším nespravedlivý, aby se manželův sen o rodině splnil výhradně na můj úkor.
 takymuž 
  • 

Re: Re: Re: Re: Rovnoprávnost 

(12.3.2005 13:16:02)
Neříkám, že je to spravedlivé, říkám jak to je. To, že to Tebe nebaví a že je to nespravedlivé nepadá na váhu, důležité je, že se nakonec postaráš. Já si pamatuju historku z dětství, když to matku asi taky přestalo bavit a zkusila otce předělat k čemuž využila nějakého víkendového školení na které prostě musela. Řekla si asi: první krok, na školení musím, jemu nezbude než se postarat, pozná, že to není legrace. Pro mě to byla paráda dělal jsem, co se mi zlíbilo, otci to snad ani nevadilo, dělal si svoje mě si moc nevšímal no a když se matka vrátila, likvidovala následky do pozdních nočních hodin. V neděli ve tři, před matčiným návratem otec přehlédl spoušť povzdechl si a řekl:"to ti maminka dá takový nepořádek a teď dělej ať nepřijdem pozdě na fotbal".:-))
 Hanka, Max 11/2000 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Rovnoprávnost 

(12.3.2005 13:54:18)
Takymuži, věřím, že to u vás takhle bylo, koneckonců znám spoustu rodin, kde si tenhle scénář dovedu živě představit. Ale snad to proboha neznamená, že je to takhle "dáno" a být to tak musí?? Asi je dobře si takovéhle věci vyříkat ještě předtím, než si dítě pořídím, ale stane se (viz případ Monty), že to nevyjde, a pak je asi na místě nějaký kompromis, ne? A pokud na to jeden z partnerů nechce přistoupit, je fér, aby to odnesl ten druhý? Pokud to tvoje máma po tomhle jednom pokusu vzdala, nedivím se, že to otce utvrdilo v jeho přesvědčení, že mu tenhle přístup projde (psala jsem o tom v předchozím příspěvku dnes ráno). Pak je ale asi na místě nasadit silnější páky. Základní otázka asi je, souhlasíš, že není fér, aby tíha provozu rodiny spočívala jen na jednom z partnerů? (a jen tak pro zajímavost, pokud to vidíš takhle, jak to vidí tvoje partnerka?)
 takymuž 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Rovnoprávnost 

(12.3.2005 15:18:01)
Naši se nakonec rozvedli a já byl nadále vychováván tak, abych nebyl "vemeno" a uměl se o sebe postarat. V domácnosti zvládám vše, dá se říct od A do Z a je to pro mě v podstatě samozřejmé. Partnerce(dá-li se to tak říct) je to jedno, poněvadž jak už jsem psal někde hodně výš, žijeme po vzájemné dohodě "na distanc" tj. ne ve společné domácnosti. Je mi třicet a nějaký drobný k tomu a upřímně řečeno a už by mi asi i vadilo žít s někým pohromadě, natož mít děti, takže tyto otázky v praxi neřeším. No a nakonec: myslím si, že spravedlivý model je takový, který skutečně vyhovuje oběma, a to může být pár od páru různé. V případě Monty to správné není, poněvadž jí to takhle nevyhovuje, vyloženě jí to vadí a ten její na to nereaguje. Já jsem se svým příspěvkem nechtěl zastávat mužů, kteří vidí v ženě služku a berou to jako samozřejmost, chtěl jsem jen říct, že se to velice těžko dá zlomit. Takže tak.
 Šáry 
  • 

Re: Re: Re: Rovnoprávnost 

(12.3.2005 19:34:01)
Takymuži,

naštěstí takoví nejste všichni.

Vůbec bych se nedivila, kdyby taková žena, které se nikdo neptal, zda chce, aby na její bedra byla svalena celá starost o rodinu, a nikoho "nezajímá, zda je to spravedlivé, tak to prostě je" s dotyčným sobcem (protože nic jiného to není, když se o rodinu nejsem schopen postarat, tak si ji nepořizuju) rozvede, protože se tím zbaví jen balvanu a další starosti. Najde si pak někoho, koho tyhle věci zajímají (a že takoví muži existují, to si piš), a ten první si pak může dosyta užívat práce, squashe a hospod, aniž by ho nějaká malicharná ženská a parchanti obtěžovali.

Negativní to začne být, pokud takový muž nemá to štěstí, aby ho z čista jasna klepla pepka. Pak, když je starý a nemohoucí, to by se mu hodil někdo, kdo by ho opečovával... ale nikdo takový není, tohle jsou věci, do kterých se musí investovat včas, a tenhle mamlas prostě tu svoji investici prošvihnul.
 Takymuž 
  • 

Re: Re: Re: Re: Rovnoprávnost 

(12.3.2005 19:53:50)
Neřekl jsem, že takoví nejsou, řekl jsem že těch, které to nezajímá je hodně, a to je. Není to nic než konstatování. Já se přeci netvrdím, že je to správné. No a s tím šlakem, ona nikde není jistota, že se o tebe ten "někdo", až ten šlak přijde postará. Ale ten závěr se mi líbí, to je furt dětičky ťuťu ňuňuňu a oni jsou to nakonec bezplatní pečovatelé.:-)) Připomíná mi to jednu scénku ze Simpsonů, Homer objímá a oplácává Barta, Marge říká něco ve smyslu: vidíš, že to jde, projevit lásku. A Homer říká:"Ne, to jen pohmatem kontroluji, jestli má v pořádku ledviny, kdybych někdy náhodou jednu potřeboval".
 Marty 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Rovnoprávnost 

(12.3.2005 20:16:59)
Manžel naštěstí právě dovařil zítřejší oběd a teď koupe dítě, takže jsi mě pobavil:-) A neboj - rodina a děti nejsou jen starosti a hádky. A nebo jo?
 Šáry 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Rovnoprávnost 

(12.3.2005 20:48:40)
Ten, kdo se o tebe v těžkostech "postará" a pomůže ti, nemusí být jen dítě, může to být i milující partner, se kterým jste prožili dobré i zlé a ty jsi zase mnohokrát pomohl jemu.

Ani já netvrdím, že takoví lidé neexistují. Otázka ale nestojí tak, že "je to nespravedlivé, ale je třeba se s tím smířit", ale "proč věnovat podporu a kus sebe sama někomu, kdo se to dlouhodobě ani nesnaží opětovat"? Jsem toho schopná udělat hodně, ale jen pro lidi, na kterých mi záleží a kterým záleží na mně. Kdybych stále jen někomu pomáhala a on by na mě kašlal, netrvalo by dlouho, než bych ho kopla do zadku. Takoví lidé, kteří jen berou a nic nedávají, si nic jiného nezaslouží.

A mimochodem - na jedné straně rozhodně nepovažuji děti za "bezplatné pečovatele", kteří mají povinnost se o mne na stará kolena osobně postarat, ale na straně druhé je obludné, když se děti na (jinak normální) rodiče ve stáří úplně vykašlou.

Samozřejmě, i když se celý život chováš k lidem okolo sebe slušně, nemůžeš mít nikdy jistotu, že v nouzi nezůstaneš sám. Ale pokud se chováš jako sobec, značně tím zvyšuješ pravděpodobnost, že až ty sám budeš něco potřebovat, ostatní se na tebe zvysoka vykašlou.
 Hanka, Max 11/2000 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Rovnoprávnost 

(12.3.2005 20:59:49)
Já bych to s těmi sobci a mamlasy neviděla tak jednoznačně:-) - pokud si myslím, že mi manžel(ka) a děti polezou na nervy, nebo to dokonce ze zkušenosti vím, připadá mi nepořizovat si je jako rozumné a odpovědné rozhodnutí. V tom případě přijímám odpovědnost za to, že se o mě ve stáří možná opravdu nikdo nepostará, a to mi přijde fér. Každopádně mi to přijde ohleduplnější než si tu rodinu pořídit a PAK dospět k závěru, že pro mě vlastně rodinný život není dost zajímavý.
 Šáry 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Rovnoprávnost 

(12.3.2005 21:02:59)
Ano, tak jsem to taky myslela - ale možná to tak nevyznělo.

Když se někdo rozhodne, že pro něho rodinný život zkrátka není, a tak se do něho nepustí, je to naprosto v pořádku.

Ale když si pořídí rodinu a až poté "zjistí", že není ochoten se o ni starat, takže to celé nechá na partnerovi/partnerce, to už je, nezlob se na mě, sviňárna.
 Hanka, Max 11/2000 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Rovnoprávnost 

(12.3.2005 21:11:56)
Ano, sviňárna, tak jsem to myslela:-)
 Karolinka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Rovnoprávnost 

(12.3.2005 21:41:42)
Takymuz, mate pravdu. Jenze na rodine.cz nenajdete obecne porozumeni, protoze maminky tady delaji to tututu nununu a nikdy nepriznaji, ze si deti porizuji z nejakych zistnych duvodu.
Materstvi je pro ne neco posvatne, co nema nic spolecne se sobectvim. Pak prijdete a zacnete poukazovat na to, kdyz se nejaka prestane kontrolovat, zapomene a pise o "investicich" :)). Myslite, ze si to priznaji??
 Šáry 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Rovnoprávnost 

(12.3.2005 22:41:07)
Karolinko, ale mezilidské vztahy JSOU investice. Ať se na to díváš z které chceš strany.

A když se chovám k lidem dobře, protože se mi líbí, když se někdo chová hezky ke mně a bez toho bych to asi mohla těžko očekávat, tak je to možná sobecké, to uznávám (chovám se tak, aby v konečném důsledku bylo dobře MNĚ).

Ale jak nazvat chování, o kterém psal "takymuž" - že si k sobě připoutám lidi jedním z nejtěsnějších pout, pak se na ně vykašlu a ještě budu alibisticky tvrdit, že jsem prostě taková? To budu radši sobec, než takováhle svině.

 Janka.b 


Karolinko 

(13.3.2005 19:26:36)
Pořídila jsem si dítě opravdu ze zištných důvodů - ani přídavky jsme nedostali - to na tom dítěti teda narejžujem, že? :-)
 Hanka, Max 11/2000 
  • 

Re: sobectví 

(13.3.2005 19:48:14)
"Zištné důvody" znějí opravdu děsně a nedivím se, že se k nim nikdo nehlásí. Na druhou stranu, "zištné" znamená, že tím někdo něco získá, a v tom případě se k tomu směle hlásím - narozením dítěte jsem získala věci, o kterých se mi nesnilo (a to by asi většina z vás podepsala:-). Když jsme se rozhodovali, jestli mít dítě, nemohli jsem dost dobře zastupovat jeho zájmy, protože nemělo šanci nám do toho mluvit, takže ano, rozhodovali jsme se sobecky, protože MY jsme dítě chtěli, NÁM dělalo dobře se na něj těšit, NÁM dělalo dobře vidět, že je spokojené. (Proto mi přijde scestné, když se rodiče tváří, že by jim dítě mělo být vděčné, že je přivedli na svět - dítě je o to přece nežádalo, to ONI je chtěli mít.) K zištným důvodům podle mě můžu dojít u čehokoliv - i člověk, který se naprosto obětuje pro druhé, to často dělá proto, že JEMU SAMOTNÉMU dělá dobře, když si může říct "dělám něco pro druhé". Jde o to, umět se chovat sobecky (což asi přirozeně dělá každý), ale zároveň nepoškozovat ostatní (neboli ono známé "svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého").
 Karolinka 
  • 

Re: Re: sobectví 

(13.3.2005 20:04:25)
Sary, Hanko, jste velice moudre zeny a urcite skvele maminky. Kez by takovych bylo vic.
 Janka.b 


Re: Rovnoprávnost a kluci versus holky 

(12.3.2005 10:56:48)
Šáry, dobře napsáno. Říkám ano, ano, ano.
 Ja? 
  • 

Re: Re: Rovnoprávnost a kluci versus holky 

(19.3.2005 6:53:06)
tak mi to neda abych se nezapojila. Ja bych za to "zrovnopravneni az tak nebojoval ;-), nebo spis bych se primluvila za onu moznost volby pro zenu. Tzn. pokud si budu prat zustat doma a starat se o sve male dite , chci tu moznost. Nerada bych aby to u nas dopadlo jako v US. Vsechny me zname zde sly po narozeni ditete zhruba po osmy tydnech do zmestnani, jinou moznost nemeli, nemohli si dovolit zustat doma, manzel by to neutahl. A vsechny do jedne se mi priznaly, ze po dlouhou dobu chodili do prace placky, nechavajice sva novorozenata v day care.Ani se jim nedivim, ja bych to nedokazala. Na me se zejmena tchyne diva jako na lineho exota, kdyz chci byt s dcerou do tri let doma. Taktez jsem si tu vsimla casteho "obraceni roli". kdy zena vydelava vice nez muz a prakticky zabezpecuje rodinu a tri hypoteky na dome. A muzu vam rict, ze tenhle model az tak dobre nefunguje, neb mi prijde, ze mili panove hezky zpohodlneli ( dokonce je zacinam podezirat z toho, ze si feminismus vymysleli samy, aby si odpocinuli od ziveni rodiny;-)). Napriklad moje tchyne, pracuje sest dni v tydnu v pravnicke firme od nevidim do nevidim, v nedeli uklizi cely dum a v sobotu vecer jeste musi s manzelem na nejakou zabavnou akci, navic uvari na cely tyden, kazdy vecer po praci zabali manzilkovi obed a pripravi kavicku do kavovaru... Tchan si pracuje par hodin odpoledne od pondelka do patku, svuj volny cas travi u pocitace, ve strip barech, na fotbale, jednou tydne jede na vetsi nakup (mensi nakup obstara opet tchyne) a v nedeli poseka zahradu.
Ji bude sedesat a je vyrizena a o n jenom kvete, dokonce dostane jeste od tchyne tydne kapesne 700 $ na to svoje povyrazenicko. Ale tchyne ma paradni karieru ;-)
Takze mile damy vseho s mirou ..:-)))
 Líza 


Re: Re: Re: Rovnoprávnost a kluci versus holky 

(19.3.2005 7:00:51)
Tak přemýšlím, jestli to je otázka přehnaného feminismu, nebo tvojí tchýně. Pokud chce za cenu dlouhatánské pracovní doby živit rodinu, je to jistě pěkné, ale pokud jí nebvadí, že má přitom na krku chlapa, který nic nedělá, je to asi tak trochu její problém, ne? Myslím, že rovnoprávnost nespočívá v tom, že budu dřít v práci jak kůň a živit rodinu, jak to dřív tradičně dělali výhradně muži, ale přitom jak kvočna dělat doma i tu mámu - hospodyni. A vyvářet obídky a balit je manželovi do práce.
Jaký si to udělá... (popřípadě co si nechá líbit), tak to má.
 Líza 


Re: Re: Re: Re: Rovnoprávnost a kluci versus holky 

(19.3.2005 7:07:58)
Jo a ktomu vracení do práce od novorozeňat.
Napadá mě ilustračně případ jedné mé známé. Pracovala na vysokém postu v jedné dobré firmě a její plat se pohyboval nad desetinásobkem průměrného zdejšího měsíčního plat. Plánovala dítě. Porodila, byla nějakou dobu doma, ale pak s hrůzou zjistila, že z mateřské si nemůže dovolit to, na co je zvyklá, a především, že má některé stálé výdaje nastavené příliš vysoko. Nechala dítě chůvě a šla do práce.
Tak mi připadá, že neplánovala dost dobře. Při jejích příjmech, pokud by opravdu hodně stála o to, zůstat s dítětem, bylo možné vytvořit si dost velkou rezervu předem a stálé výdaje nastavit jinak...
Takže ji nepovažuju za oběť feminismu. Spíš oběť špatného dohadu finanční situace, neochoty smířit se s určitým poklesem životní úrovně (a v jejím případě taky neschopnosti přerušit kariéru).
Při povrchním pohledu by ale přesně spadala do těch tvých kamarádek, které odcházejí od mimin s pláčem do práce. I ona šla s pláčem.
Podle mě jde ale o priority.
(A samozřejmě o společenské klima, to uznávám - tady je normální doma zůstat, takže tě okolí nechá v klidu).
 Ja? 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Rovnoprávnost a kluci versus holky 

(19.3.2005 18:51:32)
no rozdil prave je v tom, ze tam si opravdu nikdo moc vybirat nemuze a to mluvim o stredni vrstve, je pravda, ze zeny ktere vydelavaji hodne penez, napriklad pravnicka, kterou zanam, by namusela, kdyby se mozna uskromnila, ale ostatni proste moc na vyber nemaji. Tady se kazdy hezky musi o sebe postarat a zabezpecit se, musis mit v rodine minimalne dve auta, protoze mestska doprava neexistuje, nekdo si musi udrzet zamestnani, neb je prez zamestnavatele pojisten a zdravotni pece je tu neskutecne draha. Vetsinou maji nekolik hypotek na dome, no nebudu to vsechno rozebirat. Ja si muzu dovolit zustat doma i proto, ze jednak nemame druhe auto a tak musim byt dom a jsem absolutne zavisla na ostatnich (pesky moc daleko nelze dojit, neb chybi i prechody pro chodce), bydlime v malickem podnajmu, ktery si nezarizujeme a nemusime se financne zajistit pro zivot zde ( skoly pro deti, duchod aj.) neb se vracime za rok do Ceska
 Ja? 
  • 

Re: Re: Re: Re: Rovnoprávnost a kluci versus holky 

(19.3.2005 7:17:00)
no je pravda, ze oni dva jsou uz dost odtrasujici pripad, ale i tak je tu takovych rodin dost a vetsina tech zen, ktere jsou hlavnim chlebodarcem v rodine, to psychicky nezvlada, zvlast kdyz maji male deti. Jsou to prave ty matky, ktete nemaji na vybranou. Odnasi to pak i partnersky vztah atd.. Tady je to ale opravdu tak prefeminizovane, ze mi je z toho nekdy na nic. Misto reklam typu prostoducha hospodynka tu vrtsinou narazis na dementni manzel, ktery nastesti ma tu preschopnou zenu ( s obojim se neztotoznuji). Vsichni tu razi rodinne hodnoty, ale na rodinu nikdo cas nema. Pak se jeden nedivi, ze jsou vsichni na Zoloftu a navstevuji psychiatra. A to nemluvim o detech s naprosto narusenym socialnim chovanim. Hlavne at se kazdy stara predevsim sam o sebe a svoje potreby, bohuzel to nakonec dopada tak, ze je vetsina lidi opustenych ( i kdyz ziji v partnerstvi) a opet u toho psychiatra..no nic to by bylo na dlouho. Proste si myslim, ze by jsem meli byt za to co mame vdecni, ac je jiste co vylepsovat, protoze muse byt i hur ..
 Herulinka 
  • 

Jo. 

(12.3.2005 19:38:55)
Vážně zajímavé, ale skoro se až divím, že pro tu první extrémní možnost je tak málo procent, když se všude říká, jak se dneska všichni věnují kariéře a děti pořád odkládají...možná je to tím, že pak třeba mají strach, že už to nepůjde, kdo ví...každopádně jsem docela ráda, že ten průzkum dopadl takhle.
 Ráchel, 2 děti + další brzy 
  • 

Básničky a předsudky 

(19.3.2005 21:03:44)
Jak v článku tak diskusi je spousta věci, na které by se dalo reagovat... tak jsem si vybrala jenom ty básničky. Asi proto, že narozdíl od mnoha jiných jsem opravdu přesvědčená, že takové věci děti ovlivňují (samozřejmě nestačí jedna básnička - ta je jen příkladem takového typu podsouvání předsudků dětem).
Jen úvodem: jsem VŠ (no, ajko by to snad měla být až takové terno či důkaz inteligence, že... :)), 8 let na mateřské s možností pracovat doma dle toho, kolik mám zrovna času (a toho mám málo) a s širokou "seberealizací" v neziskových projektech. Nemám muže milionáře, takže žijeme v zásadě co se týče financí jako normální česká rodina s jedním platem.
Zaujalo mne, že ve všech příspěvcích v této diskusi, které jsem četla, diskutující reagovaly pouze na básničku o holkách. Upřímně řečeno, ta mi sama o sobě připadá milá. Já jsem ráda, že jsem maminka, brzy už trojnásobná. Sice si nemyslím, že sjem na světě jen proto, ale budiž... Mě ovšem připadá urážející mít zmíněné dvě básničky vedle sebe. Proč bych nemohla (nebo má dcera) objevovat Antarktidu? Nebo něco nového přinést tomuto světu, aby šel vpřed? Chápu, že ne každá žena po tom touží (a vůbec jimi nepohrdám), ale já si myslím, že jsou i jiné oblasti než výchova dětí, kde mám co dát. Navíc jsem přesvědčená, že právě tím, že využiji svých možností, talentů a obdarování, dávám dobrý příklad svým dětem...
Svým způsobem, když se na to tak podívám, ty básničky urážejí i mého muže. On není takový ten typ "muže lovce" nebo jak bych to jinak nazvala, obě děti odmalička uspával především on (měl na to větší trpělivost), s našimi dětmi se mazlí a vůbec je takový "pečovací" typ... Jestli my jsme teda vůbec normální? :)
 takymuž 
  • 

Re: Básničky a předsudky 

(20.3.2005 18:25:40)
Pokud se dovedete urazit kvůli něčemu takovému, jako je dětská říkanka, pak zcela jistě normální nejste.
 Ráchel, 2 děti + další brzy 
  • 

Re: Re: Básničky a předsudky 

(22.3.2005 18:39:14)
:)... urážející je asi silné slovo (nebylo to rozhodně myšleno tak, že bych kvůli tomu nespala :)), nicméně mne jiné výstižnější rpostě nenapadlo...
... a pane takymuži, proč tady vlastně na takové stránce jste, když, jak jsem pochopila z jiných vašich příspěvků, rodinu nemáte, nejspíš ani nechcete a k ženám máte pohrdlivý či přinejlepším blahosklonně shovívavý přístup? že by vás tak iritovalo, že někdo jiný rodinu má, chce ji a je v ní třeba dokonce i spokojený...?
no nic, asi půjdu dělat něco zajímavějšího, než diskutovat s nějakým takymachem :)
 takymuž 
  • 

Re: Re: Re: Básničky a předsudky 

(23.3.2005 8:25:08)
Na takové stránce jsem poněvadž jsem na ní narazil a zrovna tahle diskuse mi přijde vcelku zábavná. Jinak mě irituje dost věcí, ale zrovna to o čem píšete ne.
 Hana, 3 děti 
  • 

trochu nadhledu neškodí 

(21.3.2005 16:04:35)
mně se článek v zásadě líbí... a vůbec mi nepřipadá militantně feministický, jako některým ze zde diskutujících... militantní feminismus vypadá opravdu jinak :)
 Tereza deti 
  • 

Clanek je vyborny 

(24.4.2005 9:07:39)
a ukazuje jake je postaveni zen a muzu ve spolecnosti.

A jako priklad uvadi basnicku, takovych prikladu je denodenne nespocet. Vliv stereotypu je obrovsky.

Takymuz si mysli , ze se nekdo urazi, ale me pripada smutne, ze zena pro nej existuje jen jako matka, a pritom s zadnou neni (neni zrovna tohle zvlastni a zenit se nechce).

Vzdy mi vadilo, ze muzi jsou popisovani jako aktivni a zeny pasivni. A pritom v dennodenich vecech povinostech jsou zeny o tolik vic aktivni nez muzi.

Komerční sdělení

Zajímavé akce

Vložte akci

Další akce nalezte zde

Všechna témata


(C) 1999-2014 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.

Zajimavé odkazy:
   Stavební stroje, odvlhčovače   |