| Eva Vážná | •
 |
(2.12.2006 20:09:57)
Když se nám narodil první vnouček ,vážil 1,90kg a byl hypotrofický,tzn.špatně vyživovaný placentou .Ta prý byla poznamenána několika infarkty a bylo nám sděleno,že to bude silný jedinec,když
přežil prostředí,ze kterého vyšel.
Protože dlouho nezvedal hlavičku ,začali jsme cvičit Vojtovou metodou.Cvičili jsme dlouho a opravdu poctivě ,děťátku se to také nelíbilo.
Plakal,ale vyplatilo se nám to.V 8 měsících začal držet hlavičku,v 11 měsících začal lozit po kolínkách a v roce udělal první krůčky.Byl velmi vnímavý,ve 4 letech četl.Dnes je ve čtvrté třídě a je jedním z nejlepších žáků ve třídě.Snažili jsme se všichni dát mu co nejvíce lásky , aby útrapy raného dětství neměly negativní vliv na jeho citový vývoj.Snad se nám to povedlo.Všem maminkaám mohu poradit,pokud vám lékař doporučí cvičit s děťátkem Vojtovou metodou,nebojte se toho.Je to od každé mámy obrovské vypětí,ale věřte,neubližujete svému děťátku,právě naopak.
|
| Dana | •
|
(2.12.2006 22:26:34)
Už jsem to tady psala. Jde o to, jestli metoda není nadužívána. Při těžších potížích cvičení psychiku podpoří. Výzkum o tom, co se děje u lehčích poruch s psychikou, není dostupný.Slepá důvěra v lékaře není na místě, za své zdraví si zodpovídáme sami. Jak jsem důvěřovala lékařům a jak se mi to vymstilo se můžete dočíst v mém článku Přední odborníci varují před plošným očkováním proti rakovině děložního čípku.
|
| Hanka | •
|
(3.12.2006 23:29:01)
Také jsem dcerou cvičila cca od 8 měsíců do 1,5 roku. Ze začátku to bylo šílené, také jsem pochybovala, zda je to potřeba. Ale v době, kdy se ostatní děti pokoušeli lézt, se ještě nepřetáčela, resp. párkrát se jí to povedlo a pak klidně 3-4 dny nic. Samozřejmě jsem jí srovnávala s o 3 roky starším synem ( I KDYŽ VÍM, ŽE KAŽDÉ DÍTĚ JE JINÉ...). Dětská doktorka mi tvrdila, že je to tím, že je moc tlustá, ať jí moc nekrmím. Jen mi nedokázala vysvětlit, jak to mám udělat, odtrhávat od prsu jsem ji fakt nechtěla.
Nakonec nás pro jistotu poslala na rehabku, tam mne sice uklidnila doktorka-nižší svalový tonus, pohybově tak o 3 měsíce pozadu, ale to zvládneme. Jenže ten řev při cvičení!!!Rehabilitační pracovnice ( nevím, jak ji nazývat, nemá žádný titul)byla moc milá, ale odpor dcerky a pláč také těžce nesla (usmívala se na ni, snažila se jí konejšit, já ale necítile nějakou vnitřní sílu, přesvědčení, nevím, jak prešně to popsat, prostě něco, co by mi dalo sílu cvičit dál). Pláč a řev mi vysvětlovala jako odpor děťátka, jako jeho zatím jediný způsob, jak vyjádřit nesouhlas s omezením pohybu. Doma mne nikdo nepodporoval, manžel nechtěl dcerunku mučit, tentýž názor měla moje matka i oba rodiče manžela. To byla asi nejhorší období, já vynervoaná, unavená, dcera někdy tak vzteklá(i mimo cvičení), že se prohýbala do luku a modrala a do toho moje fyzická únava a také 3,5 letý syn.
Nakonec mi kamarádka doktorka dojednal setkání s neuroložkou, která konstatovala, že se jí prostě přechází mentální vývoj před pohybovým a posla ke svoji fyzioterapeutce ( nemocnice Ke Karlovu v Praze). A ta mi sice řekla, že dcera mohla cvičit mnohom dříve, že by to pak bylo na kratší dobu a s menším odporem a že je důležité se rozhodnout a vytrvat. Prostě věřit, být pokud možno v pohodě a přenést to na děťátko. Ale vztek až do modrání se jí také nelíbil, i když při cvičení to dcera předvedla jen jednou. A tak byla dcerka poslána na EEG a shledána normální. Lékařka, která záznam vyhodnocovalo, se divila, jak hezky mluví, jak jí to myslí, no prostě vůbec nevěřila, že nechce se hýbat . Prý až se rozchodí, tak se mentální vývoj ješte urychlí. Na záchvaty nám poradila hlavně klid, popř. mírné protřepání, aby se dcera nadechla, ale je to prý afekt, tj. její vědomé jednání a pokud to zvládnu, je nejlepší si toho nevšímat. Doma jsme sice zkraje občas přepali, křičeli se synem i manželem: Adélko dýchej, ale nakonec jsme zkusili dělat, že nic. Hladit, nebo položit na deku a být u ní a ono se to vytratili samo. Nicméně cvičila jsem dál, víceméně jsme docházeli k obou fyzioterapeutkám, vždy jsme si vybrali, co se nám z variant cviků líbilo, vyhovovalo.
Pak kolem roku už byla Áďa nepřepratelná, původní fyz. řekla, že už to nemé cenu, že je moc velká, že počkáme, co dokáže..., můžeme jen houpat na mící, masírovat, míčkovat. Ale já už viděla pokroky, také jsem viděla stagnace, pokud jsme déle jak 14 dní necvičily a tak jsem toho nechtěl nechat. Tenkrát mne zechránil syn, protože jsem všechny cviky nejdříve zkoušela na něm a on mi říkal své pocity: bojím se, že spadnu ze stolu, nevydržím se nehýbat, chce se mi otočit a ty mne držíš, ALE NEBOLÍ TO ANI TROCHU, ANI TAM KDE MNE MAČKÁŠ!!! V nemocnici to fyzioterapeuka vzdát nechtěla, ale když viděla, jak moc se dcera brání, navrhla několikadenní přestávku ve cvičení, pak třeba jen jeden lehčí cvik. Chvilku to pomohlo, ale pak stejné řev a ta velký opdor, že jsem neměla fyzickou sílu. Tak jsme přidali mačkání dalších bodů a zapojení další osoby( to jsem si musela zapamatovat, naučit a doma zaškolit manžela a moji maminku, kteří mi začali pomáhat.(DÍKY)Prostě, že je dcera silná osobnost a zkusíme ji přeprat. Znělo to dost šíleně, ale během 14 dní to zabralo.
V 1,5 začala chodit, ale špičky měla úplně vytočené ven! Nakonec hodně pomohly kotníčkové kožené botičky, kterých jsem byla do té doby odpůrce, lékařka a na původní rehab. také tvrdila, že to rozhodně ne. Jenže já jsem nějak vycítila, že je fakt úplně jiná než syn, že jsou jí oporou a ona hned trénovala i samostatnou chůzi. Samozřejmě jsme nožky hodně masírovali, teď už vím, že to bylo na místech, kde jsou reflexní plošky páteře.
No a ve 21 měsících jsme měli docela hezky chodící holčičku. Samozřejmě občas jsme zašli na kontrolu, masírovali, míčkovali.
Mezitím začal syn naopak stáčit špičy k sobě tak moc, že o ně zakopával a žádné napomínání, hravé cvičení a masáže nepomáhali. Takže jsme byli před měsícem u doktorky na rehab. s oběma dětma a u obou byla kromě míčkování a rovnovážných cvičení doporučena i Vojtovka. Dokonce nás poslala k té původní rehab. pracovnici a jediný syn si ji pamatoval( většinou nás v době cvičení dcery doprovázel). Áďa tam docházela do svého cca 1 roka a teď v necelých 3 si to ani nepamatovala( teda nevím, co má někde v podvědomí, ani si nepamatovala, že jsme doma cvičila a ona brečela). Takže teď cvičím se synem a dcerou a oba si to moc vychutnávají. Dcerce vyprávím pohádku, vydrží v klidu bez mluvení, prostě je pohodě. ( i jinak se umí zabavit sama,ale řádit umí víc něž starší barat). No a syn je naopak bervák,nekliný, takže mu holt nevýchovně pustím TV, ale nesmí ani promluvit. Obě děti ví, že přes ty kouzelné bodíky, co mačkám, se přenáší něco důležitého o hýbání, chození do mozku a ten se nesmí v tu chvíli "zlbnout" a posílat mu ješte něco dalšího. Takže musí být pokud možno v klidu. Pak vezmeme míčky, trochu se masírujeme navzájem, trochu lehtáme, je to docela v pohodě, nejhorší je najít čas, máme hodně koníčků, kroužků, plavání, Sokol a tak. Už po měsíci vidím sama výsledky a to mne uklidňuje.
(Také vím, že Vojtovka nebolí, osobně jsem ji vyzkoušea právě v době počátků cvičení s dcerou. V podstatě jsem si na mojí neuroložse vyvzdoroval doporučení na rehab.,kam jsem chodila s dcerou a chtěla Vojtovju. Moje doktorka tvrdila, že se to u normální bolestí třeba krční páteřa nedělá, ale rehab. doktorka, mne ujistila, že ano.Dokonce mne rahabilitovala stejná paní jako dceru, takže vím, že TO POMÁHÁ I NA MENŠÍ POTÍŽE AKUTNÍ A ŽE TO NEBOLÍ.)
Závěrem snad jen to, že dcera je teď pohybově v normě, ale mentálně je dle tvrzení dětské doktorky, ředidelky, logopedky ( mluví výborně na svůj věk) skoro o rok dopředu. Ředitelka ve školce řeší, zda je nedá hned do 2. třídy. Pochopitelně jsem strašně pyšná...
Takže pokud nejste přesvědčeni, že je Vojtovka ve vašem případě nutná, klidně hledejte alternativy, hlavně se nenervujte. Určitě i to se přenáší na mimčo. No a začít později jde, viz. syn, který začal v 5,5 a také se mu to lépe vysvětluje.
Tedy najděte to, co vyhovuju vám i děťátku, hlavně to nenechte úplně "plavat". (jinak se myslím, že plavání také moc pomáhá!!!)
Toť vše, přeji všem jen úspěchy a zdraví, na tom, jak toho dosáhnete až tak nazáleží. Hanka
|
| Kamila | •
|
(4.12.2006 8:54:49)
Jste na sebe právem pyšná, udělala jste pro své děti to nejlepší, maximum, co jste mohla.
|
|
| Dana | •
|
(4.12.2006 9:44:44)
S vaší poslední větou musím hluboce souhlasit.Ať se vám všem daří!
|
|
| Luckaaa | 
|
(4.12.2006 12:26:37)
moc hezký příspěvek,trochu tady tu diskusi sleduji (ne pečlivě) ale psaní paní hanky mne zaujalo.velmi důležitá a hlavně sdělená zkušenost,kterou jen málokterá maminka mohla zažít a tak si udělat závěr. o to víc,když má první, pár měsíční miminko a teprve kouká,že existuje něco takového jako vojtovka,ikdyž je myslím už v podvědomí lidí více než dříve, to teprve byly pro maminky šoky. za důležité také považuji zmínku o tom,že přístupů v terapii je více a hlavně záleží na tom aby si ten který vybral to co vyhovuje jemu.i mezi terapeuty jsou rozdíly a někomu jde to a jinému ono. když jsem se a škole s touto metodou(vojtou) seznámila, má první,hloupá,reakce byla : tak proč se cvičí vůbec něco jiného? ona totiž tato metoda má široké uplatnění. nejen u kojenců,ale i dospěláků, na všechny pohybové problémy. pohyb řídí mozek. neřídí jednotlivé svaly,ale pohyb. tedy sled (informace o)zapojení svalů k tomu aby se provedl žádaný pohyb. pokud je někde problém není ale "hloupý" a vytvoří si náhradní pohybový vzor (sled zapoj....)což také lze a cíle je dosaženo,ale můžeme zjednodušeně napsat,že práce je vykonávána "náhradníky" kteří nejsou k tomu určeny a po čase (i několik let)se to projeví jejich únavou, přetížením.a bolí nás záda....vše není tak jednoduché a mnohé potíže si způsobíme v průběhu života sami(také přetěžováním) ikdyž původní matrix byla v poho.
ono je to tak. proběhla nejaká evoluce a napřímení a pak zevní roatce (kyčle rameno), která je na napřímení závislá. jsou jejím posledním kouskem.pokud nastane nějaký problém vracíme se k mnohem starším modelům.
nicméně život je samozřemě možný ale s problémy ,ale pokud si někdo vybere tuto cestu nehodlám mu nic vyčítat .jen musí počítat s následky. pokud má dítě jen nějaké ty odchylky jak píšete,jistě se bez cvičení vojtou obejde,ale bylo by pak dobré vzít do svého životního programu i to ,že se bude cíleně zaměřovat na korekci vzniklých problémů (tedy cvičení zaměřená na na správné pohyb. vzorce,vdt....). musí také počítat s tím,že už půjde pouze o korekci,nikoly o vyřešení problému, ale jde to. miminkovský mozeček je velmi plastický a vprvopočátku můžeme informace o pohyb.matrix "přepsat" než dojde k jejímu zafixování (čím dříve tím lépe).V.m.je vtomto nejefektivnější. ale jistě existují i jené metody. důležité je zvážit všechna pro i proti. pokud nejde o závažné postižení a máte čas a vůli můžete se vydat cestou bobath. konceptu a pokud je vaše činění dosti intenzivní(působíte prakticky celou dobu kdy je dítko čilé,krigujete pohyb) a také dlouhodoběji.nicméně pokud cvičíte vojtu jistě se vám také dostalo pokynů jak dítě motivovat přes den...můžeme však říci, že to zvládnete rychleji. vojta, boath,kabath.....když se na tyto přístupy podíváte jsou si velmi podobné(jde jim o to samé!!!!), ale každá metoda jde na to trochu jinak.někdy je vhodnější ta cesta a jindy jiná.
za problém tu vidím spíše postavení lékaře a klienta,kdy jen vyjímečně jde o partnerství a lékař bez ohledu na názor klienta určuje terapii. nicméně to je otázkou také sociálního zdravotnictví. myslím že pokud by byla běžnou praxí finanční spolučast pacientů,mohli by na tom také získat. když si za to platíte jistě by tento vzájemný vztah byl vyváženější. jednali by s vámi/námi opravdu jako s klientem a třeba měli i víc času na diskusi o zvolení nejvhodějšího/vámi akceptovaného přístupu... důsledkem momentálního stylu je pak to, jak jsem četla,že se necvičí i když je říkáno,že ano a přitom by se mohla zvolit jen jiná cesta a dělalo se tedy něco jiného,ale dělalo se....to jsem ale odbočila.
to byla má trocha do mlýna :-) všem přeji to nej
|
| Dana | •
|
(4.12.2006 23:36:04)
Milá Luckoo, četla jsem také Vaše názory ze zářijové diskuse a dýchá z nich na mě pochopení, se kterým se u zdravotníků jen zřídka setkávám. Někoho takového bych pro svého synka potřebovala.:-) To, o čem píšete v závěru, by bylo ideální. Já jsem byla pokaždé odmrštěna, když jsem se ptala na alternativy a také se mi nedostalo žádného poučení, jak s dítětem zacházet a jak ho stimulovat přes den, všechno hledám sama. Ale nevadí, jde přece o mé dítě. Občas z terapeutky nějakou informaci vymámím, ale má tendenci se trochu utrhovat. Na druhou stranu je vidět, že i ona se snaží pláči zamezit, a tak dítě kňourá spíš u mě než u ní, zkrátka to s miminky umí.
Přála bych si potkávat víc lidí, jako jste vy - tolerantních, rozumných a chápavých.
|
| Luckaaa |
|
(5.12.2006 8:54:14)
ahoj dano,musím přiznat,že se červenám. díky. bohužel nevím jestli se kesvému povolání opět vrátím. z důvodu finančních i tézdravotnické mašinerie do které jsem sesama dostalaa to setrochu orientuji....15. jdu s klukem sama na nezávislou konzultaci (kterou si zaplatím). dnes nemám moc času,ale vestředu se vrátím aještě noco písnu comě apadloa možná by vám trochu pomohlo se ve věci orientivat popřípadě argumentovat aby zvolená terapie byla opravdu zvolena na místě...zatím já pádím l.
|
| Dana | •
|
(5.12.2006 10:11:40)
To bych Vám byla nesmírně vděčná! Ozvěte se prosím.
|
| Luckaaa |
|
(6.12.2006 22:55:47)
vážně už dnes asi ne ,omlouvám se ale musím jít spát. ale myslím na to jak bude trochu volna.lucka . snad zítra večer
|
| Luckaaa |
|
(7.12.2006 10:24:11)
Jak jsem slíbila,tak píšu: o jedné věci,která je podle mne špatně chápána a možná špatně vysvětlována . ještě než se rozepíšu,chtěla bych říci,že jsem sice fyzioteroristka,jak nás nazývá jeden můj známý (vozíčkář), ale ne od mimin. Také jsem se k mladším (cca1 rok 1,5)dětem ve své praxi dostala v záskoku za dovolenou a samozřejmě sbírala informace kde se dalo a co bylo v mých silách,nicméně kurs jsem neabsolvovala (dnes se mi do toho už ani moc nechce…). Pracovala jsem se staršími dětmi. V zácviku kolegiň (krom vzdělání a praxe za studia) spíše podle toho,jak to učila paní čápová., dále prvky bobath dospělých a kabath,s-e-t koncept,míčkování,pilates(rehabilitační)…skutečně se mi osvědčilo u každého najít jeho cestu v rahabilitaci a většinou to byla směsice toho všeho. Myslím že terapie jakéhokoli druhu má smysl tehdy, když je pacientem brána za své a je tedy bez problémů přijímána a také prováděna. Já můžu pacienta vést ovšem ta skutečná práce je vždy na něm.
Dnes ještě píši z pozice mamky,která cvičila obě své děti ve vojtovi. A také více či méně chodí sem na rodinu a čte názory a zkušenosti ostatních maminek a zpětně svým způsobem lituji,že jsem neměla tu možnost v době mého nasazení. Mohla jsem mít k maminkám a dětem asi blíž a víc je chápat.
K věci:podle mne se míchají dvě věci dohromady a dělá to jen paseku. A to kvalita a kvantita. Tedy to jak je pohyb prováděn a jeho časové, tabulkové, rozmezí tedy kdy.
Ano každé dítko je jiné. Jsou rychlíci a i rozvážné dušičky a každému by se měl dát ten jeho čas. Je podle mne chybou (možná mě znalejší odborník přebije rozumnými argumenty, ale já je neznám) vojtit jen pro to, že je dítko pozadu za tabulkovým diktátem. Musíme ovšem rozlišit proč je pozadu.(proč nepase,proč se neotáčí….) Zda pro to,že je opravdu línější a jeho pohybové vzorce nenesou žádné odchylky které pmv brzdí. U takového miminka je ovšem spokojenost, (pokud nejde o prdíky aj….) na bříšku se mu líbí,není dráždivé.a má pravdu ,kam se hnát.Musím napsat, že ani to že je miminko ve předu v pmv neznamená ,že vše je ok.,takový poklad mám doma. Jasně že jiný rychlík může být zcela v pořádku.
To kdy brzy opustíme. Snad jen poznámka že pokud je např. dovednost na jedné straně neukáže do 14 dnů (+ - ) i na té druhé měli bychom zpozornět. S tím ovšem dodávám,že si i zdravé děti vyberou jednu oblíbenou stranu (třeba v otáčení, ale pokud je motiv,lákadlo silné (třeba prsíčko) otočí se bez problémů i na tu druhou.) lákat,lákat,lákat.pokud o nic nejde dítě se nalákat dá.
Také,a už jsem to myslím jednou psala, ze začátku jsou mezi dětmi malé časové rozdíly,které se později můžou prodlužovat a vše je stále v normě. Tedy poloha šermíře 6 tý.,první vzpřímení o lokte ,podsazená pánev3měs(až4) +začátek otáčivých mech,které je dokončeno kolem půl roku někdy až v 8 měs. Pokud se miminko otočí až na bříško v šestém až 8 měs je to stále dobré.také by se dítko mělo umět opřít o natažené ruce a stehýnka, začít se otáčet do hodin ev se objevuje plavání.pak druhé vzpřímení na 4. 9,10 i 11 měs na lezení (sed vynechávám,protože není vůbec důležitý). Leze vaše miminko? Přestaňtě už s tabulkama. Dál nic sledovat nemusíte pokud dítě leze zkříženým vzorem není důvod proč by nechodilo.To jak brzy začne s chůzí je věc spíše sociální. Pokud ovšem dítě bude chtít samo nahoru nic s tím neuděláte.vynechala jsem také plazení a to záměrně neb není podmínkou a dítě se plazit nemusí. Důležité je zda se i u něho objevuje zkřížený vzor, zda nekrčí dítě jen jednu nožičku atp.
A dostávám se k tomu jak. A výše jsem to trochu nakousla. Vypíchla jsem takové důležité mezníky. (už musím za dcerkou, tak na pokračování,alemnohé jistě už tušíte o čem budu psát)zatím l.
|
| Dana | •
|
(7.12.2006 10:45:30)
Děkuju! Podle toho co píšete,nejsme opožděni (na bříško se otáčí od 20. týdne,prý správně, bez záklonu, s nakročenou nožkou a správnou pozicí spodní ručky,o hodiny se pokouší od 22. týdne, kouše si prsty na nohou - 24. týden), problém by mohl být v kvalitě pasení koní - neopírá se pořádně o lokty, ale snaží se zdvihnout nebo dělat letadlo.Také otáčení na levou stranu začal provádět až po třech týdnech, a ne po dvou.
Těším se na pokračování!
|
| Renda | •
|
(7.12.2006 11:02:14)
Dano, v kvalitě pasení koní měly problém obě naše děti. Terapeutkou mi bylo mimojiné vysvětleno, že není důležitá kvantita,ale kvalita. S dcerou jsme začali cvičit až ve dvou letech, vadné držení těla v důsledku rozestupu břišních svalů.CHodí s vystrčeným bříškem, prohnutá v pánvi, nohy trochu do X. Syna jsme nechali prohlédnout hned po narození, diagnoza stejná, s tím, že rozestup je pouze mírný. Máme tři cviky a snažíme se svičit. Je mu 8m a absolutně nespolupracuje. Brání se, já ho sama neudržím. Jak to tu všechno čtu, nevím, jestli pokračovat nebo ne. JAk moc je to u něj důležité? Také mi bylo řečeno, že jiná rehabilitace, jako třeba cvičení s míčem atd., nemá smysl, protože oni by automatiyky používali ty svaly, co jsou zvyklý (špatné vzorce) a nijak by jim to nepomohlo. A teď nevím, je to pravda??? Jinak jsou oba dva šikovný, dle všech tabulek dost napřed. Tak jsem teď ze všeho, co tu bylo napsáno, dost zmatená.
|
| Dana | •
|
(7.12.2006 15:09:48)
Mám postavu jako Vaše dcera.:-) Je fakt, že po porodu dvou dětí pořád vypadám jako těhotná, což mě moc trápí. To jsem ale odbočila. Jak jsem pochopila, spolupráci od tak malých dětí V. metoda neočekává, naopak. Dítě se umístí do pozice, která je mu nepříjemná, a tak se začne bránit. Díky odporu se posilují svaly a budují nové vzorce. Takže je vlastně dobře, že se dítě brání. Ovšem tohle vysvětlení matce moc nepomůže. Asi bych se zkusila poradit v Praze s pracovníkem Corpusu, dala jsem sem někam odkaz a také bych kontaktovala Bobath asociaci, abych se zeptala, jak je to s těmi svaly. Nedivím se, že jste zmatená, informací je málo a z úst zastánců V. terapie jsou jednostranné, zkušenosti maminek jsou rozporuplné. Pokud to chcete mít v jistém směru jednoduché, cvičte dál, s vysokou pravděpodobností to pomůže. Abyste se neurazila - tou jednoduchostí myslím, že některé metody zaberou mnoho hodin denně a jsou dlouhodobé, Vojtova metoda je v těchto ohledech rychlá - minuty nebo desítky minut denně a průměrná doba rehabilitace u lehčích poruch 5,5 měsíce( Vojta). Sama se snažím dítě maximálně rozptýlit, aby si toho nepohodlí moc nevšímalo. U polohy na bříšku se to ale nedaří.
|
| Luckaaa |
|
(7.12.2006 22:17:51)
Tak těsto je uloženo v chladu…:-)
Nejprve snad budu reagovat na poslední příspěvky:
Pozice do které je dítě dáváno je pozice reflexní. Dá se cvičit i bez bodíků, cv. z polohy. Ale rychlejší nástup požadované reakce přichází se stimul. Reflexních zón. Dítě se opravdu brání protože je mu nepříjemné být někde nedobrovolně drženo. Začne se bránit a to proti odporu a třeba i posilovat pokud ho ovšem udržíte ve té správné poloze, spousta miminek se také brání a uniká z polohy a tomu je třeba zabránit. To si pak posiluje právě tu jinou nedobrou cetsičku respektive v ten moment snad ani nejde o reflexní cvičení když není reflexní poloha. Proto je důležité si hlídat jestli dítko leží v ose….. existují samozřejmě stavy kdy dítě zcela srovnat nelze (např fixované skoliózy aj vady) a pak se cvičí z polohy jaká je nejlépe možná. Od toho je terapeut aby zvolil tu nejvhodnější. (ono jich je dost,ale s miminky je to „jednoduší“ zádíčka ,bok,bříško ev ždímák a varianty) dítěti je také nepříjemné nucení do pohybu,které ono vlastně nezná. Cítí že se s ním děje něco nad čím ono vlastně ani tak nemá moc.ručičky a nožičky mu dělají věci které ale ono nechtělo, jak byste se asi cítili kdyby vám tělo dělalo něco a vy do toho nemohli zasáhnout….ani to nějak rozumově pochopit. Starší dítě vám řekne že je mu to třeba nepříjemné,že se mu chce se otáčet ale dovede pochopit že jde o cvičení a je třeba to dělat. Tímto samozřejmě neříkám pro ani proti vojtovce.skutečně nevím co to může s dítětem udělat psychicky .nebavím se o bolesti,která je diskutabilní. To asi nikdo neví. Bavím se o tom faktu jen toho pocitu zmatení kdy tělo dělá něco co já nechci.ovšem tu nastupuje pak fakt že opakováním se toto stává známým jevem a není již tolik odpíráno,je to naopak součást pravidelného režimu dítěte. Až do doby kdy jsou nové modely pohybových vzorců brány za vlastní a tedy ne proti mysli dítěte. Zjišťuje,že s použitím nových vzorců se dostane tam kam chce a potřebuje tedy za hračkou (zájmem),výš (vertikalizace). Proč je dítě na bříšku nespokojené. Ono také má nějaký zájem. Chce si hrát s hračkou nebo pozorovat okolí. Má ale nesprávné vzorce umí to jen záklonem hlavičky.to asi není moc příjemné. A o to hůř když se chce dostat za hračkou. Neumí se přít o lokte (1. vzpřímení) ale jen zvednout ruce a všemožně sebou mrskat, lítat a ono to nejde a nejde. Tolik se snaží a stále se nemůže dostat za svým cílem, ono se potřebuje o jednu ruku přeci opřít aby tou druhou mohlo vzít hračku do ruky. Jak se cítíte,když vám něco stále nejde a přitom proto děláte co můžete? Teď můžeme tedy srovnat pocit dítěte drženého minutu (a více) v reflexní poloze a dítěte které se snaží dostat někam výš,ale lítáním toho opravdu nedosáhne. Pomíjím tedy fakt možné bolesti při vojtění,nicméně například ležet si na žaludku a možná i zvracet (moje dítko) asi také není nic příjemného,už jen pak to pálení zvratků v jícnu. (mé dítko také stále občas lítá je zatížené na žaludku a po chvíli se pozvrací a tedy neusmívá se u toho) Dítě je při vojtění jistě nešťastné, dítě které lítá je jistě nešťastné také. Ale to první má troufám si větší vyhlídky na to,že se věci změní.
|
| Dana | •
|
(8.12.2006 10:03:31)
Tak tohle je nesmírně zajímavé. Zvlášť si cením upřímné pasáže o bolesti. Mám pár otázek: Co je ždímání? Naše dítko na bříšku sice občas létá, ale není to v 5,5 měsíci normální? Pokud drží hračku, kterou si samo přitáhlo, o lokty se opírá. Nemá prý ale krk. Pak by mě ještě zajímala ta doba držení. My máme držet do doby, než se projeví reflex, což bývá hned, nebo tak do půl minuty. Je prý dobře výbavný. Nebrečí už dokonce ani na břiše, pokud vystihnu dobu, kdy má náladu. Opravdu se mi zdá, že si zvyká.Bylo mi řečeno, že důležitá je kvalita provedení, ani ne tak ta doba. Takže ty tři cviky, co děláme, zaberou asi 5-7 minut čistého času. Je to tak správně?
|
| Luckaaa |
|
(8.12.2006 10:22:47)
dano děláte to dobře pokud vidíte že se objeví žádané - reflex,možná ještě tak dvakrát a je to nemusíte si počítat minuty. jde o toaby provedl ten pohyb který vyvoláváme.
ano kolem5 měs je plavání normální, ale já psala o tom když to dítě začne dělat od malinka, neví jak se opřít o ruce, dát si je před sebe.
patrně nám prckové dělají úplně to samé :-)
|
| Dana | •
|
(8.12.2006 11:05:34)
Ano,po vyvolání reflexu se snažím ještě chvíli držet, aby si dítko postupně zvykalo. Taky vystřídám strany, aby se celková doba prodloužila. Pokud je ale dítě nevrlé, nepřeháním to a přidám třeba při odpoledním cvičení.Vždycky ale čekám alespoň na jednu reakci při každém cviku a na každou stranu. Manžel většinou funguje jako rozptylovač.Ve cviku na boku dítě nakonec za odměnu nechám dotočit, aby si mohlo pohrát s hračkou, na kterou ho manžel lákal. Několikrát jsem četla, že se má cvičení ostře oddělit od hry, ale nám se spíš osvědčilo cvičení do hry vřadit. Nebo spíš opačně.:-)
Když se učím novou pozici, mluvím nahlas, aby mě mohla terapeutka opravit. Manžel sleduje ze svého úhlu, jak dítě tělem reaguje.
Snad je to tak dobře.
|
| Luckaaa |
|
(8.12.2006 11:55:31)
děláte to příkladně. když stimuluji do otáčení je dobré pak dítě teto úkon nechat provést, udělat bez refl. stimulace. tedy po tom co jsem mu to cvičením ukázala, jak to má vypadat, dítě to za čerstva použije a fixuje si tak správný model. také je pak vidět že jsem opravdu dobře cvičila a stimulovala otáčení když ho pak dítě samo provádí,nebo pohyb dokončí,jen tak dál.
je pak problému starších dětí kdy je třeba při cvičení vyvolává správnýpohybový model,ale v denním pohybu ho dítě neumí použít. potom se mi osvědčilo cvičit s aktivnímy prvky. tedykdyž dítě chápe a splupracuje vyzvu ho aby při cvičení samo protahovalo krče,centrovalo si rameno ,zapojilo břichp atp. tuto prožitou situaci kterou mu pomáhám provést svou reflexní stimulací pak snáze použije v běžném pohybu.má to prožité ví co dělat.
později se rozepíšu o typech vadného držení těla a tam se k tomu více vrátím jakož i k pohybovým vzorcům, ale opravdi až později. zatím dnes se loučí l.
|
| Dana | •
|
(8.12.2006 12:16:28)
Tak to je super:-) Zatím ty nejpraktičtější rady, které jsem dostala, mám od Vás. Plus perfektní vysvětlení okolo. Díky!
|
| Renda | •
|
(8.12.2006 12:28:03)
Přidávám s k Daně. Už se moc těšim,hlavně na pasáže o držení těla (-:.R.
|
|
|
|
|
|
|
| Luckaaa |
|
(8.12.2006 10:15:58)
A o tom jak. Přemýšlím z jakého konce se do toho pustit a snad by bylo nejlepší vyjmenovat alespoň to co bychom vidět nechtěli
V první řadě záklon,nemluvě o opistotonu – prohýbání do luku,mosty
Přetrvávající asymetrie po 3 či 4 měsíci
Dále to lítání doprovázené nelibostí. Kolem 5měs(do té doby dítě nelétalo! A pak začne) jde o plavání/lítání chtěné ale pozor může se stát slepou uličkou a pokud trvá déle 14 dnů ev tří neděl je dobré se nad tím alespoň pozastavit a sledovat.
Pak pokud dítě přeskočí některou dovednost. No a pokud neleze zkříženýmým vzorem nebo se neplazí(pokud se plazí) střídavým vzorem.
Pokud tedy s dítětem něco děláte( cvičíte na balonu,plavete,ale i jen nosíte) dávejte si na toto pozor a když vidíte že činnost vede k protahování krčku jen dobře,pokud ale vidíte, že dítě nutí do záklonu pak je přinejmenším nutné ho vést do správného provádění třeba jen fixací za loktíky a dopomoci mu provádět to správně popřípadě v činnosti ustat pokud na to dítě nereaguje. Buď na to ještě nemá nebo jste na tom jak my a potřebujete nějak cvičením dopomoci vybudování pohybových modelů,které povedou k lokomoci, vertikalizaci. Nemyslím si že cvičení na balónu je k ničemu jak tu bylo zmíněno,stejně takplavání, masáže a podobné činnosti. Hned vysvětlím. Dítě se vertikalizuje z polohy na břiše a zádech na zemi tedy pevné podložce. Tou tedy není voda,náruč maminky….balón je diskutabilní. Pokud se dítě opírá pak ano. Na balónu můžete dokonce vojtit.musí být splněno ale několik předpokladů aby to šlo. Ale lze to.dostala se mi do ruky publikace cvičení s kojenci a batolaty a moc se mi líbí až ovšem na poslední stať určenou vojtově metodě respektive nad těmi fotkama se zhrozila při myšlence že můžou být brány jako návod. Nenene prosím tak takhle ne. Paní kováčiková se distancovala od fotek které tam dodalo nakladatelství či kdo a opravdu takhle svému dítěti jen ublížíte! Nicméně předchozí cvičení se mi líbí a vlastně je mi známé je to bobath vojta kabat respektive jejich prvky. Doporučuji. Ještě poznámka nad dokumentací cvičen toho miminka na balónu. Cvik je dobrý ovšem to provedení tam vyfocené opět nikoli.jak jsem psala pokud vidíte záklon,faldíky za krkem tak to nee a nic nezkazíte,když miminko dáte na balón až po 3. měsíci,kdy má krček hotový.
Cvičení ve vodě dítě také nepovede do vertikalizace,ale můžete tam uvolnit napětí,protáhnout svalíky a dítě je ve známém prostředí,pokud použijete plavací pomůcky třeba malou desku. Dítě dáte na bříško po pás a fixujete loktíky do pasení, trup je volně ve vodě a protahuje se bederka pak děláte hodně. Také když dáte dítě na velkou plavací desku, dáváte ho na pevnou podložku,ale situace je ztížena o to,že se houpe na vodě a dítě na to musí reagovat. Výborné. Doporučuji. Platí stále to že musíte sledovat reakce dítěte zda nereaguje tím co se nám nelíbí viz výše nebo mu stačí dopomoci či je v pohodě.
Dále budu psát o tomjakje to správně teda jak,je toho dost tak zase příště.možná bych to mohla hodit na článek,alenevím jestli si to mohu dovlit,jestli na to nejsemmocmalý odborník.
|
| Dana | •
|
(8.12.2006 10:21:59)
Prosím, dovolte si to. Jste otevřená, objektivní a z oboru.
|
|
| Luckaaa |
|
(9.12.2006 12:00:39)
ještě jsem nedodala k tomu když je neěco v nepořádku:
pokud dítě nedělá vše ideálně, ale nechá se navést do správného pohybu,opření o lokty a tak podobně není to podle mne jetědůvod k utné reflexní terapii vojtou i když samozřejme by to byla cesta jistoty. jde o to zda se dítě navést do správného pohybového modelu dá či nikoly a spíše se svámi pere. zda když mu dáte loktíky na podložku,přidržíte je tam,zatlačíte mírně do podložky (ev stisknete epikondyl humeru (bod lokte) což je již jeden z reflexních bodů,omlouvám se ale nemám te´d čas hledat český název)jestli je jeho raakce žese o ty lokte tedy opře a vytáhne se z krčku, nebo se s vámi stejně pere a dává ruce nahoru a´t děláte cokoli a ani po delší době a opakování se neopře. pak je tedy skutečně na místě začít s tím něco dělat.
dobré je také pozorovat dítě když se tedy opírá o lokte, ale také lítá. horší by bylo kdyby jenom lítal. pokud dělá oboje, navádějte ho do opory viz výše a i jinak stimulujte (o tom jak stimulovat také někdy příště)a sledujte jakému modelu dá dítě přednost. mají pod čepicí a nakonec by si měli vbratten spránvý protože jedině když se opře o lokte a následně o jeden pakteprve se může opravdu dostat za hračkou a o to mu jde. nebo to lítání trvá nějak dlouho (ne plavání kolem 5měs)a stále je přítomno a potřebuje tu správnou cestu ukázat terapií.
momentálně jsem sama ve fázi takového rozhodování a jdu se synem příští pátek na konzultaci. on se sice dostane na všechny 4,plazí se,ale pak také předvádí to lítání (aj věci s tím spojené) a nějak se toho nemůže zbavit. je vidět že ho již má zafixované (fixace pohyb. modelů se děje kolem 5 měs,okřídlená věta čímdřív tím líp pro začátek terapie)
my jsme tedy cvičili od 7 týdne a terapie nám byla ukončena ve 4 měs. byla jsem překvapena,ale na druhou stranu ráda a řekla si že to vyleze ale je vidět že potřebuje ještě trochu nasměrovat,ale chci se o tom poradit. učený z nebe nespadl. naší neuroložkou jsem zklamaná.spolehla jsem se na ni. nechci své děti zatěžovat svou profesí a tak jsem na ni dala. ona je větší odborník. no viděla ho 5min. po probuzení v dobré náladě.nad mými poznámkami výrazně vytáhla obočí a oči vsloup s poznámkou o mamině fyzio....a já pitomá si ještě říkám že chudáci moje děti maj takovou postiženou mámu....
|
| Luckaaa |
|
(9.12.2006 12:11:48)
no ještě tedy krátký úryvek o tom jak to má být vše správně
ale další slibované asi hodím do toho článk/ů protože je toho dost
musíte to ovšem brát jako rady a postřehy i názory jedné maminky, která cvičila obě své děti a čuchla k fyzioterapii ne jako daná fakta kterými je nutné se řídit a jimi se i ohánět na vyšších místech
nejsem vojtovec a kursem jsem neprošla, mám nějaké znalosti a zkušenosti a celé toto počínání je zdůvodu toho ne někoho poučovat a nařizovat co a jak má dělat, ale chci vám pomoci se vě věci trochu orientovat
hezkou sobotu a dny příští přeje luckaaa alias luciniště (musela jsem se zaregistrovat znovu nějak mi nešlo se podl luciništěm už přihlásit)
|
| Dana | •
|
(9.12.2006 13:32:44)
Taky se mi nedaří přihlásit. Za sebe můžu slíbit, že se ničím nebudu nikde ohánět:-) Na článek se moc těším, protože jak už jsem napsala, že Vaše názory jsou to nejobjektivnější a nejužitečnější, co jsem kde dohledala. Sama vidíte, že si stejně člověk musí udělat obrázek z těch informací, které dostane, a pokud jste čuchla k oboru, je to pro Vás spíš výhoda. Vůbec bych neřekla, že jste deformovaná, spíš opatrná, protože víte své.Já zas nejsem úplný laik, co se psychologie týče a odtud pramení moje znepokojení.:-)
Držím palce na tu konzultaci!
|
|
| Dana | •
|
(9.12.2006 13:34:54)
Jo a s těmi loktíky to budu zkoušet, drží tam, ale krček nevytahuje.
Asi musím přitlačit do podložky.
|
|
| Luckaaa |
|
(11.12.2006 23:24:01)
Tak konečně o tom jak je vše správně. Velmi stručně,ale myslím že snad to nejdůležitější . popřípadě mě jistě doplníte .
To první vzpřímení(vesměru vpřed).opora o lokte a stydkou sponu (nikoli žaludek) tvoří trojúhelník,povolená pěst,hlavička v protažení, je napřímená ,rotabilní krční páteř a tvoří vstupní model pro další části páteře. dítě je v ose,osapánve a rame je kolmá na osu těla. sledujeme zda nejsou kožní rýhy na zádíčkách, třeba je na jednom boku !
Páteř se musí tedy nejdříve napřímit,aby se posléze mohla rotovat. A je rozdíl mezi otočením a přepadnutím jak prkno.první zkřížený vzor se objevuje po zvládnutí koníčků.tedy opře se o jeden loket a nakročí protilehlou nožkou, opírá se o kolínko z vnitřní strany. Jednu ruku má volnou ke hře, zatížen je na boku stejné strany co se opírá o loket. V poloze na zádech se objevuje první zkřížený pohyb, sáhne po hračce přes osu těla. Dítě se otočí pokud má napřímenou páteř, otočení vede hlava a svrchní paže druhá je připravena k opoře jakoby upažena i výše a otočení je osou pánve, dojde k dokročení nohou na podložku/zem a pak tedy horní trup do opory na lokte.. dále vzpřímení pokračuje na natažené lokty opírá se o kořen dlaně roztažené prstíky a horní stehna- opora tvoří čtverec.dítě není prohnuté/zalomené v pase, ale hezky zapnuté bříško trup v rovině před lezením či plazením možné období již zmińovaného plavání(můžebýt slepou uličkou).Také dítě dělá hodiny,točí se na pupku kolem své osy a přehmatává. Na zádech aktivně zvedne nožky ,chytá za ně,. palec do pusy.při tomto chytání za nožky je dítě stabilní, má oporu mezi lopatkami a nepřepadává na jednu stranu. Dítě nedělá mosty v otáčení. Takovým mostem a prohnutím do luku se dítě také dovede otočit / přepadnout ale můžete pozorovat že trup se nezrotuje a dítě přepadne jak prkno. možná se umí otočit i na záda a propojuje se vývoj z polohy na břiše a na zádech dítě válí sudy.Poloha na boku se postupně také stává stabilní, opora o jeden loket (později natažená paže),bok a stehno a dítě z ní může jít do šikmého sedu,první napřímení trupu ve směru nahoru,opora o loket a rozvinutou dlaň,sedací hrbol na zadečku,vrchní noha se krčí, nákrok (tulení) a loket se natahuje jak už jsem psala. Dítě se dostává i na všechny 4 přesunem těžiště vzad a houpá se na kolenou.jde o další slepou uličku, ale samozřejmě i přípravu a posilování na lezení,jen v ní dítě nesmí zůstat. Trvá zase 2-3 týdny. Do vzporu čtyřmo se dítě později dostává několika způsoby podle toho co preferuje,co je ekonomické z jaké startovací polohy začíná. Tedy z polohy na břiše buď kaudálním posunem tedy přenesení váhy vzad( je to nezralý model který později vidíme neradi) nebo rovnou nákrokem s maximálním pokrčením stojné dolní končetiny v kyčli.(toto pak používají již starší děti a my dospělí samo) Ovšem nej je používání šikmého sedu a to také podporujeme a vůbec ve hře.je dobré dítě navádět aby polohy měnilo přes šikmý sed.,ale když si dítě postaví hlavu nic s tím nezmůžete. Už asi tušíte co bude dál.lezení. nejprve nezralé o kolínkách a nožičky ve „fajfkách“ pak se dostanou na zem na nárty. Asi jste už milionkrát slyšeli jak je lezení prospěšné. Jde o to aby tam byl opět zkřížený vzor. Na kvalitě lezení je závislá kvalita chůze..přechodnou fází je vzpřímený klek ze kterého pak nakročí(vzor rytíře)při plném zatížení plosky (patička na zemi) a postupně se dostává do stoje u překážky. Obchází. Takové kroky stranou jsou také důležité pro posílení svalstva pánve a tedy její stability tak nutné ke kvalitní chůzi proto nespěchejte, nechte dítě obcházet a nevoďte i když je to tak lákavé. První krůčky v prostoru jsou o široké basy drobné a dítě se kolébá postupně vidíme odvíjení plosky nohy,zpomalení prodloužení kroku. Dítě potřebuje zpravidla další půlrok k dozrání chůze a až do 6let je čas na její koordinační zdokonalení v souvislosti s dozráním mozečku. V chůzi je důležité aby se dítě naučilo pracovat s těžištěm a k tomu je potřeba oprostit se od vodění za ruku a v tomto ohledu jsou i neužitečná různá odrážedla i třeba dětské kočárky o která se dítě „jen“opírá. Ano opírá a přenáší těžiště směrem vpřed nikoli do oblasti své pánve. Dítě si i samostatnou chůzi užívá.
sedu jsem se moc nevěnovala. nenínijak důležitý pro lokomoční projev dítěte.
tak je to napsané dost hekticky snad odpustíte,ale abych měla splněno
záměrně jsem se zaměřila na sled nikoli časové limity
hezký zbytek večera a dny příští vánoční
ať se všem daří co nejlépe ať už cvičíte nebo nikoli
|
| Dana | •
|
(12.12.2006 13:30:56)
Děkuju! Ukládám a budu si sledovat. Hezké vánoce!
|
| Luckaaa |
|
(23.1.2007 22:30:20)
milá Dano, článek jsem už před nějakou dobou poslala do redakce,ale nic (třeba spadl do nevyžádané pošty a nebo se nelíbil...?)
pokud bys chtěla pošlu Ti ho mejlem lucka.
|
| Dana | •
|
(24.1.2007 12:33:46)
Ano, to ráda uvítám. Můj mail je dina10@volny.cz.
Mimochodem nám včera k mému velkému překvapení byla po 2,5 měsících ukončena rehabilitace, trochu mě to zaskočilo. Doufám, že také Vaše prosincová konzultace dopadla uspokojivě a těším se na mail!
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
V její náručí
Rekonstrukce husitské bitvyJičín 
Orchestr na dotek – ZápadPraha 1 
Mandaly obrácenou technikou s Monikou BrýdovouČeské Budějovice 
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Rekonstrukce husitské bitvy
Orchestr na dotek – Západ
Mandaly obrácenou technikou s Monikou Brýdovou
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)