| Osminka | 
 |
(7.9.2006 17:45:24)
Myslím, že cvičení Vojtovou metodou má určitě vliv na dětskou psychiku, zvlášť u úzkostnějších povah. Asi se to "radši" nezkoumá, příznivci Vojtovky možná tuší, že by to nedopadlo nejlíp. Cvičila jsem se starším synem, snášel to "strašně", přestože já jsem byla odhodlaná a pevná -teda zezačátku. Když přestal spát, budil se výkřiky po půlhodinách, nechtěl se chovat, nespal ani přes den více jak půlhodinu, díval se na mě vyčítavě - maminko co mi to děláš? a při každém svlékání i před koupáním usedavě plakal, rozhodli jsme se s velmi rozumnou fyzioterapeutkou s cvičením přestat. Efekt na spánek byl okamžitý. Dnes mu jsou tři roky, stále je úzkostný a uplakaný, špatně snáší nové situace a cizí lidi... Myslím že toto se dost podceňuje. Mám pocit, že Vojtovka narušuje vztah cvičící rodič - dítě, vždyť rodič má přece dítě za každých okolností chránit. Cvičit v indikovaných případech ano, ale zvážit všechna pro a proti a taky to, jaké to miminko je, zda úzkostné nebo otrlejší. Případně zvolit pro cvičení jinou osobu..?...Důkazy nemám, jen osobní zkušenost.
|
| Luckaaa | 
|
(7.9.2006 18:19:14)
ahoj osminko musím říci,že to s tou psychykou by mne také zajímalo,je to asi těžce zjistitelné protože každé dítě je jiné,každé postižení je jiné....nějaký dopad to musí mít
jenom pak když vyrostou musíš zohlednit také to zdravotní postižení , dám názorný příklad : 1) dítě které nevojtilo a je phybově postižené což ho třeba omezuje společensky i jinak 2) dítě které vojtěné bylo a z pohybového hlediska není jiný než ostatní a pak různé kombinace těchto dvou příkladů + v jakém prostředí to či ono vyrůstalo jak se k jeho postižení staví okolí atd atd
vím jak mladé slečny nechtějí chodit na plovárnu protože mají okem viditelně nesouměrný hrudník v důsledku těžší skoliózy....a to se nebavíme o opravdu pohybovém postižení kdy člověk končí na vozíku....
nicméně si také myslím že by to stálo za "výzkum"a jistě nejsme první koho to napadlo tak proč něco takového není spracováno?,ale třeba se natom užpracuje :-)
|
| Jaga | •
|
(29.10.2006 10:28:15)
Pokud Vás to ještě zajímá, mám k tomuto stručné vyjádření Z Vojtovy společnosti.
|
| Lucie, Jakoubek 4měs | •
|
(30.10.2006 11:56:33)
a nemůžete to vyjádření hodit sem? díky l
|
|
| Lucie, Jakoubek 4měs | •
|
(31.10.2006 8:03:00)
no stejně by bylo lepší vyjádření někoho nestraného. dovedu si to stručné vyjádření představit po zkušenostech s radami typu pletete si na sebe bič...,ale jsem spíše zaujatá
právě jsem uložila synka do kočáru a za hodinu vyrážíme na kontrolu cvičení. nějak se mi to nezdá a nevím kde dělám chybu. snažím se co můžu a nějak to nejde. kluk je lepší pak zase hodí ypátečku.posledních 14 dnů je vůbec nesnesitelných nebo mně už dochází magi. má být co nejvíc na zemi,tam se ale vzteká když mu to nejde, a dopomoc také vyvolává nevrlost jak u cvičení. stává se ze mne stroj který tohle vše dělat může podle rad odborníků...pak mě za čas přepadne lítost že takhle to už nejde dál. kluk jenom brečí nebo mručí. já jak bych projevila trochu citu tak se hroutím,také není dne abych si nezabrečela.jsem zvědavá jak veselé dítě z něho bude. dřív se mimo cvičení smál, dnes už to tak není. já se už také nesměji.
|
| Jaga | •
|
(28.11.2006 13:27:44)
Motorika a psychika se prý vyvíjejí ruku v ruce (věřím), vztah matky a dítěte se při cvičení prohlubuje(nevěřím, a když, tak mi to připomíná tzv. Stockholmský syndrom:-()
Jinak se o metodu nemám zajímat, pokud mám zdravé dítě, a mám si užívat každého dne. Ráda bych, ale poslali mě cvičit kvůli pasení koníků a teď mám doma hejkala - hučí nebo křičí, nadává.
|
|
|
|
|
| Olča, dcera 9 měsíců | •
|
(7.9.2006 18:28:51)
Osminko,
mluvíš mi z duše!! I já si myslím, že se to RADĚJI nezkoumá, jaký vliv na psychiku to má. Cvičím se svou 9 měsíční dcerou od jejích téměř 4 měsíců, je úzkostná, hodně se bojí cizích lidí, ale zase u mě se chovat chce a řekla bych, že spíš nechce být u nikoho krom mě, když mě vidí poblíž. Taky s tím spaním..půlhodinky denně, to je její, i když v poslední době se to trochu zlepšuje (ale taky tak trochu občas cvičení už flákám..). Taky si ovšem myslím, že zcela určitě Vojtovka vliv na psychiku má, sice mi všichni fyzioterapeuti i psychologové tvrdili, že ne, ale taky znám ty pohledy - maminko, proč mi to děláš - a není mi z nich dodnes lehko. Odhodlaná cvičit jsem byla od začátku, ale doufám, že již brzy cvičit nebudeme muset a jako na trní čekám na verdikt - KONEC (dnes mi fyzioterapeutka naznačila, že by to už mohlo být velmi brzy, tak jsem plná optimismu :-)) ). Dcera se sice zatím jen plazí a na kolínka se jí vůbec nechce, ale věřím, že i tak příjde její čas a zvládne všechno i bez dalšího cvičení.
S tím tabulkováním - dcera má naprosto chaotický motorický vývoj, např.jako první se začala přetáčet z bříška na záda a teprve asi až za 2 měsíce ze zad na bříško (správně by to mělo být naopak), takže já bych se taky těch tabulek tak strikně nedržela.
Jinak článek je podle mě napsaný dobře, já jsem přesně těmito informacemi krmena naší fyzioterapeutkou už půl roku, takže mi to nepřijde nijak přehnané.
|
|
| 10.5Libik12 | 
|
(7.9.2006 18:34:53)
Osminko, velice užitečná poznámka ke článku, v němž mě osobně chybí jasné vymezení důvodů, proč to všechno. Obecné prohlášení "aby se dítě správně vyvíjelo" je nic neříkající.
A potom je pro mě v článku nepříjemné hlášení o tom, co si to dítě myslí, když mu matka rve nožičky na stranu.:))), to ta doktorka folozofie zkrátka neví.
Jinak já chápu(a znám i případy), že tato metoda je velice užitečná, z druhé strany se trochu divím, že dneska, dokud nevlezete s malým děckem na neurologii a posléze k fyzioterapeutovi, tak jako byste nebyli. Trochu se divím, že v generacích dětí starších deseti let se to postiženými jen nehemží.
|
| Olča, dcera 9 měsíců | •
|
(7.9.2006 18:56:40)
Libiku,
uvedené problémy, kvůli kterých se Vojtovka cvičí, vedou v pozdějším věku např. k dyslexii a dalším a dětmi s těmito problémy se to, myslím, hemží docela dost...
|
| 10.5Libik12 |
|
(7.9.2006 19:02:18)
Tak je-li to tento důvod, díky za vysvětlení.
Stejně ale trochu pochybuji.
|
|
| Vyktorka | 
|
(7.9.2006 20:10:29)
Dyslexie je vrozená, Vojtovka na ni nemá vliv.
|
| 10.5Libik12 |
|
(7.9.2006 22:45:58)
Marně bych pátrala v paměti, jak se vyvíjel můj dvacetiletý dyslektik, myslím ty nuance, které uvádí autorka článku. Jisté ovšem je, že jeho dyslexie z něj udělala štvance hlavně na základní škole, kde se nevešel do představ o tom, jak má dítko rychle psát a jak má sedět jako přibité.
Ny vyšších stupních neměl problémy, teď se chystá na VŠ. Nebylo by snazší zohlednit tyto skutečnosti ve vzdělávacím procesu, než cvičit s miminy, které to, jak někdo napsal "netolerují"?
|
|
| Olča, dcera 9 měsíců | •
|
(7.9.2006 23:12:38)
Dyslexie není jen vrozená porucha, ale v některých případech i získaná, např. přeučeným leváctvím může dyslexie také vzniknout.
V naši případech - pokud dítě tedy nemůže využívat tu stranu, kterou by vrozeně mělo (např. nemůže otočit hlavičku na druhou stranu), je bez Vojtovky k dyslexii na nejlepší cestě, protože i vývoj pak probíhá asymetricky a na problém je zaděláno.
|
|
|
|
|
| Vyktorka |
|
(7.9.2006 19:16:24)
Myslím, že se to u nás s lékařskou péčí u dětí trošku přehání. Je jasné, že u dětí s jasnou vývojovou poruchou je cvičení na místě, ovšem je fakt, že u lehčí formy se v raném věku hůře rozpoznávají, proto neurolog na cvičení doporučí pro jistotu každého, kdo se mu jen trochu nezdá. Z 1 neurologického vyšetření malého kojence v ambulanci lze jen těžko dělat definitivní závěry, zvláště když dítě zrovna nebylo ve 100% pohodě. U dětí, které mají skutečné předpoklady k nesprávnému vývoji - obvykle jde o děti s nějakými riziky, např. nedonošené, kříšené nebo nějak nemocné - u těch je důležité začít s cvičením co nejdříve, aby si nezafixovaly nesprávné pohybové stereotypy, upravilo se nesprávné svalové napětí - zvýšené nebo snížené, které brání v normálním psychomotorickém vývoji. Dětem, které začaly cvičit "zbytečně", cvičení sice neuškodí, jejich přirozeně pomalejší vývoj se tím může i urychlit, ale je otázka jestli jim a rodičům to za ten stres stojí. V dalším vývoji zdravého dítěte se jeho "normálnost" brzy projeví a je potom na rodičích, cvičitelích a neurologovi, aby toto rozeznali a zvláště pokud to dítě netoleruje, cvičení ukončili. Krom toho existují i jiné metody než Vojta.
|
| Marcela, Aja 18let, Anicka a Peta 1,5roku | •
|
(7.9.2006 19:38:23)
chodila jsem cvicit s Petruskou, nechtelo se ji lezt, pomohlo to, bylo to s pohode. Ted mam dalsi problem - Anicka uz 2 mesice sama chodi, Peta jen za ruku. Ne ze by neudrzela rovnovahu, ale proste se boji, Jakmile zjisti, ze se nedrzi, jde hned na kolena. Co s tim????
|
| Vyktorka |
|
(7.9.2006 20:02:11)
Pokud dítě normálním způsobem leze a dokonce chodí za ruku, je jasné, že má potenciál na samostatnou chůzi, takže k ní postupně samo dospěje. Někdo dříve a někomu to trvá delší dobu. Cvičením se proces může urychlit ale není nutné. Já bych tomu nechala volný průběh, hraje roli i povaha dítěte.
|
|
| Osminka |
|
(7.9.2006 21:54:37)
Tohle mi Tomík dělal taky, neboj, to se samo spraví. Hlavně ji nepouštěj, když nechce, musí mít důvěru, že ji nepustíš. Sama přijde na to, že to jde i bez tebe.
|
|
|
|
| KLara | •
|
(8.9.2006 1:15:25)
Musím říct, že jsem řešila podobnou otázku. Měli jsme snad štěstí, že dcera byla postižená velice lehce - měla ¨velmi mírně hypotonickou jednu stranu. Přidalo se k tomu ale to, že měla abdukční dečku na kyčle na 24 hodin denně a mě tenkrát nikdo nevyvedl z dojmu, že s něčím takovým dítě na břicho pokládat nelze - šlo by to i s tím, i když by to pro dceru bylo obtížnější. Ve dvou měsících začala každou noc ve spánku jakoby házet hlavou ze strany na stranu, což nás dovedlo na neurologii v Motole. Zde zjistili co je výše uvedeno a doporučili cvičení Vojtovou metodou. Dcera od počátku zoufale plakala a myslím, že matka pozná, když dítě pláče bolestí - rozhodně to není tedy jenom protest nad omezením pohybu (mimochodem zkuste si někdy pořádně zmáčkout reflexní bod na lokti, pokud to uděláte pořádně zjistíte, že to není nic moc) Dcera řvala s hrůzou v očích a se stejnou hrůzou ve svých třech měsících sledovala přípravy - cvičily jsme na kuchyňském stole na složené dece, jak deku spatřila, věděla své. Moc mi nepomohlo ani to, že manžel mě od počátku přesvědčoval, že tohle prostě nelze a jakmile se mělo cvičit opouštěl místnost a zavíral za sebou dveře, že to není schopen poslouchat. Částečně jsem to chápala, ale hodně mě vadilo, že mě v něčem co ho samotného tak děsilo nechává samotnou. Reakce dcery se stále zhoršovaly. Fyzioterapeutka se vyjádřila, že jí dcera připadá jako zdravé miminko, v čemž se docela rozcházela s neuroložkou , která doporučovala stále cvičit. Samozřejmě jsem rozuměla, že více schopností věc posoudit má určitě neuroložka, ale byla to pochybnost navíc. Cca po měsíci jsem cvičení ukončila. Závěr mi není zcela jasný - dceři jsou tři roky, chodit začala až v sedmnácti měsících (ale zato spontánně bez vodění za ruce - fyzioterapeutka doporučila nechat co nejdéle lézt, aby měla silné zádové svaly), po schodech chodí samostatně cca poslední měsíc a to většinou přísunem(moc často po nich ale nechodíme), ze schodů ještě za ruku, protože se bojí. Tužku nedrží ve špetce, ale v pěsti. Jinak je šikovná, leze po všech prolézačkách, krásně maluje, jezdí na tříkolce, dobře hází míčem, počítá do sedmi (spočítá předměty -nejen odříkávání), obléká se, svléká, sama se umyje (z větší části), vyčistí si zuby. Tak nevím.. Říkám si, že jsou případy, kdy není zbytí, Vojtovka je určitě velký zázrak, při tom co dokáže třeba u dětí s mozkovou obrnou. Na druhou stranu fyzické zdraví není všechno a myslím, že spousta zdravotníků má v tomto trochu rutinní postoj, který plyne z toho, že asi nehrozí, že by je někdo za patnáct let obviňoval z toho, že způsobili někomu úzkostnou poruchu, na rozdíl od toho, pokud někomu nenaordinují cvičení a dítě díky tomu ve čtyřech letech nebude chodit. Těžko ale pro matku se v tom vyznat, snad jenom, nepřijímat automaticky stanovisko jednoho doktora a pokud není jasné větší postižení snažit se konzultovat další odborníky či alespoň zjišťovat dostupné informace a trvat na zodpovězení všech otázek. .........No to jsem se rozepsala, to jsem tedy netušila. Všem děkuji za trpělivost a přeji hodně zdraví pro vás i vaše drobečky :-)
|
| Luckaaa |
|
(8.9.2006 9:32:10)
ahoj Klaro, ne každý musí být atlet toje jasné
jen chci napsat že je omyl si myslet že čím víc se zóna mačká tím líp, proto to nemusí bolet.důležité je dodržet správné výchozí postavení či nastavení tělíčka a pak to jde i samo ani se nemusí držet reflexní zóny, ale s nima přichází reakce dříve a cvičení je efektivnější (asi nebudeme u kojence čekat že vydrží ležet v reflexní poloze tak dlouho dokud nepřijde žádaná reakce)
skuste se sama položit do nějaké reflexní polohy pokud si ji ještě pamatujete (nemusíte je tojen návrh)nejlépe d plazení a vnímejte své tělo, musíme ovšem počítat s tím,že někdo je více vnímavější nikdo nikoli a také musíte vědět co máte čekat,ale to asi víte,když jste cvičili zdravím
|
|
| Osminka |
|
(8.9.2006 15:48:09)
K tomu chci jenom dodat, že z mé zkušenosti dítě lépe hodnotí fyzioterapeut zaměřený na cvičení s malými dětmi, protože těch dětí vidí spoustu a s různými postiženími mnohokrát za sebou, než pediatr nebo neurolog, kteří takové praktické zkušenosti nemohou mít. Věřila bych fyzioterapeutovi, a pokud bych měla potíže s druhým synem, myslím drobné potíže, ne žádnou velkou patologii, šla bych rovnou tam, ne k neurologovi.
|
|
|
| JODIE | •
|
(8.9.2006 20:13:33)
Daneček se narodil vyvolaným porodem, aniž by to bylo nutné. Málo postelí v porodnici a urychlená práce doktorů mluví za své. První dny bylo zřejmé, že Daneček mohl v bříšku ještě nějaký čas pobýt. Byl pohublý, spavý, neměl sílu pít a dostal žloutenku. Jsem stoprocentně přesvědčena, že vyvolané porody v mnohých případech mají za následek "opoždění" dítěte. Daneček byl docela klidné dítě, hodně lenivé (což je dodnes) a pohodové. Ve dvou měsících jeho života nám doktorka sdělila, že hlavičku neudrží dlouho a že je to na cvičení. Na cvičení jsme dorazili, protože o první dítě mají neznalí rodiče velký strach. Sestřička, která s námi cvičila nám říkala takové věci, jako že není možné, že se ještě malý neotáčí za hračkami - ve 2 měsícech!!! Chodili jsme necelé dva týdny. Nejprve jsme poctivě cvičili i doma, ale když začal být syn 24 hodin nevrlý, křičel pořád, budil se s výkřiky ze spání každou chvíli a jakmile jsme ho položili na zádíčka (cvičili jsme jen na zádičkách), spustil vyděšený křik. Ani se tomu nedá říct křik, ale řev. Sousedi si mysleli, že dítě týráme. V tu chvíli jsme řekli stop. Já jako matka se dokážu do dítěte vcítit a od začátku mi to vše bylo proti srsti. Věděla jsem, že Daneček je jen lenivější a potřebuje více času. Vyvolaný porod mu dal taky dost zabrat a on potřeboval čas, aby se z toho dostal. Nutí děti na svět a ještě po nich chtějí, aby 8 týdnů po narození měly zájem o barevné hračky?
Dnes je Danečkovi rok a je v nejlepším pořádku. Začíná chodit a nemá žádné následky. Je pod trvalým dohledem naší fyzioterapeutické doktorky, která s ním opatrně cvičila ne pod nátlakem, ale s trpělivostí, jen když měl dobrou náladu a hravě - aby to dítě bavilo. I tak se dá cvičit Vojtova metoda, s citem, masáží a hrou. Tak ten malý človíček bude psychicky v nejlepším pořádku. Náš Daneček stále nemá rád polohu na zádech a při každém přebalování spustí hysterický křik. 14denní cvičení v něm nechalo následky přinejmenším půl roku a ještě dnes se setkáváme se strachem vůči určitým polohám. Proto radím maminkám, které mají citlivější dítě a musí cvičit Vojtovku jen kvůli srovnání stran či popostrčení - když není zcela vážný důvod. Stůjte si za tím, aby vaše dítě netýrali, ale pouze nasměrovávali tím správným směrem, něžně a s citem. S porozuměním pro něžnou dětskou duši. Násilným cvičením se někdy udělá víc škody než užitku.
|
| Amina | •
|
(21.9.2006 13:54:00)
Ahoj, souhlsím s názorem na vyvolávané porody. Mám bohužel podobnou zkušenost, i když také s dobrým koncem. Jen si teď vyčítám, že jsem si to celé nemusela nechat líbit.
Miminům zdar.
|
|
|
|
V její náručí
Magická show Pavla DolejškyCheb 
Rekonstrukce husitské bitvyJičín 
Orchestr na dotek – ZápadPraha 1 
Mandaly obrácenou technikou s Monikou BrýdovouČeské Budějovice 
Řípská pouťLitoměřice 
Magická show Pavla Dolejšky
Rekonstrukce husitské bitvy
Orchestr na dotek – Západ
Mandaly obrácenou technikou s Monikou Brýdovou
Řípská pouť
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)