| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

 Strom názorů k článku Kdy jít s kojencem k fyzioterapeutovi

 Celkem 162 názorů.
 kaMyš 


Dobrý článek! 

(7.9.2006 10:04:50)
Výborný článek! K paní Řezníčkové jsem dokonce chodila se svým mladším synem. U prvního syna by cvičení asi taky neuškodilo, přesně dělal to, co se tady popisuje, tedy na zádech se prohýbal do luku, ale tehdy jsem nevěděla, že to není v pořádku a že by se s tím mělo něco dělat :-(
Cvičení mladšímu synovi vůbec nevadilo a od té doby, co jsme s ním cvičili i na míči, se mu dokonce líbilo.
 Mammita 


Re: Dobrý článek! 

(7.9.2006 23:08:02)
Zdravíme paní Řezníčkovou!
Chodili jsme k ní s naším synem. Byla úžasná. Náš Mates tedy měl jen ten problém, že byl lenoch a chtělo ho jen trošku popostrčit. Byla to docela legrace, když mě paní Řezníčková naučila jeden cvik a třetí den už byl tento nepoužitelný, protože Matyho postrčil natolik, že to dělal sám.
Děkujeme za péči, která byla super. Přesto doufám, že s Bětuškou ji nebudeme potřebovat ;o).
 marie 
  • 

Re: Re: Dobrý článek! 

(11.9.2006 14:49:42)
Možná mimo mísu, ale přece – pokud někdo cvičíte s dítětem Vojtu, zkuste poprosit rehabku, ať vás taky někdy odcvičí. Já jsem si jednou nechala odblokovat krční páteř, byl pro mne děsný pocit sledovat, jak mé svaly dělají to, co nechci (prý jsem – dle rehabky – velmi dobře výbavná). Mně to pomohlo pochopit, jak se cítily mé děti (cvičili jsme dlouho, nejstarší dcera má malér s páteří a ještě v patnácti "vojtila", pochopitelně jinak než mimina, a mladší dcery měly problém s kyčlema, mimoto jedna z nich byla hypotonická).
 Cocky 
  • 

Priserny 

(7.9.2006 10:38:25)
Hlavne tri posledni odseky jsou priserny. Ja sem si uz myslel ze tenhle pristup podle tabulek se uz pomalu pousti k vode ale vidim ze tomu tak neni. 3 mesice tohle 6 mesicu tamto, kdyz ne tak cvicit. a at si rve kolik chce.
 Ivka, Tom(6), Luky(1) 
  • 

Re: Priserny 

(7.9.2006 11:11:43)
Já bych se tabulek zas tak "neštítila". Když ti dělají krevní obraz, také ho porovnávají s "tabulkovým" a nedivíš se tomu. Když se dá pár týdny (měsíci) cvičení předejít vadnému držení těla, skoliózám a celoživotním potížím s bolestmi zad, proč to neudělat? Nemyslím, že by nám doktoři chtěli nějak otravovat život. Koneckonců- k doktorovi jdeš s dítětem pro RADU, rozhodnutí co se svým dítětem dělat či nedělat je vždycky jen a jen na tobě. Takže bych se nebála ani doktorů, ani tabulek :-).
 kaMyš 


Re: Priserny 

(7.9.2006 13:49:26)
Cocky: Vašík při cvičení ANI JEDNOU NEŘVAL. Maximálně se mu občas nechtělo - tak jsme to nechali na jindy. A nezlob se, připadá mi lepší s ním párkrát za den pár minut cvičit, než mu zadělat na nějaké potíže v budoucnosti.
 kaMyš 


Re: Priserny? Ne, v pohodě 

(7.9.2006 13:49:38)
Cocky: Vašík při cvičení ANI JEDNOU NEŘVAL. Maximálně se mu občas nechtělo - tak jsme to nechali na jindy. A nezlob se, připadá mi lepší s ním párkrát za den pár minut cvičit, než mu zadělat na nějaké potíže v budoucnosti.
 kaMyš 


Re: Re: Priserny? Ne, v pohodě 

(7.9.2006 14:05:25)
Ještě bych upřesnila - ono asi taky jde o to, jak velký problém mimi má. Osobně si myslím, že zrovna Vašík by se pravděpodobně ze svých potíží dostal i bez cvičení - ale kdo ví, kdo to dokáže předem odhadnout? Ale vzhledem k tomu, že na tom asi nebyl teda nijak nejhůř, tak paní Řezníčková myslím pro něj cviky maličko upravila - nebylo nutné ho nijak zalehávat a příliš omezovat, spíš podporovat "správné pohybové vzorce" nebo jak to mám nazvat. Podle mě je důležité, aby si maminky uvědomily, že když je doktorka pošle k neuroložce a fyzioterapeutce, tak to neznamená automaticky řev miminka.
 Bára 
  • 

Re: Priserny 

(7.9.2006 21:28:38)
Omyl, vůbec nejde o "příšernost", protože díky tomu jsem měla šanci cvičit se synem Vojtovu metodu už od jeho 2 měsíců, takže vůbec nebyl postižený nebo zaostalý!! Kdyby žádné srovnávací tabulky nebyly, nikdo by nevěděl, že se můj syn nevyvíjí tak, jak by měl a že něco není v pořádku. Bez toho srovnávání by můj syn měl mnohem pozdější a těžší "nástup" do života než děti, ktgeré žádné problémy nemají!
 Cocky 
  • 

Re: Re: Priserny 

(7.9.2006 23:33:14)
Tohle je for nebo skutecna odpoved na muj prispevek?
 Mama a dcera 
  • 

Re: Priserny 

(8.9.2006 18:24:49)
Tabulky tabulky. "Kdy se tedy dítě samo posadí? Samo si sedne nejdřív v 8 měsících až z polohy na čtyřech, jenže maminka má pocit, že už klidně může sedět v půlroce a neví, že mu tím zablokuje veškerý další spontánní vývoj". Nase dite se zcela spontanne posadilo par dnu pred 7.mesicem z polohy "lezeni dozadu". Ca. od 6. mesice se zacala plazit dozadu s tim, ze rucky ruckovaly a telo a nozky se klouzaly po parketach. Pak prisla na to, ze kdyz v tomto pohybu ohne jednu nohu a rucky pokracuji v praci, telicko se zastavi a dite skonci v poloze v sede. V teto poloze sedela velmi hezky pred 7.mesicem, sama a dobrovolne a rozhodne ji to nezablokovalo dalsi spontanni vyvoj. Takze to jen z vlastni zkusenosti k tem presne nasekanym meznikum.
 kaMyš 


Re: Re: Priserny 

(8.9.2006 18:58:12)
Já nevím, že musíte všechno brát doslova! Mě připadá, že není podstatné, kdy si konkrétní dítě samo sedne, ale že si SAMO sedne. Můj starší syn taky sám seděl v 7 měsících. To, co je ale průšvih, je dítě posazovat, o to tu jde.
 Mama a dcera 
  • 

Re: Re: Re: Priserny 

(8.9.2006 22:09:33)
Naopak. Clanek ma sam o sobe urcite uzitecnou napln, ale myslim, ze v puvodnim komentari "Priserne" slo o to, ze clanek je plny striktnich mezniku jako "NEJPOZDEJI do 6. tydne, ve 3 mesicich KAZDE dite, 6 mesicu je NEJZAZSI termin, NEJDRIV v 8 mesici . . ." a ja proste znam spoutu deti, ktere byly mimo tyto terminy (treba i v pripade uprednostnovani jedne polohy hlavicky) a zcela v poradku. Pokud si prectete treba knihu "What to expact the first year", k vyvoji ditete je pristupovano presne naopak, tedy zpusobem "nektere deti to zvladaji do tehdy, prumer do tehdy, nekdo dokonce uz v takovem a makovem veku, ale i opozdilci se vetsinou chytnou a az na vyjimky neni o co se strachovat a pokud vas tyto tabulky stresuji, tak je radsi nectete, jsou proste orientacni a kazde dite je jine". A takhle to ja vidim i v beznem zivote a taky vidim ty vystresovane maminy, ktere se o par tydnu do techto mezniku nevesly, protoze je to prece KAZDE dite a NEJZAZSI termin.
 Cocky 
  • 

Re: Re: Re: Re: Priserny 

(9.9.2006 12:28:24)
Moje rec. a taky souhlsim s temi kdo rikaji ze vojtova metoda by se mela pouzivat jenom v skutecne krajnich pripadech, kdyz je jasne ze se jedna o patologicky stav. Zajimalo by mne kolik procent populace ma odporuceno cvicit podle vojtovy metody. Podle me se to prehani - je to jak se sirokym balenim, mnohdy jen pro jistotu. A pritom tahle metoda je mnohem intrusivnejsi nez siroke baleni.
 neznalek 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Priserny 

(10.9.2006 22:47:16)
Promin Cocky, co je to intrusivnejsi? Predem dik za vysvetleni. Odsek jsem jeste prelozila, ale tady uz jsem v koncich...
 10.5Libik12 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Priserny 

(10.9.2006 23:20:37)
tak já se taky přiznám, že neumím anglicky, nemohl by to někdo stručně vysvětlit?
 Cocky 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Priserny 

(10.9.2006 23:58:49)
Pohledam vhodny vyraz. Predpokladal jsem, ze v diskuzi kde se uziva pojmu jako hypotonicky slovo intrusivni nejak zapadne. "Invasivni?"
 Cocky 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Priserny 

(11.9.2006 0:02:40)
Intrusive = doterny, rusivy, vetrelecky
 L+2 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Priserny 

(15.9.2006 17:09:43)
Cocky,
naprosto souhlasim. Moje dvojcata v 9ti mesicich ani nesedela ani nelezla. Po navsteve v Cechach, kdy me polovina pribuzenstva a ceska pediatricka naprosto vystresovali, ze moje holky snad nikdy nebudou chodit, jsem navstivila odborneho pediatra v UK, kde ziji. Ten holky zkontroloval, prohmatal, nadzvihaval ruce nohy atd. a pak se me optal, co ze to mam za problem. Tak jsem mu zacala vykladat, ze by urcite mely zacit chodit na Vojtovu metodu atd., atd. On se na mne jenom s povysunutim oboci podival a sdelil mi, ze holky jsou zdrave jako ripy a pokud chci ztracet penize, cas a trapit je, tak me samozrejme muze nekam doporucit, ale on by to v zadnem pripade nedelal. Rekl at jdu domu, klidne spim, ze na vsechno je cas. A take ze jo. Holky se behem mesice posadily, dalsi mesic se zacaly pokouset o chuzi a ve 14ti mesicich behaly po zahrade jako o zavod tak jako jine deti. Dnes je jim 5, naprosto zdrave, skaci, tancujou, hrajou fotbal a ja nevim co jeste jineho. Takze jsem nakonec rada, ze nevyrustaly v Cechach, protoze bychom si asi zazily spoustu slz a trapeni, a to naprosto zbytecne.

Samozrejme metodu neodsuzuji.Je urcite velmi dobra pro deti, ktere to opravdu potrebuji. Jenom mam pocit, ze se na Vojtovu metodu posila spoustu normalne zdravych deti.
 Cocky 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Priserny 

(18.9.2006 9:52:38)
Mame podobny pribeh - taky dvojcata nar v 33tt. Pochopitelne byly take trochu pozadu. Protoze ale bydlime v Belgii, zadna Vojtova metoda se nekonala. Popravde receno ani nevim s cim a jak dlouho jsou pozadu ponevadz tady tabulky nikdo nejak proste neresi. A to je Belgicke zdravotnictvi ve srovnani s UK povazovano za mnohem vic intervencionisticke (i.e. kdyz se doktori do neceho muzou parat tak si nenechaju ujit prilezistost).
Samozrejme nezavrhuji Vojtovku en bloc, ale nekdy to proste chce veci vic nechat plavat. Decka to stejne na 99.9% dozenou bez pomoci tak si myslim ze je zbytecne je stresovat a trapit s cvicenim.
Taky si myslim ze to ze Vojtovku cvici s detma rodice se sebou prinasi urcita rizika - rodice nejsou profesionalni fyzioterapeuti a je tam tudiz dost sance ze neco udelaji spatne. Amaterske cviceni muze predstavovat pro dite vetsi nebezpeci nez kdyby necvicilo vubec.
 Klareta 
  • 

Je na pediatrovi, aby hodnotil dite jako celek. 

(14.9.2006 0:03:37)
Ahoj,
a o tom to je predevsim. Hodnotit dite jako celek, jak na nas pusobi. Ze jeste nesedi, ale uz umi to a to... je zvidave, klidne, vesele, spokojene... atp.
Ale v clanku byla rec hlavne o jasnych signalech:
-prohnuti se do luku (hypertonie)
-sevrene pesticky i ve vyssim veku kojence (tento reflex musi vyhasnout)
-paseni konicku
-prepadavani na stranu (az na zada) z polohy na brisku
-nedrzeni hlavicky
a dalsi.

Cocky: tvuj radoby "s nadhledem" komentar mne nadzvedl, protoze bych nerada, aby ukonejsil k vyckavani maminky, ktere maji s ditetem problem. Protoze Vojtovka ma nejvyssi ucinnost, kdyz se zacne co nejdrive po objeveni problemu. Nejlepe do pul roku kojence. Cim pozdeji, tim mensi ucinek.
Nemas ani poneti, cim vsim jsou deti v teto oblasti ohrozeny, a kazes tady bludy!
 Klareta 
  • 

Cocky nema poneti o cem to je!! 

(13.9.2006 23:49:31)
Cocky:
Mam nedonosenou dcerku, jen o par tydnu, ale byla hypertonicka. (Hypertonicke a jinak s problemy mohou byt i deti v terminu atp.) Nejde o tabulky, ze si reknu, proc moje dite jeste nesedi, kdyz sousedovic ano. Hm, tak honem s nim cvicit, at to sousedovic decko predezenem. O tom to neni, blbost!!! Je to o tom, jak pomoci detem, ktere by v budoucnu meli vazne problemy s pohybem, chuzi, drzenim tela. S fyzicnem se u kojencu rozviji i psychika, jde to ruku v ruce, takze tady se prida i mentalni zaostavani atd. Neni to o tom, ze nesedi, neleze... Ale projevuje se jinak nez zdrave dite. Neurologove maji specialni chvaty a hmaty na dite, naklani ho, prekuli po podlozce a spoustu dalsich a sleduji reakce. Podle toho poznaji, jestli jsou reakce spravne nebo ne. Podle reakci poznaji, jestli je dite ohrozeno problemy, nebo ne. Vypada to az hrozive, ale diteti to nevadi (dcerka se u toho casto smala), dite to neohrozi a muze to odhalit problem, takze proc ne.
Cocky: Doporucila bych Ti si precist neco o Vojtove metode a o psychomotorickem vyvoji kojencu, nez zacnes vynaset takove soudy a zesmesnovat se svou neznalosti!

Mama a dcera:
Obecne se rika, ze dite se nema do niceho nutit. Kdyz se k tomu dobere samo, obvykle je to spravne a je uz na to pripraveno. Prislo na to prece samo. (posadit se, lezt, postavit se) Velmi hezky popisujes, jak to bylo s pm vyvojem u tve dcerky a ja gratuluju.

Vsem hezky den. Klareta
 Jana, 2 děti 
  • 

No mám lehce jinou zkušenost 

(7.9.2006 10:41:14)
Mírně bych se článkem polemizovala. Mladší syn měl zjištěný hypertonus cca ve 4 měsících. Vojtovu metodu jsme s ním necvičili, protože měl spoustu jiných zdravotních potíží a byla by to cesta až v případě, že by se nějaké zaostávání projevilo více. Nicméně pravidelně jsme s ním cvičili tzv. handling, tj. právě nácvik těch správnýh pohybových vzorců. Takže se na bříško převrátil v 5 měsících, zpět na záda v 6,5 měsících, sám si sedl !!! v 6 měsících věku. Sám se posadil = z lehu na dece na zemi a samozřejmě bez opory, ale v té době již se sám snažil dostat nahoru přes loket asi měsíc a i v tomto pohybovém vzoru jsme ho s plným schválením naší paní doktorky z neurologie cvičili. Tj. není pravda, že si dítě sedne jen z polohy na všech tyřech, to nikoli. Stejně tak není pravda, že je chyba když má dítě prohozené některé fáze - ne každé dítě odpovídá tabulkám a pořadí lezení - sezení - stoupání je prostě jen přibližné. Lézt začal syn cca v 8 měsících, ve stejné době se sám postavil - s tím začal cca 7 dní po začátku cvičení "náklek na kolínku". Kolem nábytku chodil celkem dlouho, od 10 měsíců už chodí zcela samostatně (za ruku nechce), po čtyřech leze jen výjimečně, souvisí to zřejmě s tím, že spolu s klekem během cce 10 dní se i postavil a to ho bavilo mnohem více. Absolvovali jsme vlastně ani ne tak "cvičení" jako rehabilitační vedení a v 11 měsících, co syn předvedl normální samosatnou chůzi na plné noze nás paní doktora už propustila ze sledování. Uvědomuji si, že pro nás ono rehabilitační vedení bylo velkým přínosem, syn neztrácel zbytečně čas hledáním vlastní cesty "jak na to" a vývoj šel velice rychle. Hypertonus nás celkem opouští, nicméně ruce v pěst měl v poloze na bříšku ještě v 7 měsících věku, nyní už samozřejmě ne. Nicméně si myslím, že jsem v těch 4 měsících věku byla lékaři dosti přestrašená, protože se divili, že syn se ještě neotáčí (ve 4 !!! měsících - ve fakultní nemocnici) a že by už měl...tamní rehabilitační paní doktorka dokonce jeho vývoj označila za odpovídající 6 týdnům. Ehm, za 2 měsíce si sám sedl, takže asi tak hrozné to nebylo.
Takže z mé osobní zkušenosti - trénink pohybových vzorů -klidně. Deku na zemi a volý prostor - 100-ně a to už od těch 3 měsíců, žádná postýlka přes den kromě spaní apod. Pokud je to chování jen mírně nestandardní (viz ruce v pěst v poloze na bříšku) a je to hodně brzy, třeba v těch 3-4 měsících, tak bych byla s nějakým razantním cvičením opatrná. Pokud je to situace později nebo je opravdu výrazná, je to jiné. Ale mám pocit, že stejně často jako pediatři posílají maminky s uklidněním (nepatřičným) domů, tak stejně často tlačí na pilu tam, kde to prostě není nutné.
PS - synovi ještě není 13 měsíců a běhá jako drak...
 Adriana, dcera 1 rok 
  • 

Re: No mám lehce jinou zkušenost 

(7.9.2006 13:45:52)
No ja bych s clankem polemizovala asi vic nez jen mirne...
Mne prijde hodne extremni. Neco na zpusob "nejzdravejsi pro nase chodidla by bylo, kdybychom chodili naboso" ... a chodime snad tak?! Ne, protoze je to nadmiru neprakticke.
Takze "dovolit diteti sedet az si dete sedne samo" je taky docela neprakticke. A dale "vypustit vsechny sedatka a choditka" taky nemusi byt uplne nutne.
Ja bych spis ocenila trosku realistictejsi pohled na vec od odborniku, nez tady sesumarizovat vsechny teoreticke extremy, ktere jsou v realu stejne dost mimo...
 Markéta, syn 4 r. 
  • 

Re: Re: No mám lehce jinou zkušenost 

(8.9.2006 10:06:00)


Zajímalo by mě, co je tak teoretického a extrémního na tom, že dítě nebude sedět dokud se neposadí samo a nebudu ho cpát do chodítka? Prostě ho neposadím a do chodítka ho nenarvu. Proč je to v reálu mimo?
 Klareta 
  • 

Souhlasim s Marketou 

(14.9.2006 0:24:16)
Naprosto souhlasim, reklas to jednoduseji a strucneji nez ja!
 Klareta 
  • 

Obcas i maminky prekvapi... 

(14.9.2006 0:21:01)
Ahoj,
jenom jedna vec. Predcasne posazovat dite, protoze je to jak ty rikas prakticke, je hloupost. Je to neprakticke vice nez si myslis. Vis neco o anatomii cloveka? Jsi si vedoma, jak nefyziologicky a jak znacne zatezujes pater sveho ditete predcasnym posazovanim? Jsi si vedoma, jake mu to muze prinest potize? Treba ve dvaceti, kdy tebe ani nenapadne spojovat si to s necim takovym, jako je nucene predcasne posazovani... Samozrejme zalezi na frekvenci takovehoto sezeni, ale kdyz uz si na to dite zvykne, samo se sice treba jeste neposadi, zacne to durazne vyzadovat, pak uz je trosku tezke ho neposadit...

Je mi jasne, sama jsem si to zazila, ze na matky se v dnesni dobe vali spousty informaci a jen cast je pouzitelna a spravna. Jak je rozeznat?
Je mi jasne, sama jsem si to zazila, ze zdaleka ne vsichni lekari berou svou praci jako poslani... Ktere poslat do kopru a na kterych rady dat?
Neni to lehke, presto jsou jiste veci, ktere jsou proste logicke.

hezky den
Klareta
 Itica 


Re: No mám lehce jinou zkušenost 

(7.9.2006 14:09:30)
Jano, ale tohle doktoři berou v potaz, že některé děti vynechají nebo mají určitou etapu přehozenou. Jen bych ale chtěla uvést věci na správnou míru. Ono totiž jakékoliv cvičení (i když jen handling) pomáhá dítěti k pohybovému rozvoji, takže je potom rychlejší. Můj první syn taky lezl velmi brzy a posazoval se brzy. Dokonce začal sám plně chodit v 11 měsících. Všechno to ale bylo podmíněno tím, že jsme cvičili a on se z toho dostal. Kdybych to nechala tak, jak to bylo ,tak by dneska měl problémy. Jakákoliv stimulace pohybového systému (a tím i nervového) může mít za následek rychlejší vývoj pohybů. Takže tvoje mimi zřejmě mělo to samé. To že jste s ním dělali jen náznaky poloh, tím se do toho všeho dostal rychleji. Na tom není nic zvláštního, ale rozhodně bych neodsuzovala Vojtovu metodu nebo tabulky.Ne všechny tabulky jsou stejné a k ničemu. J.
 Jana, 2 děti 
  • 

Re: Re: No mám lehce jinou zkušenost 

(7.9.2006 14:27:31)
Jutto, já jsem nikde nepsala, že bych odsuzovala Vojtovu metodu, to nikoliv. Dokonce jsou situace, ve kterých bych neváhala ani vteřinu. Třeba kdyby se děti nevyvíjely proto, že by byly hypotonické, tam snad ani jiná rozumná pomoc není. Jen Vojtovka nemusí být vhodná pro všechny děti - viz náš zvracecí syn, ten nesměl ani do klubíčka, bral denně kupy léků proti bolení žaludku a dalším poruchám atd.
To polohování resp. cvičení pohybových vzorců dělal syn hrozně rád - a bylo to plně pod dohledem neurologa. Taky jsem poznamenala, že to považuju za skvělou věc a velký urychlovač pokroků. Ale taky je pravda, že starší syn měl ty potíže určitě větší, ale nikdo nás nikam neposlal, ani jsem s ním nijak nepracovala - a vývojově je úplně OK a vyvíjel se zcela v souladu s tabulkama (sezení v 9 měsících, chození před 1 rokem věku). Tzn. řekla bych asi toto - v nemocnici z té zatnuté pěsti na bříšku ve 4 měsících dělali divy (žádné propínání do luku apod. syn nedělal). Paní doktorka neurologie (velmi zkušená, ředitelka RHB stacionáře) jen konstatovala že tohle děti s hypertonusem (nebo hypertonem - jaký je správný tvar) prostě dělají, ukázala čím a jak napomáhat a hotovo. Že jsme zralí ke sledování (spíš kvůli těm ostatním dg. jako je porucha příjmu potravy a třes v rozrušení - jako co z toho vyleze), ale pokud bude vývoj pokračovat, tak stačí. Pokud by syn opravdu zaostával, šla bych do cvičení. Ovšem je zaostávání a zaostávání, v nemocnici třeba považovali za zaostávání to, že se nedostane na bříško ve 4 měsících, ač ten limit je reálně jaksi později... Tzn. záleží na lékaři.
A ve článku je specielně psáno, že se etapy mají vyskytovat v daném pořadí - tzn. lékaři to většinou berou v klidu, ale článek byl v té fázi lehce militantní :-).
 Itica 


Re: Re: Re: No mám lehce jinou zkušenost 

(7.9.2006 22:57:09)
Jo jo, já jsem opoměla tu část, kde jsi se zmínila o problémech svého syna. Pravda je, že je to dosti o lékařích, protože to, co se jednomu zdá normální, je pro druhého výzva něco dělat. Já měla štěstí, protože náš doktor nijak nezmatkoval, ale pro jistotu nás nechal cvičit. Tím se fakt nedá nic zkazit. Osobně zastávám názor, že hodně problémů pomůže vyřešit i voda. Plavání a různé pohybové kreace ve vodě. Tohle bych taky chtěla jako mudr preferovat, ale zatím jsem o tom nikde neslyšela. Teda ne v rámci pohybových problémů. Třeba časem se to tu zavede. Takže hodně štěstí synovi a ať ti ve zdraví roste.J
 Linda, dcera 11 měsíců 
  • 

Co se dneska všechno řeší... 

(7.9.2006 15:55:59)
Taky bych polemizovala a tak trochu nechápu, co se dneska kolem těch dětí pořád řeší. Skoro jako by každá odlišnost od tabulek měla svoji diagnózu...Zlobí? = má lehkou mozkovou disfunkci. Blinká? = má reflux, atd. atd.....Moje dcerka taky měla tendenci prohýbat se do luku, polohu na bříšku neměla ráda a dělala "letadýlko" místo "správného pasení koníčků". Nijak jsem to neřešila a taky nechápu proč bych měla - ani tento článek mi na to neodpověděl, co konkrétně by se stalo, kdyby se s dětmi necvičilo? Malá sedí od 8 měsíců, stojí (i bez opory) od 9 měsíců a teď už chodí. Je veselá a většinou v pohodě, tak o co jde???
 Lenny + 3 


Re: Co se dneska všechno řeší... 

(7.9.2006 16:07:24)
Lindo, tvé dceři je teprve 11 měsíců, v tomto bvěku se problém ještě neprojeví, ale později může být skoliosa, ploché nohy apod. I když samozřejmě neznamená, že každé dítě, které se prohýbá do luku bude jednou mít skoliosu páteře.
 Iva  
  • 

Re: Re: Co se dneska všechno řeší... 

(7.9.2006 23:25:00)
A taky není nikde řečeno, že ty děti co se s nimi cvičí ji mít nebudou!!!
Článek je na můj vkus trošku moc rezolutní. Souhlasím s tím, že se dnes všechno moc řeší, a kolikrát je to víc na škodu než užitek. Jen se stále vyvolává panika a hledají problémy. Vzhledem k tomu, že těžko zjistíte co by bylo kdyby tak je to fakt zbytečné.
A to tabulkování mi taky dost vadí. První mé dítě lezlo v pěti a půl měsíci, druhé až skoro v deseti. jeden neseděl vůbec, druhý hodně . atd atd. Nyní jsou oba velcí, oba dělají sport a jsou naprosto zdraví a v pohodě. Kdybych bývala četla tento článek v době jejich dětství, zpanikařila bych, tahala dítě po doktorech a zkazila jim pohodové dětství, sebe užírala tím že to a to ještě neumí a už přitom "má"...
Maminky, nedejte se vynervovat, to si prostě jen tady přihřívá svou polívčičku někdo kdo se tímto oborem živí!
 Klareta 
  • 

Re: Re: Re: Co se dneska všechno řeší... 

(14.9.2006 0:33:09)
Ivo
nemas pravdu. Gratuluji ke zdravym synum, ale asi jsi se jeste nesetkala s opravdu telesne postizenym ditetem. Jinak bys takhle lehkomyslne nemohla mluvit.

Souhlasim s tim, ze maminky neni treba nervovat, ale na druhou stranu, jsou to dospele zeny, zodpovedne za zivoty deti. Musi prijmout skutecnost, kdyz je treba ucinit urcita opatreni. Opet zde plati zdravy selsky rozum, ale tez nezavirat oci pred problemem.

Ahoj, Klareta
 Jana, 2 děti 
  • 

Re: Co se dneska všechno řeší... 

(7.9.2006 16:14:10)
Lindo - ono to blinkání je normální, ale vše má své meze. Pokud dítě skončí kvůli "obyčejnému blinkání" opakovaně na infuzích v nemocnici, pak je třeba to řešit a stanovit i tu diagnozu. A léčit - několik měsíců jsem měla syna na protivředové léčbě + speciální stravě v ceně cca 1500Kč za 400g suchého prášku, takže to vůbec nemusí být legrace ale celkem velký průšvih.
 Linda, dcera 11 měsíců 
  • 

Re: Re: Co se dneska všechno řeší... 

(7.9.2006 16:44:39)
Jani, to mě mrzí. Myslela jsem si, jaký mám s naší malou problém: do půl roku blinkala strašně moc, pořád jsem musela prát a x-krát převlíkat, byla to hrůza než jsme se někam vypravili a já byla zoufalá. Mimo jiné je potom celkem problém, nosit miminko v klubíčku kvůli hypertonii, když pak vše co sní zase vyblinká...Ale je fakt, že přibírala normálně a časem se to samo upravilo. Teď vidím, že to mohlo být podstatně horší :-(
 Jana, 2 děti 
  • 

Re: Re: Re: Co se dneska všechno řeší... 

(7.9.2006 17:05:06)
Lindo, to blinkání je nepříjemné, ale on právě malej byl z toho, že mu to leze nahoru a asi že ho to i pálí už tak vynervenej, že prostě nechtěl vůbec nic vzít do pusy. No a nechtěl vůbec nic (ani vodu) asi 5 dní. Takže nasadili to šetrné mléko + ty kapsle Helicid (teda vysypaný jejich obsah) a pak se to zlepšilo. Jen teda dodnes nesaje, jakmile víc zatahá, tak mu to leze nahoru a blinká. Ale léky už jsem zrušila, protože leží jen v noci a jednou přes den, jinak pořád chodí nebo tak a nestěžuje si už (ale kdyby začaly potíže, rezervu mám doma). Jen ještě pořád musíme krkat, protože jak ho to tlačí, tak je schopný vykrknout celou porci, takže vytřepávám, poskakuju a klepu na záda a už blinká jen tak jednou do týdne (ťuk ťuk). S tím naším 11-kiláčkem je to někdy celkem síla :-).
 Linda, dcera 11 měsíců 
  • 

Re: Re: Re: Re: Co se dneska všechno řeší... 

(7.9.2006 17:30:22)
Chudáček malej, ale mělo by se to postupně zlepšovat, ne? A jak třeba snáší cestu autem a jiné manipulace, je to OK? U nás už je to blinkání naštěstí pasé, malá blinká jen výjimečně (když se přejí) a ani jí bohudík nevadí cestování autem. Kromě toho i dřív, když blinkala hodně, to byl spíš asi můj problém než její - sála jako divá a blila jako divá a byla spokojená :-) Když jsem jí na radu MUDr. jednou přidala do mlíka Nutriton (takový zahušťovadlo - možná znáš), tak jí bylo strašně špatně, řev dlouho do noci, hrůza - už jsem to znovu nezkoušela...
 Jana, 2 děti 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Co se dneska všechno řeší... 

(7.9.2006 17:40:43)
Lindo, tohle už je dobrý. No auto snáší dobře když neječí. Zrovna včera tedy ječel a podle toho to dopadlo, ale bylo to asi druhé blinkání v autě dohromady. Prostě nesmí brečet, to je spolehlivé, ale naštěstí je celkem kliďas. A ono to snad časem přejde, říkali doktoři, že do jeho 2 let by se to mělo samo spravit. Jinak ale mlíkujeme do rýžovýho odvaru pořád, už teda jen dvě mlíka denně. Ale většinou blinká kaši, jak ty bubliny lezou pomalu nahoru. Takže po jídle pár minut sklepávám, ale proti dřív je to pohoda. Protože dřív jsem ho nesměla první hodinu po jídle vůbec pustit z ruky, jak si lehnul, strčil si prst do krku a jídlo bylo venku. Ale poslední měsíce je to už opravdu o hodně lepší.
Naše doktorka by to taky neřešila (než jen zvýšenou polohou), ale když nechtěl nic pít, tak pak se to řešit muselo.
 Dani.K, K 05, P 09 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Co se dneska všechno řeší... 

(8.9.2006 1:17:14)
Tak blinkani mame take za sebou. Kubikovi za chvili bude 1.5roku, blinkal presne do 10 mes (musela jsem mu zahustovat i presnidavku nebo i caj - nastesti Nutriton snasel dobre a zvladli jsme to bez leku). A zaroven jsme cvicili Vojtu, i kdyz noseni v klubicku take nehrozilo. Kubik ma bohuzel levou stranu tela slabsi stejne jako ja a moc dobre vim, co to je skolioza s deformaci lopatky... Takze jsem maleho "trapila", cvicili jsme pred kazdym jidlem bez ohledu na blinkani (ale rikam, reflux jsme zvladli bez leku jenom s Nutritonem). V 5.5 mesicich zacal lezt po ctyrech, rovne si sedl az v 10 mesicich (driv se zacal stavet) a lezeni mu stacilo az temer do ted, chodit zacal az v 15.5 mesicich. Vcera jsem zrovna byli propusteni z rehabilitace, zada drzi krasne rovne, jenom mu zustala slabsi leva noha a pravou trochu vytaci do strany. Ale v soucasnosti uz s nim cvicit nejde, uz to bere jako ublizovani. Takze jsem byla instruovana, co mam presne hlidat, jak si s nim mam hrat (prevence plochych nohou), i tak predpokladam, ze se na rehabilitaci tak za rok, za dva znovu dostaneme. A i kdyby v budoucnosti skoliozu mel, tak si muzu rict, ze jsem udelala maximum, co udelat slo... :-)
 Luckaaa 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Co se dneska všechno řeší... 

(8.9.2006 9:18:14)
ahoj Dani,tak gratuluji to je super že jste to tak zvládli
na mé dcerce je také vidět že přece jen bude mít slony k vadnému držení těla,ale protože jsem doma samá rhb pomůcka(balanční plochy....má svůj balón 30ˇ) doufám že to ohlídme :-)
až trochu vyrostou a poberou rozum,pochopí že o trápení nejde a můžete ev. vojtit dál si to představ : dítě ti leží na zádech,nikam neutíká, ty mu stimuluješ hrudní zónu a udržuješ hlavu ve správném postavení jen mírným tlakem za ouškem.....to samé při plazení,nastavíš si ho a jen držíš reflexní zónu/y .dá se pak také cvičit jen z polohy. dítě pak dělé pohyb tak jak se má
jasně že je možnost i jiných terapeutických postupů

já si myslím že by nebylo špatné kdyby třeba rehabky jednou ukázaly vojtění na mamince,aby ona sama pocítila,že nic nikde nebolí
 Oga30 


Re: Co se dneska všechno řeší... 

(13.7.2008 20:32:31)
Lindo posli mi tvuj mail na olga.mlcochova@seznam.cz chci se te zeptat na to nepaseni konicku.akutne.dik!muj syn taky dela letadlo a pry to muze byt i DMO...
 Martina 
  • 

Re: No mám lehce jinou zkušenost 

(2.6.2007 21:34:04)
Jen dodatek, chození dítěte kolem nábytku se bere jako fáze "kvadrupedálního lezení" tzn. po čtyřech, ale v případě, že má dítě opřené dlaně o nábytek a plně rozvinutou dlaň, nesmí se přitahovat či držet šprušlí apod. Nicméně mám syna 8,5 měsíce a pár dnů zpět se mii postavil c postýlce se šprušlemi a zjistil, že to jde se přitáhnout, tak to teď praktikuje u každého nábytku, který to dovolí. Ačkoli jsem fyzioterapeut, tak s tím nic nenadělám, a mohu jen věřit, že toto období nebude trvat příliš dlouho.

Jen pro doplnění k článku, ke kterému se zde rozvinula taková debata - taky nesouhlasím, aby bylo každé dítě posíláno na rehabilitaci, když není přesně podle tabulek, protože jednak je každé dítě individuu (a i dospělých jsou odchylky a není to patologie - někdo se naučí vymyk raz dva a někdo ho nedá vůbec a taky necvičí Vojtu), a jednak je třeba dát dítěti prostor +- 6 týdnů, tzn, že když se neotočí v 6 měsících, tak má čas do 7,5 měsíců to zvládnout, dále je třeba k těm 6 týdnům ještě přičíst případné týdny narození před termínem.
 Petr 
  • 

A jak krmit 6ti mesicni dite kdyz nema sedet? 

(7.9.2006 10:43:59)
Taky se mi clanek moc libi, ale nejak mi neni jasne, jak krmit 6ti mesicni dite kdyz nema sedet?
 Jitka, dcera 6 let, syn 8 měsíců 
  • 

Re: A jak krmit 6ti mesicni dite kdyz nema sedet? 

(7.9.2006 11:07:09)
Krmit se dá v lehačce nebo v náručí. Syn ještě nesedí a jídlo zvládáme v pohodě. Krmí se i čtyřměsíční nekojené děti a jde to i bez sezení.
 Itica 


Re: Re: krásný článek-díky 

(7.9.2006 13:58:50)
Článek se mi moc líbí, protože dřív se takové vysvětlování, proč se s mimi musí cvičt, nikde pomalu nedávalo. Osobně jsem musela Vojtovku cvičit se starším synem a dneska jsem moooc ráda, že jsem se nenechala odradit mojí nadávající matkou, které vadilo, když syn u toho brečel. Mě to taky vadilo, ale rozhodně míň než pocit, že by v budoucnu mohl mít pohybové i jiné potíže. Můj synovec je na tom stejně a bohužel je na něm vidět, že jeho matka cvičení fláká a hlavně si nenechá poradit. Když jsem jí ujišťovala, že nedělá nic špatného, ba naopak, tak si stejně stála za svým a cvičila jenom proto, že musela. Synovcovi je dneska 15měsíců a sotva stojí na nožičkách a lézt začal teprve před měsícem a půl. Je mi hrozně, když pomyslím, že může špatně dopadnou. Proto maminky, pokud musíte cvičit Vojtovou metodou, tak cvičte. Miminku neublížíte, ba naopak mu pomůžete. No a krmit se mimi dá i v jiné poloze než sezení. Běhá mi mráz po zádech, když vidím miminka, která ještě sedět nemají, jak sedí celá zkroucená v golfkách nebo sporťákách. Je to hnus, protože je mi hned jasné, že je čekají jen problémy s páteří. J.
 Hanka72 


Re: Re: A jak krmit 6ti mesicni dite kdyz nema sedet? 

(7.9.2006 15:52:32)
Naší malé je 9.měsíců a nejlíp a nejraděj jí v leže:-)
Když obědváme my,tak je ve vysoké židličce u stolu,dostane ode mě na lžíci,ale jinak jí krmím v leže
 Katka s broučkem 


Re: Re: A jak krmit 6ti mesicni dite kdyz nema sedet? 

(8.9.2006 20:27:30)
Nakrmit se dá v autosedačce, v lehátku, v náruči.
My máme jídelní židličku a ta má polohu pro nesedící děti.
 Lenka 
  • 

Re: A jak krmit 6ti mesicni dite kdyz nema sedet? 

(8.9.2006 11:52:17)
podle rehabilitační pracovnice se má krmit v autosedačce (jen krmit). Podle mě je to také nejlepší způsob, bylo to skvělé (ovšem je nutno mít obložené dítě plenami :-)).
 Lída,3 kluci a holka 


Re: Re: A jak krmit 6ti mesicni dite kdyz nema sedet? 

(8.9.2006 11:53:32)
Lenko, a jak podle rehabilitační pracovnice dítě krmit, pokud autosedačku nevlastníš? :-)
 Luckaaa 


Re: Re: Re: A jak krmit 6ti mesicni dite kdyz nema sedet? 

(8.9.2006 12:17:03)
tak v náruči nebo na velkém polštáři ,jde o to aby měl hlavičku výš než zadeček ale neseděl a nikam se nehroutil
pokud dítě leze, ale jestě nesedí a umí vzpřímený klek tak v něm,pokud ho neumí tak si dítě dáme v kleku na jedno stehno - sedíme bokem ke stolu,tak na to dál. druhou nohu máme opřenou nad kotníkem a koleno té dál od stolu tělíčko dítěte je podpíráno vnitřní hranou naší skrčené nohy.ta se může opírat o stůl.dítě není zcela vertikálně! je to nutné nacvičit,ale jde to
 Jana, 2 děti 
  • 

Re: Re: Re: Re: A jak krmit 6ti mesicni dite kdyz nema sedet? 

(8.9.2006 13:24:53)
Mno a s tím krmením - staršího syna jsem krmila taky v pololehu na polštáři. Nebo v náruči. Ani jedno nic moc. Ale poučena drsnými zkušenostmi s dítětem - odmítačem (= dítě kterému musíte první dvě lžičky nacpat a až pak začne otvírat, protože co kdybyste je chtěli otrávit nebo mu dát něco fuj, že) jsem neváhala s pořízením polohovací krmicí židličky. Máme tu od Patron Bohemia a ta se dá tak naklopit, že to dítě je skutečně jen ve zvýšeném lehu - ostatně děti s refluxem by ani jiný než zvýšený leh neměly znát. Není kam spadnout, není kam utíkat, o co se otlouc. I když židlička nějaký ten tisíc stojí, obecně tyhle polohovací jsou od 2500Kč výš. No ale moc jsme to neužili, protože se lžičkou jsme začínali někdy před 6 měsíci a právě v těch 6 se syn už sám posadil. A pak už ležet nechtěl, to se ví, takže sedí normálně.
 Petr 
  • 

A jak krmit 6ti mesicni dite kdyz nema sedet? 

(7.9.2006 10:45:21)
Taky se mi clanek moc libi, ale nejak mi neni jasne, jak krmit 6ti mesicni dite kdyz nema sedet?
 ajina 
  • 

Re: A jak krmit 6ti mesicni dite kdyz nema sedet? 

(7.9.2006 11:04:51)
Myslím, že sedět samostatně tj. bez opěrky zad a sedět např. jakoby v pololehu opřený o opěrku je rozdíl např. v autosedačce dítě jakoby sedí, ale jinak než když ho rodiče posadí na zadeček a nechají ho samostatně vzpřímeně sedět. My krmili syna už od 5 měsíců v židličce, která se dala polohovat do pololehu popř. v lehátku, vím že někdo používá i autosedačku. Důležité je podle mne neposazovat na delší dobu bez opory, pokud si tak dítě neumí samostatně sednout.
 Lenny + 3 


Re: A jak krmit 6ti mesicni dite kdyz nema sedet? 

(7.9.2006 16:02:17)
No ono je sedět a sedět, já myslím, že když se dítě posadí na tu chvilku než se nají, tak to není nic hrozného. Ale když některé maminky děti posazují na dlouhou dobu, aby se děti zabavily či aby se mohly pochlubit, tak to už problém může být. Stejně tak chodítka, když tam prcka šoupnu, tak on se tam zabaví a já mám klid, že. To je asi motivace mnoha maminek, nemusí se pak tolik věnovat. proto si myslím, že se budou dál prodávat a tudíž i vyrábět, navzdory doporučením pediatrů.
 Sqeeky a kluci 02/05 a 06/08 


Re: A jak krmit 6ti mesicni dite kdyz nema sedet? 

(7.9.2006 22:14:57)
My jsme pouzivali s uspechem autosedacku, az si Honzik sam sedl z polohy na ctyrech, zacali jsme ho davat do jidelni sedacky ;o)
 Luckaaa 


znám to z obou pohledů 

(7.9.2006 11:48:29)
ahoj
jsem rehabka a cvičila jsem s dětmi Vojtu...ale ne s mimi s těma už většíma tedy více postiženýma
měla jsem v práci děti(mladé muže a slečny),které v miminkovství neprošly vojtou a také ty které už se dostaly k tomuto cvičení běžnou cestou (za totáče to nebylo běžné)tak mám srovnání jak takové dítko se stejnou počáteční Dg pak za pár let vypadá když se cvičí už od mrněte nebo ne. je jasné že každý je individualita a není možné 100% srovnání,ale dá se z něho přece jen vyvodit +pro vojtění
existují i jiné postupy např Bobath koncept který tu zmiňovala maminka Jana . Mě se líbí kombinovat tyto dvě metody (i když to spousta fyzio nedoporučuje) ale podle mne je super správné cvičení jen podpořit správným nošením a atd. což bohužel postrádám u své rehabky kam nyní docházím. je mladá jasně nedávno prošla školením Vojtou.cvičení super,umí mi dobře poradit já ty mrňata nemám "v paži", ale pak po docvičení vezme prcka bez podpory hlavičky a ten ji má v záklonu no hrůza

pak mám jeden pohled z pozice maminky
starší dcerku jsem nechtěla zatěžovat svou profesí a tak jsem se právě nechala pediatrou odbít "to jsou je takové fousy to se srovná....počkáme.." opravdu to byli takové nepatrnosti které mi ale neunikli ,ale nechtěla jsem dcerku zatěžovat svou profesí. nakonec jsem si tedy opravdu vynutila neuro. vyš.a začaly jsme cvičit. než jsme po objednáních přišli na řadu bylo dcerce půl roku. nešlo o nic vážného tak jsme to zvládly za tři měsíce cvičení a ani jsme neplazily(cvik). v hlavě jsem to měla srovnané co se týče brekotu dětí a asi to bylo opravdu znát protože dcerka vůbec neplakala (jen když chyt byl opravdu velmi omezující) povídaly jsme si já jí zpívala....
se synem jsme šupajdili na neuro už po 6. týdnu a teď také cvičíme. no a ten tedy řve pořádně. můj postoj může být ke cvičení jakýkoli ,řve že čekám kdy k nám někdo pošle sociálku a tak vlastně nakonec v klidu nejsem:-(
v listopadu bychom teoreticky mohli mít odcvičeno nemůžu se dočkat. opravdu řev stejného dítěte vnímáte jinak jako cizí a jako jeho mamka to se nedá srovnat. chápu že se někdo pro toto cvičení nerozhodne,škoda že nemá zkušenosti jako já
všem mamkám co cvičí hodně síly i já ji před každým cvičením sbírám ahoj Lucka


 Jana, 2 děti 
  • 

Re: znám to z obou pohledů 

(7.9.2006 12:19:50)
Lucko, ten pláč je právě důvod, proč jsme se cvičení Vojtou vyhnuli. Syn měl (a má dosud) - poruchu imunity, dál poruchu příjmu potravy, byl několikrát hospitalizovaný, prodělal četná vyšetření a všechno tak na hranici normy. Jedním z projevů bylo zvracení, zejména kvůli refluxu a torzi žaludku, to má v mírné podobě dodnes. Naposledy včera se v autě poblinkal naprosto zoufale, a to byl 3 hodiny po jídle, no nic, už jsem zvyklá. Takže jako dítě blinkací a nejedící, od 4 měsíců nesaje - do 10 měsíců byl ochotný sát jen v hlubokém spánku a podle toho vypadal náš režim - šílený, teď je to přecejen lepší, nesaje stále ale to už u lžičky nepotřebuje a u hrníčku skoro taky ne. Jeho by ho de fakto Vojtovka mohla ohrozit, resp. navodit potřebu dalších hospitalizací a proto nebyla. V lehu mu stačí párkrát kníknout a jídlo je všude. A jeho rychlý vývoj byl zřejmě důsledkem těch potíží, vzpřímená pozice pro něj byla od mala úlevová a zřejmě jediná přijatelná :-) takže na tom prostě makal sám a dařilo se.
Nicméně i já mám srovnání - myslím že starší syn na tom byl co se týče hypertonusu mnohem ale mnohem hůř (to ale vím až teď, že), nikdo nás nikam neposlal, ale aspoň nám doporučili tu deku na zem (což jsem jako prvomatka netušila že je tak nutné). No a vývoj udělal velký skok, syn který se v 6,5 měsících sotva přetočil na bříško pak chodil sám před dosažením jednoho roku. A je úplně normální a šikovný, za rok jde do školy a myslím že bude OK, k mé úlevě už zvládne i počítání (tak do 20), logické úkolyy řeší na první kouknutí a jde mu třeba i zavazování tkaniček a tak. Takže já mám jakés takés srovnání mezi dětmi - jedno sledované a rehabilitačně vedené, druhé jen stimulované v prostoru - a přijde mi to stejné :-). Jo ten malej jak se hýbal dřív, tak je trošku míń vzteklý, ale to je asi jediné a spíš povahová odlišnost. Takže z mého pohledu - hlídat ano, cvičit když je to rozumné a neohrozí to další zdravotní stav. Osobně vidím velkou chybu v tom, že u staršího syna jsem nevěděla jaké jsou ty pohybové vzory, jak se má hýbat a nedokázala jsem mu pomoct. Tak např. přesně si pamatuju, že kolem těch 6 měsíců se pokoušel si přes ten loket sedat - a co dělala já, no pokládala jsem ho, že. Ani mi nenapadlo mu to ukázat, podpořit ho. A to jeho neotáčení se bylo důsledkem toho, že jsem ho měla pořád v postýlce nebo v malé ohrádce a on neměl prostor jak se to učit, párkrát to zkusil na bok a když to víc nešlo tak to vzdal. A pak se to sedání učil až někdy v 9 měsících. No jo, ale člověk se učí až časem, no - až jak získává zkušenosti.
 Luckaaa 


Re: Re: znám to z obou pohledů 

(7.9.2006 14:42:03)
Jani tak Vám gratulji, třeba se časem ukáže že cesta vede spíš tudy
BoBath se dělá hlavně kolem Ostravy že , je tam také školení této metody.škoda že ho vypisují jednou za 4 roky (alespoń covím třeba se tozměnilo, jsem ňákoudomu mimo...) ale znám Boatha u dospělých, a u starších dětí myslím že ani jiná cesta není totiž zapojit cvičení spíše vedení pohybu správnýmy poh. vzory do celého dne. tak by to mělo podle mne být. jája jsem pssla preferji kombinaci.cvičení reflexně a v růběhu dne podpořit pohyb. správnou stimulací (ve jménu hesla prač s ohrádkamu, chodítky.....) děti ječí já se vrátím později
 Luckaaa 


Re: Re: Re: znám to z obou pohledů 

(7.9.2006 15:41:16)
jéje to je neposeda už se zas probral.....šup k tatínkovi...mi to psaní sabotuje :-) tak jen ve stručnosti
no vlastně jsem pak už chtěla jen dodat že teď uvažuji o tom že bychom to skusili cvičit, myslím bobatha jen jsem zvědavá jak se na to bude koukat naše neuroložka na tu kombinaci :-)

tak zdravím
 Jana, 2 děti 
  • 

Re: Re: Re: Re: znám to z obou pohledů 

(7.9.2006 16:09:44)
Lucko, já po zkušenostech bych šla do toho hned :-). Mmch. pohybujeme se v oblasti Praha/Kladno, takže žádné Ostravsko. Když mi to sestřička ukazovala prvně, říkala že jde vlastně o reflexní pohyby a když se tomu mimi šikovně pomůže na bok, tak přes loket zvedne hlavu i mimi staré jen pár dní, je to takový reflex takže i u tohohle "cvičení" je ten princip asi jako u Vojtovky, tj. stimulace nervových drah. Ale pro mě tak nějak přirozeněji, s tím že já miminku opakovaně ukážu, jak se dostat do určité polohy a že je to pěkné, hlavně že to jde. Mám takovou zkušenost, že když mimi (aspoň ta naše) něco zkouší a nejde mu to, tak toho po čase prostě nechá, a tahle zkušenost že ho hrozně podporuje aby to zkoušelo zase. Ono ho to velmi motivuje k tomu, aby to zkoušelo dál. On malej asi v 5,5 měsících už zvedal v lehu na zádech hlavy i s půlkou zad, takže nabídnout mu chvilkové (pár vteřin) sednutí přes loket bylo to nejmenší - přes loket posadit a přes druhý položit. Asi za měsíc si sedl už úplně sám z vodorovné polohy. Pěkné to bylo i s tím stoupáním. Někdy 7.dubna jsme byli na kontrole, malej seděl a uměl jít na 4, ale nelezl, jen si vždycky zase zpátky sednul. Sestřička nám ukázal sed na patách a náklek na kolínko, hlavně proto, že když jsme seděli s malým na zemi na klíně, tak se pořád chtěl stavět na nohy. Super bylo, že už při druhém!!! nastavení do nákleku si synek stoupnul, byla to prostě automatická reakce. No a když jsme šli přesně za 3 týdny se ukázat, tak ke mně ukázkově dolezl po 4 a u mě si přes kolínko stoupnul. Naučil se to po tomhle nácviku asi za 10 dní. Bylo docela ohromující, jak rychle mu to šlo :-). A hlavně jak jsem psala - vážně se mu to líbilo, měl to rád. Tj. pro mě bylo tohle cvičení radost a ne stres :-).
 Luckaaa 


Re: Re: Re: Re: Re: znám to z obou pohledů 

(7.9.2006 17:05:03)
no máš pravdu vojta bobath a třeba i kabat.poloha třeba na tom boku se objevuje u všech tří akorát ta stimulace jde trochu od někud jinud ,ale jen trohu tak právě nechápu proč se to nemá kombinovat
a můžu se zeptat kam jste chodili,jsme z prahy zatím jsem si vyhledala asociaci, ale žádné konkrétní adresy,není nad doporučení dík L
 Jana, 2 děti 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: znám to z obou pohledů 

(7.9.2006 17:14:14)
Lucko, v Praze nám to doporučil primárně neurolog Mudr. Barták (snad to nepletu) z dětské nemocnice v Motole, k malému ho pozvali na konzilium. Takže v začátku mi to ukazovaly RHB sestřičky z Motola (ještě na oddělení) a pak jsme chodili do Kladna do RHB stacionáře Zvonek. A tam nám vždycky ukazovali jaká bude další věc co máme zkoušet. O tom že by se to s Vojtou nemělo kombinovat nám nikdo neřekl ani slovo, ale tady paní doktorka zhodnotila malého jako že a priori toho Votju nepotřebuje. Cvičili jsme cca od té poloviny prosince přetáčení na bříško, zvládl to asi po měsíci a když jsme se k té paní Dr. dostali (po půlce ledna), tak už to uměl a ochotně předvedl a už právě se snažil v poloze na boku při tom převalování jít i nahoru. Takže jsme dál pokračovali v té podpoře jeho snahy, a z toho si v půlce února začal sám sedat (je srpnový).
 Luckaaa 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: znám to z obou pohledů 

(7.9.2006 18:52:57)
já to slyšela od vojtovců,alespíš jako že se to nemá ...proč to mi nikdo neřekl....
a díky za info, já se poptám tady v okolí jestli to tu někdo dělá
 Kamila 
  • 

Něco málo k predilekci 

(7.9.2006 12:03:38)
Chtěla bych se podělit o svou zkušenost. Můj dnes již čtyřletý syn také měl pořád hlavičku otočenou na jednu stranu. Nepomohly ani hračky, položené na stranu opačnou, ani podkládaní hlavičky. Hlavička se mu dokonce sležela. Začali jsme chodit cvičit na rehabilitaci. Cvičení bylo strašné a úplně zbytečné. Malý jenom plakal a doma jsem s ním necvičila vůbec. Takže asi po čtyřech cvičeních na rehabilitaci jsme to cvičení vzdali. Musím říci, že po nějaké době (už si nepamatuji, za jak dlouho) se sám začal otáčet i na stranu druhou a hlavičku má dnes pěkně rovnou! Takže maminky, netrapte své děti zbytečně, vše se časem napraví samo. Ještě na závěr chci připsat větu, kterou řekla naše dětská paní doktorka, když jsem se jí ptala jestli se to napraví: "Viděla jste snad nějakého dospělého, který by chodil s hlavou otočenou nabok?" A kdysi rozhodně matky neběhaly s dětma po rehabilitacích!
 Luckaaa 


Re: Něco málo k predilekci 

(7.9.2006 12:13:08)
no já jsem různě postižených dětí a lidí viděla dost a také skolióz a vdt....chtěla bych mít vaší náturu,možná u Vás o nic vážného nešlo, opravdu je jisté procento dětí,které vše zvládnou ,ale pak jsou ti druzí. ta khle od klávesnice bych si nikdy neodvážila vzít je všechny šmahem
 Kamila 
  • 

Re: Re: Něco málo k predilekci 

(7.9.2006 12:25:21)
Pokud jste si nevšimla názvu mého příspěvku, tak já píšu pouze o predilekci a ne o jiných postiženích. A mimochodem teď máme v rodině mimi, které mělo také predilekci a upravilo se to samo. Mimochodem patřím mezi maminky, které se až úzkostně o své dítě bojí. Ale predilekci opravdu nepovažuji za problém.
 Luckaaa 


Re: Re: Re: Něco málo k predilekci 

(7.9.2006 12:28:16)
někdy z predilekce může být skolióza.....nebo vy to umíte rozpoznat kdy to jak dopadne ?
 Líza 


Re: Něco málo k predilekci 

(7.9.2006 12:27:17)
Kamilo, píšeš, že cvičení nepomohlo, v další větě ovšem říkáš, že jsi s dítětem necvičila. No, takže nemělo co pomoci - na rehabilitaci cviky jen ukazují, cvičit se musí doma, několikrát denně.
Měli jste kliku. Gratuluju. Jestlipak bys taky napsala, kdyby tvůj syn měl křivá záda, blokádu krční páteře a chronické těžko ovlivnitelné bolesti hlavy, způsobené zanedbanou predilekcí - v případě, že byste tu kliku neměli?
 Kamila 
  • 

Re: Re: Něco málo k predilekci 

(7.9.2006 12:36:36)
Čím více čtu Rodinu, tím více zjišťuji, že tady nemá člověk šanci napsat svůj názor či zkušenost, která se něčím odlišuje. Někdy si připadám, že určité stále stejné pisatelky čekají jen na nějaký problém, aby se mohly na pisatele vrhnout.
A pro Lízu: těch klik v okolí vidím ale podezřele mnoho! Takže navím, jestli je to jen náhoda...
Přála bych Vám zažít ten soucitný či trapný pocit, který jsem prožívala já v čekárně vždy před cvičením, kdy vedle mne čekaly maminky s postiženýmmi dětmi a nechápavě na mne hleděly co tam dělám s tak malicherným problémem. Tedy asi malicherným jen dle mého nozoru...?? Tak a teď mne rozmetejte na kusy...
 Líza 


Re: Re: Re: Něco málo k predilekci 

(7.9.2006 14:07:14)
Víš, Kamilo, já to předem rozpoznat neumím, do které skupiny bude moje dítě patřit, do té v pohodě, nebo do té druhé. Že se v některých případech cvičí i s dětma, s nimiž by to nebylo tak docela nutné, je pravda, proto se snažím vybírat si doktory, kterým můžu věřit v jejich úsudku (a nepodezírám je z nahánění bodů) - rozhodně to jako laik neposuzuju sama.
Ovšem trochu víc košer by mi připadalo, kdybys jim rovnou na té kontrole řekla, že doma necvičíš - z takového a makového důvodu. Třeba by ti doporučili něco jiného (šetrnější rehabilitaci, plavání, co já vím) nebo by řekli, OK, přijďte se teda ukázat za měsíc, za půl roku, nebo nechoďte, nemá to cenu.
(Pokud pacient přijde a rovnou mi řekne - vaše léky mi nedělaj dobře, nechci je brát, můžem konstruktivně spolupracovat. Pokud si ode mě nechá předepisovat další a další balení, která si ani nevyzvedává, a já ne základě špatných vstupních informací mám upravovat léčbu, výsledky tomu odpovídají.)
 Kamila 
  • 

Re: Re: Re: Re: Něco málo k predilekci 

(7.9.2006 14:18:00)
Lízo, vzhledem k tomu, že pocházím z téměř celé rodiny lékařů a na cvičení mne poslala vystresovaná babička (lékařka) mého syna, takže jsem se nikomu nemusela zpovídat, zda budu pokračovat ve cvičení nebo ne. Naopak jsem dokázala babičce, že je to opravdu banalita, která se upraví sama. Jsem ráda, že jsem se rozhodla studovat něco jiného než medicínu.
 Marťas,Kamča a Tadeáš 12/04 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Něco málo k predilekci 

(7.9.2006 14:40:27)
Ahoj Kamilo, nechci nějak rýpat nebo odsuzovat tvůj přístup, každý máme jiný názor, jen je škoda, že ti na cvičení nevysvětlili, jaký má vliv ta terapie. Že dítě nakonec tu hlavu otočí, protože ho k tomu vede motivace, ale na úkor jiného úseku páteře, hrudní, bederní....a že postavení hlavy má vliv na ramenní klouby...atd...jako rehabka, která s těmito dětmi cvičí vím o čem mluvím. Nechci Ti nic prorokovat, ale až v pubertě příjde dítko se skoliozou, bolestmi hlavy, plochýma nohama atd....možná se vzpomeneš, kde je původ potíží.
 Bára a Naty 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Něco málo k predilekci 

(7.9.2006 15:14:08)
Taky mě napadlo, že to dítko ve skutečnosti mohlo být úplně v pořádku. Vzhledem k tomu, že jsem matka zdravotník, mé dítě mělo snad všechny choroby, které existují. Naštěstí máme moc fajn pí. doktorku, zkoumala jen ty mé podněty, u kterých měla podezření i ona sama. Když jsem přišla už s 5. diagnozou s pochopením mi oznámila, abych se uklidnila, že mé dítě nemusí mít všechny nemoci světa. A když si představím, že se do toho vloží babička zdravotník... :-))) Jen Kamilo, pozor na ty finální závěry. Skutečně může být mnoho maminek, které Tvůj příspěvek přesvědčí o tom, že když se na cvičení vybodnou, nic se nestane a ono to skutečně může mít pro dítko doživotní následky. Jinak Ti moc přeju, že to Tvé je zdravé a ať mu to vydrží.
 Kacka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Něco málo k predilekci 

(12.9.2006 0:53:29)
Ale marťo, skoliozu může přece mít i po nošení těžké a nevhodné tašky do školy
 vladka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Něco málo k predilekci 

(7.9.2006 18:43:14)
Milá Kamilo,
lidé jako ty - kteří mají ve všem jasno (vždyť pocházím z rodiny lékařů..) mohou být svými "zasvěcenými" radami pro některé lidi ze svého okolí opravdu nebezpeční. O své dítě se samozřejmě starej, jak sama uznáš za vhodné, ale nezevšeobecňuj a hlavně neraď ostatním. Zdravím V.
 vladka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Něco málo k predilekci 

(7.9.2006 18:43:20)
Milá Kamilo,
lidé jako ty - kteří mají ve všem jasno (vždyť pocházím z rodiny lékařů..) mohou být svými "zasvěcenými" radami pro některé lidi ze svého okolí opravdu nebezpeční. O své dítě se samozřejmě starej, jak sama uznáš za vhodné, ale nezevšeobecňuj a hlavně neraď ostatním. Zdravím V.
 Luckaaa 


Re: Re: Re: Re: Něco málo k predilekci 

(9.9.2006 21:56:54)
hm no musím si tu trchu postěžovat když to Líza tak trochu naťukla.
vážně bych byla proto pokud Vám Vojta nebo jiné cvičení nevyhovuje, abyste práskli božskou a můžete se dohodnout na jiném postupu nebo třeba na vůbec žádném
i doktoři a terapeuti ..jsou jen lidé,pracují v dost zodpovědném oboru a pokud píšu za sebe, není mi šumák jak se mým pacošům vede.a měla jsem i několik neprospaných nocí či snů , kdy jsem přemýšlela kde jsem udělala chybu v rehabilitačním plánu. pokud se dozvím že vlastně necvičí tak velké uf. ale ne vždy se lidé přiznají. navíc každý váš pacient je Vaše skušenost a z toho děláte závěry...ale to sem fakt rochu mimo diskusi snad mi to prominete L
 Katka,kluci 4 a 7 
  • 

Re: Něco málo k predilekci 

(7.9.2006 12:34:50)
Ty si neuvědomuješ,jakou můžeš takovýmhle paušálním tvrzením páchat škodu. Co když se teď někdo rozhodne přestat cvičit (je to nervově náročné a mnohou mamku to trápí a stresuje) a na rozdíl od vašeho problému nepůjde o banalitu? A za pár let se ukáže,že kdyby se cvičilo včas,dalo se předejít velkému problému?
Připomínáš mi mou švagrovou,která také ze zkušenosti se 2 dětmi vytváří univerzální návody na péči o děti.
 rozmaryna 


Re: Re: Něco málo k predilekci 

(7.9.2006 13:37:45)
Já myslím, že vystresované maminky by si měly přečíst všechny názory, potom se trochu vzchopit a utvořit si vlastní názor. Jestli to neumějí, neměly si pořizovat děti. Kamila zde popsala svoji zkušenost stejně jako všichni ostatní. Řekla bych, že každý odborník je svým způsobem "postižený" a zaměřený na nějakou určitou část svého oboru. Například moje ortopedka je přímo posedlá vložkami do bot. Když nás viděla s manželem pohromadě (bez dětí), každému nám dvoje napsala a rovnou prohlásila, že tam s dětmi zanedlouho budeme taky, protože s našimi dispozicemi budou plochonohé a nevímco ještě. Musela jsem se usmát. Stejně tak znám dětskou ortopedku, která "pro jistotu" předepisuje dečky na kyčle. Každé lidské tělo je jiné a neexistuje žádný ideální živý jedinec. Leda ten na obrázku. Stejně tak jako když u někoho budete chtít najít alergii, tak šikovný doktor bude tak dlouho hledat až najde.
Když se mi narodila mladší dcera, ještě ten den v porodnici jí pediatrička narovnala hlavičku na druhou stranu a řekla, že mám podkládat. Dcera se rozeřvala jak na lesy, no nedivím se, několik měsíců byla zkroucená podle svého, dneska se narodila a ještě jí někdo násilím rve hlavu na druhou stranu. Takže jsem rovnou paní doktorce řekla, že to takhle dělat nebudu, rozhodně ne hned po porodu, že na to je podle mě čas. Koukla na mě a řekla hm, to je pravda.
Takže jak říkám, je dobré vyslechnout si všechny možné názory a z nich si dát dohromady vlastní úsudek, který sedne Vašemu dítěti a ne kamenovat někoho za to, že se zařídil podle svého.
 Luckaaa 


Re: Re: Re: Něco málo k predilekci 

(7.9.2006 14:25:34)
já myslím že nikoho nekamenuji, stejně tak jak Kamila píši svůj názor snad diskutujeme, od slova diskuze.....
každý má právo se zařídit podle svého, to nikomu neberu, ale ani se svou praxí a vzděláním fyzio bych neordinovala od stolu a radila mamkám a´t se na cv. vybodnou a a´t netrápí miminka což je preorativní. spíš nehctěla pisatelka trápit sebe
já se tedy u cvičení se synem také trápím,není mi to příjemné, ale udělám to pro něho aby si mohl svobodně užívat života nezatížen pohybovou vadou
on se te´d rozhodnout nemůže nebo neumí jestli chce cvičit nebo jestli by mu nevadilo jezdit na vozíku (to je přehnané vím)kdyby to šlo tak ho budu respektovat ať si jezdí, ale to já nevím co myslíte chce mít bolavá záda,skoliózu.....jezdit na vozíku? můžete mi poradit?
nemyslím si že každý musí být podle šablony,třeba by radši celý den proležel knížkách a mohla bych z něho mít einsteina křivého jak paragraf,ale musím říct že dcera je už fyzicky relativně v poho a v knížkách leží také ráda....
 Kamila 
  • 

Re: Re: Re: Re: Něco málo k predilekci 

(7.9.2006 14:30:08)
Opravdu jsem sebe trápit nechtěla... To je tedy názor! A myslím si, že pokud jste fyzioterapeut a ne lékař, stejně nikomu ordinovat nemůžete, ne? Hezká diskuse! Odcházím se raději věnovat svému dítěti.
 Luckaaa 


Re: Re: Re: Re: Re: Něco málo k predilekci 

(7.9.2006 15:27:08)
no já ale tady nikomu nic neordinuji a ani to od Vás neberu jako urážku :-)
ale vy jste tu nabádala maminky ať necvičí ne?
o tom jsem psala
je mi líto že to tak vztahujete na sebe.já jsem psala že rozhodnutí každé maminky necvičit chápu a mají na to právo když se tak rozhodnou
můžu dát všechny informace nazákladě jichž se sami rozhodnou zda cvičit či ne,ale neříkám aby cvičily nebo ne, tak jak jste to napsala Vy, možná jste to ani tak nemyslela jen to tak vyznělo a to stačilo jen napsat a každý kdo na to reagovalby to myslím pochopil
mě naštěstí obě děti už zase spinkají tak se tu ještě chvilku budu odreagovávat :-),ať jste stejně zdraví jako doposud
 Susan 
  • 

Re: Něco málo k predilekci 

(7.9.2006 17:33:16)
Já mám trochu jinou zkušenost. Syn měl také od narození predilekci a pediatrička to s námi vůbec neřešila. Kromě jednoho vyšetření na neurologii jsme neabsolvovali NIC. Když jsem se na kontrole v 6 měsících pediatričku upozornila, že syn má stále hlavičku otočenou k jedné straně, odpověděla mi, že přece s takovou blbostí nebudeme cvičit Vojtovu metodu.
Synovi bude brzo 2,5 roku, hlavičku má na jedné straně viditelně zploštělou, pořád ji nedrží rovně, ale mírně otočenou k pravé straně a mně je líto, že jsem si tenkrát nezjistila víc informací a nevyžadovala rehabilitaci.
Ach jo...
 Kamila, Kačka 2 roky 
  • 

Re: Re: Něco málo k predilekci 

(7.9.2006 17:56:19)
Mně se článek moc líbil. Moje zkušenost je taková, že malá stále ležela s hlavičkou na jednu stranu, nechtěla ji mít ani rovně natož na stranu druhou. Upřednostňovala levou stranu a levou ručičku, do pravé nic nevzala. Když pásla koně, stále stáčela hlavičku doleva. Moje mamka pracuje 30 let v bývalé dětské léčebně na Košumberku a postižených dětí viděla nespočetně. Vůbec se jí to nelíbilo a při návštěvě naší dětské doktorky jsem se na to měla přeptat. Paní doktorka mi sdělila, že je vše OK a nic se neděje. To ale moji mamku neuspokojilo a okamžitě nás objednala k nim na dětskou rehabilitaci. Okamžitě jsme začali cvičit Vojtu, neboť Kačky stav byl pokročilý a v budoucnu by jí prý mohla pravá strana zcela zakrnět, způsobeno to mohlo být zřejmě těžkým klešťovým porodem, kdy jí byla jedna strana poškozena. Kdyby se to nechalo být, vyplynuly by z toho problémy uváděné v článku. Zezačátku cvičení Kačka strašně brečela a já nad ní. Ale cvičily jsme poctivě, stále jsem si říkala, že to dělám pro ni, že musíme vydržet, co mají říkat maminky postižených dětí, které se cvičením moc velkých zlepšení nedočkají. Později už Kačka věděla, co ji čeká, jakmile se položila na deku na stole v kuchyni a jak se jí svaly uvolňovaly, už při cvičení ani nebrečela. Začala otáčet hlavičku i na pravou stranu a nakonec nám rebilitační pracov. "zakázala" dále cvičit, protože se Kačka předběhla ve vývoji. Rozhodně se cvičením nemůže dítěti ublížit, jen to chce vydržet. Znám ve svém okolí víc dětí, které jako mimina cvičila Vojtu a s maminkami jsme se shodly na tom, že děti mnohem méně padají a když, tak jakoby umějí spadnout, že se jim nic nestane a ani nebrečí.
 lucia1604 


předčasné sezení 

(7.9.2006 12:14:58)
máme v rodině 5ti měsíční mimi a to už sedí... teda rodiče ho začali posazovat snad už ve 4 měsících... strašně se tím chlubí... nevím, kam spěchají?? my máme 4 měsíční holčinu a nikam nespěcháme... zatím se otáčí jenom na bok a ráda si mi stoupá na břicho :) samozřejmě taky krásně pase, ale dlouho se jí to moc nelíbilo... teď se na bříšku kráně směje a povídá si :) dokonce i bere hračky do ruky, když je má před sebou :)
O Vojtově metodě jsem hodněkrát slyšela, ale pořád vlasně ani nevím jak to vypadá... co je to vlasntě za cviky... a jestli se to dá cvičit i se "zdravými" miminky???
 jalinka 


Re: předčasné sezení 

(7.9.2006 12:37:06)
Musím se pousmát (nic ve zlém) tomu, jestli se dá Vojta cvičit i se zdravým mimi... Máme se synem odcvičeno 18 měsíců, teď mám nové miminko a modlím se, abychom cvičit nemuseli. Ono je to cvičení hodně náročné a to nejen proto, že většina dětí zoufale pláče. Musíte mimi udržet v přesně správné poloze, jinak cvičíte zbytečně. No a k tomu často potřebujete nejen obě ruce, ale třeba i předloktí, hrudník... někdy jsem si připadala, že syna doslova zalehávám... No a když cvičíte třeba 5krát denně jako my, a cvičí se na naho, je to náročné nejen na nervy ale i časově. Na druhé straně to po tělesné stránce fakt pomáhá (nevím, zda to nezanechává stopy v dětské psychice, některé děti se nechtějí od mámy přechodně ani chovat, když s nimi cvičí, mají strach z každého vysvlékání) Syn byl silně hypotonický s výraznou predilekcí a dnes nemá z ortopedického hlediska vpodstatě nic. Asi to chce nechat dítě diagnostikovat kvalitním fyzioterapeutem či neurologem a cvičit uváženě, jen v nezbytných případech.
 Bubli + Matěj 7m 
  • 

tak úplně nesouhlasím 

(7.9.2006 13:17:11)
Při svých zkušenostech se sedmi měsíčním synem, mi nezbývá než nesouhlasit s tím, že přeskakování jednotlivých vývojových kroků není v pořádku. Od narození je Matýsek velice čilé a zvídavé dítko (tak jako mnohé), pokusy o sezení měl už od třetího měsíce i když nakonec se mu to zcela zvládnout povedlo včera (v 7 měsících), přijde mi, že jen nevěděl jak na to, protože se mezitím naučil sám stoupat a sedat si tak, že se postavil a pak si seshora sedl. Všechno to bylo jen věcí cviku, nikdy jsme ho nenutili sedět, stoupat atd. a přesto to zvládnul sám dost brzy. Nechci tím rozhodně tvrdit, že Vojtova medota je něco špatného, jen mi vadí všudypřítomné škatulkování dětí podle věku. Každé dítě je přece tak individuální. Je to jakoby někdo pustil fámu do světa, že dospělý se z kleku musí postavit nejprve pravou a pak levou nohou, to by nás bylo divných, že??? Tak ať vám prci hezky rostou do krásy a zdraví a netrapte se tolik těma tabulkama!
 lucia1604 


Re: Re: předčasné sezení 

(7.9.2006 13:23:27)
já si tu Vojtovu metodu právě neumím ani představit, ale jak píšeš je to dost nepříjemné, taky bych se toho bála... já jenom myslela, že by se u "zdravých" (nemyslím úplně zdravých) dětí dalo předcházet špatnému vývoji. Ale snad radši ani ne, po tom jak jsi to popsala :( Vůbec ti to nezávidím..
 lucia1604 


Re: Re: předčasné sezení 

(7.9.2006 13:23:45)
já si tu Vojtovu metodu právě neumím ani představit, ale jak píšeš je to dost nepříjemné, taky bych se toho bála... já jenom myslela, že by se u "zdravých" (nemyslím úplně zdravých) dětí dalo předcházet špatnému vývoji. Ale snad radši ani ne, po tom jak jsi to popsala :( Vůbec ti to nezávidím..
 jalinka 


Re: Re: Re: předčasné sezení 

(7.9.2006 15:11:20)
Mám kamarádku, která je fyzioterapeut vyškolený na vojtovku, dokonce k nim do centra jezdil ještě před smrtí sám Vojta. Ta tuhle metodu považuje za velice dobrou a aplikovatelnou takřka na všechny tělesné problémy, a to i u dospělých. Sama trochu cvičila i se svými, já bych řekla zdravými, dcerami. No ale ona to ovládá dokonale, takže si to asi mohla dovolit. Jinak pokud vím, metoda spočívá v zaujímání určitých pozic a zároveň mačkání určitých reflexních bodů na těle, což podporuje a zesiluje správné fungování nervových ?drah a žádanou reakci svalu. No prostě dítě nějak chytneš, něco zmáčkneš a ono musí tím pádem něčím pohnout.
 Dadule,Natule(15.měs.) 
  • 

Re: předčasné sezení 

(7.9.2006 16:45:59)
Moje dcera si začala sedat ve čtyřech měs.Nikdo jsme jí nenutil,spíš naopak.Bez opory seděla na začátku šestého měsíce a na osmi už pěkně chodila za ruce.Vůbec jsme jí nenutili a neučili rychle dopředu.Uměla dříve chodit za jednu ruku než lézt a doktorka nám nic neřekla.Sama chodila tři týdny po prvních narozeninách.Na žádný tabulky nekoukám,řídím se jen potřebami dítěte.
 Osminka 


Re: Re: předčasné sezení 

(7.9.2006 17:52:05)
Dadule, já moc nechápu tvoje tvrzení, že jste ji nic neučili a nenutili, když jste ji vodili za ruce...:-). To je přece předčasné učení chození, ne? Jinak nic proti, každý ať dělá, jak umí, ale pak bych netvrdila, že v osmi měsících začala chodit, prostě jste ji vodili.
 Dadule,Natule (15.měs.) 
  • 

Re: Re: Re: předčasné sezení 

(8.9.2006 13:13:56)
Psala jsem,že chodila za ruce a ne sama.Víš co znamená předčasně učit?!To,že to dítě nutíš dělat a ukazuješ jak to má dělat,Ale my jsme jí nenutili,když nás chytla za ruce a chtěla chodit,tak nevidim důvod s ní nechodit (jinak řvala a nedala se ničim utišit).A pak to neni nucený pro dítě.Příště si to pořádně přečti.
 Osminka 


Re: Re: Re: Re: předčasné sezení 

(8.9.2006 15:22:45)
Milá Dadule, tak se tak nečerti, já to nemyslela zle. A četla jsem pořádně, akorát trvám na tom, že pokud dítě vodíš za ruce, ještě to není chození a už určitě ne ukazatel vyspělosti dítěte, navíc se to nemá dělat. Dítě si ve vývoji samo určí, kdy je schopno samostatné chůze, až mu dostatečně zesílí zádové svaly, dovivine se koordinace a dokončí vzpřimování. Takhle jí akorát zaděláš na špatné držení těla, ale jinak nic strašného.
 Daniela+Nithi 


Re: Re: Re: Re: Re: předčasné sezení 

(8.9.2006 17:03:57)
Citace z clanku:

"Samo si sedne nejdřív v 8 měsících až z polohy na čtyřech, jenže maminka má pocit, že už klidně může sedět v půlroce a neví, že mu tím zablokuje veškerý další spontánní vývoj, protože dítě odmítá lézt a dělat další věci."

Znamena to tedy, ze dite ktere bylo posazovano bude odmitat lezt a chodit? To je preci hloupost! Syna jsem posazovala snad od tri mesicu, v sedmi zacal sam lezt, to same odpoledne se naucil sam posadit a vecer uz behal s pridrzovanim se kolem nabytku. Ocividne se mu sponatnni vyvoj nezpomalil, ba bych rekla, ze to vzal pekne zhurta.

Jeste by me zajimalo jestli nekdo nevi, zda ve svete existuje ekvivalent Vojtovi metody.
 Jana, 2 děti 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: předčasné sezení 

(8.9.2006 17:33:30)
Existuje, a to i v ČR tzv. handling, podle manžel Bobathových (jestli se to přesně takhle píše). Mám s tím osobní zkušenost, ale syn byl sledován spíš jen pro jistotu a pro mírný hypertonus. Vývoj mu to velmi zrychlilo. Vychází z toho, že se dítě navádí do správných pohybových stereotypů. Tzn. nacvičili jsem tím přetáčení na bříško (5 měsíců), samostatné sednutí si (6 měsíců), stoupání (8 měsíců). Lezení, chozí přišlo samo (samostatná chůze bez opory v 10 měsících). Ale asi to není vhodné u každého problému. Z mého pohledu pro banálnější věci je to ideální metoda, protože syn to miloval, cvičil rád a bavilo ho to. Takže třeba převalovat se zkoušel klidně 15-20 minut tam a zpět a vyloženě u toho jásal, podobně u dalších věcí. Třeba při nácviku stoupání již při druhém nastavení nohou do správné polohy se postavil, samostatně u opory již 10 dní do prvního nácviku. Jen drobná nevýhoda - je jak rtuť, nic ho nezastaví, celý den tu řádí, stojí i na jedné noze (druhou podupává), klidně sedí několik minut na bobku a nepadá, vyšlápne na malý schůdek a bezpečně sejde, rovnováhu má dost dobrou a na to že mu ještě není 13 měsíců je to občas docela síla ho uhlídat. Mudr. neurolog na něj v jeho 11 měsících věku koukal celkem - ehm, pobaveně (ten výraz jam rtuť je od něj), když se synek vysoukal na 4 jako medvěd, z toho si stoupnul, udělal pár kroků, sednul si, dřepnul na bobek, zase popošel (bez jediného pádu) - no prostě zdivočelej ocásek...
 Osminka 


Vojtovka a psychika dítěte 

(7.9.2006 17:45:24)
Myslím, že cvičení Vojtovou metodou má určitě vliv na dětskou psychiku, zvlášť u úzkostnějších povah. Asi se to "radši" nezkoumá, příznivci Vojtovky možná tuší, že by to nedopadlo nejlíp. Cvičila jsem se starším synem, snášel to "strašně", přestože já jsem byla odhodlaná a pevná -teda zezačátku. Když přestal spát, budil se výkřiky po půlhodinách, nechtěl se chovat, nespal ani přes den více jak půlhodinu, díval se na mě vyčítavě - maminko co mi to děláš? a při každém svlékání i před koupáním usedavě plakal, rozhodli jsme se s velmi rozumnou fyzioterapeutkou s cvičením přestat. Efekt na spánek byl okamžitý. Dnes mu jsou tři roky, stále je úzkostný a uplakaný, špatně snáší nové situace a cizí lidi... Myslím že toto se dost podceňuje. Mám pocit, že Vojtovka narušuje vztah cvičící rodič - dítě, vždyť rodič má přece dítě za každých okolností chránit. Cvičit v indikovaných případech ano, ale zvážit všechna pro a proti a taky to, jaké to miminko je, zda úzkostné nebo otrlejší. Případně zvolit pro cvičení jinou osobu..?...Důkazy nemám, jen osobní zkušenost.
 Luckaaa 


Re: Vojtovka a psychika dítěte 

(7.9.2006 18:19:14)
ahoj osminko musím říci,že to s tou psychykou by mne také zajímalo,je to asi těžce zjistitelné protože každé dítě je jiné,každé postižení je jiné....nějaký dopad to musí mít
jenom pak když vyrostou musíš zohlednit také to zdravotní postižení , dám názorný příklad : 1) dítě které nevojtilo a je phybově postižené což ho třeba omezuje společensky i jinak 2) dítě které vojtěné bylo a z pohybového hlediska není jiný než ostatní a pak různé kombinace těchto dvou příkladů + v jakém prostředí to či ono vyrůstalo jak se k jeho postižení staví okolí atd atd

vím jak mladé slečny nechtějí chodit na plovárnu protože mají okem viditelně nesouměrný hrudník v důsledku těžší skoliózy....a to se nebavíme o opravdu pohybovém postižení kdy člověk končí na vozíku....

nicméně si také myslím že by to stálo za "výzkum"a jistě nejsme první koho to napadlo tak proč něco takového není spracováno?,ale třeba se natom užpracuje :-)

 Jaga 
  • 

Re: Re: Vojtovka a psychika dítěte 

(29.10.2006 10:28:15)
Pokud Vás to ještě zajímá, mám k tomuto stručné vyjádření Z Vojtovy společnosti.
 Lucie, Jakoubek 4měs 
  • 

Re: Re: Re: Vojtovka a psychika dítěte 

(30.10.2006 11:56:33)
a nemůžete to vyjádření hodit sem? díky l
 Lucie, Jakoubek 4měs 
  • 

Re: Re: Re: Vojtovka a psychika dítěte 

(31.10.2006 8:03:00)
no stejně by bylo lepší vyjádření někoho nestraného. dovedu si to stručné vyjádření představit po zkušenostech s radami typu pletete si na sebe bič...,ale jsem spíše zaujatá
právě jsem uložila synka do kočáru a za hodinu vyrážíme na kontrolu cvičení. nějak se mi to nezdá a nevím kde dělám chybu. snažím se co můžu a nějak to nejde. kluk je lepší pak zase hodí ypátečku.posledních 14 dnů je vůbec nesnesitelných nebo mně už dochází magi. má být co nejvíc na zemi,tam se ale vzteká když mu to nejde, a dopomoc také vyvolává nevrlost jak u cvičení. stává se ze mne stroj který tohle vše dělat může podle rad odborníků...pak mě za čas přepadne lítost že takhle to už nejde dál. kluk jenom brečí nebo mručí. já jak bych projevila trochu citu tak se hroutím,také není dne abych si nezabrečela.jsem zvědavá jak veselé dítě z něho bude. dřív se mimo cvičení smál, dnes už to tak není. já se už také nesměji.
 Jaga 
  • 

Re: Re: Re: Re: Vojtovka a psychika dítěte 

(28.11.2006 13:27:44)
Motorika a psychika se prý vyvíjejí ruku v ruce (věřím), vztah matky a dítěte se při cvičení prohlubuje(nevěřím, a když, tak mi to připomíná tzv. Stockholmský syndrom:-()
Jinak se o metodu nemám zajímat, pokud mám zdravé dítě, a mám si užívat každého dne. Ráda bych, ale poslali mě cvičit kvůli pasení koníků a teď mám doma hejkala - hučí nebo křičí, nadává.
 Olča, dcera 9 měsíců 
  • 

Re: Vojtovka a psychika dítěte 

(7.9.2006 18:28:51)
Osminko,
mluvíš mi z duše!! I já si myslím, že se to RADĚJI nezkoumá, jaký vliv na psychiku to má. Cvičím se svou 9 měsíční dcerou od jejích téměř 4 měsíců, je úzkostná, hodně se bojí cizích lidí, ale zase u mě se chovat chce a řekla bych, že spíš nechce být u nikoho krom mě, když mě vidí poblíž. Taky s tím spaním..půlhodinky denně, to je její, i když v poslední době se to trochu zlepšuje (ale taky tak trochu občas cvičení už flákám..). Taky si ovšem myslím, že zcela určitě Vojtovka vliv na psychiku má, sice mi všichni fyzioterapeuti i psychologové tvrdili, že ne, ale taky znám ty pohledy - maminko, proč mi to děláš - a není mi z nich dodnes lehko. Odhodlaná cvičit jsem byla od začátku, ale doufám, že již brzy cvičit nebudeme muset a jako na trní čekám na verdikt - KONEC (dnes mi fyzioterapeutka naznačila, že by to už mohlo být velmi brzy, tak jsem plná optimismu :-)) ). Dcera se sice zatím jen plazí a na kolínka se jí vůbec nechce, ale věřím, že i tak příjde její čas a zvládne všechno i bez dalšího cvičení.
S tím tabulkováním - dcera má naprosto chaotický motorický vývoj, např.jako první se začala přetáčet z bříška na záda a teprve asi až za 2 měsíce ze zad na bříško (správně by to mělo být naopak), takže já bych se taky těch tabulek tak strikně nedržela.
Jinak článek je podle mě napsaný dobře, já jsem přesně těmito informacemi krmena naší fyzioterapeutkou už půl roku, takže mi to nepřijde nijak přehnané.
 10.5Libik12 


Re: Vojtovka a psychika dítěte 

(7.9.2006 18:34:53)
Osminko, velice užitečná poznámka ke článku, v němž mě osobně chybí jasné vymezení důvodů, proč to všechno. Obecné prohlášení "aby se dítě správně vyvíjelo" je nic neříkající.
A potom je pro mě v článku nepříjemné hlášení o tom, co si to dítě myslí, když mu matka rve nožičky na stranu.:))), to ta doktorka folozofie zkrátka neví.

Jinak já chápu(a znám i případy), že tato metoda je velice užitečná, z druhé strany se trochu divím, že dneska, dokud nevlezete s malým děckem na neurologii a posléze k fyzioterapeutovi, tak jako byste nebyli. Trochu se divím, že v generacích dětí starších deseti let se to postiženými jen nehemží.
 Olča, dcera 9 měsíců 
  • 

Re: Re: Vojtovka a psychika dítěte 

(7.9.2006 18:56:40)
Libiku,
uvedené problémy, kvůli kterých se Vojtovka cvičí, vedou v pozdějším věku např. k dyslexii a dalším a dětmi s těmito problémy se to, myslím, hemží docela dost...
 10.5Libik12 


Re: Re: Re: Vojtovka a psychika dítěte 

(7.9.2006 19:02:18)
Tak je-li to tento důvod, díky za vysvětlení.
Stejně ale trochu pochybuji.
 Vyktorka 


Re: Re: Re: Vojtovka a psychika dítěte 

(7.9.2006 20:10:29)
Dyslexie je vrozená, Vojtovka na ni nemá vliv.
 10.5Libik12 


Re: Re: Re: Re: Vojtovka a psychika dítěte 

(7.9.2006 22:45:58)
Marně bych pátrala v paměti, jak se vyvíjel můj dvacetiletý dyslektik, myslím ty nuance, které uvádí autorka článku. Jisté ovšem je, že jeho dyslexie z něj udělala štvance hlavně na základní škole, kde se nevešel do představ o tom, jak má dítko rychle psát a jak má sedět jako přibité.
Ny vyšších stupních neměl problémy, teď se chystá na VŠ. Nebylo by snazší zohlednit tyto skutečnosti ve vzdělávacím procesu, než cvičit s miminy, které to, jak někdo napsal "netolerují"?
 Olča, dcera 9 měsíců 
  • 

Re: Re: Re: Re: Vojtovka a psychika dítěte 

(7.9.2006 23:12:38)
Dyslexie není jen vrozená porucha, ale v některých případech i získaná, např. přeučeným leváctvím může dyslexie také vzniknout.
V naši případech - pokud dítě tedy nemůže využívat tu stranu, kterou by vrozeně mělo (např. nemůže otočit hlavičku na druhou stranu), je bez Vojtovky k dyslexii na nejlepší cestě, protože i vývoj pak probíhá asymetricky a na problém je zaděláno.
 Vyktorka 


Re: Vojtovka a psychika dítěte 

(7.9.2006 19:16:24)
Myslím, že se to u nás s lékařskou péčí u dětí trošku přehání. Je jasné, že u dětí s jasnou vývojovou poruchou je cvičení na místě, ovšem je fakt, že u lehčí formy se v raném věku hůře rozpoznávají, proto neurolog na cvičení doporučí pro jistotu každého, kdo se mu jen trochu nezdá. Z 1 neurologického vyšetření malého kojence v ambulanci lze jen těžko dělat definitivní závěry, zvláště když dítě zrovna nebylo ve 100% pohodě. U dětí, které mají skutečné předpoklady k nesprávnému vývoji - obvykle jde o děti s nějakými riziky, např. nedonošené, kříšené nebo nějak nemocné - u těch je důležité začít s cvičením co nejdříve, aby si nezafixovaly nesprávné pohybové stereotypy, upravilo se nesprávné svalové napětí - zvýšené nebo snížené, které brání v normálním psychomotorickém vývoji. Dětem, které začaly cvičit "zbytečně", cvičení sice neuškodí, jejich přirozeně pomalejší vývoj se tím může i urychlit, ale je otázka jestli jim a rodičům to za ten stres stojí. V dalším vývoji zdravého dítěte se jeho "normálnost" brzy projeví a je potom na rodičích, cvičitelích a neurologovi, aby toto rozeznali a zvláště pokud to dítě netoleruje, cvičení ukončili. Krom toho existují i jiné metody než Vojta.
 Marcela, Aja 18let, Anicka a Peta 1,5roku 
  • 

Re: Re: Vojtovka a psychika dítěte 

(7.9.2006 19:38:23)
chodila jsem cvicit s Petruskou, nechtelo se ji lezt, pomohlo to, bylo to s pohode. Ted mam dalsi problem - Anicka uz 2 mesice sama chodi, Peta jen za ruku. Ne ze by neudrzela rovnovahu, ale proste se boji, Jakmile zjisti, ze se nedrzi, jde hned na kolena. Co s tim????
 Vyktorka 


Re: Re: Re: Vojtovka a psychika dítěte 

(7.9.2006 20:02:11)
Pokud dítě normálním způsobem leze a dokonce chodí za ruku, je jasné, že má potenciál na samostatnou chůzi, takže k ní postupně samo dospěje. Někdo dříve a někomu to trvá delší dobu. Cvičením se proces může urychlit ale není nutné. Já bych tomu nechala volný průběh, hraje roli i povaha dítěte.
 Osminka 


Re: Re: Re: Vojtovka a psychika dítěte 

(7.9.2006 21:54:37)
Tohle mi Tomík dělal taky, neboj, to se samo spraví. Hlavně ji nepouštěj, když nechce, musí mít důvěru, že ji nepustíš. Sama přijde na to, že to jde i bez tebe.
 KLara 
  • 

Re: Vojtovka a psychika dítěte 

(8.9.2006 1:15:25)
Musím říct, že jsem řešila podobnou otázku. Měli jsme snad štěstí, že dcera byla postižená velice lehce - měla ¨velmi mírně hypotonickou jednu stranu. Přidalo se k tomu ale to, že měla abdukční dečku na kyčle na 24 hodin denně a mě tenkrát nikdo nevyvedl z dojmu, že s něčím takovým dítě na břicho pokládat nelze - šlo by to i s tím, i když by to pro dceru bylo obtížnější. Ve dvou měsících začala každou noc ve spánku jakoby házet hlavou ze strany na stranu, což nás dovedlo na neurologii v Motole. Zde zjistili co je výše uvedeno a doporučili cvičení Vojtovou metodou. Dcera od počátku zoufale plakala a myslím, že matka pozná, když dítě pláče bolestí - rozhodně to není tedy jenom protest nad omezením pohybu (mimochodem zkuste si někdy pořádně zmáčkout reflexní bod na lokti, pokud to uděláte pořádně zjistíte, že to není nic moc) Dcera řvala s hrůzou v očích a se stejnou hrůzou ve svých třech měsících sledovala přípravy - cvičily jsme na kuchyňském stole na složené dece, jak deku spatřila, věděla své. Moc mi nepomohlo ani to, že manžel mě od počátku přesvědčoval, že tohle prostě nelze a jakmile se mělo cvičit opouštěl místnost a zavíral za sebou dveře, že to není schopen poslouchat. Částečně jsem to chápala, ale hodně mě vadilo, že mě v něčem co ho samotného tak děsilo nechává samotnou. Reakce dcery se stále zhoršovaly. Fyzioterapeutka se vyjádřila, že jí dcera připadá jako zdravé miminko, v čemž se docela rozcházela s neuroložkou , která doporučovala stále cvičit. Samozřejmě jsem rozuměla, že více schopností věc posoudit má určitě neuroložka, ale byla to pochybnost navíc. Cca po měsíci jsem cvičení ukončila. Závěr mi není zcela jasný - dceři jsou tři roky, chodit začala až v sedmnácti měsících (ale zato spontánně bez vodění za ruce - fyzioterapeutka doporučila nechat co nejdéle lézt, aby měla silné zádové svaly), po schodech chodí samostatně cca poslední měsíc a to většinou přísunem(moc často po nich ale nechodíme), ze schodů ještě za ruku, protože se bojí. Tužku nedrží ve špetce, ale v pěsti. Jinak je šikovná, leze po všech prolézačkách, krásně maluje, jezdí na tříkolce, dobře hází míčem, počítá do sedmi (spočítá předměty -nejen odříkávání), obléká se, svléká, sama se umyje (z větší části), vyčistí si zuby. Tak nevím.. Říkám si, že jsou případy, kdy není zbytí, Vojtovka je určitě velký zázrak, při tom co dokáže třeba u dětí s mozkovou obrnou. Na druhou stranu fyzické zdraví není všechno a myslím, že spousta zdravotníků má v tomto trochu rutinní postoj, který plyne z toho, že asi nehrozí, že by je někdo za patnáct let obviňoval z toho, že způsobili někomu úzkostnou poruchu, na rozdíl od toho, pokud někomu nenaordinují cvičení a dítě díky tomu ve čtyřech letech nebude chodit. Těžko ale pro matku se v tom vyznat, snad jenom, nepřijímat automaticky stanovisko jednoho doktora a pokud není jasné větší postižení snažit se konzultovat další odborníky či alespoň zjišťovat dostupné informace a trvat na zodpovězení všech otázek. .........No to jsem se rozepsala, to jsem tedy netušila. Všem děkuji za trpělivost a přeji hodně zdraví pro vás i vaše drobečky :-)
 Luckaaa 


Re: Re: Vojtovka a psychika dítěte 

(8.9.2006 9:32:10)
ahoj Klaro, ne každý musí být atlet toje jasné
jen chci napsat že je omyl si myslet že čím víc se zóna mačká tím líp, proto to nemusí bolet.důležité je dodržet správné výchozí postavení či nastavení tělíčka a pak to jde i samo ani se nemusí držet reflexní zóny, ale s nima přichází reakce dříve a cvičení je efektivnější (asi nebudeme u kojence čekat že vydrží ležet v reflexní poloze tak dlouho dokud nepřijde žádaná reakce)
skuste se sama položit do nějaké reflexní polohy pokud si ji ještě pamatujete (nemusíte je tojen návrh)nejlépe d plazení a vnímejte své tělo, musíme ovšem počítat s tím,že někdo je více vnímavější nikdo nikoli a také musíte vědět co máte čekat,ale to asi víte,když jste cvičili zdravím
 Osminka 


Re: ¨Neurolog nebo fyzioterapeut?  

(8.9.2006 15:48:09)
K tomu chci jenom dodat, že z mé zkušenosti dítě lépe hodnotí fyzioterapeut zaměřený na cvičení s malými dětmi, protože těch dětí vidí spoustu a s různými postiženími mnohokrát za sebou, než pediatr nebo neurolog, kteří takové praktické zkušenosti nemohou mít. Věřila bych fyzioterapeutovi, a pokud bych měla potíže s druhým synem, myslím drobné potíže, ne žádnou velkou patologii, šla bych rovnou tam, ne k neurologovi.
 JODIE 
  • 

Vojtova metoda a naše zkušenost 

(8.9.2006 20:13:33)
Daneček se narodil vyvolaným porodem, aniž by to bylo nutné. Málo postelí v porodnici a urychlená práce doktorů mluví za své. První dny bylo zřejmé, že Daneček mohl v bříšku ještě nějaký čas pobýt. Byl pohublý, spavý, neměl sílu pít a dostal žloutenku. Jsem stoprocentně přesvědčena, že vyvolané porody v mnohých případech mají za následek "opoždění" dítěte. Daneček byl docela klidné dítě, hodně lenivé (což je dodnes) a pohodové. Ve dvou měsících jeho života nám doktorka sdělila, že hlavičku neudrží dlouho a že je to na cvičení. Na cvičení jsme dorazili, protože o první dítě mají neznalí rodiče velký strach. Sestřička, která s námi cvičila nám říkala takové věci, jako že není možné, že se ještě malý neotáčí za hračkami - ve 2 měsícech!!! Chodili jsme necelé dva týdny. Nejprve jsme poctivě cvičili i doma, ale když začal být syn 24 hodin nevrlý, křičel pořád, budil se s výkřiky ze spání každou chvíli a jakmile jsme ho položili na zádíčka (cvičili jsme jen na zádičkách), spustil vyděšený křik. Ani se tomu nedá říct křik, ale řev. Sousedi si mysleli, že dítě týráme. V tu chvíli jsme řekli stop. Já jako matka se dokážu do dítěte vcítit a od začátku mi to vše bylo proti srsti. Věděla jsem, že Daneček je jen lenivější a potřebuje více času. Vyvolaný porod mu dal taky dost zabrat a on potřeboval čas, aby se z toho dostal. Nutí děti na svět a ještě po nich chtějí, aby 8 týdnů po narození měly zájem o barevné hračky?
Dnes je Danečkovi rok a je v nejlepším pořádku. Začíná chodit a nemá žádné následky. Je pod trvalým dohledem naší fyzioterapeutické doktorky, která s ním opatrně cvičila ne pod nátlakem, ale s trpělivostí, jen když měl dobrou náladu a hravě - aby to dítě bavilo. I tak se dá cvičit Vojtova metoda, s citem, masáží a hrou. Tak ten malý človíček bude psychicky v nejlepším pořádku. Náš Daneček stále nemá rád polohu na zádech a při každém přebalování spustí hysterický křik. 14denní cvičení v něm nechalo následky přinejmenším půl roku a ještě dnes se setkáváme se strachem vůči určitým polohám. Proto radím maminkám, které mají citlivější dítě a musí cvičit Vojtovku jen kvůli srovnání stran či popostrčení - když není zcela vážný důvod. Stůjte si za tím, aby vaše dítě netýrali, ale pouze nasměrovávali tím správným směrem, něžně a s citem. S porozuměním pro něžnou dětskou duši. Násilným cvičením se někdy udělá víc škody než užitku.
 Amina 
  • 

Re: Vojtova metoda a naše zkušenost 

(21.9.2006 13:54:00)
Ahoj, souhlsím s názorem na vyvolávané porody. Mám bohužel podobnou zkušenost, i když také s dobrým koncem. Jen si teď vyčítám, že jsem si to celé nemusela nechat líbit.
Miminům zdar.
 .Žaba 


Tak az po precitani tohto clanku  

(7.9.2006 22:19:45)
som sa dozvedela, ze starsi syn (2r) bol/je hypertonicky. V 3 mesiacoch sa zacal pretacat na brusko z "luku". Videla ho pritom minimalne jedna detska lekarka, ale nikto mi nic nepovedal. Fyzicky aj psychicky vyvoj mal pritom normalny, v 6 mesiacoch liezol, asi v 8 sa dokazal z polohy na 4 posadit, od 11 mesiacov samostatne chodi, za ruku som ho nikdy nevodila. Tak, a teraz poradte, co s tym? Niekedy spava v polohe "luk", obcas ma tendencie velmi zaklanat hlavu, ale skor som to pripisovala tomu, za sa natahoval ku mne alebo k tatovi. Je to v pohode? Nie je to v pohode? Co by malo "normalne" dieta jeho veku vediet? Kludovu polohu "v klbku" priam neznasal.

Vdaka za radu.
 MirkaM 


Mám mimotabulkové dítě 

(8.9.2006 7:51:10)
Pokud bych tenhle článek četla před rokem, tak už tu sedím šedivá. Dcera se nepřetáčela, neplazila se, nelezla. Pak se sama posadila. Z lehu. Lézt začala až po prvních narozeninách. POřád ještě leze a nestaví se. Myslím, že hned tak nezačne (je jí skoro 14 měsíců). POdle naší lékařky je OK. Nikdy jsme nijak cíleně necvičily. Asi jí ten článek vytisknu, dost mě zajímá její názor. Pokud dítě projde všemi fázemi a nedělá popsané chyby, ale projde jima o půl roku později, to je taky špatně? Každé dítě má přece jiné tempo.
 Luckaaa 


Re: Mám mimotabulkové dítě 

(8.9.2006 9:54:42)
ahoj, já vím, ty tabulky jsou trnem v oku mnoha maminkám .hlavně to časové rozmezí. jak píšeš pokud dítě dělá věci ve správném sledu, nepřeskakuje žádnou dovednost atp.jde jen svým tempem ,je dobré ho sledovat, ale jinak mu jen poskytnou vhodné podmínky aby na vše přišel sám, pokud ale něco přeskočí nebo si vytvoří svůj vlastní způsob jak docílit změny polohy (třeba děti se také dovedou otočit tím, že provedou záklon,prohnou se do luku a vlastně přepadnou na záda tedy nejde o otočení ale přepadnutí)je to přinejmenším varující
chtěla bych napsat že čím jsou děti menší tím je přesnější časové udání té jaké dovednosti(pasení koníčků 3měs. u pomalejších zač. 4měs, ale pakbych už zpozorněla pokud lítá a nedovedese opřít o lokte)a naopak na to kdy začnou lézt máme už větší toleranci na to kdy začít samostatně chodit od 12 do 16 měs (a slyšela jsem i tolerantnějších 18 měs)

já vím že každý jsme individualita, ale chyba není v tabulkách (ty jsou způměrované, dávají nám šanci se trochu orientovat),ale v tom jak k nim přistupujeme, a nutno dodat ,že nenjen maminky, ale i někteří lékaři
ahoj

jo pokud synek má tendenci používat záklon můžete skusit cvičení se zaměřením na správné pohybové stereotipy jako prevenci vadného držení těla,které by se mohlo později projevit (a to třeba až v dospělosti)
jde o běžnou léčebnou tělesnou výchovu,třeba i cvičení na míčích,kdy Vás terapeutka poučí kdy a jak co provádět,na co si dát pozor atp. ahoj
 Luckaaa 


Re: Mám mimotabulkové dítě 

(8.9.2006 10:00:49)
Mirko promiň trochu jsem přimotala i odpověď pro Žabu
 Luckaaa 


Re: Tak az po precitani tohto clanku  

(8.9.2006 9:59:34)
jé já jsem Ti odpověděla v odpovědi MirceM,promiň nějak jsem si Vás dala dohromady
 Mirka dcéra 07/00, syn 06/06 
  • 

Ha-ha 

(8.9.2006 20:54:04)
Takže podľa článku moja dcéra robila všetko zle. Pri pasení sa prehýbala (v 2 mesiacoch sa pretáčala z bruška na chrbát), na bruško sa pretočila cez "luk" (mimochodom bolo to v 3 mesiacoch a 4 dňoch - 3 dni nerobila nič iné len "lukovala"), liezla keď mala 5,5 mesiaca, postavila sa v 6,5 mesiacoch... takže všetko zle a asi by sme sa na tú neurológiu nachodili a vojtovky nacvičili, ešte že som o tom nevedela. Mimochodom má 6 rokov nastúpila do školy a je veľmi šikovná vo všetkých smeroch. som rada že som ju netrápila nejakou vojtovkou.
PS: syn má tri mesiace od dvoch sa pretáča na bruško a už dva dni lukuje... ale na neurológiu s ním rozhodne nejdem.
 Lída,3 kluci a holka 


Re: Ha-ha 

(8.9.2006 20:56:14)
Jo, tak něco takového dělal nejstarší syn taky... Dnes je mu 17 a je naprosto v pohodě. :-)
 Radka 
  • 

Vojtovka je 

(8.9.2006 21:11:51)
Asi nejaka ceska specialita, ziji v zahranici a mam dvanactimesicniho syna. Vidam kolem sebe mnoho deti z nichz nektere jsou ve vyvoji trochu pomalejsi, to tu ale neni duvod ke cviceni, vsichni deti se tu nauci chodit a mluvit.
Od znamych v Cechach vim, ze snad kazde druhe dite cvici Vojtovku. Podle me je to trapeni deti, pokud k tomu neni vazny duvod. Na tom, ze se dite vyviji svym tempem neni nic zleho. To jen my rodice se nechame snadno zvyklat z tlaku okoli a musime do toho vrtat.
 cola 
  • 

Re: Vojtovka je 

(8.9.2006 21:25:25)
Pokud vím, tak Vojtova metoda se cvičí pouze u dětí, u kterých je výrazné opoždění ve vývoji, pokud se třeba včas neotáčí na bříško, tak se volí spíše mamince ukázat jak se vhodně dá třeba s hračkou dítě stimulovat a nenásilně procvičovat. Vojtova metoda se nevyužívá pouze u dětí ale třeba i u dospělých ( skolioza páteře ) u dětí k tomu musí být neurologický nález a ne vždy to dítě bolí..
 10.5Libik12 


Re: Re: Vojtovka je 

(8.9.2006 21:37:38)
No tak moje kamarádka cvičí s malou Vojtovkou , neboť předpokládá sportovní netalent po tatínkovi. Je pravda, že tatínek je nesportovní, ovšem má 2 VŠ a zkoušky daňového poradce. Vojtovku jí doporučili, když dítě včas nelezlo.
Musí být všichni sportovci?

Tímto vysvětluji, proč jsem se v úvodu diskuse tak blbě ptala, k čemu je to dobrý.
 Eva21546 


pobyt v autosedačce 

(8.9.2006 22:11:18)
Ahoj, nevíte, jak dlouho denně či v kuse může být půlroční mimčo v autosedačce? Nepřipadá mi to právě nejzdravější na záda, fixované bez možnosti pohybu a natřásání, co myslíte?

Tabulky jsou dvojsečná zbraň, ale tady se mluvilo o nejpozdějším termínu, kdy má co mimčo dělat a lékaři to jistě posuzují indivudiálně. Vývoj těla v tomhle věku velmi souvisí s rozvojem mozku. Lékařka nás taky upozorňovala, co udělá sama i třeba o mřížku postýlky, ať udělá, ale nepomáhat.

Eva
 Daniela+Nithi 


Lekarske studie Vojtovi metody 

(9.9.2006 19:45:06)
Jeste by me zajimalo- treba nekdo z vas vi- jestli existuje najaka duveryhodna vedecka studie publikovana v zahranicnim lekarskem casopise ("Jurnal of Medicine" napr.)co probihala behem nekolika let a porovnavala deti, se kterymi vojtova metoda cvicena byla a se kterymi ne a jak se vyvijely behem nekolika mesicu ci let a jak vyznamny byl rozdil pokroku ci problemu pozdeji v zivote mezi obema skupinami. Ziji v zahranici proto se sveho doktora zeptat nemuzu ale treba nektera z Vas po tom patrala?
 Nelie 


Re: Lekarske studie Vojtovi metody 

(9.9.2006 20:13:34)
Danielo, me to taky zajimalo, manzel o Vojtovce nic nevi (je kanadsky lekar) a i se ptal kolegu/pediatru a nic. Ale treba ma Vojtovka nejaky anglicky termin?
 Osminka 


Re: Re: Lekarske studie Vojtovy metody 

(9.9.2006 22:26:44)
Fór je v tom, že prof. Vojta byl Čech. Takže taky proto je to u nás tak populární. Naši fyzioterapeuti to jezdí učit do mnoha států světa, co si tak vzpomínám, tak třeba i do Brazílie, u nás jsou tuším tři školící střediska. Naopak v některých vyspělých státech to vůbec nemá příznivce, ani se o tom moc neví, např. ve Švýcarsku se to vůbec necvičí (a děti taky prospívají:-)). Odbornou studii jsem žádnou nečetla, ale jistě existují a musí být průkazné, v našem zdravotnicví by pojišťovny nic šarlatánského ani neprokázaného nehradily.
 Jana, 2 děti 
  • 

Prosím, mrkněte an to někdo... 

(10.9.2006 10:12:59)
Zaznamenana jsem tu diskusi o odborných článcích a rozhodla jsem se kouknout do mezinárodní databáze. K překvapení na mě ovšem mrknul článek úplně z jiného těsta... Nechci to sem dávat, někdo by si to mohl nějak obzvlášť špatně vyložit, ale pro mě je to veliké NE pro cvičení "preventivně". A taky popření toho, že manuální terapie nemůže uškodit...
Mmch, co se týká použití Vojty ke cvičení - ano, dělá se i v zahraničí, ale u výrazných patologií, které jsou vidět na první pohled. Třeba u dětí s porodní váhou pod 2000g, s jasnou mozkovou obrnou a tak...

Najdete (abstrakt) jej na:
http://www.ncbi.nlm.nih.gov/entrez/query.fcgi?db=pubmed&cmd=Retrieve&dopt=AbstractPlus&list_uids=11305197&query_hl=1&itool=pubmed_docsum
 Osminka 


Re: Prosím, mrkněte an to někdo... 

(10.9.2006 22:15:04)
Teda fuj, až mi přeběhl mráz po zádech. Silný argument.
 Luckaaa 


Re: Prosím, mrkněte an to někdo... 

(11.9.2006 0:45:14)
tak to je ošklivé
já bych se to napsat nebála,v tom výtahu jde o to, že při trakci a rotaci hlavičky dítěte při cvičení, došlo ke krvácení z obratlových tepen v oblasi C1 (první krčí obratel) pod mozkovou plenu dle mého otrockého překladu radši by na to měl kouknout nějaký angličtinář a´t nešířím fámy...
rozhodně mě to nutí k zamyšlení. žádné násilí není dobré
původně jsem tu chtěla napsat že se kuba moc zlepšil a úplně povolil,krásně přitahuje nožičky..to co jeho sestřička stále kolem půl roku nedělala a proč jsme s ní začali nakonec cvičit
že už tolik neřve patrně proto ,že se nám podařilo najet na tu správnou cestu a není mu tolik proti srsti jako ze začátku
přesně mu trochu vytahuji ten krček. zítra si dám rozhodně pozor na sílu.....hm
zažila jsem názornou ukázku toho,jak bych asi nikdy necvičila ,kdy se paní přednášející vrhla na záda kluka po rizotomii (zákrok na míše,kvůli kterému musí být porušen oblouk obratle)cca 2-3 měs od op.
to v tom výtahu není psáno kdo a jak. ovšem to nemá vyznít jako obhajoba,je nutné si odborníky vybírat, znám lidi kterým bych dítě tedy nesvěřila,ale i ty druhé
jedna má dobrá kamarádka a výborná fyzio.vždy vyprávěla, když k ní do lázní přijelo dítko,že mu při cvičení ani nemělo cenu sahat na hlavičku ,protože ty děti to absolutně nesnášely a našla si svůj způsob .je moc šetrná a vůbec faj. pravda je ,že Takovou s velkým T druhou neznám (no ale jsem s dětma nějakou dobu mimo tak jsem ani neměla šanci poznávat nové a nové kolegy)
v úterý jdem na kontrolu,tohle tedy v sobě neudržím to teda proberu jestli bude nutné cvičit až do listopadu a nebude stačit nějaká motivace na zemi cv.na balonu apod.

fuj je mi špatně když na to pomyslím
 Jana, 2 děti 
  • 

Re: Re: Prosím, mrkněte an to někdo... 

(11.9.2006 10:16:00)
Lucko, koukám ještě po netu a vyhodilo mi to docela zajímavé materiály k zamyšlení, tak mrkni jestli chceš, jsou po PDF-ka.

http://www.mja.com.au/public/issues/176_08_150402/ern10520_fm.pdf#search=%22risk%20Vojta%20therapy%20bleeding%22

To je souhrn vážných následků po manipulacích v oblasti páteřní míchy za léta 1995-2001, je to hlavně u dospělých, ale i to je zajímavé.

http://jmmtonline.com/documents/editorials/EditorialV14N1.pdf#search=%22EditorialV14N1.pdf%22

A tohle je takový souhrnný článeček, jeho přínos vidím zejména v tom, že je aktuální (2006) a zabývá se i tím zmíněným tragickým případem, tj. nemávlo se nad tím rukou a obecně ve světě se asi začíná více zvažovat poměr přínos/rizika.

Jinak k tomu abstraktu - je to samozřejmě hrozné, nestačí slova. Co mě ale také varuje - ono to ujišťování, že děti pláčou jen proto, že se jim to nelíbí, asi nebude vždycky docela pravda. Plus poznámka, že může dojít k projevu až nějakou dobu po docvičení, tj. nemusí to končit takhle tragicky, ale může to také způsobit nějaké neurologické problémy. Tj. situace kdy by člověk nakonec rozcvičoval to, co sám nedávno způsobil, brrr děsné pomyšlení. Když člověk vezme v potaz to, že z 99% s dítětem cvičí máma a ne odborník... Prostě je to věc ošemetná a určitě má své místo, ale je potřeba být si těch rizik vědom. A reagovat jinak když je jasné nějaké postižení (paréza a tak), a jinak když jde o to, že dítě něco dělá o pár týdnů později než by tabulkově mělo.
 Jana, 2 děti 
  • 

Re: Re: Re: Prosím, mrkněte an to někdo... 

(11.9.2006 11:33:57)
Tohle je zajímavý odkaz, jsou tam zkrácené příspěvky z konference a jsou tam de fakto i jména lidí, kteří Bobath koncept dělají a ten Motol je tam taky...
http://dictor.net/bobath/article_show.php?article_id=91&category=32
 Jana, 2 děti 
  • 

Re: Re: Re: Re: Prosím, mrkněte an to někdo... 

(11.9.2006 11:42:16)
Lucko, ještě na těch stránkách jsem našla kontakt na jejich lidi přímo v Praze, mají mail, tj. kdybys vážně sháněla někoho jinéhoma RHB, můžeš to zkusit.
http://dictor.net/bobath/article_show.php?article_id=17&category=7
Tzn. Albertov = viděla bych to na VFN.
 Luckaaa 


Re: Re: Re: Re: Re: Prosím, mrkněte an to někdo... 

(11.9.2006 13:26:22)
Jano díky,jsi hodná a zdatná serfařka
na albertově to trochu znám učila jsem se tam ještě na škole bobatha u dospělých. pak mi tam zašantročili diplomku :-)
možná od těch dob dělají i dítka
 *Kate*+ dve holky 05+08 


teorie je to pekna, coz o to.... 

(10.9.2006 22:13:32)
ja o tom vsem, co se v clanku pise, vim moc dobre....NICMENE....dcera sama zacala bez opory sedet (a to ne na zadku ale v prekazkovem sedu) nekdy v 11 mesicich a na zadku az nekdy ve 13 mesicich...dle doktoru z naseho plavani se ma dite (dokud samo nesedi) nosit vyhradne v klubicku a nikdy neposazovat...jak ovsem donutit rocni dite, aby se nechalo nosit v klubicku a jeste to fyzicky zvladnout, to uz neporadil nikdo :-( krome toho proste matka sed velmi potrebuje...kdyz si potrebuje dite na chvili odlozit, ale dite neni uz tupy lezak, ktery se nikam nehne...proste dcera byla posazovana od cca 10 mesicu, protoze dele to proste neslo zvladnout

to same s vodenim za ruce...ano, nema se to, nicmene jak to clovek vysvetli vic jak rocnimu decku, ktere neni pitome a zahy zjisti, ze chozeni je prima a rodicovske ruce vyhovuje skvele...ano, takze ji vodim...delam prisernou chybu, nicmene jinak to proste nejde

a tak by se dalo pokracovat donekonecna.....
 PeIvan 
  • 

polyneuropatie 

(15.9.2006 13:43:23)
Podívejte se, tady se baví pořád jenom ženské - mámy v podstatě zdravých dětí.

Já jsem na tom jinak, jednak jsem chlap a pak má můj syn polyneuropatii - to je taková porucha ve vedení nervových vzruchů přes ty n. synapse, takže dochází k takovému útlumu hlavně na nožičkách, že se tam ty nervové vzruchy na místo určení (kotníky, chodidlo, prsty u nohou) většinou ani nedostanou nebo jsou velmi oslabené, takže je dítě vratké a padá. Navíc se zvedá nárt jak dochází ke stažení svalů (nervy nesignalizují akci ale nesignalizují ani relaxaci svau a ten se zkracuje a zároveň artrofuje. Je to celkem humus a nedá se to léčit, jenom cvičit a to je ten problém.

U nás znají jenom Vojtovku - rehábky, mi připadá. To je takové kouzelnictví, že se dítě nepřirozeně zapolohuje a pak se někam mačká a něco se nějak hýbá a to je prý to vítěztví. Dítě je naštvané, protože je to nepohodlné (Pavlíkovi je 5 let a má to cvičit do smrti u nějaké rehábky? Vždyť je to blbost.). Mě samotnému to s ním nejde, on se mi brání a když mu to mačkam, tam kde přibližně mám, tak odezva žádná, u manželky je to samé, ale ta se to s ním snaží cvičit, ale on se brání a ona nervuje. Rehábce se ta odezva daří, ale k čemu to je, když má stejně pořád zkrácené šlachy, hlavně ty podkolenní? To je podle mne hlavní kámen úrazu, pak stačí malá viróza a už se nepostaví na chodidla, jenom na špičky a ty ho neunesou a může tak akorát lézt po kolenou. To (vytahování zkrácených šlach) Vojtovka neumí a umět nemůže. To je ten problém, že Vojta byl čech a nad nás asi není a hlavně to umí všechny rehábky, tak proč je učit něco nového, třeba metodu Bobath, že? Když je dítě zdravé, tak je to v podstatě jedno, on z toho časem nějak vyroste, ale u chronika je to problém, buď si rodiče hledají vlastní cestu nebo mučí svoje dítě debilními chvaty s bolestivými tlaky a je to jenom trápení a křik a podstata problému se tím stejně neřeší. To však nikoho nazajímá, protože rodiče nejsou partneři, jenom nesvéprávní konzumenti péče společně s dětmi.
S Bobathem se začínám seznamovat pomocí bodové metody doktorky Kleplové a snad by to mohlo být k užitku. Manželka mi například sdělila, že syn měl na návštěvě stejně starého kamaráda ze školky a že cvičili bodovku (Bobatha) oba a že kamarád (pochopitelně lepší) by mohl táhnout Pavlíka a dávat mu příklad jak se to má dělat. Dovedete si něco takového představit s Vojtovkou, Která máma by vám dovolila trápit její jinak zdravé dítě a omačkávat ho aby hnul správně palcem u nohy aby to mohl pak Pavlík napodobit?
Pochopitelně Vojtovku cvičíme u rehábky dál, protože je to zadarmo na pojišťovnu a je to blízko bydliště a rehábka je hodná a dělá to dobře, ale sám na to kašlu a soustřeďuji se na to, aby měl Pavlík pevné břišní svaly, aby měl rovné držení ramen a krku, aby neměl extrémně zkrácené šlachy pod koleny (s jeho nemocí je má zkrácené oproti jiným dětem tak jako tak, jde jen o míru toho zkrácení).

Navíc, co s ním cvičíme léta již od kojeneckého věku tu Vojtovku, byl hypoaktivní (zaostával v hrubé motorice) než mu našli tu polyneuropatii, a myslíte si, že nám nějaká z těch asi 4 rehábek, co se na něm vystřídala, dala do ruky nějaké osvětové instrukční materiály co máme dělat a proč? Tůdle nůdle, jenom slyšíme: Dobře se dívejte jak to dělám já a dělejte to také tak! To je přístup jak na vojně (hloupý a autoritativní). To je přesně charakteristika úrovně naší rehabiltace: hloupá a autoritativní, jenom ty vojenské frčky tam chybí, ale je to vojna žen (přefeminizováno, nepotkal jsem v téhle oblasti - rehábky a neuroložky - muže) a o to je to hroznější, protože ty se ani neurazí, když je přirovnám k vojákovi, neví o co jde a nechtějí ani vědět.
Ony vědí přece všechno a já nic.
 Milada. 


Re: polyneuropatie 

(15.9.2006 14:54:08)
Pelvane,

ja tedy nevim, ale..mam kamaradku s ditetem, ktere ma DMO, cili to neni v podstate zdrave dite. Ma konkretne diparezu s kvadrusymtomatologii, coz znamena postizeni nozicek a v mensim rozsahu i rucicek. Cvicej (a co je znam, tak cvicili) oboje, tj. Vojtu i Bobatha.

U dr. Kleplove nikdy nebyli, ale byla jsem tam ja se svym synem (muj syn je v podstate zdrave dite, tam slo o to, ze mel pouze spatnou vyslovnost nekolika hlasek). S metodou dr. Kleplove nemam moc dobre zkusenosti, IMHO ji jde akorat o prachy. Ostatne maminky deti s DMO na mistni diskuzi meli na metodu dr. Kleplove podobny nazor jako ja.

 Milada. 


Re: Re: polyneuropatie 

(15.9.2006 14:57:55)
Jo jeste dodam to dulezite: vek dite od te me kamaradky - chlapci je 7 let a obe metody cvicej vazne snad od narozeni ditete...
 PeIvan 
  • 

Re: Re: Re: polyneuropatie 

(15.9.2006 16:01:34)
Rád bych cvičil Bobatha někde jinde zadarmo než u Kleplové za 1000,-Kč, ale nevím kde. Rád si nechám poradit, kde a s kým cvičit Bobatha.
Ono to není asi to samé (Vojta, Bobath), musím cvičit oboje, jsem k tomu přinucen, protože jedno mi nabízejí i když tomu nevěřím ani to neumím a druhé hledám jak můžu pro sebe i pro syna, aby dělal něco co se mu alespoň trochu líbí nebo mu to aspoň tak nevadí to provádět.

Tohle není normální situace, cvičit či provádět dvě věci které si protiřečí.
Vojta - znehybnění a chvaty, tedy nepřirozená a nepříjemná situace pro dítě i pro rodiče.
Bobath - cílená pohybová hra, tedy přirozená a příjemná situace pro oba (všechny).

Nemyslím si, že je to v pořádku dělat oboje, i když se tomu nemohu vyhnout. Vojta děti nasírá a odrazuje od jakéhokoliv náznaku nějaké akce na dece či žíněnce. To je tak akorát v konečném efektu na dvě věci, na h.... a na nic.

 Helga, tři dospělé děti 
  • 

Re: Re: Re: Re: polyneuropatie 

(15.9.2006 23:19:30)
Chci jen říci pár slov k Vojtově metodě. Kdo není lékař, těžko se může vyjádřit. Myslím, že ani "rehábky" toho o problému moc nevědí. Mohu však říci, že alespoň v případě mé dcery Vojtovka pomohla zcela určitě. Jde asi o to, jaká je diagnoza - v některých případech tedy možná nepomůže, ale pokud jsem měla možnost mluvit s matkami dětí, které cvičily, metoda zcela určitě pomohla. Dcera měla po porodu uskřinutý nerv - paresu horního plexu,na pravé ruce měla v ramenním kloubu otok, ruku zcela nehybnou. Věřím tomu, že kdybychom s dcerou nezačali cvičit 5. den po porodu, že by se ruka nezlepšila. Dcera sice při cvičení 3 týdny v jednom kuse plakala, ale ruka se pomalu lepšila. Po 3. týdnech asi bolest pomalu ustávala, dítě plakalo čím dál méně a po dvou měsících se jí cvičení dokonce líbilo! (cvičili jsme 4x denně pocitivě po dobu jednoho roku, poté již jen jednou denně již jiné cviky další rok.) Dle neuroložky děti, které necvičily nebo se začalo cvičit později, takové výsledky neměly, resp. ty, s kterými se necvičilo - údajně,tam nedošlo k žádnému zlepšení. Dceři je dnes 25 let a je zdravá!
 Helga 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: polyneuropatie 

(15.9.2006 23:24:38)
PS - Posílám adresu k rehabilitač. metodám:
http://www.mnof.cz/drs/s20030318/rudsdmo.php
 Milada. 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: polyneuropatie 

(16.9.2006 10:22:23)
Jo,

jde se tam doklikat i na Seznam certifikovaných Bobath terapeutů, zde: http://www.mnof.cz/drs/bobathkoncept.php - ale nevime, kam to ma Pelvan blizko.

Diskuze maminek deti s DMO je zde: http://www.rodina.cz/diskuse2344.htm - treba by tam maminky taky poradily...
 PeIvan 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: polyneuropatie 

(18.9.2006 20:45:37)
S tím výrokem, že je Vojta asi na h.... jsem to asi přehnal, omlouvám se. Pokud se rozvíjí svaly a šlachy; nejsou zkrácené ty, které mají tendenci se zkracovat a povolené ty, které mají tendenci se povolovat, pak může Vojta pomoci.

Všichni Bobathisté v tom seznamu (děkuji za jeho odkaz) jsou na moravě a šíří se to asi ze slovenska, čechy jsou vydány na milost a nemilost MUDr. Kleplové.
Zaplaťpánbůh za ní, i když je to baba jedna.

Tam na tu druhou diskusi se podívám a zkusím něco vyzvědět, ahoj a mějte se tu dobře.

 Milada. 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: polyneuropatie 

(18.9.2006 21:51:24)
Pelvane,

Jana tady davala odkaz i na Motol:

http://www.rodina.cz/scripts/diskuse/prisp.asp?id=5113294 - tedy toto:
http://dictor.net/bobath/article_show.php?article_id=91&category=32
 PeIvan 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: polyneuropatie 

(23.9.2006 8:16:55)
Přehlédl jsem ty Janiny kontakty, díky za upozornění. Až v prosinci skončím s Kleplovou (mám to na 3 měsíce zaplacené), tak se na ten Albertov zkusím zkontaktovat.
Ty píšeš, že Kleplové jde o peníze, to je možné. Ale:
Poprvé od začátku naší rehabilitační kalvárie mám až od ní (zase za peníze - čert je vem) po skoro 5 letech cvičení nějaké písemné materiály, ve kterých se píše, co se s dítětem má dělat a proč! Pozdě, ale přece.
Navíc to ty děti baví, vidí že cvičí soused, tak cvičí také, závodí, jsou pochválené za drobné úspěchy,...Domácí úkoly jsou uskutečnitelné a stimulující.
Navíc Kleplová přinutí i ty rodiče si vlést na všechny čtyři a lézt jako vagónek za dítětem, prostě se snížit na jeho úroveň a tím se mu přiblížit a umožnit mu, aby tomu cvičení uvěřilo, že to má nějakou cenu, když to dělá i máma (táta) s ním.

A ještě jednu perličku na konec z mého života. Vzal jsem si kdysi ještě za totáče svoji první manželku jako svobodnou matku s ročním dítětem a přivezl jsem ji z moravy. Co ona s tím klukem dělala když ho měla na klíně, to jsem čuměl; a oba se při tom náramně bavili. Teď, když se dívám na ty obrázky Bobathovy metody v knize Kleplové, tak to je přesně ono. Jenže ten můj první vyženěný kluk, co cvičil Bobatha od mala tak, že spolu s mámou dělali cirkusové kousky oba rozesmátí, byl a je zdravý (tedy pohybově, jinak prodělaná puberta a kamarádi mu psychicky dávají zabrat...); a ten můj současný kluk, co tak zdravý není, zmeškal zbytečně léta s Vojtou, po smíchu ani památky, hlavně vzdor a pláč.
Na moravě se Bobath cvičil již před 20 lety za komunizmu a tady v čechách to nejde ani teď za kapitalizmu.
A to se musím dočíst na těch odkazích z vědeckých konferencí zprávy o tom, jak se metody Vojty a Bobatha navzájem přibližují a podobné voloviny dobré jenom k ospravedlnění a zakonzervování současného stavu, ať už je jakýkoliv. Hlavně nemuset nic měnit, že?
 Milada. 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: polyneuropatie 

(23.9.2006 11:01:47)
Pelvane,

byli jsem u dr. Kleplove se synem 1x, je to asi pred dvema lety. ZADNE pisemne materialy primo k cviceni jsme nedostali, manzel si musel jeji cviceni kreslit, tak jak nam to ukazovala. Rikala, ze maximalne povoli, aby si rodice prinesli video kameru, aby si ta cviceni primo tam natocili.
Jediny material, ktery nam dala, byl takovy obecny a to o ni. Tam psala, ze jeji mateda je originalni a ze to NENI Vojta ani Bobath. Za jednu navstevu chtela 500 Kc, coz nam prislo opravdu moc, kdyz chtela caste kontroly. I za navstevu logopedie jsme vzdycky platili mene a my jsme k ni sli pouze kvuli spatne vyslovnosti nekolika hlasek u naseho syna. Ona nam rekla, ze syn ma problem se zadama. Az se mu "uvolnej" zada, ze pak budeme uvolnovat svaly v obliceji (nebo neco v tom smyslu) a tim syn zacne dobre vyslovovat problemove hlasky. No syn se to vsak naucil i bez jejiho cviceni..

Kdyz si tady zadas hledat podle Kleplova, vyjede Ti to napr toto:
http://www.rodina.cz/scripts/diskuse/prisp.asp?id=4571713
nebo tohle: http://www.rodina.cz/scripts/diskuse/prisp.asp?id=3988134


Takze tolik moje zkusenost.



 PeIvan 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: polyneuropatie 

(23.9.2006 16:47:44)
Ty publikace jsou 3x "Jsem zde", jak je uvedeno v článcích o dr. Kleplové, není na nich uveden rok vydání, ale asi je dr. Kleplová nemá vždy k dispozici (nevím - asi si průběžně pořizuje nějaké dotisky). Nevím, jak se ta "bodová metoda" liší od Bobathovy metody, není to v té první knize co jsem četl specifikováno. Osobně si myslím, že je to velmi podobné a spíše se může s tou bodovkou jednat od Kleplové o určitý obchodní akt, to považuji za její věc. Každý se živíme jak umíme.
Po skončení této řady cvičení se pokusím příští rok zkontaktovat na Albertov s těmi, kdo se hlásí k originálnímu Bobathovi a pak budu možná moudřejší.
To cvičení je na Jižním Městě u stanice Chodov jednou týdně a protože je nás víc, dá se cena 1000,- Kč za celou sérii vydýchat. Navíc si myslím, že se ty děti navzájem pozitivně stimulují a může to tak být nejen lacinější ale i přínosnější.
Takže, s (nepodstatnými) výhradami jsem rád, že jsme dr. Kleplovou v článku časopisu "Děti a my" objevili.
 Milada. 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: polyneuropatie 

(23.9.2006 18:31:23)
Pelvane,

my jsme byli taky na Jiznim Meste, ale jak pisu, byli jsme tam sami a platili 500 Kc za jednu navstevu. Pisu jen o sve zkusenosti, nerikam, ze ted to nema jinak, ale pro mne to bylo drahe. To je vsechno, co k tomu mohu dodat, uz jsem vypsala vsechno, co mne k tomu napadlo :-)
 Tulipánka 


v 6 měsících se neotočí ze zad na bříško, dělá luk 

(6.8.2008 10:09:15)
Pan doktor tu psal, že je to špatně. Co to znamená? Měla bych se nějak znepokojovat? Už otáčení trénujeme dlouho, jednou už se snad i sám za hračkou otočil s přikrčenýma nožičkama, ale jakmile jsme pár dní necvičili, zase se vrátil ke svému "luku".

Děkuji za názory
 Luckaaa 


Re: v 6 měsících se neotočí ze zad na bříško, dělá luk 

(6.8.2008 10:50:01)
ahoj odepisuji tu jedné mamince a koukla jsem na Tvůj dotaz shodou okolností mám také pár rekcí po tím článem kopíruji ".....pokud ale něco přeskočí nebo si vytvoří svůj vlastní způsob jak docílit změny polohy (třeba děti se také dovedou otočit tím, že provedou záklon,prohnou se do luku a vlastně přepadnou na záda tedy nejde o otočení ale přepadnutí)je to přinejmenším varující...."
také jsem se jednou odvážila sama za sebe napsat článek kde popisuji jak trochu dopomoci dítku aby se otáčelo tak na to mrkni třena Tě to inspiruje (jsem to líná teď vypisovat)
některá dítka jsou jen lenivější. moje snacha byla do 6 měs. placka také ji švagrová trochu pomáhala, ale nebyl tam žádný chybný stereotip tedy pohybový. to prohýbání do luku bych nepodporovala pokud to dělá často asi bych to konzultovala přinejmenším s pediatrou popřípadě neurologem či fyziom, možná by stačilo jen trochu ji navést dát vhodné podmínky... držím palce
 Tulipánka 


Re: v 6 měsících se neotočí ze zad na bříško, dělá luk 

(6.8.2008 11:22:18)
Lucko,
můžeš mi prosím napsat název článku? Moc děkuji. On dělá luk jen při otáčení ze zad na bříško, ale je to "bříškové" miminko.
 Tulipánka 


při otáčení dělá luk 

(6.8.2008 11:23:58)
Lucko,
můžeš mi prosím napsat název článku, ve kterém jsi psala o otáčení? Moc děkuji
 Luckaaa 


Re: při otáčení dělá luk 

(6.8.2008 12:00:27)
http://www.rodina.cz/clanek5485.htm
najeď ke konci tam jsou takové praktičtější věci jak dopomáhat, není tam asi úplně vše ale snad vše co jsem do té doby zvěděla a věděla....ať Vám to pomůže, ale pamatuj že nejlepší je najít dobrého odborníka...
 Tulipánka 


Re: při otáčení dělá luk 

(6.8.2008 16:02:07)
Lucko,
ten odborník je samozřejmost, hned zítra zajdu k doktorce. Budu doufat, že to není DMO. Občas jsem o tom sice dříve přemýšlala, že spí nejvíce na pravé tváři, ale říkala jsem si, že já mám také oblíbenou stranu a když jsem viděla, že sem tam leží i na levé, tak jsem tomu nepřikládala význam. A to samé i u přetáčení z bříška na záda - to zvládal bravurně přetočením přes pravý bok - spíš ale přepadnutím. Občas se mu to povedlo i přes ten levý, tak jsem to zase neřešila. Každé mimi se přeci vyvýjí jinak.
 Luckaaa 


Re: při otáčení dělá luk 

(6.8.2008 16:33:17)
no prosím tě na DMO hned nemysli (kdyby šlo o těžší postižení to by pediatra snad odhalila), já vím člověku se hlavou honí různé věci, patrně to bude nějaká lehčí koordinační porucha,která je dost častá. Přístup se různí někdo to nechává být někdo to jistí cvičením. Je těžko soudit, jak sem psala, některé děti to zvládnou nakonec také sami i bez cvičení a některé ne a pak se to objeví třeba na vadném držení těla nebo skolióze.... k vyloučení těžší poruchy jsou třeba testy provedené dětským neurologem koukni na http://rl-corpus.cz/ tam se můžeš dovědět víc
k tomu aby člověk mohl tvrdit jak na tom je ,je opravdu nutné vyšetření takhle ústy každá třeba popisujeme stejnou věc jinak, něco jiného je prohýbání při vztekání a něco jiného je zvýšená dráždivost a hypertonus
 Luckaaa 


Re: při otáčení dělá luk 

(6.8.2008 16:47:15)
k té oblíbenosti jedné strany musíš brát v potaz, že ty už máš nějaké zvyky ale miminko ne respektive mu je vytváříme my pokud nestřídáme strany při nošení přístupu z osbou stran a tak. vím že to také není nikdy 100% přece jenom máme každý tu jednu ruku na nošení jistější..a tak. pokud se o to vše snažíš a dítko stejně preferuje jednu stranu výrazně víc (nějaká preference je také v toleranci) může být chyba i jinde a potřebuje trochu pocvičit, ale spoustu se dá zládnout správným přístupem. tedy dát dobré podmínky pro rozvoj....co se týče nošení, deky na zemi, vhodné dopomoci atd o čem jsem psala v tom článku....
držím Vám palce a pamatuj, že Tě nemohou nutit cvičit Vojtou pokud to nebude nutné, ale měli by Ti poskytnout dostatek informací aby si se sama mohla zodpovědně rozhodnout a neboj se ptát

Komerční sdělení

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde

Všechna témata


(C) 1999-2018 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.