Diskuze : Hlavní : Poruchy učení

TaJ, nestát za zády asi funguje u dětí, které se psychicky nesesypou u každého selhání. Já si to nemůžu dovolit, dokud se to nenaučí alespoň nějak rozumně zvládat, každý afekt je riziko, že nad sebou ztratí kontrolu. I tak míváme kiksy, je toho na mě občas moc.

Bouřko, v tomhle s tebou souhlasím, ty děti si ten organizační systém prostě samy nevymyslí, s tím je potřeba jim pomoct a podle jejich nátury jim pomoci najít něco, co jim to všechno zjednoduší a zpřehlední. U nás to třeba bylo to, že jsme ho od první třídy naučili, že má na každý předmět jedny desky, kde má všechno k tomu předmětu. Takže vezme desky, dá na lavici a je všechno připravené. Naučil se i to tam po hodině vracet a vyndat jiné desky na jiný předmět. Na penál jsme ze začátku dohlíželi, večer jsem koukla a co bylo potřeba ořezat, doplnit apod., tak jsem ho na to upozornila, nedělala jsem to za něj. Další věc je ten notýsek, ten má i teď a myslím, že nějaký si nechá i jako středoškolák. Občas je jednodušší něco si naškrábnout ručně na papír, než hrabat mobil a ťukat to do něj. Sám ode mne odkoukal systém lístečků, které mám na stole (on si je dává na nástěnku nad stolem) - mám na stole bloček papírků a tužku a večer si tam píšu, co chci druhý den udělat a zařídit a průběžně odškrtávám. Nějak mi to vyhovuje víc, když si to napíšu ručně a pak škrtám, asi že už tím, jak píšu, tak si to pamatuju, nebo nevím...každopádně syn to ode mne přejal nějak sám od sebe, až jsem se musela smát, když jsem u něj v pokoji viděla lísteček s připomínkou typu "v sobotu udělat video a naplánovat trasu na neděli". Vím, že spoustu připomínek si píše i do mobilu, ale něco mu prostě víc vyhovuje mít napsané na očích na tom stole, nebo nástěnce.
Takže jsme mu prostě s tou organizací pomáhali. Ale - cca od té 5.-6.třídy už na něj dohlížíme čím dál míň, do penálu, ani do notýsku už dávno nekoukám, jen občas zkouknu žákovskou. Večer se prostě zeptám, jestli má do školy všechno, případně jestli budou něco psát - nám rodičům písemky nikdo neoznamuje, řeknou to ve škole dětem, ale oznamují hlavně ty větší. Jinak i ve škole je cca od té 5.třídy vedou k tomu, aby si ty věci hlídali sami (a to je logo třída, kde všechny děti mají nějaký problém a nějaká opatření z SPC). Takže za mě určitě mu pomoci najít nějaký systém a sem tam dohlídnout, ale zas mu nemůžeme stát za zády pořád, musí se nějak naučit postupně si to hlídat sám.

Lído nesouhlasím, podle mě je to právě naopak. Kdekdo na ty děti kašle a nechává to na nich, místo toho, aby je tím provedl. Jen malá část má vrozený talent na to, aby si sama objevila nějaký organizační systém. O dětech s poruchou pozornosti ani nemluvě, tam zápasí těžce i dospělí. Synovi od mala záměrně stojím za zadkem, všechno kontroluju, ale zároveň ho učím potřebné strategie a pomáhám mu najít systém, který by mu pomáhal fungovat. Mě to neměl kdo naučit a stálo mě to těžký psychický kolaps.

úkoly pro rodiče nedáváme, děcka do to posbírají třeba v rámci tělocviku venku samy, dílny máme vybavený excelentně, děcka se učí pracovat se dřevem od 6. třídy, vyrábí moc pěkný věci, takže u nás rodiče vidí výsledek, ale nikdo po nich nic nechce

Když ty úkoly přímo pro rodiče jsou - jděte do přírody natrhat rozmanité rostliny a udělat herbář. Který dítě to zvládne ve druhý třídě na sídlišti? To samý šípky, listy, různý větve. Předpokládá se, že se rodina o víkendu sebere a sjede s dítětem do lesa.
Některý učitelky ještě dodávaly, aspoň budete v přírodě a ne v nákupáku

No a pak maminka koupi bavlnky tatínek ořeže prkénko, úkoly pro rodiče jsou klasika.