Vše pro mé dítě aneb jak rozvíjet dětské schopnosti a dovednosti 1 - O rodičích

Článek se snaží upozornit na složitou situaci rodičů, kteří chtějí pro své dítě vytvořit dobré podmínky pro jeho zdravý psychosociální vývoj s perspektivou dobrého uplatnění v budoucnosti. Konfrontace se současným tlakem společnosti na výkon vede ale často rodiče k oslabení rodičovských kompetencí a nejistotě, zda mají dostačující schopnosti pro rozvoj svých dětí.

Narozením dítěte přichází do života dospělých mnoho radostí i starostí. I když většina rodičů na otázku jak by si představovali budoucnost svých dětí, odpoví: "To nechám na něm, nejdůležitější je, aby bylo šťastné a zdravé. Určitě ho budu podporovat v tom, aby mohlo dělat to, co ho baví." Každý rodič má ale jistě představu, že jeho dítě bude úspěšné.

Již v prvních měsících těhotenství se žena dozvídá o výzkumech, jak podpořit vývoj dítěte (např. že se rodí inteligentnější jedinci, pokud je jim pouštěna Mozartova hudba atd.), jaké jsou pro to nutné různé druhy cvičení či relaxace. Hned po narození děťátka se musí rodiče postavit mediální kampani pozvánek inzerovaných v poradnách pro matky a dítě, které nabízí zaručenou cestu, jak zajistit zdravý vývoj jejich dítěte - plavání, zpívání, kurzy pro rodiče, podnětné prostředí atd. Rodiče pak často konfrontují tyto nabídky s vlastní peněženkou a v tuto chvíli vstupují do hry i jejich vlastní ambice. Kdo by nechtěl, aby jeho dítě bylo nejlepší, úspěšné v komunikaci, tvořivosti, psaní, čtení, počítání, sportu, práci na počítači, zpívání, předvádění se a kdo ví v čem ještě.

Významný vliv na to, jak se rodiče staví k tomu, co vše má jejich dítě zvládnout, má především rodinné prostředí obou rodičů a jejich vlastní představy o tom, kde a jak se má jejich dítě realizovat. Zároveň nedílnou součástí pro formování rodičovských představ je sociokulturní prostředí, ve kterém se rodina pohybuje. Ve společnosti, která je zaměřená na výkon, se dá předpokládat vyšší nárok rodičů na podání výkonu u jejich dítěte.

Ve světě se tématem přiměřeného zatěžování dětí zabývají pedagogové, sociologové a psychologové již od osmdesátých let minulého století. Na přelomu milénia se objevuje významný posun v požadavcích rodičů na to, co má jejich dítě zvládnout (např.: v rámci longitudinálního výzkumu Rodina-škola-povolání (FASE B) vedeného Markusem Neuenschwanderem, který od roku 2001 zkoumá vývoj dětí od základní školy až do dospě- losti). Už v roce 2001 si Alvin Rosenfeld klade otázku "Čí je to vlastně život?" a upozorňuje na cenu, kterou je někdy nutné zaplatit při nepřiměřených nárocích na dítě a paradoxně v takových případech i na rodiče (Alvin Rosenfeld, M.D. and Nicole Wise, with a foreword by Dr. Robert Coles. The over-scheduled child, Avoiding the Hyper-Parenting trap).

I v České republice jsou realizovány zajímavé a inspirativní výzkumy. V rámci projektu "Klíče pro život" (Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy společně s Národním institutem dětí a mládeže realizovalo od dubna 2009 do února 2013 národní projekt s názvem: Klíče pro život - Rozvoj klíčových kompetencí v zájmovém a neformálním vzdělávání - http://www.msmt. cz/mladez/narodni-projekt-klice-pro-zivot-3). Miroslav Bocan zde ve výzkumu "Hodnotových orientací dětí od 6 do 15 let", uvádí, že "víc než 15 % dětí navštěvuje minimálně čtyři kroužky týdně - a dokonce se objevily i děti, které jich navštěvují osm".

V rozhovorech s rodiči se objevuje téma funkčnosti dosahovaných výkonů (jak ve škole, tak v mimoškolních aktivitách) v dlouhodobé perspektivě. Z praxe lze vidět, že rodiče jsou, teprve při významné patologii, ochotni hovořit o přetížení dítěte. Rodiče, kteří jsou vystaveni mediálním tlakům a zároveň z různého důvodu nechtějí nebo nemohou naplnit deklarované "vědecké pravdy", se mohou cítit velice nejistě a hledají pomoc znovu u odborníků - psychologů, pedagogů. Wolfgang Bergmann (Lasst eure Kinder in Ruhe!: Gegen den Förderwahn in der Erziehung.) popisuje motivaci rodičů k zatěžování svých dětí tak, že: "Stimulace rozvoje dětí má společného jmenovatele - základem je strach rodičů, že jejich dítě bude zaostávat. Rodiče mívají pocit, že život dítěte se bude podobat běžeckému závodu, jednomu velkému běhu životem. Vidí v něm určitý druh soutěže, v níž se soupeří o několik úspěch přinášejících míst. Proto by dítě mělo mít náskok." Jistota v rodičovských kompetencích je tedy významným faktorem při zdravém rozhodování rodičů v přiměřeném zatěžování dítěte.

V rámci vývoje dítěte lze vnímat nutnost respektovat zvláštnosti ontogenetické fáze, v níž se nachází. Slavný psycholog Erikson popisuje vývoj jedince jako proces, který lze rozložit do několika specifických fází, kdy každá z nich má své osobité aspekty. Pokud nedojde ke zdravému prožití určité fáze (vyřešení daného konfliktu), nelze předpokládat, že by bylo možné zdravě naplnit následující vývojové období.

Jak lze tedy zodpovědět tolikrát diskutovanou otázku: Kdy je nejlepší začít dítěti poskytovat cílené a zaměřené podněty?

Prof. Dr. Sabina Pauenová (Voigt, B., Brandl, A., Pietz, J., Pauen, S., Kliegel, M., & Reuner, G. Negative reactivity in toddlers born prematurely: Indirect and moderated pathways considering self-regulation, neonatal distress and parenting stress.) na to však odpovídá jednoznačně: "Každý den, od okamžiku, kdy otevřeme oči, trénuje mozek sám sebe, dokonce i ve chvíli, kdy máme oči zavřené. Normální prostředí, v němž žijí otevření rodiče, kteří mají čas na své dítě a kteří mají byť jen trochu málo povědomí o vývoji, dává mozku to, co potřebuje." Již v prenatálním období se dítě přizpůsobí podnětům přirozeně poskytovaným jak matkou, tak i prostředím. Po narození dítě postupně rozvíjí, byť ne vědomě, své základní mechanismy nutné pro přežití. Postupně se rozvíjí motorika jak hrubá (přetáčení, lezení, chůze), tak jemná (uchopování předmětů), rozlišování detailů, reakce na zvuky a řeč, mluvení atd. Jistě je nepopiratelné, že dítě v přirozeně podnětném prostředí se vyvíjí zdravě a v souladu s požadavky na něj kladenými. Tuto míru, však často ovlivňují právě rodiče.

Sabina Pauenová upozorňuje na nároky kladené na rodiče a obtíže související s rozhodováním, co je pro dítě dobré: "Mám dojem, že mnozí rodiče ještě nenalezli rovnováhu mezi respektováním dítěte a vlastním očekáváním. Je třeba, aby pochopili, že malé děti se sice již velmi brzy učí a že právě toto je důležitým faktorem jak pro jejich obecný vývoj, tak pro vývoj mozku, na druhé straně by však měli uznat, že děti zůstanou stále jen dětmi a neměli by k nim přistupovat s příliš přemrštěným očekáváním."

Je tedy na rodičích, zda jsou ochotni akceptovat, že jejich děťátko stále ještě nosí plenky, i když stejně staré děti ne.