tisk-hlavicka

Uvolněme se prosím

22.10.2014 Koucká Pavla 7 názorů

Úporná snaha o dokonalost, maximální bezpečí a optimální rozvoj potomkových schopností vede k vyčerpaným rodičům a přetíženým dětem.

V reakci na takové děti a rodiče, jichž vídám spoustu, rozvíjím koncept Uvolněného rodičovství. Spoustu věcí jde dělat jinak, méně vyčerpávajícím a více uspokojujícím způsobem.

Nejsem první ani poslední, kdo reaguje na přetížené děti a rodiče. V angličtině se již několik let používají termíny overparenting či hyper-parenting (snad nejvýstižněji přeloženo jako úporné rodičovství) a helicopter parent (rodič - helikoptéra, tedy rodič, který nad dítětem stále krouží, aby pečoval a hlídal).

A vznikají i alternativní hnutí. Například pomalé rodičovství (slow parenting) a líné rodičovství (idle parenting). To je již trochu známé i u nás, zejména díky překladu knihy Toma Hodgkinsona Líný rodič. Sama raději hovořím o rodičovském uvolnění, protože slova jako pohoda a uvolněnost podle mě lépe vyjadřují, oč jde.

Nehlásám "návrat na stromy". Výchova dětí je vždy závislá na době, kultuře, na konkrétních podmínkách a možnostech. V mnoha ohledech však máme na výběr, zda budeme ve výchově uvolnění, či svázaní (dobou, společenským očekáváním, komerčními tlaky, vlastním strachem, představami, ambicemi...).

Domnívám se, že neexistuje žádný obecně "správný" styl výchovy a péče, ani žádná obecně nejlepší míra uvolněnosti. Vždy se jedná o konkrétního rodiče a konkrétní dítě v konkrétních podmínkách. Ráda rodičům pomáhám hledat optimální styl výchovy a péče pro ně a jejich děti.

Dovolím si však dát několik obecných tipů ke zvážení všem rodičům, kteří mají zájem se v tomto směru zamýšlet.

Méně je často více

Chceme, aby se naše děti všestranně rozvíjely, a je pravdou, že tělesné, výtvarné i jazykové dovednosti škola trochu zanedbává. A tak děti s těmi nejlepšími úmysly přihlašujeme na řadu kroužků. Jenže ono má všechno svá pro a proti. Děti si potřebují také odpočinout a rozvíjet se neorganizovaným způsobem. Potřebují si hrát i lelkovat, být "venku", s kamarády. Často si lépe vyhrají, když nejsou přehlceny hračkami. Lépe se soustředí, když na ně nepůsobí příliš mnoho podnětů. Lépe nacházejí vlastní motivaci, když toho po nich nechceme moc.

Nechtějme být dokonalí

Skutečně dokonalí rodiče z principu neexistují, a ti, kteří se o to urputně snaží, buď vyhoří, nebo se stávají nesnesitelnými.

Už sama snaha být perfektní je náročná, a řada rodičů si to podvědomě zjednoduší tím, že se upne se na jednu oblast péče či výchovy a její význam nezdravě zveličí na úkor jiných. Znám třeba maminky, které vaří dvě zdravá jídla denně plus jeden moučník. Sháněním kvalitních surovin a jejich zpracováváním tráví několik hodin denně. Hodin, jež pochopitelně chybí jinde. Další rodiče odvozují svou dokonalost například od toho, že "nenechají dítě nikdy plakat", "nikdy nekřičí" nebo "mají montessori dítě".

Dalším rizikem je, že rodiče usilujícího o dokonalost semele únava. Náchylnější jsou dle mých zkušeností ženy. Máma, která roky pečovala o celou rodinu, ráno vstávala první, aby připravila snídani, a uléhala poslední po večerním úklidu. Která vedle zaměstnání pečovala, vařila, prala, vodila děti na kroužky a z kroužků, kontrolovala úkoly, fungovala jako hromosvod špatných nálad, univerzální pomocník a nedoceněný rádce. Roky to všechno zvládala a nároky se stupňovaly. Až vyhořela. Radost se vytratila a vše ji najednou vyčerpává a obtěžuje, cesta z toho není snadná.

Důvěřujme

Děti se nevědomky snaží vyplňovat naše očekávání. Důvěřujme jim, že jsou schopné, rozumné a prosociální.

Pokud věříme například tomu, že naše dítě dokáže odhadovat vlastní schopnosti, dáváme mu více volnosti, a ono se odmala v jejich odhadu cvičí. Bojíme-li se naopak, že dítě to bez nás nezvládne, že například z prolézačky bez naší asistence spadne, raději je přidržujeme. A když pak jednou naše pomoc chybí, pravděpodobnost pádu je skutečně vysoká. Dítě není cvičené v odhadu svých schopností, spoléhá se na rodiče a nikoli na sebe. A možná je vyleká i náš výkřik: "Pozor! Drž se pevně!", případně je znejistíme úzkostným pohledem. Dítě padá a dává nám tak důkaz vlastní neschopnosti...

A podobné je to i s dalšími schopnostmi. Dítě rozvíjí v těch ohledech, v nichž mu důvěřujeme.

Nechtějme vždy vše a za každou cenu po dobrém

Máme-li s dítětem konflikt, neznamená to, že jsme špatnými rodiči.

Špatně neseme, když se nám nedaří s dětmi vycházet ve všem po dobrém. Jenže ono po dobrém prostě všechno nejde. V jedné domácnosti, mezi blízkými lidmi, nutně vznikají třecí plochy a negativní emoce. Jedinou dlouhodobě udržitelnou cestou je stavět se k problémům čelem: přiznávat je a řešit, a své negativní emoce přitom dávat pokud možno kultivovaně najevo. Tím tomu učíme i své děti.

Znám mnoho rodin, kde se celková atmosféra zlepšila poté, co rodiče přijali skutečnost, že po dobrém všechno nejde. Že se mohou zlobit na své děti, a ony se mohou zlobit zase na ně.

Spojujme příjemné s užitečným

Děti mají řadu schopností a dovedností, jež mohou rozvíjet a být přitom užitečné. Ideální jsou například domácí práce. Máme zde šanci ukázat dětem, že vaření je príma zábava a i uklízení je fajn. A jen tak mimochodem taky to, že je příjemné být spolu, na něčem spolupracovat, společně se těšit na výsledek a užít si ho. V řadě domácností rodiče po dětech žádné práce nechtějí, a často to pak vypadá tak, že táta pracuje, máma kmitá v kuchyni, a děti se nudí, což je dvojnásobná škoda.

Mysleme i na sebe

Rodina není "hra s nulovým součtem", kdy to, co jeden získává, druhý ztrácí. Rodiny, kde máma dělá služku, kde vše rozhoduje jen jeden, kde se rodiče "obětují" dětem, nejsou šťastné. Děti si to neužívají. Naopak šťastné bývají děti pohodových, odpočatých rodičů. Rodičů, kteří kvůli dětem nezměnili kompletně svůj život, ale přijali je do něj. A v tom je právě vtip uvolněného rodičovství - že směřuje ke spokojenosti všech.

Tipů pro uvolněnější rodičovství bychom našli mnohem víc. Nejlépe si je ovšem hledají v každé rodině sami. Možná Vás zrovna teď něco napadlo? Nebo zkusíte v tomto ohledu více naslouchat dětem?

Autorka je psycholožka, provozuje stránky www.skupinyprorodice.cz.

Názory k článku (7 názorů)
Ano. Roya 22.10.2014 12:20
Souhlas s jednou výjimkou Katka a 2 výrostci 22.10.2014 16:22
*Re: Souhlas s jednou výjimkou katka+synek2007 22.10.2014 21:46
*Re: Souhlas s jednou výjimkou gábina,2 děti 29.10.2014 6:47
článek mi mluví z duše Helena, tři děti 22.10.2014 16:48
*Re: článek mi mluví z duše Filip Tesař 23.10.2014 10:13
Nikdo není dokonalý tamara 28.10.2014 18:42




Článek se vztahuje k období asi

Vyhledávání článků podle věku

Seriály

Vývojové tabulky

Těhotenství

Dítě


Zajimavé odkazy:
Předporodní kurzy   |   Najděte rýmy na slovo a napište báseň.