"Hledá se táta" očima maminky

Dobrý den všem. Je to pár dní dozadu, kdy jsem začala mít pocit, že i já bych se měla k určitým věcem, které se nyní kolem mě dějí, vyjádřit. Zúčastnila jsem se natáčení pořadu "Hledá se táta", což mnozí z vás na obrazovce jistě zaznamenali.

Slýchám nebo čtu v posledních dnech dost kritiky na mé chování i výchovu mého syna a to vše vychází z toho, co mohou vidět v současné době diváci na televizní obrazovce. Nemůžu se ale na diváky zlobit, i když přiznávám, že mi z toho není vždy hej. Podle toho co vidíte se ale nikomu ani moc nedivím. Jediné, na co se mohu zlobit, jsou tvůrci pořadu. Chtěli natočit romantický pořad a s tím jsme do toho také všechny tři šly. Dneska se ale ani jedna nestačíme divit, co jim z toho vyšlo:(.

Jak to bylo?

Jdete do takové seznamky s pocitem, že může ale i nemusí být úspěšná, ale že je to jedna z možností, jak poznat někoho zajímavého, která se asi v životě už opakovat nebude. Už vám ale nedojde, že to není stejné jako třeba rande naslepo, protože z natáčení nemůžete utéct! Nota bene, když vám předhodí 14 chlapíků a ber nebo ne, ti tam prostě přijedou (udělalo se mi tenkrát poprvé nevolno a říkala jsem si, že jsem to asi přehnala, ale dala jsem se na vojnu a tak to musím bojovat a dotáhnout to do konce, navíc mám podepsanou smlouvu, takže utéct stejně nemůžu). Rozhodnete se, že to budete brát jak to přijde a s rezervou a myslíte si, že to bude příjemné, protože jste v tomto směru nováček a navíc vám všichni mažou med kolem pusy, jaká že to bude romantická akce. S přibývajícími natáčecími dny ale ztrácíte iluze. Je to všechno jen obchod:(.

A vy? Žijete 6 týdnů s kamerou za zády, se štábem se "skamarádíte" a časem ho začnete brát jako součást svého života. Smějete se s nimi, pláčete, řešíte problémy, rozebíráte minulé i současné vztahy a situace, které nastaly nebo nastanou. Kameraman zabírá vše, co se děje, ať už je to pozitivní nebo negativní, což je pochopitelné, protože je to jeho práce. Natočí spoustu materiálu, třeba i 8 hodin denně. Do toho všeho chodíte do práce, staráte se o domácnost a děcko, řešíte finanční problémy, protože si při natáčení spoustu věcí hradíte sama a nejste na tom tak, aby jste to zvládla bez problémů. Neustále sháníte nějaké hlídání, které zase pak kvůli produkci odvoláváte a do třetice všeho dobrého zase sháníte, protože se vše mění v poslední chvíli.Velmi brzo pak začnete ztrácet síly. Neznám žádnou ženskou, ať už je sama nebo má partnera, která by v takovém presu neztratila nervy. A já upřímně říkám, že mám spoustu chyb, jako každý, ale nervy neztrácím moc často, a to nemám život zrovna růžový a syna andílka, jen nejsem zvyklá stěžovat si. Jiříka miluju a snažím se dělat všechno, aby prožil krásné dětství (možná i proto jsem na obrazovce). Jsem na něj přísná, protože je to ďáblík a v opačném případě by mi za chvíli přerostl přes hlavu, ale snažím se to kompenzovat vyjadřováním citů, které k němu cítím. A pokud se ho zeptám: "Proč mě pořád tak zlobíš a neposloucháš?", tak není větší ocenění pro maminku, nežli jeho odpověď: "Protože tě mám rád!", objetí a úsměv.

A dál? Pak to přijde! Sledujete obrazovku s otevřenou pusou a nestačíte se divit, co ve střižně dokážou. Z úst se vám linou poloviční věty! Pomalu ale jistě vám dochází, jak je obrazovka mocná, že dokáže v 10ti minutách, pěkně za sebou naservírovat situace, které byly v reálu otázkou třeba 3-4 dnů a divák se pak může oprávněně domnívat, že se ta situace opakuje pořád. Nebo uděláte z legrace něco, o co vás žádá scénář, čemu se celý štáb zasměje, berete to jako fór, ale ve střižně z toho udělají naprosto vážnou věc a zařadí ji do vysílání. Jsem zděšená, naštvaná a zároveň smutná, ale dělat nemůžu nic, snad jen se vypovídat a "vypsat". Bohužel jsem s kamerou neměla nikdy před tím nic společného a tak vím až dnes, že těchto chvil tvůrci pořadu rádi zneužijí pro tzv.sledovanost, což by se ale podle mě v romantickém pořadu stát nemělo. V mém případě bojuji i s myšlenkou, že se mi snad tím, co vidím, chtěli ve střižně pomstít. Nejsem si ale vědoma, že bych někomu ublížila.

Tak to bylo jen velmi krátce o tom, jak jsem prožívala čas natáčení a co prožívám nyní. Jiříkovi se naštěstí moje nálady vyhýbají, je spokojený a když se ho zeptáte na natáčení, tak zjistíte, že to bral jako hru a docela si to užíval. Do dneška tvrdí, že bude zvukařem :).

Mám obrovskou potřebu vykřičet do světa všem, i mým blízkým, že realita je jiná, a že virtuální svět TV by se měl brát s rezervou!.

Mějte všichni prima den :).