Jak se u nás stal zázrak

Divím se, kde tu energii berou, protože já už se dobré tři měsíce ploužím po domě, snad i ve stoje bych usnula, kdyby mě ty opičky nechaly. Před třemi měsíci totiž naše nejmenší, Alžbětka, usoudila, že mi z nocí udělá peklo. Vzbouzela se každou hodinu. Napřed jsem se jí pokoušela ošálit dudlíkem, ten zabral tak na deset minut. Tak jsem si ji vzala do postele a nakojila. Vědomá si všech chytrých rad, jsem ji dávala po krknutí do postýlky, zachumlala se do své postele. A než jsem začala upadat do sladkého spánku, co myslíte že se stalo? Ano, zvíře se vzbudilo. Párkrát jsem všechno opakovala, ale kdo zná, ví co následovalo. Dala jsem ji do své postele a celou noc se neodtrhla od prsa. A když jsem se přece chtěla obrátit na druhou stranu, či ji prso vypadlo z pusinky, strhl se řev hodný tygra. Ihned jsem ji pusinku ucpávala. A jak jsem vypadala ráno ani nemusím popisovat. Když zazvonil budík v půl sedmý, abych vypravila nejstarší Aničku do školy, párkrát jsem ho prostě zaklapla a ………zaspaly jsme. (Takže jsme dostaly několik poznámek do žákovské).

Nedávno se mi dostala úplně náhodou do ruky knížka "Když dítě nechce spát" (Prekopová). V zoufalství jsem ji přečetla, zařídila se podle rad a …..ono to pomohlo. Začala jsem zavazovat malou do šátku jako do povijanu (rozložím velký šátek, dám malou na půlku šátku tak, aby ji vyčuhovala hlavička, horní cíp šátku pevně vsunu přes její ramínko do podpaždí. Druhou stranu stejně. Dolní část šátku vyhrnu nahoru až k bříšku, podsunu pod zádíčka a na bříšku svážu). Alžbětka vypadá jako housenka, ale je náramně spokojená. Je vidět, že na těch několik staletích starých radách něco je. Ještě radí houpací síť, ale zatím máme úspěch s povijanem.

Naším domem se večer táhne blahodárné ticho. Noci jsou úžasně poklidné, já se můžu mrskat v posteli jak chci a hlavně, pěkně se dorůžovoučka vyspinkám.