Jak jsme se našly

Je zbytečné omílat, jak jsou maminky důležité. Když jsme mrňaví a bezmocní, stará se máma o všechno, co k životu potřebujeme. A je tu pro nás navždy. Jen my se měníme. Někdy je cesta k pochopení toho, co pro nás znamená, krapet trnitější. Obzvláště puberta klade mohutné nástrahy. Oběma stranám. Divím se, že jsem se dožila tak vysokého věku. Při tom, co jsem vyváděla, měla maminka svaté právo mě asi tak dvěstětisíckrát zabít.

Přes náš mohutný odpor se mámy snaží, abychom dělali věci rozumné a měli se v životě dobře. Většinou nám to nedojde hned. Ale zase lépe prozřít pozdě než nikdy.

Dlouhou dobu jsem netušila, jaký člověk mě přivedl na svět. Měla jsem dojem, že máma je nemoderní introvert a nedává mi možnost výběru, jak se hodlám k okolnímu světu stavit já. Pak jsem odešla a tři roky se neobjevila doma. Nebylo snadné vrátit se. Ale udělala jsem to a celá rodina to zvládla na jedničku. Mamince dodatečně přiděluji hvězdičku, je to dáma se vším všudy.

Mít děti je čirý masochismus. Ti spratci vám zkazí většinu života. Stojí peníze. Spoustu peněz. A to nemluvím o nervech. Není snadné být dítě a ještě nesnadnější je být rodič. Tak si myslím, že bude nejlepší si to navzájem co nejmíň znepříjemňovat.