Lahvička, nepřítel kojení - POVĚRA! ...nebo snad ne?

Oproti tomu z internetu a časopisů ke mne některé maminky i někteří odborníci promlouvali: "Nesmysl, to je pouhopouhá pověra, nesmíte Laktační ligu brát zas až tak vážně, oni jdou na maximum bez ohledu na normální život."

Vlastně jsem tohle za problém nikdy nepovažovala - kojím, tak k čemu nějaká lahvička, že. Když se mi kdysi narodila Verunka, zkoušela jsem mlíko zpočátku odstříkávat do zásoby, kdyby náhodou bylo potřeba, ale stejně se mi nedařilo. Za hodinu jsem s vypětím všech svých sil sesbírala slabou dvacítku, pak se mi na prso vrhla Verča, udělala cuc, cuc, cůůůc... a už jsem cítila, jak mlíčko krásně proudí. Kde se ve mně vzalo, když ještě před chvilkou jsem měla pocit vyschlé studny, to jsem nikdy nepochopila. Tím bylo dané, že pokud nechci dávat umělou výživu, prostě musím být stále Verče a později i Ladě k dispozici, neb nikdo jiný je za mne nenakrmí. Problém, zda při kojení dokrmovat z lahvičky, lžičky, stříkačky či hrníčku, mě tedy nijak neoslovil.

Prostě jsem kojila a nebylo co řešit. Když jsem začala Verču po půl roce přikrmovat, dostala normálně talířek, lžičku a hrníček a neviděla jsem důvod, proč by tomu u Lady mělo být jinak. Jó, jó... Člověk míní, příroda mění... Letošní extrémně horké letní dny Ladě moc chuti k jídlu nepřidaly, takže si z prsou jenom tak po troškách ucucávala spíš "žížnivé" přední mlíčko, mléčné žlázy zaznamenaly pokles poptávky a snížily výrobu, jenže ouha - vedra přešla, chuť k jídlu se navrátila... a najednou nebylo co jíst, tedy pít.

Teorii ovládám perfektně: je potřeba pít čajíčky na podporu laktace, ale hlavně Ladu přikládat, přikládat a zase přikládat. Často a k oběma prsům, však ono se mlíčko zase udělá, stačí mu jen dopřát trochu času... Jenže právě to Lada nebyla ochotná udělat. Ona chtěla mléko teď a hned a okamžitě. Hlad má přece TEĎ, tak proč by si momentálně měla jenom tak trochu podráždit chuťové buňky troškou mlíčka a pořádně se nadlábnout až za další hodinu, a to se říká kdo ví jestli...

Zbývaly nám poslední dva týdny do ukončeného půl roku, tedy oné hranice, od které se doporučuje podávat zelenino-ovocné příkrmy... a to rozhodlo. S pocitem, že už stejně o nic nejde, jsem vytáhla peněženku a koupila BEBU. Chvíli jsem i zapřemýšlela, jestli bych neměla mléko nalít do mističky a krmit Ladu lžičkou... jenže jak bych pak poznala, jestli má opravdu tak velký hlad, kdybych nedokázala určit, kolik toho opravdu snědla a kolik jsme jenom vybryndaly kolem? Konečně, internet je plný mamin, které dítku bez újmy na kojení vrazily flašku už v šestinedělí (ne-li hned v porodnici), tak proč bych se měla obávat nějaké tragédie? Kojení nám jde hezky, tak co, přeci Lada po půl roce nezapomene, co už uměla... A když navíc ani nemusím vyhazovat peníze za láhev, protože mám doma dvě, které mi kdysi před lety vnutily prodavačky v baby-obchodě jakožto naprosto nepostradatelné pomůcky...

A tak jsem po večerním kojení vyměnila prso za láhev, Lada vyzunkla ještě navíc stovku BEBY... a poprvé v uplynulém týdnu se spokojeně zavrtala do postele a v klidu usnula :o) A protože opravdu o nic nejde, když stejně za dva týdny BEBU vyměním za mrkev a polívčičku, tak jsem druhý večer opět vytáhla flašku... a do týdne už místo večerních dokrmů měla svojí ranní a večerní plnou dávku... a v půl roce už přes den odmítala kojení úplně :o(

Když měla hlad a já jí nabídla prso, podívala se na mne ukřivděně. Co jako TOHLETO má proboha zase znamenat? Ona má přece hlad, tak proč jí nedám láhev? A mléka je čím dál tím míň, už ani nestačí jedno noční kojení, Lada, která v noci odmalička spávala hezky, se najednou dokáže vzbudit třeba pětkrát mezi půlnocí a sedmou, a pokaždé jenom zoufale cucá z prsu až do utahání a usnutí... A to přes den aspoň odstříkávám, i když se stejně mizerným výsledkem, jako u Verunky, aby si tělo aspoň myslelo, že je mlíčko ještě potřeba, když už ho Lada odmítá.

Já totiž stále doufám, že až se Lada pořádně rozjí (zatím jsme lžičkou dávaly mrkev, banán a kaši - a vše baštila bez problémů a s chutí) a odbouráme BEBU, tak by se třeba mohla zase vrátit k mateřskému, tedy mému, mléku. Pokud tou dobou ještě vůbec nějaké mít budu :o( Nechci to lámat přes koleno, na druhou stranu bych ráda aspoň částečným kojením posilovala obranyschopnost organizmu ještě přes zimu, kdy všude řádí chřipky... Každou volnou chvilku odstříkávám (teď, když je deštivě počasí, tak to i jde - jsme víc doma, než venku), na mlíku se to už projevilo, ale co naplat, když zájem o něj není... A pořád jenom dokolečka odstříkávat, tak to bych opravdu časově nezvládala.

Jedno teď už vím určitě: některé děti zvládnou láhev i prso najednou, u jiných zase okamžitě převáží lenost, dají přednost jednoduššímu pití z lahve a jejich odstavení může být otázkou několika dní. Tyto dvě skupiny se napohled od sebe nerozeznají a pokud některé na kojení zas tak extra nezáleží, s klidem to může risknout, flašku nabídnout a sama se přesvědčit, do které skupiny její mimčo patří.

A ještě něco vám povím: mít u plného prsu přiložené dítě, které místo jídla jenom zoufale řve hlady, není vůbec příjemný pocit...