Porod doma v Anglii

V Anglii to prý není žádný problém.

Edit, nemáš strach po císařském řezu rodit doma?

Vůbec ne, protože co jsem si zjistila, tak mnohem větší šanci porodit přirozeně mám opravdu doma. Jako největší riziko ti vždy doktoři řeknou prasknutí dělohy. Ovšem když se dělaly výzkumy, tak se zjistilo, že děloha většinou praskla těm ženám, kterým se porod vyvolával a také byly monitorovány, nebo měly epidurál, tudíž jejich pohyblivost byla omezená, a tím se porod zpomalil a nátlak kontrakcí na dělohu prodloužil... Je to kaskáda zásahů a těm se v nemocnici málokdy vyhneš. Také jsi pod šíleným nátlakem, protože si za tebe nikdo nechce brát zodpovědnost, tudíž ti raději šoupnou epidurál, ať jsi připravená na další císařský řez, který vůbec nemusí být potřeba, ale oni si třeba řeknou, že už máš bolesti příliš dlouho, tak šmikneme...

Koukám, že komplikací se opravdu nebojíš... Co když nastane nějaký akutní stav, třeba masivní krvácení a než se dostaneš do nemocnice, aby ti mohli dát transfuzi, tak vykrvácíš?

Já si doma počkám na kontrakce, snad bolesti přežiju s pomocí vany a vody, a pokud komplikace nastanou, tak to do nemocnice trvá 10 minut, což ti většinou všichni řeknou, že to stačí. A vykrvácení? No, ptala jsem se na to porodní asistentky a ona říkala, že se ještě nesetkala s nikým, kdo by jí vykrvácel. Většinou se problémy dají předvídat natolik, že pokud mají strach, že se něco děje, tak se zavolá sanitka a v nemocnici už jsou na tebe připravení.

Aha, takže ty jsi se ptala přímo asistentky, jak řeší komplikace. Můžeš nám některé z nich přiblížit? Třeba často zmiňovaný prolaps pupečníku nebo abrupci placenty? Podle spousty českých doktorů by v těchto případech převoz do nemocnice nic nezachránil.

Prolaps pupečníku - maminku honem otočit na všechny čtyři, zadeček do vzduchu a vsunout ruku do pochvy a snažit se posunout hlavičku trochu zpátky, aby netlačila při kontrakcích na pupečník (někdy se dává nějaký lék, který kontrakce pozastaví) a šupem do porodnice. Asistentka říkala, že prolaps je velmi vzácný a za její desetiletou kariéru se jí stal jen 2x a vždy na to přišli hned a včas jednali, takže se vlastně nic nestalo.

Abrupce placenty - tak teď nevím, jestli myslíš ještě před porodem nebo po. Před porodem se projeví silným krvácením, čili rodička je okamžitě převážena do nemocnice. Po porodu se netahá za pupečníkovou šňůru, tedy málokdy k abrupci dojde a pokud ano, tak nám asistentka ukazovala,kde na bříško a dělohu zatlačit, aby se krvácení zpomalilo a samozřejmě následuje převoz do porodnice. Ale jak už jsem psala - moje asistentka se ještě nesetkala s nikým, kdo by jí vykrvácel.

Taky nám asistentka krásně popisovala, jak se dá zvládnut dystokie ramen jenom tím, že se maminka jinak natočí. Většinou se rodí v poloze na zádech, nebo trochu podepřená polštáři a nohy si drží rodička až u hlavy a tím se dá většinou miminku mnohem větší úhel na to, aby prošlo, pokud ne a mimi musí ven, tak se dá trochu pomoci přes bříško těsně nad stydkou kostí mírným potlačením, ale to prý musela udělat jen jednou a naštěstí to dopadlo dobře.

Nebo když leží mimi v bříšku napříč - to se dělá jemná stimulace, s jejíž pomocí by mělo během kontrakcí samo otočit. Když se neotočí, je nutný převoz do nemocnice a císařský řez.

Komplikací může nastat spousta a kdybychom je tu chtěly všechny popisovat, tak by nám ani nezbylo místo na další zajímavosti...

Ještě bych něco chtěla říct k tomu převozu do nemocnice, co už by nic nezachránil. Jsou komplikace, kdy je malá pravděpodobnost, že by něco zachránili, i když jsi v nemocnici. Navíc bych ráda věděla, v kolika případech za komplikace mohou právě lékaři díky pitomým zásahům. Ke kolika komplikacím vůbec nemuselo dojít a nikdo nemusel nic zachraňovat... Četla jsem, že z několika dětí narozených doma nebo v porodnici jedno zemře, ať už bylo vybavení jakékoliv, protože by ho nikdo nezachránil. Takové případy se někdy přičítají porodům doma - nespravedlivě. Holt všechny komplikace dopředu předvídat nemůžeš, ale porodní asistentka říkala, že jí ještě neumřela ani jedna žena nebo dítě, a to díky tomu, že rodily přirozeně a při včasném odhadu komplikací byly převezeny do nemocnice. Doma rodila i dvojčátka a jejich mamince bylo 48 let!!! :o)

Jéje... A kdo vůbec doma může rodit a kdo ne?

Většinou musíš být alespoň v 38. týdnu a neměla bys přenášet dýl než 14 dní, i když můžeš si vydobýt, pokud se miminku daří dobře, že chceš přenášet déle, protože samozřejmě někdy ti datum porodu vypočítají špatně. Neměla bys mít příznaky preeklampsie, placentu akreta nebo previa, nebo jiné předem zjistitelné problémy, jako třeba řidší krev a tím pádem větší sklon ke krvácení po porodu. Ale toto jsou samozřejmě věci, při kterých bych si ani já doma rodit netroufla. Zdravý rozum má snad každá žena, a pokud je něco viditelně v nepořádku, tak si nebudu stát za svým na úkor zdraví svého miminka. Vzdálenost od porodnice nerozhoduje vůbec, většinou i když žiješ na vesnici, tak do nejbližší nemocnice není daleko, nebo pro tebe přiletí vrtulník.

A co po porodu? Kdo tebe a miminko chodí kontrolovat? V anketě mi jeden lékař napsal, že v ČR na péči o novorozence nejenomže nepostačuje porodní asistentka, ale ani běžný ambulantní pediatr, je potřeba kvalifikovaný neonatolog...

Po dobu deseti dnů po porodu (i v porodním domě nebo v nemocnici) dochází domů porodní asistentka, která kontroluje rodičku i miminko. Potom tě předá do péče zdravotní asistentky, která chodí jednou týdně po dobu dvou měsíců zkontrolovat, jestli je vše psychicky i fyzicky v pořádku. U nás měla malá podezření na novorozeneckou žloutenku, tak to včas podchytila a doporučila nás do nemocnice na testy.

Jaké jsou vůbec v Anglii možnosti porodu?

Buď rodíš v nemocnici, a pak klidně můžeš po šesti hodinách jít domů. I když se doporučuje pobýt dva dny, aby ti pomohli s kojením. Ale jestli chceš, nemusíš zůstávat ani těch šest hodin, to ale potom musíš podepsat papíry, že odcházíš na vlastní zodpovědnost.

Můžeš rodit doma, je to naprosto legální, a pokud ti nějaká asistentka porod doma odmítne, můžeš si na ni stěžovat a žalovat ji. Jinak takový porod vždy probíhá za účasti dvou asistentek a je plně hrazen pojišťovnou, zrovna tak jako porod v porodním domě nebo v nemocnici.

Pak tu existují porodní domy, ale už ne tak hojně jako kdysi, protože se to v porodnicích celkem dost zlepšilo a většinou se o tebe u porodu stará ta samá asistentka, která se o tebe starala po dobu těhotenství, takže ví, jaké máš přání rodit a respektuje je. Ale bohužel nemocnice mají určitá nařízení, podle kterých se státní asistentky musí řídit, což je třeba délka první doby porodní apod., takže ať už se ta asistentka snaží vyhovět jak chce, někdy má svázané ruce. A také je státních asistentek díky mizerným platům nedostatek. Což přispívá ke „zrychlování“ porodu :o(

V tom případě je nejlepší mít porodní asistentku soukromou, která se o tebe stará během těhotenství a rodí s tebou doma nebo v porodnici ještě se svou asistentkou...

Jak se o tebe asistentka v těhotenství stará? Myslíš předporodní kurzy či těhotenská cvičení?

Ne, normální péči. Když jsem zjistila, že jsem těhotná, tak jsem se objednala k doktorce, ale ona mi jen prohmatala bříško a prý jestli jsem si udělala čtyři těhotenské testy (což já jak blázen ano), tak mi ani krevní rozbor dělat nebude, že je jasné, že těhotná jsem. A objednala mě k porodní asistentce, protože ony jsou tady vyučeny rodit všechny děti a jen ke komplikacím se zve doktor. Na té návštěvě jsem byla zvážená, byl mi změřen krevní tlak a vyplnila jsem dotazník, jako jestli kouřím, jaké máme v rodině nemoci a jestli jsem na něco alergická, a vzali mi na testy pár vzorků krve a moč. Asistentka mě objednala na 12. týden na ultrazvuk, a potom jsem ji viděla až v 16. týdnu. To už mě vůbec nevážila, prý jestli nechce, že se to dělat nemusí, protože pokud nepřibírám rapidně, tak se není co bát. Tak jsem to odmítla, věděla jsem stejně z domu, kolik vážím. A taky jak velkou vinu na neúprosně stoupající váze má mé přejídání... :o) Poslechla si tlukot srdíčka, které jsme já i manžel slyšeli (chodil na každé vyšetření se mnou). Vnitřní vyšetření čípku se neprovádí vůbec, pokud není nutné např. kvůli nějakému krvácení apod. Pak jsem měla další ultrazvuk v 20. týdnu, a pak kontroly u asistentky měsíčně až do 28. týdne, potom co 14 dní a od 36. týdne až do porodu jednou týdně. Při prvním ultrazvuku mi měřili, jestli mimi nemá podezření na Downům syndrom, ke konci jsem zapisovala do takového grafu, kolikrát za den mimi koplo. Taky jsem si sepsala porodní plán. Jinak žádná další speciální vyšetření se nedělají. Také je možné si vybrat, jestli se o tebe bude celé těhotenství starat jen porodní bába nebo doktor ob vyšetření (což jsem měla já) a nebo jestli budeš chodit pouze do nemocnice, kde se o tebe bude starat tým asistentek s tím, že pravděpodobně uvidíš pokaždé někoho jiného.

I když jsi nakonec Apolenku rodila plánovaným císařským řezem, připravovala jsi se na klasický nemocniční porod. Jak probíhá?

Tady se doporučuje zůstat doma dokud to jde, prý až už nemůžeš mluvit a jenom ukazuješ, je nejvyšší čas jet do nemocnice :o) Tam tě dají na půlhodinu na monitor a zkontrolují, jak jsi otevřená (obojí můžeš odmítnout). Můžeš rodit do vody, v sedě, ve stoje, na hlavě, jak se ti zachce a nástřihy se dělají jen pokud je to nutné. Klystýr se nedává ani se neholí. Můžeš jíst a pít, jak se ti zachce. Můžeš si z domu přinést cokoli v nemocnici nemají a ty to chceš. Epidurál je zadarmo a volně k dispozici, jelikož anesteziolog je dvacetčtyři hodin přítomen. Manžel je u porodu samozřejmost, a taky mu někdy dovolí miminko chytit a dát ti ho na bříško. Ten můj přestřihl pupeční šňůru, i když jsem rodila císařem. Miminko se nikam neodnáší, ani mně Apolenku nikdo nevzal od té doby, co jí z bříška na sále vytáhly. Pediatr přijde miminko zkontrolovat k tobě na pokoj a nikam ho neodnáší. Taky se miminko neměří, protože prý je kruté ho natahovat, když vylezlo z bříška celé stočené, což je fakt.

To zní skoro idylicky... Proč chceš tedy rodit doma?

Prostě po vlastním bádání, po ptaní se žen, které po císaři doma rodily a zvážení možných rizik mi opravdu připadne porod doma jako bezpečnější varianta. Přestože už je to tady v nemocnicích celkem slušné, tak to stále není růžové a dochází také ke spoustě zbytečných zásahů, např. co se týče podávání epidurálu a jiných oblbovacích léků tišících bolest. V Anglii se teď ženy snaží bojovat, aby státní asistentka neměla tak svázané ruce, jak už jsem psala. Kdybych nikdy neodjela do ciziny a neviděla na vlastní oči, že se dá rodit jinak, tak bych asi s porodem doma v ČR dost váhala, hlavně v takových šílených podmínkách, a s tím, že by to dopadlo jako v článku „Byla jsem u porodu doma“. Proto si myslím,že pokud se žena rozhodne pro porod doma v ČR tak ne, že riskuje, ale je odvážná, protože se bude muset bránit spoustě negativních názorů, a hlavně se k ní boudou doktoři chovat velmi nehezky. Ale to se nezmění, dokud se nezmění celý systém porodnictví a hlavně financí.

Edit, děkuji za rozhovor a přeji ti, ať ti druhý porod vyjde tak, jak si představuješ..

A v poslední části našeho seriálu o porodech doma se dozvíte, co si o nich myslí české porodní asistentky.