Když se trápí dítě v mém blízkém okolí - rozhovor (2.díl)

Pokud jste četli předchozí části (1. díl, 2. díl), nejspíš už víte, jak navázat komunikaci s dítětem, u kterého se Vám zdá, že se trápí. Je možné, že se Vám povedlo dítě podpořit, vyslechnout, že se mu povídáním s Vámi ulevilo. A co víc, máte pocit, že Vám dítě věří a pomalu se Vám svěřuje s věcmi, které ještě nikomu neřeklo. Pro dítě to může být velmi úlevné, pro Vás to ale může skrývat jednu nepříjemnou past…

Je to vlastně od dítěte docela logická žádost. Zkuste si to představit: ta úleva, když to, co neseme hluboko uvnitř sebe, konečně někomu řekneme. Stojí to hodně odvahy, odhodlávání a energie. Ale už s tím nechceme být sami. Zároveň to ale nechceme nyní řešit, jen to říct. Co se stane? Bude mi líp?

Jenže není tajemství jako tajemství. Některá tajemství jsou fajn, něco jen mezi námi kamarády, co nikdo neví. Jiná však zavazují, tíží jako balvan. A jsou i taková, která když neřekneme, můžeme mít problémy se zákonem.

Z toho plyne základní předpoklad. Nikdy, a tím méně hned na začátku rozhovoru, kdy ještě nevíte, co vše Vám dítě sdělí, nepřistupujte na to, že to bude vaše tajemství.

Důvěra

Ano, i tohle je o důvěře. Stejně jako neslibujete, co nemůžete splnit, neslibujte ani předem, že budete mlčet. Kdybyste totiž zjistili, že si informace od dítěte nemůžete nechat pro sebe, budete v pasti. Buď dodržíte slovo a vystavíte sebe, dítě nebo oba nebezpečí, nebo splníte svou zákonnou či morální povinnost, ale slovo nedodržíte. A zradíte důvěru dítěte.

V tomhle je lepší být otevřený a rovnou dítěti sdělit, že tohle mu slíbit nemůžete, když nevíte, o co jde. Bývá užitečné to doplnit alespoň základní informací, jaké situace byste museli dál řešit, co by bylo dobré řešit a v čem naopak můžete respektovat přání dítěte.

Kdy oznámit musíte

Začněme tím, co musíte dál řešit, protože to podléhá oznamovací povinnosti podle trestního zákona. Nesplněním této povinnosti byste se sami vystavili možnosti trestního stíhání. Oznamovat musí „každý, kdo se hodnověrně dozví“. Oznamovací povinnost je zde dvojí – povinnost překazit a povinnost oznámit v zákoně vyjmenované trestné činy. Netýká se to tedy každého trestného činu. Když dítě ukradne v obchodě balíček bonbonů, oznámit to můžete, ale nemusíte.

U povinnosti překazit (§ 367 trestního zákona) jde o trestné činy, které někdo „připravuje nebo páchá“. U povinnost oznámit (§ 368 trestního zákona) zase o trestné činy, které někdo již spáchal.

Dětská tajemství, která nemohou být držena v tajnosti, se nejčastěji týkají následujících trestných činů

Znásilnění nebo pohlavní zneužití dítěte mladšího 15 let.

Na tyto činy se vztahuje povinnost překazit. Tedy oznamovat musíte jen v případě, že se dozvíte, že někdo znásilnění/pohlavní zneužití plánuje nebo že to probíhá. Pokud se dozvíte, že tyto trestné činy proběhly někdy v minulosti a nyní již dítě neohrožují, oznamovací povinnost nemáte. Uvedené trestné činy zasahují lidskou důstojnost, bývají spojeny s traumatem a ne každá oběť je připravená projít celým trestním řízením, které je psychicky velmi náročné a výsledek je nejistý. Dítě má plné právo nechtít nic z toho řešit, nebo začít to řešit až v dospělosti, kdy se na to bude cítit připravené. Také proto u těchto trestných činů začíná běžet promlčecí lhůta až od 18. narozenin oběti.

Pozor, o pohlavní zneužití se jedná i tehdy, když s tím „oběť“ souhlasí. Když se tedy dozvíte, že 16-letý kluk na táboře plánuje milostné dobrodružství se 14-letou partnerkou, máte povinnost toto překazit.

Týrání svěřené osoby

Tohoto trestného činu se týká jak povinnost překazit (plánovaný nebo probíhající týrání), tak i oznámit (pokud týrání probíhalo v minulosti). Svěřenou osobou nemusí být jen dítě, ale i senior nebo člověk s handicapem, který je závislý na péči druhé osoby. A týrajícím nemusí být jen rodič, ale třeba i nevlastní rodič, jiný člen rodiny, učitel, vedoucí kroužku nebo zdravotnický personál. Týrání by mělo být dlouhodobé (nejedná se zde o jednu vyhrocenou situaci) a hrubé, bezcitné. Týrání nemusí být jen fyzické, ale i psychické, to se ale hůře prokazuje (neznamená to, že to nejde).

Zneužití dítěte k výrobě pornografie

Natáčení videí nebylo nikdy jednodušší. Leckteré dítě se setkalo s žádostí o to, aby se natočilo při masturbaci a pak video někomu poslalo. Intimní videa unikají i od zhrzených bývalých partnerů. I tento trestný čin podléhá oznamovací povinnosti bez ohledu na to, zda je ve fázi plánování, probíhá nebo se stal již dříve. Dítětem se zde rozumí osoba mladší 18 let. Děti sice mohou mít provozovat sexuální aktivity už od 15 let, ale natáčet se u toho nebo sledovat pornografii mohou právě až jako dospělí.

Oznamovací povinnost se týká i jiných trestných činů (třeba vraždy, zabití, zbavení osobní svobody), s těmi se ale většinou u dětí nesetkáte.

Komu oznámit?

U povinnosti překazit můžete využít různé možnosti. Můžete třeba zavolat rodičům 14letého dítěte s tím, že víte, že žije sexuálním životem – a svou povinnost tím splníte. Když se dozvíte, že dítě bije otec, můžete zavolat na oddělení sociálně právní ochrany (zkráceně OSPOD) a požádat je, aby situaci v rodině prošetřili. Samozřejmě se můžete obrátit i na policii nebo státní zastupitelství.

U povinnosti oznámit čin, který se již stal, už musíte oznamovat policii nebo státnímu zástupci.

Kdy byste si to neměli nechávat pro sebe

Tento typ neudržení tajemství není navázán ani tak na Vaši trestní, jako spíš morální odpovědnost dospělého vůči dítěti. Zjednodušeně řečeno, cokoli, co Vy sami hodnotíte jako závažné, něco, co dítě ohrožuje, nebo třeba kdy Vy sami byste u svých dětí chtěli vědět, že se něco děje – tam všude byste měli zvažovat, zda nějakou formou neinformovat rodiče.

Sebepoškozování, sebevražedná tematika

Někdy si všimnete jizev, jindy dítě samo mluví o tom, že by tu nejradši nebylo, že by nikomu nechybělo. Obecně řečeno: nikde není dáno, že musíte okamžitě zalarmovat rodiče. Pokud není dítě v přímém ohrožení, máte prostor s ním mluvit. O tom, co se děje, jak se cítí, koho vnímá kolem sebe jako podporu, zda od Vás třeba nepotřebuje nějakou pomoc.

A opět se vrátím k minulým článkům: když se necítíte „silní v kramflecích“ v těchto tématech, neváhejte dítěti doporučit třeba právě naši linku 116 111. Jsme anonymní, což nám dává prostor se o těchto tématech bavit bez obav, že bychom museli cokoli hlásit.

Jedinou výjimku tvoří akutní ohrožení dítěte (má konkrétní plán sebevraždy, již ji započalo nebo se třeba pořezalo víc, než chtělo, a nedaří se zastavit krvácení). Pak neváhejte a volejte záchranku (číslo 155) a rodiče. Zde už totiž máte povinnost poskytnout pomoc, jejíž porušení již opět spadá do trestního zákoníku.

Drogy, šikana

Vždy, když se Vám zdá, že se dítě chová „závadně“ (užívá drogy, šikanuje ostatní apod.) nebo když ho vnímáte jako jinak ohrožené (oběť šikany apod.), máte právo (nikoli povinnost) to sdělit jeho zákonným zástupcům.

Pokud vnímáte nějaký problém přímo v rodině (zdá se Vám, že rodiče dítě zanedbávají, ponižují či jinak neplní své rodičovské povinnosti), můžete se obrátit na sociální pracovníky z OSPOD. To ostatně můžete i v předchozích vyjmenovaných případech, OSPOD má za úkol pomáhat ohroženým dětem.

Trestný čin

Pokud máte z vyprávění dítěte dojem, že jde o trestný čin, který nespadá do oznamovací povinnosti nastíněné výše (vydírání či vyhrožování po internetu, poškozování cizí věci apod.), můžete podat trestní oznámení i Vy (a to i tehdy, když neznáte totožnost pachatele). Tomu by však vždy měl předcházet rozhovor s dítětem, kterého se to týká, ideálně i jeho souhlas (rizika ukvapeného „řešení“ jsem nastínila již v části o znásilnění).

Závěrem

Z předchozích článků už víte, že k dítěti je potřeba přistupovat s důvěrou a respektem. I když třeba některé věci hlásit musíte, nebojte se dát prostor i dítěti, jeho obavám a přáním. I v rámci oznamovací povinnosti můžete společně naplánovat, jaké budou další kroky, komu, kdy a co řeknete – Vy, ale i dítě samo. Zároveň oznamovací povinnost se vztahuje jen na vymezené trestné činy – nemusíte tedy říkat všechny informace, které Vám dítě svěřilo.