O depresi se nemluví lehko. Je to vážná nemoc, kterou je nutno léčit.
Obracejí se na nás klienti s dotazem, jak poznají, zda oni nebo někdo jim blízký má depresi? O depresi se nemluví lehko. Je to vážná nemoc, kterou je nutno léčit. Má těžké, často vleklé projevy. Pojďme se na to podívat.
Neléčené depresivní stavy mohou vést až k sebevraždě. Je krutá, nelze ji překonat silou vůle. Různí se v intenzitě a prožitkové hloubce a časové délce propadu, který nemocný prožívá. Pro zdravé lidi jsou hloubka beznaděje a utrpení, které deprese způsobuje, těžko představitelné. Jak se říká, sytý hladovému nevěří.
Lidé trpící depresí mají často silnou potřebu se izolovat. Jde o pudovou reakci, má nemocné ochránit. Jak to funguje? Deprese není příčinou problémů, ale reakcí organismu na nějaký podnět (něčeho se v životě nedostává, třeba přijetí a pochopení nebo něčeho naopak přebývá, třeba dusné atmosféry, hádek). Tráva se bez větru nepohne, něco se muselo stát. Izolací se člověk pudově „chrání“ – například před extrémně náročnými studijními požadavky (mohou vést k únavovému syndromu, vyhoření, vleklému vyčerpání) nebo před lidmi (kteří mohli vytvořit dlouhodobě stresující prostředí nebo vyvolat v člověku dlouhodobé ignorování vlastních potřeb) nebo také třeba před polem šikany a dalšími věcmi. Izolace by mohla napomoci uzdravení.
Není to ale ani zdaleka tak jednoduché, není to všelék. Člověku v depresi dělají jedinou společnost jeho těžké, stále přítomné pocity (smutek, ztráta smyslu vlastního života, pocit marnosti, beznaděje, zbytečnosti, jediná vidina je ta s tunelem, ovšem bez jakéhokoliv náznaku světla na jeho konci).
Pro lidi s depresí není možné si uvědomit, že pocity beznaděje jsou součástí nemoci, že nejde o realitu.
U dětí se může projevit kombinací některých z následujících faktorů: např. náhlou ztrátou zájmu o hru, která dříve tolik bavila (fotbal, kolo, tenis, nikdy nebyl vynechán, najednou se stává nezajímavým, bez vzniku nového koníčku nebo zájmu). Nebo výraznější zhoršení známek, klidně o dva tři stupně během pár měsíců, náhlá ztráta hmotnosti nebo naopak přejídání. Sebepoškozování. Užívání návykových látek. Zájem o smutné příběhy, filmy, fotografie. Vysoká zranitelnost kritikou nebo odmítnutím. Uzavírání se do sebe. Vyhýbání se i nejbližší rodině. Nepečování o svůj zevnějšek. Vysoká plačtivost. Vztahovačnost. Nesoustředěnost. Úbytek energie, ztráta schopnosti podat výkon. Ospalost nebo naopak neschopnost dobře spát. Právě děti a mladí lidé často neradi přiznávají, že trpí silným smutkem.
Za své prožívání, například právě za pocity „jakoby bezdůvodného smutku“ by se nikdo neměl stydět, natož se za ně obviňovat. Toto je jedna z mnoha věcí, kterou od nás na Lince bezpečí také naši klienti uslyší.
Deprese je jako záchranná brzda. Donutí opustit negativní prostředí nebo zvyklosti. Je drsná. Neptá se, udeří. Zpětně člověk zjistí, že deprese přichází poté, co vědomě nebo nevědomě dlouhodobě ignoroval špatné pocity, nespokojenost, vnitřní nesouhlas, nechutenství, bolesti a nebo velké fyzické i duševní vyčerpání. Je to jako by život rozhodl: „Nestačí-li naznačit, zasáhne hrubá síla!“
Vyhledat pomoc. Na místě je navštívit lékaře, psychiatra nebo terapeuta. Jestli je těžké jít k lékaři, nabízí se využít Linku bezpečí (pro děti a studující do 26 let) nebo jinou krizovou linku (pro všechny). Tam můžete mluvit o čemkoliv. Bezpečně. Anonymně. Svěřit se, poradit se, informovat se. A pak se svobodně rozhodnout, co je pro vás nejlepší.
Skok