Chůze je nejpřirozenější forma pohybu

Odborníci uvádějí, že zhruba třetina českých dětí má již v šesti letech nějakou získanou vadu nožiček. Je tedy třeba věnovat jejich vývoji hned od narození dítěte pozornost. Jak bychom měli pečovat o dětské nožky, aby se vyvíjely správně?

Měli bychom mít na paměti, že kosti a chrupavky v dětské noze jsou tvárné a v podstatě velmi měkké, a pečovat o nožky dítěte bychom tedy měli už od narození. Ke zdravému vývoji potřebují dětské nohy úplnou volnost pohybu, případně procvičování. Velmi dobře na ně působí chůze nebo běh bosky po přírodním povrchu, jako je písek, drobné kamínky, lesní půda (mech) či tráva (louka).

Novorozenci a kojenci, o jejichž malé nožičky máme od začátku pečovat, samozřejmě nechodí. I u nich je ale třeba myslet na dostatek volného pohybu. Základ k pozdější ortopedické vadě nohou mohou totiž položit i kratší těsné dupačky nebo ponožky, ve kterých dítě krčí prstíčky a nemůže nohama volně pohybovat.

V současné době většina lékařů radí obouvání botiček odsunout až na dobu, kdy dítě začíná chodit. „Nechme raději dítko ‚osahávat‘ svět i bosýma nožkama. Když dítěti uzavřeme nohu do boty, je to, jako bychom mu vypnuli část receptorů, které v chodidélku má,“ říká na www.radiojunior.cz MUDr. Marie Součková, prezidentka České podiatrické společnosti. „Když přijde malé dítě ke mně do ordinace, hned poznám, jestli je zvyklé chodit naboso a noha okamžitě reaguje, anebo je celý den v botách.“

Odborníci zdůrazňují, že dítě se musí poprvé postavit a začít chodit samo, protože jen tehdy je již dostatečně pro chůzi vyvinuté. Stavění dítěte, ale i jeho vodění za ruce, pokud ještě nechodí samo, což bývalo kdysi zcela běžné, je pro ně škodlivé. Škodí také přílišné zatěžování dlouhou chůzí, což může někdy hrozit v rodinách nadšených turistů. Batolata a malé děti by měly mít možnost si odpočinout, kdykoli to potřebují.

Časté přezouvání je nutné

Velkou pozornost bychom samozřejmě měli věnovat výběru vhodné obuvi. Noha dítěte roste velmi rychle a boty tak bývají velkou finanční položkou v jeho potřebách. MUDr. Marie Součková navíc zdůrazňuje, že děti by měly mít více párů obuvi stejné velikosti. Doporučuje totiž časté přezouvání do domácí či sportovní obuvi, prostě podle momentální činnosti.

V rodinách, kde je více dětí, se nabízí nošení bot po sourozencích. Finančně slabší rodiny pak kupují botičky v bazarech nebo v tržnicích, kde se často koupí „pěkné kousky“. Nošení botiček po sourozencích nebo jejich nakupování v bazarech však MUDr. Součková rozhodně nedoporučuje, dokonce to označuje za nešvar. „I malé dítě může mít nohu napadenou bakteriální infekcí, nehledě na to, že i krátkodobým nošením individuálně vyšlápnutá bota dalšímu nositeli jeho nohu deformuje,“ zdůrazňuje.

Jak vybírat dětské boty

V první řadě vždycky s dítětem! A přemýšlíte, jakou velikost botiček pro dítě vybrat? Obecně se doporučuje kupovat boty s nadměrkem asi 12 mm (počítá se 6 mm pro pohyb nohy + 6 mm pro růst). Pro děti, které teprve začínají chodit, je však vhodný nadměrek menší, zhruba 8–10 mm pro batolata a mladší školkové děti, větší děti (předškoláci a školáci) mohou pak mít nadměrek i 12–15 mm. Maximálně se doporučuje nadměrek do 17 mm, což platí pro zimní boty starších dětí a dospělých. Při koupi je třeba boty dobře vyzkoušet – dítě by nemělo příliš zakopávat, pokud se mu to děje, znamená to, že je nadměrek příliš velký a může nepříznivě ovlivňovat pohybové vzorce. Může se totiž třeba stát, že v příliš prostorné špičce si dítě botu přidržuje skrčením prstů, a to pro jeho nožku opravdu není dobré. Pokud si nejste jisti, jak velkou botu koupit, volte nadměrek raději menší, tím víc pak ale musíte dbát na to, abyste dítěti boty včas vyměnili za větší – vyměnit by se měly tehdy, když nadměrek klesne na 6–8 mm, u batolat na 4–5 mm. Tento prostor je nutný pro správnou práci nohy při pohybu.

Také je důležité, aby bota měla správný tvar špičky – v podstatě by měla kopírovat tvar špičky nohy. Nadměrek by tedy měl být nad nejdelším prstem, ne nad prostředními prsty, aby se nestávalo, že kvůli zaoblení je bota už vlastně malá.

Při nákupu je ovšem třeba boty kontrolovat i na šířku. Je třeba brát v úvahu, jaké bude dítě do bot nosit ponožky – tenké na šířce téměř nepřidávají, na rozdíl od teplých zimních ponožek, které mohou přidat i 4 mm. Záleží samozřejmě na tom, jak to cítí samo dítě. Některým dětem širší bota nevadí, pokud jim dobře drží přes nárt, kolem kotníku a paty, ale jiné chtějí mít boty „akorát“… Ideální asi je, pokud padne bota přesně kolem paty a ve střední části nohy, ale v prstové části má víc místa pro pohyb prstů.

Od chodidel se mnohé odvíjí

Podologická poradkyně Jana Patlichová na www.babyweb zdůrazňuje: „Nohy mají na zdraví obrovský vliv, protože zdola se odchylka od fyziologického postavení promítá do celého těla. Pokud máme například zkrat jedné končetiny, není páteř v ose – dochází k posunu pánve a ke změnám na páteři. Od chodidel se zkrátka mnohé odvíjí. Když dítě tzv. šmajdá, tedy má vbočenou patní kost, reagují na to kotníky, následně kolena a kyčle.“

Je ale třeba říci, že to platí i opačně – nožičkám často pomáhá cvičení středové části těla.

Rodiče by měli myslet na to, že výběrem obuvi mohou vývoj dětské nohy hodně ovlivnit. Např. sněhule, které děti v zimě tak často nosí, by neměly být jedinou obuví na celou zimní sezonu.

V létě oblíbené „dřeváčky“ jsou zase na došlap příliš tvrdé. Do školky jsou vhodné například sandálky na suché zipy, které si již dokážou i tříleté děti samy zapnout. Sandálky dobře větrají, nožičky se nepotí, což je také dobrá prevence proti různým kožním onemocněním, např. proti plísním.

Proč nemají děti nohy v pořádku

Když si vzpomenu na hodně „staré časy“ – takové, které znám z vyprávění své 86leté maminky, napadá mě, proč vlastně dnešní děti tak často již na počátku první třídy nemají nohy v pořádku. Moje maminka totiž často zdůrazňuje – zvlášť když vidí, kolik mají její pravnoučata botiček –, jak celé dětství nosila stále boty po třech starších bratrech, ale nohy jí vždycky dobře sloužily a slouží dosud.

Na dětské nohy samozřejmě působí jak genetické a civilizační vlivy, tak i nošení nesprávné obuvi či příliš těsných ponožek nebo punčocháčů, ale v současné době se negativně projevuje i to, že děti málo chodí a běhají, na rozdíl od časů dětství a mládí mé maminky.

Nemůžeme samozřejmě čekat, že budou současné děti běhat bosky trapem „od průsmyku k průsmyku“ jako blahé paměti Kája Mařík s „pánovic“ Zdeňou (tyto literární postavy neznají už nejen dnešní děti, ale asi ani jejich rodiče…).

Když jsem ale já byla ve školním věku, od první třídy jsme chodili denně pěšky do značně vzdálené školy a nikoho z rodičů ani nenapadlo, aby nás do školy dovezl autem (tehdy měl auto málokdo…). Dnes vidíme jako běžný obrázek, jak před školou či školkou zastavuje jedno auto za druhým, rodiče děti vozí autem i na kratičké vzdálenosti. A po příchodu domů se velká část dětí nejraději usadí u televize, počítačů či tabletů. Chůze je však nejpřirozenější forma pohybu a je v lidském životě nenahraditelná. Jestliže dítě dostatečně nechodí (vhodnou formou pohybu je také plavání nebo třeba jízda na kole), svaly se nemohou správně vyvíjet a rodiče se pak často diví, že i malé děti bolí při zátěži klouby.

Pravdou je, že dnešní děti bohužel neběží po dlouhém školním sezení ven se „vylítat“, nečutají spontánně do míče na kdejakém plácku, jako to dělala v dětství moje generace, ale ještě i generace mých dcer (nepovažujte mě, prosím, za staromilce, opravdu nestůňu po „starých zlatých časech“, ale že plácky pro spontánní pohyb nahradily supermarkety a benzinové pumpy, mě zrovna netěší…). Na druhé straně mnoho dětí navštěvuje ve školním věku různé sportovní aktivity a oddíly – pokud dělají například sporty typu basketbal, volejbal apod., pak je vhodná sportovní obuv nutná, aby si děti neničily klouby.

Když má pediatr podezření na vadu nohou…

Při preventivních prohlídkách pediatr nechává projít dítě ve spodním prádle, a pokud má podezření na nějakou vadu nohou, odesílá dítě k dalším odborníkům. Nepodivujte se tedy, když vás lékař pošle s dítětem třeba na dětskou rehabilitaci, kde fyzioterapeut doporučí a ukáže vhodné cvičení. A rozhodně cvičení nepodceňujte a dbejte na to, aby dítě cvičilo – malé dítě nejlépe za vaší pomoci. Pokud se totiž svaly cvičením důsledně neposilují, třeba kotník se bude bortit, i když ho podepřeme pevnou botou.

Lékař (většinou ortoped) může také dítě odeslat do podologické (podiatrické) poradny. V poradně podology zajímá, zda měl v rodině někdo podobné problémy, jako má dítě (rodinná anamnéza). „Pak se provedou otisky – vytvoří se tenký film barvy na fólii, na niž se pacient postaví. S rodiči probíráme, jak ortopedická vada vypadá, zajímá nás postavení patních kostí. Na základě otisků se nechají zhotovit ortopedické vložky a rodiče instruujeme ohledně výběru vhodných bot. Další věc je, že nohu je třeba posílit – posílit svaly a vazy, které klenby drží aktivně –, a na to máme speciální cvičení. Rodičům také dáváme instrukce, jak se k noze chovat co nejlépe. Vhodné je, když do podologické poradny rodiče přinesou na ukázku boty, jež bude dítě v sezoně nosit, a zkonzultují jejich vhodnost s podologem,“ vysvětluje Jana Patlichová.

Všichni odborníci se každopádně shodují v tom, že dětským nohám by měli rodiče věnovat pozornost od nejútlejšího věku. A je třeba myslet na to, že dětské nohy potřebují dostatek podnětů, aby se mohly správně vyvíjet.