Potřebují mateřské školy vzdělané pedagogy?

Zní to jako slovo do pranice či přinejmenším jako provokace. Podle Václava Klause mladšího se ale školky bez vysokoškolsky vzdělaných učitelek a učitelů klidně obejdou. Učitelky mateřské školy jsou podle něj „hodné holky“, a nic víc ke své práci nepotřebují.

Koncem května (2017 - pozn. redakce) vyšel na webu Novinky.cz Klausův komentář nazvaný „Prof. Drsc. Ing. et Mgr., paní učitelka Míla, CSc., PhD.“. Autor v něm brojí proti tomu, že na mnohých pozicích, kde dříve „stačila“ střední škola, se dnes požaduje minimálně bakalářské vysokoškolské vzdělání. „Já chci paní učitelku, co má ráda děti. Nejlépe zkušenou, aby měla trochu přirozený režim. Aby byly děti hodně venku. Každý den, když to jen trochu půjde. Laskavou, ale ne submisivně laskavou. Odborně? Když bude hezky malovat, hrát na nějaký hudební nástroj, když bude sportovní - super. Ale kurnik, na co je mi nějaká vědkyně nebo doktorandka? To jí jako ty děti smrděj, že má jiné ambice, a proto studuje vysokou školu?“ ptá se ve svém textu.

Být hodný nestačí

Evu Svobodovou a Zoru Syslovou, které působí na univerzitách poskytujících budoucím i stávajícím předškolním pedagogům vysokoškolské vzdělání, jsem požádala především o komentář následujícího odstavce. „Nikde jsem, myslím, zatím neuváděl, že moje první učitelská štace (už to bude přes 26 let) byla u učitelek pro mateřinky. Byli jsme tak ve druháku na vysoké a v Praze 6 dlouhodobě onemocněla paní učitelka na střední pedagogické. A tak to vyřešili, že vzali nás, čtyři študáky, a nějak jsme si její úvazek rozebrali každý pár hodin. Byl to křest ohněm. Na celé škole byl jinak jediný muž, pan ředitel. Nám bylo 20, těm holkám 16. Byly to moc hodný holky, bez ironie. Proběhlo to v klidu. Ale ten zeměpis, co jsem učil, je fakt absolutně nezajímal. Sice tak jako laskavě, ale šlo to naprosto mimo ně. Bylo to zbytečně odborný. Představa, že by jako šly studovat vysokou… Proč taky. Určitě se vesměs brzo vdaly, měly děti a od té doby se s láskou starají o cizí děti pražské a středočeské, pokud je osud nezavál někam dál. Určitě některé z nich jsou stejně dobré učitelky jako Zuzanka, Věnka a Míla.“

„Abych řekla pravdu, příliš se mi to komentovat nechce,“ zněla první věta Evy Svobodové. „Nechce se mi totiž vysvětlovat a obhajovat význam mateřské školy a vysokoškolského vzdělání učitelek. Dotkl se mne celý článek pana Václava Klause juniora, který je vlastně příčinou, proč se spolu na toto téma bavíme, a je mi líto, že se v této diskusi mám vracet pomalu o sto let zpět. Nechce se mi opakovat myšlenky pedagogického reformismu z počátku 20. století, když jsme na počátku 21. století, nechce se mi ani mluvit o kompetencích k výkonu povolání učitelky v MŠ ani o kompetencích ředitele střední školy. Je mi to líto. Významem mateřské školy určitě není ohlídat děti, když jdou jejich rodiče do práce, aby budovali socialismus. Tento přístup možná zažil autor článku, ale i tehdy bylo předškolní vzdělávání v ČR velice promyšlené a na světové úrovni. To, že dítě bude mít hodnou, laskavou a vlídnou učitelku či učitele, by v mateřské škole mělo být samozřejmostí, stejně jako to, že na gymnáziu nebude zeměpis učit člověk, který neví, kde leží třeba Island. Snad jen dodám, že vysokou školu studovala i paní učitelka Zuzanka, kterou pan Klaus zmiňuje, studovaly jsme spolu a s klidným svědomím mohu říci, že titul neproměnil její vztah k dětem. Děti měla ráda před studiem i po něm stejně, a že je Mgr. asi málokdo ví. Možná, že si vysokou školu doplnily i paní učitelka Věnka a Míla, ty neznám, možná si to ani nenapsaly na dveře do třídy, ani na svůj facebookový profil, takže to neví ani pan Klaus. Ostatně jak je vidět, neví toho víc. Tak budeme doufat, že se od tohoto blábolu neodrazí myšlenka nějakého našeho zákonodárce a nenavrhne, že v rámci úsporných opatření snížíme vzdělávání předškolních pedagogů na kurz vlídnosti. Pak bychom v praxi okusili, jakou paseku dovede udělat nevědomost.“

Zora Syslová se vyjádřila neméně pregnantně. „Vadí mi ,stádoidní‘ postoj pana Klause, že ,nikoho‘ nezajímal zeměpis, všechny byly ,hodné‘ holky a ,s láskou se starají‘. S láskou a z lásky k někomu se někdy dějí až perverzní věci. Láska není, a ani nemůže být zárukou kvalitní výchovy, stejně jako není zárukou dobrého manželství. A v dnešní době, kdy se předškolní vzdělávání stává povinným, by měla pro přípravné vzdělávání učitelek mateřských škol platit, stejně jako pro ostatní učitelská povolání, a to bez jakýchkoli, a tím méně bez tak tristních a dehonestujících diskusí, vysokoškolská úroveň.

Proč mateřské školy potřebují vzdělané pedagogy?

I na tuto otázku mi Zora Syslová a Eva Svobodová poskytly odpověď. „V učitelské profesi platí obecně, že je založena na situacích, ve kterých se uskutečňuje intencionální učení, tedy učení založené na interakcích mezi lidmi, tedy mezi učitelem a dítětem,“ říká Zora Syslová. „Tyto situace musí učitel promýšlet tak, aby děti rozvíjel nejen v zamýšlených cílech, ale také v souladu s jejich potřebami a možnostmi. Je to velmi nesnadný úkol, protože vzdělávací situace se vyznačují komplexností a nepředvídatelností. Nelze se tedy naučit pouze jaké činnosti s dětmi dělat, tedy co cvičit, kreslit, zpívat atd., což je do jisté míry náplní středních pedagogických škol. Děti jsou v tomto věku velmi tvárné a ještě hodně závislé na dospělém. Je tedy zpravidla velmi jednoduché je zaujmout téměř jakoukoli činností.

Mnohem náročnější je ale nechat, aby se děti naučily věřit si, spoléhat se na sebe či na kamarády a hledat odpovědi na svoje otázky nejen u autority (učitelky). Být tvořivý, kreativní a nezávislý na rozhodnutích jiných. Jinými slovy stávat se sebevědomou a zodpovědnou osobností. A tady se dostáváme k meritu věci. K tomu potřebuje mít učitel rozvinuté schopnosti, aby porozuměl situacím, uměl je předvídat, tedy, aby je uměl analyzovat a vyhodnocovat s ohledem na učení dětí. A k tomu potřebuje být tzv. reflektivním praktikem. Koncepce učitele jako reflektivního praktika se stává nadějným konceptem přípravného vzdělávání na vysokých školách a je založen na budování teoretických znalostí prostřednictvím reflexe praktických zkušeností,“ vysvětluje. „Smysl vysokoškolského vzdělávání tedy vnímám v tom, že studenti se prostřednictvím vlastní praxe či s pomocí videonahrávek učí lépe proniknout do podstaty pedagogických jevů a situací, hledají různá možná řešení a postupy vzniklých situací, což jim umožňuje být v praxi mnohem flexibilnější ve svých rozhodnutích. Pomáhá jim to lépe chápat projevy dětí vzhledem k jejich potřebám a tak plánovat efektivnější strategie při vzdělávání dětí. Jinými slovy, nejsou připraveni pouze na to co s dětmi dělat, ale dokáží zdůvodnit proč a jak s dětmi pracovat,“ dodává Zora Syslová.

Jaký je názor Evy Svobodové? „Byla jsem u tvorby Rámcového vzdělávacího programu pro střední pedagogické školy a vím, jaký je obsah vzdělávání budoucích učitelek a učitelů MŠ. Je tam všechno. Spousta vědomostí odpovídajících všeobecnému středoškolskému vzdělání, pedagogika, psychologie, didaktiky, hra na hudební nástroj, dramatická výchova a všechny další výchovy, literatura pro děti atd., atd. Je to informační maraton. Navrčet se na zkoušku a pak většinu informací zapomenout. Pokud studentka nepokračuje na VŠ nebo VOŠ, jsou její odborné znalosti sice široké, ale povrchní a obvykle postrádají nejnovější poznatky z oblasti výzkumu. Především však absolventi postrádají schopnost kriticky myslet - pozor, to neznamená, že neumějí kritizovat! -, samostatně se rozhodovat, plánovat, vytvářet projekty. Na komunikaci s dětmi, pedagogickou diagnostiku, základy managementu, speciální pedagogiku a třeba řešení konkrétních problémů čas není vůbec. Střední pedagogická škola může dát dobrý všeobecný základ humanitního zaměření, ale na komplexní přípravu předškolního pedagoga nemá čas ani prostor,“ upozorňuje Eva Svobodová.

Mateřská škola, místo pro život

Podle obou odbornic je mateřská škola mnohem více než místo, kde děti hlídají „hodné tety“. „Význam mateřské školy je neoddiskutovatelný a výjimečný. V mateřské škole se dítě poprvé setkává s institucionálním vzděláváním a poprvé se setkává se svými vrstevníky, kteří ho budou v budoucnu provázet životem ve škole, možná i na střední a vysoké škole, v zaměstnání, na úřadech… Učí se s nimi žít. Mělo by se učit, že vzdělávání je zábavné a příjemné a chodit do školy je fajn. Že škola je bezpečné místo, oáza klidu v dnešním uspěchaném světě. Mateřská škola je také místo, kde se vyrovnávají rozdíly mezi dětmi z různého sociokulturního prostředí, děti se zde učí žít s dětmi handicapovanými, pomáhat slabším a mladším kamarádům. V neposlední řadě vybaví dítě poznatky o světě a mnohými dovednostmi, které pak zúročí na počátku školní docházky především děti z méně podnětného či jednostranně zaměřeného prostředí,“ říká Eva Svobodová. Dodává, že současná mateřská škola je zaměřena na individuální přístup k dítěti. „Pedagog musí být schopen diagnostikovat individuální potřeby dítěte a reagovat na ně. Kolektivní jednotná škola má dnes již odzvoněno. Kvalitní předškolní vzdělávání zaměřené na dítě a na rodinu má šanci uspořit společnosti výdaje za pozdější nápravná opatření, můžeme je tedy vnímat i jako prevenci sociálně-patologických jevů.“

„Význam mateřské školy označila jako pomoc,“ zahájila svou odpověď Zora Syslová. „Pomáhá rodině s rozvojem jejich dítěte. Pomáhá rozvíjet dítě v souladu s jeho potřebami a možnostmi a také v souladu s hodnotami naší společnosti. Přestože může být rodina láskyplná, podnětná a ve všech ohledech věnující se dítěti a podporující jeho rozvoj, nemůže zastat úplně všechno. Například nemůže zprostředkovat setkávání vrstevníků, při kterém se ,řízeně‘ učí chovat se ohleduplně a s respektem k druhým. Také je asi těžké zprostředkovat v rodinách seznamování s jinými kulturami, s jinakostí a diverzitou naší současné společnosti. V některých rodinách může být problém rozvíjet předčtenářské a předmatematické gramotnosti. Zkrátka mateřská škola rozvíjí komplexně dítě jak v sociálních dovednostech pro život, tak v těch kognitivních, které souvisejí spíše s přechodem do základní školy.“

Napište nám Jaký je váš názor? Co si myslíte o vysokoškolském vzdělání pedagogů mateřských škol? Považujete je za zbytečnost, nebo je podle vás potřebné?