STOP šikaně ve škole!

Šikaně a jejím formám v základních, středních i mateřských školách, a to nejen mezi dětmi, ale i ve vztahu k pedagogům, byla věnována celostátní konference „STOP šikaně ve škole – nový souboj s nešvarem“, kterou uspořádala 22. března 2017 společnost Seminaria, s. r. o.

Právnička JUDr. Klára Kořínková, Ph. D., definovala šikanu jako chování, jehož cílem je ublížit, ohrožovat, zastrašovat a mezi jeho znaky patří cílenost, záměrnost, opakování, nepoměr sil, bezmocnost, nepříjemnost útoku, samoúčelnost a agrese.

K projevům šikany pak patří přímá i nepřímá fyzická agrese, verbální šikana přímá i nepřímá, smíšená šikana – násilné a manipulativní příkazy. Podstatou šikany je její skrytost. Mezi šikanu patří v dnešní době i kyberšikana, příbuznými fenomény jsou happy slapping, sexting, hoax, spam, cyberstalking atd.

Situace v základních a středních školách

„Školy a školská zařízení mají povinnost vytvářet mimo jiné také podmínky pro zdravý vývoj dětí a žáků, pro předcházení vzniku sociálně patologických jevů a zajišťovat bezpečnost a ochranu zdraví dětí a žáků při vzdělávání a s ním souvisejících činnostech,“ uvedl Mgr. Martin Procházka, ředitel Pražského inspektorátu České školní inspekce (ČŠI) a zdůraznil dále nutnost adekvátní podpory.

Uvedl také, že Česká školní inspekce se problematice prevence a řešení rizikových jevů dlouhodobě věnuje. Podle ČŠI se v posledních třech letech šikana vyskytla v každé druhé základní škole – nejčastěji šlo o psychickou šikanu v počátečních stadiích, která se projevuje především slovně (nadávky, vysmívání, pohrdání, hrubé žertování, kritizování, ponižování).

Asi 52 % základních škol, kde se vyskytovaly případy kyberšikany, uvádí, že počet těchto případů vzrůstá. Fyzická šikana (bití, kopání apod.) byla zaznamenána v necelé polovině ZŠ, kde nějaký typ šikany řešili. V posledních třech letech byla šikana řešena v 60 % středních škol – převažovala počáteční stadia. Dominantní je na středních školách šikana psychická, slovní ataky, nadávky či ponižování. Případy kyberšikany řeší dlouhodobě zhruba 50 % středních škol. Fyzická agrese, násilí, ublížení na zdraví jsou méně časté než v základních školách (řešení takových případů uvádí asi 18 % středních škol).

Mgr. Procházka dále vysvětlil, že preventivní činnosti zajišťují v základních školách nejen školní metodici prevence, ale především učitelé v rámci výuky, třídní učitelé a výchovní poradci. S pedagogicko-psychologickými poradnami v oblasti prevence spolupracují nejčastěji ZŠ.

S oblastním metodikem prevence pravidelně spolupracuje 53 % ZŠ, přibližně polovina škol s ním tedy spolupráci navázánu nemá a 17 % ZŠ jej ani nezná. U středních škol je procento nepatrně vyšší – s oblastním metodikem prevence pravidelně spolupracuje 58,3 % SŠ.

Situace v „mateřinkách“

Co se týče mateřských škol, je v nich výskyt projevů šikany dlouhodobě nízký. Tento problém řešilo v posledních letech jen 1,5 % mateřských škol (ve školním roce 2012/2013 to bylo 1,7 % MŠ, 2013/2014 se jednalo o 1,1 % MŠ a v roce 2014/2015 se to týkalo 1,9 % MŠ).

Prevence rizikového chování spočívá v mateřských školách především ve vytváření pozitivního školního a třídního klimatu, ve vytváření vztahových pravidel ve třídě. „Mateřské školy jsou zapojeny v menší míře do dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků v oblasti prevence, zákonní zástupci v menší míře participují na preventivních aktivitách, nízký počet mateřských škol má stanovenu školní strategii postupu při výskytu šikany – nastavené postupy a práce se vztahy a klimatem se přesto jeví jako účinné,“ uvedl Mgr. Procházka.

A upozornil dále, že ČŠI doporučuje důsledně využívat metodická doporučení, metodické pokyny a další dokumenty týkající se prevence a řešení rizikového chování ve školách a školských zařízeních vydávané MŠMT; rozšířit nabídku preventivních programů (např. programy zaměřené na konkrétní typy rizikového chování, specifické programy pro žáky 1. stupně ZŠ, žáky s postižením apod.); finančně podpořit školy v oblasti prevence, nabízet školám kvalitní preventivní programy, případně dotovat programy, které jsou placené; usnadnit školám orientaci v nabízených preventivních aktivitách a organizacích poskytujících podporu, snížit úvazek přímé pedagogické činnosti školním metodikům prevence; vytvořit ve školách podmínky pro práci školních metodiků prevence, zlepšit spolupráci oblastních metodiků prevence se školami.

Minimalizace šikany

Se zkušenostmi posledních dvanácti let s projektem Minimalizace šikany ve školách seznámil účastníky konference zástupce tohoto projektu Milan Kotík, který popsal tři části programu, jimiž jsou vzdělávání zaměřené na postoje, hluboké porozumění fenoménu šikany a nácvik řešení typizovaných situací, akční plánování, tvorba změnového týmu a individualizovaná podpora v realizaci změn (konzultace, poradenství, supervize týmová i individuální, mentoring).

Konstatoval také, že šikana přestává být tabu – učitelé mění své postoje, přibývá dobře vyškolených pedagogů i expertů externí podpory a byla také zavedena řada programů zaměřených na zlepšení klimatu školy. Přesto se však domnívá, že většina závažných bariér zůstává, ať už je tím myšlena nesystémová reakce na medializované kauzy, slabý learning ve školách, kultura nesdílení a nespolupráce a nedostatečná externí podpora.

Mgr. Marek Mikláš, ředitel Dětského centra Zlín, p. o., upozornil, že zodpovědnost při prevenci a řešení šikany nese škola, resp. ředitel, podpůrnými subjekty jsou pak školské instituce, sociální služby, neziskové organizace a individuální lektoři.

„Prevence a řešení šikany je velmi široká oblast, kterou nelze správně řešit jinak než v týmu. Úkolem vedení je někoho pověřit, zabezpečit mu podmínky, následně s ním spolupracovat a podporovat ho. Systém prevence a řešení šikany musí být jasný, všem známý a funkční. Existuje celá řada podpůrných nástrojů, jen je třeba je správně využít,“ řekl Marek Mikláš.

Šikana učitele a kyberšikana

„Častěji než v minulosti se také vyskytuje nevhodné chování vůči učitelům, naštěstí případů, které by bylo možné označit za šikanu v pravém slova smyslu, je stále minimum. Pokud se však něco takového stane, je dopad takových případů velký a z hlediska psychiky učitele mnohdy až devastující,“ uvedl Mgr. Procházka z ČŠI.

„Podhoubím šikany učitele jsou nejasná, nejednotná a nevyžadovaná pravidla, výskyt agresivního chování, to, že se problémy neřeší včas, dokud jsou malé, strach, nejistota, bezmoc a špatně či nejasně definované role a postoje,“ uvedl k problematice psycholog PhDr. David Čáp, Ph. D. A dodal, že je velmi důležité, jak o pravidlech hovoří vedení školy a konkrétní učitelé („Hraju podle pravidel nebo chci být pro žáky nejlepší?“), zda konkrétnímu ustanovení školního řádu rozumějí všichni stejně, zda se pedagog dokáže s problémy svěřit kolegům, nebo se obává kritiky a zda se za učitele s problémy kolegové a vedení školy postaví. „A jak z toho ven? Nejdůležitější je loajalita, kolegialita a profesionalita týmu, znalost školního řádu a jeho praktické užívání a hlavně řešení problémů již od jejich počátku,“ řekl psycholog Čáp.

"Fenoménem dnešní doby je v této problematice také kyberšikana, kdy jsou útočníci anonymní, útoky jsou často vedeny z bezpečí domova, motivem může být i jen zábava. Útočníkovi přitom pomáhá četné publikum, útoky nejsou časově ohraničené, oběti lze hůře rozeznat a problémy se přenášejí z reálného života na internet,“ řekl Ing. Jiří Palyza, výkonný ředitel Národního centra bezpečnějšího internetu ve sdělení pod názvem „Specifika kyberšikany aneb Co by (nejen) děti měly vědět, než dají lajk“. Upozornil, že digitální stopa nás vždy dostihne a můžeme zapomenout na tlačítko delete, neboť internet je veřejný prostor. Vysoce rizikové je šíření sexuálně explicitních fotek (šíření dětské pornografie, vydírání, ztráta reputace), weby se závadným obsahem i nebezpečí závislosti. Závěrem sdělení Jiří Palyza konstatoval, že kyberšikana je obvykle přenesením problému z reality.