Jedná se o techniku, která pomáhá korigovat náš psychický i fyzický stav.
Dýchání je neoddělitelnou součástí našeho života. I přes to, že je s námi neustále, většina z nás by dokázala na prstech jedné ruky spočítat, kolikrát si svůj dech v průběhu dne uvědomí. Přenesení naší pozornosti k této zautomatizované činnosti, nám může v mnoha situacích velmi pomoci. Je však důležité, naučit se v těchto chvílích pracovat se svým dechem správně. S tím, abychom si tuto dovednost osvojili, nám může pomoci (mimo jiné) i metoda kontrolovaného dýchání.
Dýchání do břicha, kontrolované dýchání, zklidňující dýchání – to vše jsou pojmy, označující jeden z možných způsobů, jak dýchat. Jedná se o techniku, která pomáhá korigovat náš psychický i fyzický stav. Pokud je dýchání prováděno správně, dodává tělu energii, prospívá zdraví a navozuje pocit relaxace. Z fyziologického hlediska se při tomto typu dýchání zapojuje nejvíce bránice a břišní svalstvo.
Každý z nás jistě zažil nějakou stresovou situaci. Zkuste si vzpomenout, co se v té chvíli dělo s vaším dechem. Pokud zažíváme stres, naše dýchání se zrychlí a je mělké. Povrchní dýchání jde pak ruku v ruce s tím, že se stres prohlubuje a my nejsme schopni konstruktivně myslet. Takto náročné stavy zažíváme i ve chvílích, kdy jsme nervózní, vyděšení nebo nás svírá úzkost. Právě tehdy se může stát dech naším velkým pomocníkem.
První věcí, kterou byste měli udělat, je zajistit si pohodlnou pozici vleže nebo vsedě. Co se týče polohy vleže, doporučuje se ležet na zádech, nejlépe na pevné podložce. Tato poloha je vhodná zejména pro ty, kteří se metodu teprve učí. Pokud vám to bude příjemné, můžete pro větší koncentraci zavřít oči. Položte si ruku na břicho nebo si do něj lehce zapíchněte natažený ukazováček s prostředníčkem. To vám pomůže kontrolovat si, zda dýchání provádíte správně. Jakmile je vám v pozici příjemně, přichází na řadu samotné dýchání. Začínáme hlubokým nádechem, jenž je prováděn nosem. Při správném provedení by se dech měl dostat do břicha, což se projeví jeho nafouknutím. Položená ruka se začne zvedat, zapíchnuté prsty budou vytlačeny. Poté se na jednu až dvě sekundy zastavte a následně proveďte výdech ústy (případně i nosem). Při výdechu se břicho vrací do původní pozice. Snažte se jak nádech, tak výdech provádět zpomaleně. Můžete si pomoci počítáním v duchu na čtyři doby (první – druhá – třetí – čtvrtá). Pokud se chceme zklidnit, měl by být výdech dvakrát tak delší než nádech. Cvičení provádějte několikrát za sebou.
I s dětmi můžete metodu zklidňujícího dýchání trénovat. Mnohdy to pro ně bývá dokonce snadnější, jelikož po narození dýcháme zdravým způsobem všichni a až později se mění naše dýchací návyky v méně efektivní. V tréninku můžete využít několika pomůcek, díky nimž dítěti lépe demonstrujete, co po nich chcete. Například jde o představu balónku v břiše, který se při nádechu nafukuje a při výdechu naopak vyfukuje. U vydechování pak můžeme dítě pobídnout, aby si představovalo svíčku, kterou má sfouknout.
Když jsem prvně z úst svých zkušenějších kolegů slyšela, že bych za jistých okolností mohla s klienty dýchat, trochu mě to vyděsilo. Já, která sama dýchám špatně, mám doprovázet někoho dalšího? A jak to vůbec bude takhle přes telefon probíhat? Nebude to divný? Všechny mé obavy však spadly v momentě, kdy se mi klientka začala brekem tak zajíkat, že první věc, která mi proběhla hlavou byla: „To chce dýchat!“ Dívce jsem reflektovala, že slyším, jak se jí špatně dýchá a navrhla dýchání společné. Sebe i klientku jsem dostala do pohodlné polohy a začala korigovat nádechy a výdechy. Po několikrát zopakovaném cyklu se dívce ulevilo (a mě vlastně také). V průběhu hovoru si pak sama o společné dýchání řekla. Od té doby mám tuto techniku velmi v oblibě a ráda ji předávám klientům, kteří jí následně mohou sami aplikovat. Dechová cvičení neprovádíme jenom s klienty, ale také je praktikujeme během směn sami na sobě.
Skok