Umíte přijmout pomoc, když vám ji někdo nabídne?

Přemýšleli jste někdy nad tím, jak to máte s tím, když vám někdo nabídne pomoc? Přijmete ji? Nebo ne? Nebo když pomoc nabízíte, očekáváte její přijetí či odmítnutí? Jak se zachováte, když se dostanete do takové situace, kdy pomoc potřebujete? Poznáte to? Možná to také záleží na tom, kde a za jakých okolností stojíme…

Můžeme stát v životě v mnoha chvílích a situacích, kdy o takových otázkách přemýšlíme – třeba jako rodiče. V očích našich dětí jako rodiče stojíme často na piedestalu božství. Máme přeci vědět všechno a pomoci v každé situaci, to je jasné. To je pane nárok! Přesto jsme i s takovým předpokladem odmítáni, protože taková pomoc je nežádoucí. Děti totiž očekávají, že jim ve vhodné chvíli pomůžeme, ale i to, že jim pomáhat nebudeme a necháme je zažít důsledky svých úspěchů i chyb. A co očekáváme my rodiče, když máme pocit, že selháváme? Děti jsou i v takových momentech nakloněni tomu nás zbožšťovat a učit se od nás. Zajímavé, že? Učí se od nás modelu pomáhání – pomoc nabídnout i pomoc přijmout. Ale jak se stát takovým rodičem – dobrým vůdcem smečky, silným mentorem?

Co dětem nabízíme je paleta možného chování, pokud jsme my sami ve svízelné situaci. Jak a kdy pomoc přijmout, nebo odmítnout, může mít několik podob. Každá má své pro i proti a za život si vyzkoušíme všechny. Pokud je známe a víme, kterou vybíráme, je mnoho vyhráno. Můžeme tedy…

1. Nechat to plavat

Ignorovat nebo se vyhýbat problémům někdy lze a někdy i poměrně dlouho. Taky můžeme čekat, až to někde „bouchne“ a bude jasné, že něco dělat už je nutné. Pak mobilizujeme síly, víme, na co se soustředit. Někdy je také dobré problémy pustit a počkat, až se poskládají a bude se nám hledat přiléhavější řešení.

2. Vyřešit si to sám/a

Není nad moderní heslo DIY (do it yourself), tedy že se chopíme s vypětím veškerých sil daných problémů a začneme je řešit sami. Je to jako běh do cílové pásky… jenže dosáhneme medaile?! Můžeme se ocenit my sami, co jsme zvládli! Zároveň je dobré myslet na své síly.

3. Požádat o pomoc své blízké nebo kamarády

Tady jsme u skutečných medailí. Požádat druhé o pomoc a navíc své blízké je odvážný krok. Můžeme být odmítnuti, dáváme najevo své slabosti a nedostatky. Co může být lepší cílovou páskou, když nám někdo pomůže skutečně tak, jak chceme a potřebujeme? Pokud dokážeme takovou pomoc popsat a sdělit. Bravo!

4. Obrátit se na odborníky

Něco nejsme schopni zvládnout ani sami, ani s pomocí svých blízkých. Většinou jsme na pokraji sil a vyčerpali jsme použitelné možnosti. Odborníci nám mohou podat ruku a zvednout nás, abychom vykročili kupředu na naši vlastní cestu. Obrátit se na ně často vyžaduje velký díl odvahy a překonání se. Skvělé! (A od toho jsme tu i my na Rodičovské lince:) )

5. Odmítnout nabídnutou pomoc

Požádat o pomoc ještě neznamená ji přijmout. Odmítnout nabízenou pomoc, ač je vyžádaná či ne, je také jedna z možností. Často potřebujeme nejdříve přijmout, že v našem selhávání máme svědky a navíc ty, které to s námi myslí dobře. Můžeme se tak setkat s pomocí, kterou si nepředstavujeme.

6. Přijmout nabízenou pomoc

Může nám být nabídnuta, aniž bychom žádali, nebo si o ni dokážeme říci. Je na nás, abychom přijali takovou, která je právě ta správná pro nás. Přijmout tu správnou pomoc je znakem síly a moudrosti. A také tím, že nám záleží na nás samých. A to je cílová meta, výhra!

To můžeme dětem nabídnout. Pomáháme jim nejvíc tím, že se chováme jako silní rodiče, kteří vědí, co je třeba, avšak kteří pomoc někdy potřebují, umí o ni požádat a také ji přijmout a někdy i odmítnout. Uvidíte, že přesto, že z piedestalu božství zdánlivě sklouznete s vlastním pocitem selhání, vrátíte se tam v ještě větší síle a vaše děti s vámi. Od přírody vám věří.