Výživa a stravování v dětství

Co si můžeme představit pod pojmem zdravá strava?

Zdravá strava je silně relativní pojem. Chceme-li jej správně uchopit, je potřeba toto označení vztáhnout k individualitě jedince. Důvod spočívá v tom, že každý z nás je nejen jiný (máme odlišnou genetickou výbavu a žijeme v odlišných podmínkách), ale současně máme i různé požadavky na zátěž svého těla i mysli. Výběr potravin a celková koncepce jídelníčku bude proto odlišná u základních skupin populace – sportovců, seniorů, těhotných a kojících žen. Platí to samozřejmě i pro děti.

Podobný přístup bychom měli zaujímat i k výrazu „zdravá potravina”. Obecně totiž platí, že každá potravina obsahuje poměrně široké spektrum různých látek. Některé z nich jsou zdraví prospěšné, jiné nám naopak mohou škodit. Pokud se tedy rozhodujeme, co budeme jíst, je místo standardního škatulkování na „dobré” a „špatné” vhodnější trochu přemýšlet a klást si otázky, zda taková potravina či pokrm jsou v ten daný okamžik a konkrétní situaci více, či méně výhodné. Svět není možné rozdělit na černý a bílý, naše realita je pestrobarevná, stejně to platí i pro naše jídlo.

Místo „zdravé stravy” bychom se měli naučit používat označení „racionální strava”. Tedy taková, u které se naučíme konstruktivním způsobem přemýšlet. Nemyslím si ale, že tento způsob uvažování a přístupu postihne většinu populace. Lidé často inklinují k pohodlí až lenosti a neradi přemýšlejí u každé svojí činnosti.

Máte radu, jak přesvědčit děti, aby zdravě jedly? Některé to nechtějí ani ochutnat.

Nejprve je potřeba se oprostit od archaické představy, kterou má o tzv. zdravé stravě převážná většina populace, a od direktivního přístupu, skrze který mají rodiče tendenci dítě k čemukoli nutit. Je nutné si uvědomit, že dítě se s rostoucím věkem vyvíjí, tento proces obnáší nezbytné získávání zkušeností. Manipulovat s dítětem tak, aby jedlo to, co my považujeme za zdravé, je tedy proti přirozenosti takového vývoje. Racionální přístup ke stravování je řízen dvěma velmi jednoduchými pravidly:

První se vztahuje k chutím a říká, že za běžných okolností nemá smysl nutit se do konzumace čehokoli, co nám nechutná. Nerespektováním tohoto pravidla u dětské populace zakládáme ratolestem na nehezké problémy do jejich budoucího života, a to v oblasti vztahu strava−zdraví na psychické úrovni.

Druhé pravidlo nás směřuje k pestrosti ve výběru potravin. Tímto zajistíme široké spektrum živin v jídelníčku, což u stereotypního systému, kdy se z různých důvodů vyhýbáme jakýmkoli potravinám, nemáme šanci realizovat.

Dětem je tedy potřeba nabízet, ale nenutit pokrmy s obsahem různých potravin z odlišných kategorií. Racionálně uvažující rodič, který má zájem kráčet touto cestou, tak sleduje, zda jsou v jídelníčku zástupci celozrnných obilovin, luštěnin, zeleniny, ovoce, ořechů a semínek, vajec, střídá druhy masa a ryb a zajišťuje pestrou paletu mléčných produktů. Jakmile dítě opustí batolecí věk, má smysl jej zapojit do kreativní aktivity v podobě budování vztahu k jídlu – zpočátku na úrovni diskutované pestrosti. Přirozeností každého dítěte je hrát si. Má tak smysl vymýšlet činnosti, u kterých se dítě baví. Každá potravina má nějakou chuť, která se mění s její úpravou v kuchyni, obsahuje barvy, máme možnost na talíři vytvářet různé kreace, prostor je tady velký. Pokud chceme dítě navést na správnou cestu, která respektuje jeho svobodnou vůli, je třeba se držet jednoduchých základů.

Na této cestě se samozřejmě budeme setkávat s různými překážkami. Velkou výzvou je například velmi často vznikající závislost na sladkém. I tyto situace je možné řešit bez „násilí”. Cílem není striktní zákaz sladkostí, protože dítě se k nim v případě zájmu dostane vždy, nejlepší prostředí k tomu má přímo ve škole. Existuje nepřeberná řada receptů kombinujících ovoce s dalšími surovinami, jako jsou čokoláda, ořechy a semínka či různé kaše. Vždy je důležité zaměřit pozornost na jejich kvalitu. Sacharidům se ve stravě nevyhneme, ani to i přes některé moderní trendy propagující nízkosacharidové diety není žádoucí.

Někdy je příprava jídla časově náročná a některé maminky stráví v kuchyni hodně času. Máte pro ně radu, jak nevystát v kuchyni důlek, a přesto dodržovat zásady zdravého vaření?

Začít se pomalu a postupně učit připravovat jídla z kvalitních surovin. Problém naprosté většiny lidí je v tom, že chtějí všechno hned, což není možné. Ideální je naučit se několik receptů, které chuťově vyhovují, jejich příprava není časově náročná a jsou připravovány z kvalitních (tedy především čerstvých) surovin. Jídelníček naprosté většiny lidí je zoufale stereotypní a z této pozice mají pocit, že přechod na tzv. „zdravou stravu” musí být náročný a obtížně realizovatelný. Velmi často si tak vybírají recepty, jejichž příprava zabírá spoustu času, což je ale naprosto zbytečné. Základem je pestrý výběr z kvalitních, tedy čerstvých a technologicky a chemicky co nejméně zpracovaných, surovin, kterými postupně v kuchyni nahrazujeme méně vhodné suroviny (vyměníme například bílou mouku za celozrnnou, slazené cereální směsi za jednotlivé složky, z nichž pak směs sami smícháme, konzervy a polotovary za původní čerstvé suroviny apod.). Někdy je „„zábavné” sledovat, jak rodiče vykazují trpělivost u svého prvňáčka, než se naučí jednotlivá písmena a následně i číst a psát, ale sami u sebe tuto trpělivost nemají.

Co můžeme zařadit do jídelníčku, aby se imunitní systém dětí dobře adaptoval na chladné počasí?

V první fázi vyřazujeme potraviny obsahující složky, které imunitní systém nejvíce oslabují zvýšením zahlenění sliznic. Patří sem mléčné výrobky, sladkosti a přebytek lepku. Toto samozřejmě neznamená, že je nezbytně nutné tyto zástupce úplně vyřadit. Ve většině situací by se to obrátilo proti nám. Má ale smysl je omezovat. Dále jsou to potraviny, které mají ve svém termickém působení ochlazující účinek. Mezi typické zástupce patří mléko nebo syrová zelenina a ovoce. I tady platí, že jakákoli forma extremismu v podobě násilného vyhýbání se těmto potravinám není výhrou.

Následně navýšíme přísun takových látek, o kterých víme, že mají na imunitu prospěšný vliv. Jedná se o zajištění dostatečného množství základních mikroživin z řady vitamínů a minerálních látek. Svůj zvláštní význam mají antioxidanty. Nejčastěji se hovoří o vitamínu C a E, selenu a zinku. Je vždy výhodnější se zaměřit na jejich dodání v podobě běžné stravy. Doplňky stravy by měly přijít až jako poslední možné řešení. V praxi to vypadá tak, že by součástí běžného jídelníčku měly být čerstvě lisované šťávy z vybraných druhů ovoce a zeleniny, menší množství kvašené zeleniny a klíčených potravin, celozrnné obiloviny, trocha luštěnin, zakysané mléčné výrobky, maso… Opět tady narážíme na základní pravidlo pestrosti, které je alfou a omegou každého smysluplného systému stravování.

Mléčné výrobky a mléko jsou často diskutovaným tématem. Měly by být součástí dětské výživy?

Tady souhlasím s tím, že názory se různí, svět je rozdělen na dva názorově nesmiřitelné tábory. Faktem je, že kategorie mléčných výrobků nabízí velmi širokou paletu různých druhů produktů, které se výrazně liší svým nutričním složením i chutí. A toto jsou velmi silné argumenty pro jejich pravidelné zařazování do jídelníčku. Je ale důležité najít tu správnou míru v jejich množství i kvalitě. V oblasti kvality i nutričního složení je výhodnější preferovat zakysané ovčí, kozí nebo buvolí výrobky. Vzniká tady ale trochu problém s jejich dostupností.

Obecně však platí, že kravské mléčné produkty jsou ve svojí kvalitě silně diskutabilní. Je výhodné zaměřovat pozornost na lokální produkty, které jsou fermentované, bez zbytečných aditiv a obsahu jednoduchých cukrů. Zcela určitě bych se vyhýbal konzumaci mléka.

Lepek a zahlenění tenkého střeva jsou spojovány s celou řadou zdravotních potíží. Je dobré vědomě snižovat množství lepku nebo jej z dětské stravy vynechat?

U zdravého jedince, který nevykazuje žádnou formu nesnášenlivosti na tuto složku stravy, není lepek v přiměřeném množství nebezpečný. Problematickým se stává v okamžiku, kdy jeho příjem nepřiměřeně roste a navíc jej kombinujeme s dalšími rizikovými složkami, jako jsou jednoduché cukry, kasein (náročně stravitelná bílkovina mléka), laktóza (mléčný cukr) a některá aditiva. Toto je bohužel běžná situace u převážné většiny nejen dětské populace. Typickým zástupcem takové kombinace je například pečivo se sýrem, uzeninou (šunkou), nebo ve sladké variantě s džemy nebo slazenými mléčnými výrobky.

V dnešní době jsou moderní bezlepkové diety. Připadají mi ale zbytečné u lidí, kteří netrpí alergií na lepek. Omezovat příjem lepku u zdravého dítěte smysl má, vždy ale na rozumnou míru.

Děti a vegetariánství – může se dětský organismus dobře a zdravě vyvíjet na vegetariánské stravě?

Může. U lakto-ovo-vegetariánství (strava bez masa) je poměrně snadné doplnit chybějící složky (nejvíce vitamín B 12) pomocí mléčných produktů a vajec. U přísnějších forem vegetariánství, kdy ze stravy kromě masa vyloučíme i ostatní živočišné produkty, je ale pro vyvíjející se dítě velmi náročné zajistit všechny aspekty ve stravě vedoucí k rovnováze metabolismu. Vedle vitamínu B 12 dochází k nedostatku vitamínu D 3 a A, některých aminokyselin a omega-3 tuků. V dnešní době je možné tyto látky dodávat skrze doplňkovou výživu, i přesto je upřednostňování takového způsobu stravování v průběhu dětství rizikové.

V období dospívání mladí lidé často tíhnou k nezdravému stravování (fast food, sladkosti, energetické nápoje…). Jakou alternativu jim nabídnout, aby uspokojila jejich potřeby a přitom byla „in”?

Alternativu najdeme v okamžiku, kdy změníme přístup ke stravování, tedy způsob uvažování. U dospívající mládeže, která postupně začíná objevovat a definovat charakter svojí osobnosti, hraje největší roli faktor sociální nápodoby. V tomto věku nejvíce hledáme vzory, na které upínáme svoji pozornost. Platí to i ve stravování, dnešní doba je tomu obzvlášť nakloněná. Tady bohužel hrozí inklinace k extremismu. Ve výživě jsou to například ketogenní diety (paleo), různé formy alternativních forem stravování (vegetariánství, veganství, makrobiotika) a jiné. Vzniká tak otázka, který směr ublíží nejméně, protože při sledování a vyhodnocování chování takových lidí zjišťujeme, že rozhodnutí většiny z nich změnit svůj přístup ke stravě není racionální, ale emotivní. Z dlouhodobého pohledu jsou oba přístupy ke stravování – tedy junk food (fast food, sladkosti apod.) i alternativní přístupy včetně různých forem diet – zdravotně rizikové a připomínají systém „z bláta do louže“. Doba, ve které žijeme, ale tyto možnosti prostě nabízí. Osobně na situaci nahlížím jako na nezbytnou součást vývoje osobnosti, který by měl být řízen rozumem, a ne emocemi. Důležité je, kam směřujeme. Krátkodobé experimenty či vývojové stupně nejsou až tak nebezpečné a je potřeba je vnímat jako nedílnou součást vlastního vývoje.

Napsal jste knihu Mámo, táto, nezabíjejte mě! Můžete nám ji představit?

Jedná se o moji spisovatelskou prvotinu, která původně ani neměla být vydána. Napsal jsem ji pro svoji dceru jako dárek k jejím patnáctým narozeninám. Chtěl jsem takto nenásilně nasměrovat její způsob stravování správným směrem. Závodně tancovala a její strava byla typickou přehlídkou toho, jak se stravuje její generace, což se mi jako otci-výživáři moc nelíbilo. Problém byl v tom, že má stejně tvrdohlavou povahu jako já, takže běžné postupy a domluvy příliš nefungovaly. Ve stavu zoufalství jsem se rozhodl jí napsat knihu, která je souborem našich vzájemných hovorů na téma výživy. Okolí mě pak „přinutilo” ji vydat.

Děkuji za rozhovor.