15.2.2018 10:26:30 Otylka
Mám roupy a jsem nevděčná
A stydím se za to. V minulém roce jsme měli těžce nemocného syna a těžce nemocnou manželovu maminku. Maminku jsme sundali hrobníkovi z lopaty, byla to denní péče o 2 nemocné. Přítomnost cizí osoby v domě půl roku. Je hodná, normální, ke mně se chová hezky (syna ten půl rok dost buzerovala, když byli sami) no a já teď k ní mám averzi. Když je na telefonu, hezky si povídáme, rozveselím jí, rozumíme si. Ale má přijet a mě je z toho zle, doma bude dusno, nervozita, napjatá atmosféra, děti se budou chovat jak idioti (jakýsi podvědomý reflex, že když je tam babička, nic se jim nemůže stát, nikdo jim nic neřekne), všude bude nepořádek. Každou větu začíná nějakým problémem. Mám být ráda, že je zdravá, syn relativně zdravý a já se tak netěším. Už si plánuje, jak u nás bude prakticky celé jaro, půlku léta. Preventivně neuklízím, protože vím, že to během 5 minut vezme za své. Nebudu mít žádný volný čas, pořád tam někdo bude něco chtít. Jsem nevděčná, ale nějak by mi vyhovovalo, kdyby zůstala tam kde je.
Je tu ještě někdo, kdo má takto ošklivé myšlenky? Normálně jsem hodný člověk, ale nějak ztrácím trpělivost.
Odpovědět