Veselé historky z autobazarů

Vážně - nevážně. Je vůbec možné koupit auto v bazaru, aniž by se časem (případně ihned po podepsání smlouvy) neukázalo, že prodejce je šmejd a o autu kecal?

My jsme vyvázli celkem bez ztráty - pouze nás to stálo výlet 100 km daleko. Ale navštívili jsme KFC, děti šťastný, celkem nakonec prima výlet. Auto jsme si vyhlédli na netu, manžel si ho jel prohlédnout, vše ok. Pak jsme jeli pro auto společně. Manžel těsně před popisem smlouvy couvnul, protože se ukázal zásadní problém, o kterém nás prodejce neinformoval. Zásadní je zásadní.

Manžel tedy prodejce informoval, že auto nechce.

Nejprve problém s vratnou zálohou. Tu jsme zaplatili za rezervaci vozu. Po cca půlhodinovém dohadování jsme zálohu dostali zpět a jeli domů celkem spokojeni bez auta. Protože nám došlo, že by to s největší pravděpodobností nebyl jediný problém, který by se ukázal.

Celá ta strategie velkých bazarů - jak jsme zjistili od známých, kteří mají podobné zkušenosti - jako například fakt, že s člověkem jedná příliš mnoho lidí. Každý masíruje jinak a nikdo pak za nic nemůže, nikdo nic nezamlčel atp.

Teď se ukazuje, kolik známých má naprosto otřesné zkušenosti s velkými bazary - recenze jsou i na netu. Zkušenosti i takové, že člověk nenastartoval po podepsání smlouvy - bazar to nezajímalo. Další ujel pár km - prý auto už není naše, je to leasing - majitel je banka....

Jaké jsou vaše zkušenosti? Podle mě jsou to šmejdi.

Auto máme. Stejně jako to předchozí - od soukromého majitele. Koupě auta v ČR. Veškeré doklady, auto vymazlené. Podpis u majitelů v obýváku s kafem a bábovkou. Doporučuji. A mimochodem -jakmile dali auto na net, okamžitě je kontaktovat velký bazar, který má reklamy všude - a který s námi chtěl vy..bat.

Co vy?