Re: Chování ženatého muže

Kudlo, mně je to celkem jedno...ať si dělá každý co chce...akorát jsem původně reagovala na tvou otázku, zda bych se o "postižené" kamarádce bavila (možná dokonce zlomyslně) s někým dalším...a já se tě zeptala, z čeho to vyvozuješ.
To je celý.
Teoretizovat člověk může, realita často bývá někde jinde...pak je třeba jednat podle té konkrétní situace.
Ale myslím si, že většině lidí není úplně jedno, že se dostanou do situace, kdy krom toho, že musí řešit ty věci kolem rodiny, ještě vědí, že už je "to" veřejné tajemství.
V každém případě to není vůbec příjemný k těm všem dalším přidruženým jobovkám...

Je běžné hledat viníka nějaké nelehké situace, takže se člověk může zlobit ne sebe, na manžela, na tu milenku, na kamarádku, na sousedy...je to možná jedna z prvních běžných reakcí na šokovou situaci...krom popření. Ale to je přece normální a běžný...a lidský...a stejně tahle fáze přijde. Takže je jasný, že se to může klidně svézt i po kamarádce s dobrou vůlí.

Možná dneska už docela dost (i když jistojistě ne 100%) dokážu odhadnout věci, které by daný člověk věděl mohl/a možná měl za dané situace? a jsou konstruktivní...které spíš pomohou, a pak ty, které víc zraní nebo jsou jen destruktivní...takže podle toho bych jednala...

Jsou lidi, kteří vědět pravdu nechtějí a raději žijí v iluzi a drží se jí zuby nehty...tam takové sdělení o milencích by bylo hlavně destruktivní a celkově nežádoucí.
Možná jsem tenkrát taky chtěla žít v iluzi? Nevím.