Re: Poslední hádka

Nehádáme se. Občas je muž ironický, ale já se nechytnu, takže se to nerozvine. Leda by se za hádku považovala naše konverzace předevčírem na vleku. Co máme děti, na svahu se střídáme, takže jsme spolu jeli na kotvě po několika letech, a já mu řekla, že je mi strašná zima, a on že se nediví, když se vůbec nehýbu a jezdím jak socha (jsem samouk, ale řekla bych, že snad přece jen jezdím líp, než když jsme se poznali, předtím jsem lyžovala jen na lyžáku). Já mu na to, jak teda dělám oblouky, když se nehýbu, a on zase, že to by taky rád věděl