Motivační jedničky x objektivita hodnocení

Přemýšlím o předchozí diskuzi komunikace rodič x učitel, pozitivní motivaci a následném hodnocení.

Neučím na prvním stupni, takže do metodiky a hodnocené moc nevidím. Jelikož ale mám své dítě na prvním stupni, všímám si samozřejmě hodnocené a známkování. Dost mě překvapuje fakt, že dítě má v různých sešitech, pracovních sešitech spoustu jedniček. Odhaduji třeba 50, ale to střílím, možná i víc. Mají známkovaný jedničkou každý úkol, cvičení, malý sloh atd. V ŽK je však uveden jen zlomek známek. Když jsem se zajímala o hodnocení, protože mi vůbec neodpovídalo navrhované hodnocení mého dítěte známkám, bylo mi řečeno, že si paní učitelka zapisuje jen minimum známek, prakticky jen z diktátů (ty asi tvoří průměr) a ostatní známky jsou "jen" motivační, aby měly děti radost, paní učitelka si je nezapisuje, prý by jich bylo strašně moc.

Neřeším, jakou známku mé děcko dostane, na prvním stupni je mi to celkem jedno, jen nevím, jak mu mám vysvětlit, že má sice odhadem 95% jedniček, ale na vysvědčení bude mít dvojku z tohoto předmětu, protože má několik (asi 3 dvojky) z diktátů.

Mám tedy dotaz na učitelky 1. stupně. Vy si nemusíte zapisovat a dál vykazovat všechny známky, které udělíte? My máme na 2.stupni jasně dáno, že kterou známku udělím ( za cokoliv, třeba za aktivitu, úkol v hodině, domácí úkol atd.), musím ji zapsat do ŽK a musím ji zadat do bakalářů. Samozřejmě mohu dát známkám různou váženost, ale zapsat sobě i dítěti ji musím. Jak je to prosím na prvním stupni? Máte k tomu přímo nějaký metodický pokyn nebo máte to zakotveno v klasifikačním řádu?

Mně přijde, že motivovat děti jedničkami, které pak nemají žádný význam, do hodnocení nejsou zahrnuty, dítě a rodiče jen udržují v iluzi lepšího prospěchu, než ve skutečnosti je, a realita (hodnocení na vysvědčení), které známkám neodpovídá, je naopak pro dítě velmi demotivující...alespoň pro to mé.

Předem díky.