Loučení se starými elektronickými přáteli

Dneska je to tu takové vážné, tak vedle EET a jiných depresí něco trochu úsměvnějšího.

Mám čtečku. Stařičký Hanlin, věk cca 10 let, přečteno bezpočet stránek, knih, článků, fanfictionů, studijních materiálů... cestovala se mnou po dovolených, usínala se mnou v posteli. Ale poslední dva roky ji trochu zanedbávám, asi rok už výrazně, protože poněkud klopýtá - občas nestartuje napoprvé, kouše se, vypíná se uprostřed četby... A tak jsem se rozhodla přát si letos na Vánoce novou. Včera jsem si ji objednávala ("vyber si, jakou chceš", pravila dárkyně). Odeslala jsem objednávku a popadla jsem svou starou čtečku... a ona se nerozjela. Na první, druhý, třetí ani desátý pokus.

Mám takový pocit, že se jí dotklo, že ji měním. A mám výčitky, jestli jsem ji třeba neměla zkusit nějak opravit . Naposled mě popadla taková lítost, když do křemíkového nebe odkráčel můj první mobil, cihlička s anténkou...

Máte ke své každodenní elektronice taky trochu absurdní osobnější vztah?

(Jo, ještě celkem lpím na oblíbených hrncích, některých.)