Pocit k nezaplacení

Dnes (a vlastně už třetí čtvrtek za sebou) jsem cítila, že má moje práce přeci jen smysl. Asi teda.

Den je to poměrně pestrý a hlavně dlouhý, učím do půl druhé, poslední hodinu mám smíšenou třídu čtvrťáků na informatiku, pak ještě hodinový kroužek, který se mi naplnil víc, než jsem čekala, a rozhodně ne těmi nejklidnějšími dětmi, tak je to taky makačka.

Ale...

Dneska byli moji třeťáci hodní a zároveň pracovití (takže ne útlum jako včera). Stihli jsme až na písanku vše, co bylo v plánu, a že toho nebylo až tak málo. Plus dodělávali včera započatou práci ve skupinách po třech. Včera seřadili rozstříhaný text pohádky, nalepili, napsali nadpis a někteří stihli vymyslet i nadpisy k jednotlivým částem (osnova pohádky), někteří toto dodělávali až dnes. Plus k těm částem ještě kreslili a lepili obrázky. A já nemusela skoro nic dělat, bylo úžasné je sledovat, jak se po počátečním občasném zaskřípání dokázali domluvit, co, kdo jak...A úplně nejlíp pracovaly skupinky, ve kterých byli jindy docela problematičtí kluci. Ale dokončili všichni a přišlo mi, že je to prostě baví. Tohle je výsledek skupinky holka a dva kluci, z toho jeden z těch "náročnějších". Domluvili se, že holka kreslila, kluci vybarvovali, holka psala, kluci vymýšleli osnovu a jako skupina dělali naprosto samostatně. No a ostatní plakáty sice nejsou na pohled tak líbivé, ale výborné jsou všechny.



Takže během všerejší jedné hodiny čtení a dnešní jedné hodiny výtvarky dokázali splnit téma do literatury (pohádka), do slohu a komunikační výchovy (posloupnost děje a čtení s porozuměním), do výtvarky (ilustrace textu), k tomu rozvíjeli minimálně čtyři klíčové kompetence ze šesti a určitě by se v tom našlo i nějaké to průřezové téma.

A pak že jsou projekty ztrátou času. A tohle ani nebyl projekt....

Informatika prý čtvrťáky baví, a to je zatím spíš týrám teorií, bezpečností, učí se správně zapínat a vypínat počítač a tak. Jedna vyučovací hodina je strašně krátká doba, než se dostaneme k puštění počítačů a než počítače naběhnou, už abychom zase vypínali, ale i tak mám po čtyřech hodinách pocit, že jsme udělali slušný kus práce.

No a kroužek, to je taková třešnička na dortu. Prý je to hrozně baví. A podle toho vypadá i ta práce s nimi...

Takže já už pak nestihnu žádné opravování a nic, protože než odvedu děti do družiny a trochu si poklidím na stole, zapíšu do třídnice a sbalím se, je půl páté, kdy musím opustit pracoviště, ale odcházím spokojená a nabuzená, přitom člověk by po sedmi hodinách výuky čekal spíš opak, únavu, vyčerpání.

Nic k diskuzi, jen potřebuju ventilovat....no a teď můžu jít pracovat (a doufám, že mě nad sešity to nadšení nepřejde ).