Školkové dítě a hranice mezi zdravím a nemocí

Dokud jsem byla na volné noze + RD, nemusela jsem žádné "rýmičkové dilema" řešit. Nudlající a pokašlávající dítě zůstalo doma, aby nešířilo nákazu dál. Teď jsem v situaci, kdy chodím do práce a nemůžu být 2x do měsíce týden na očr kvůli nachlazenému dítěti, které je bez teploty, jen pokašlává a sem tam se vysmrká. A tak si tu přemýšlím, kde je hranice mezi přijatelným a bezohledným jednáním.
Mají všechny děti s rýmou a kašlem (mluvím o těch bez teploty, které se jinak chovají normálně, tj. nejsou zchvácené) zůstat doma, ber hlídání, kde ber? Rozlišujete mezi akutní rýmou (kýchající a prskající dítě s vodovodním kohoutkem místo nosu) a rýmu zaléčenou (hustý sekret a nutnost vysmrkání jednou za hodinu), to samé s kašlem (dráždivý kašel vs. odkašlávání)?
Jak se díváte na ostatní rodiče při pohledu na jejich nachlazené dítě - rozlišujete podle toho, co o nich víte (zda je někdo na RD, zda je matka samoživitelka, zda pracuje z domova, zda by pro rodiče nebyl finančně problém zaplatit si hlídání v době nemoci), nebo měříte všem stejným metrem?
A jak to máte vy sami u sebe - chodíte s "bezteplotní" rýmou a kašlem do práce, nebo zůstáváte s ohledem na kolegy doma?