Re: Děvčátko, které mělo rádo Toma Gordona

Jo, bloudil jsem mockrát, ale u nás je to sranda. Nejlepší zážitek byl na samým konci 80. let, kdy jsem si k pokusu o získání indiánský vize vybral kopec ležící na Šumavě v pohraničním pásmu. Nahoru vede mnoho cest do jednoho bodu, seshora se mnoho cest rozbíhá do mnoha bodů. Ráno jsem scházel trochu jinou trasou, než jsem stoupal večer, měl jsem akorát bederku, byl jsem bosej, s dlouhejma vlasama a indiánskou dýmkou a pytlíkem na tabák v ruce. A octnul jsem se v neznámý krajině, na úplně jiným konci, než jsem měl v křoví schovanej batoh. Pamatoval jsem si akorát, na který zastávce jsem vystupoval.

Dva pohraničníci, který tam hlídkovali, na mě čuměli a čuměli a na mou otázku, kterým směrem že leží ta zastávka (od ní už bych batoh našel) se zmohli jen na protiotázku: "A občanku asi nemáte, co?" Protiotázka to byla jenom řečnická, nějak jim asi nedělalo dobře pomyšlení na to, že by mě předvedli před velitele. Utíkat přes dráty jsem očividně nechtěl, byl jsem jen blázen. Ukázali mi směr, otočili se zádama ke mně a pevným krokem vykročili pryč, v naději, že se ztratím a už se neukážu.

V Americe jsem nebyl (ale diskuse pod článkem je celkem poučná, jak co se týče americkej či kanadskejch lesů, tak americký prudérnosti při čurání ). Máme příbuzný ve středním Švédsku a tam začíná les přímo za městem, hned za cedulí "Linköping". Teta, co se tam provdala, poučovala každýho z rodiny, ať si nezahrává, že zabloudit se dá snadno a hned, les bez živáčka skoro na všechny strany, navíc placka - není moc nahoru a dolů a potůček, kterej u nás teče do nejbližší vísky, se může o x kilometrů dál vlejvat do neznámýho pustýho jezera.

Fatálně zabloudit se dá už na Slovensku, v Rumunsku, v Chorvatsku... V Šar Planině si touhle dobou (konec května) vyšlo před lety pár makedonskejch turistů na vejlet, bylo vedro, tak v kraťasech a tričkách, byli jen pár kilometrů od vesnice (a zas tak pustý to tam není, je to sice pastevecká, ale odedávna, od starověku, v podstatě kulturní krajina až do nejvyšších poloh, protkaná stezkama). A hádejte co? Vsadím se, že neuhodnete.

Zmrzli. Krupobití, prudký ochlazení, promokli do modra na kost, neměli sílu dovlíct se k lidem. Nekecám, je to čistá pravda, jsou o tom policejní záznamy. A stačilo mít s sebou suchý triko, ponožky a svetr...