Nevím co s námi bude

Ahoj rodinkářky.Chodím mezi vás už od roku 2005.Moc nepřispívám,většinou jen čtu. Jak se zakecám,nevím ,kdy skončit.Už jsem si dokonce nevzpomněla na přihlášení a musela si udělat novou registraci.K napsání tohohle příspěvku mě tak trochu vyprovokovala vedlejší diskuze.
Dneska ráno jsem se snad poprvé v životě přistihla,že nevím,jak dál. Jsem životní optimista a věřím,že se vždycky dá najít nějaké řešení.Teď nevidím nic.Prázdno.
Já a manžel jsme takoví Jeníček a Mařenka ze Severních Čech.Je nám 40+ a patří k nám dcera 16 a syn 10 let.Do začátku nám nikdo nic nedal,byt jsme koupili na hypotéku a na auto uspořili.Oba jsme pracovali.Já se v podniku dostala na dost slušný peníze.Když už jsem se měla po mateřský vracet do práce,podnik skončil.Ze dne na den. Práci jsem už pořádnou nenašla.Samý paběrkování ,brigády,dohody.Museli jsme začít sahat do rezerv.Před pěti lety měl manžel mozkovou příhodu a to byl začátek konce.V práci vyhazov,dostal ID.Dopadlo to samozřejmě tak,že jsme prodali byt ,auto ,všechno co šlo. Ale zůstali jsme bez dluhů a šli do podnájmu.Před rokem a půl jsme začali znovu od nuly.Musím říct,že nás to jako rodinu hodně stmelilo.Manžel si našel přivýdělek.Já práci taky měla.V nočním baru,ale dobrý.Mohla jsem si zase začít něco odkládat na stranu.Tady by to mohlo skončit.
Někdy vloni na podzim mi začali problémy se šéfem.Odešla kolegyně.Musela jsem dělat víc hodin.Nakonec jsem tam byla prakticky pořád a už jsem nemohla.Dohodli jsme se s MM,že buď míň hodin nebo skončím.Navíc dcera nastoupila na střední a neměl,kdo hlídat malýho.Já v noci v baru,manžel na taxiku.Uškudlila jsem nějaký peníze,aby bylo na pár měsíců na školu.To je pro nás prostě priorita.Počítala jsem,že hned něco najdu.Když jsem byla doma,manžel bral směny navíc.Ta hospoda mi asi dala zabrat víc než jsem myslela.Před vánoci jsem dostala svůj první velký epileptický záchvat.A od té doby je všechno v p***li.
Do práce nikam nemůžu.Mám několik záchvatů do týdne.Jsem na pracáku.Neberu samozřejmě nic.Musela jsem odevzdat řidičák.Strašně jsem to obrečela.Kdybych ho měla, mohla jsem nastoupit minulý měsíc jako provozní do penzionu.Takhle nic.Prakticky celé dny sháním nějaký přivýdělek.Je mi jedno,co to je.Na konci března došly peníze,kterými jsem dopředu zaplatila holce internát a nabila IN kartu.Škola nás se vším všudy stojí skoro 5 tis. měsíčně.Minulý měsíc jsem to ještě nějak dala.No teď po víkendu si musím přiznat,že je konec.Poplatila jsem nájem,služby apod.Dala na stranu na jídlo.A dál nemám.Nemám z čeho zaplatit internát.Dcera ještě ke všemu potřebuje 1500 na povinnou exkurzi.Včera odjížděla a brečela,ví jaká je situace.Není hloupá.Bojí se,že bude muset skončit.A já fakt nevím jak dál.V létě mám dohodnutou sezonní práci tady na statku.Dcera taky brigádu.To nám pokryje začátek šk.roku.Ale co potom.A co teď ty dva měsíce?Manžel se snaží,ale už teď děla 24-tky ob den.Mám na sebe strašný vztek.Nikdy jsem na tom až tak špatně nebyla.Nemám kam sáhnout,koho poprosit o pomoc.Hrdost už jsem dávno ztratila.
Děkuji všem,kdo jste dočetl ten román až sem.Aby bylo jasné,zkouším kde co.Hledám na internetu.Zkouším affiliate,píšu PR články.Zvládla jsem i vytvořit a obsluhovat web.Je to na nic.Až do teď jsem věřila,že to nějaké peníze přinese.Není z toho nic a nic nebude.
Chci touto cestou poprosit každého,kdo by věděl o něčem,nějaké práci.Je vás tu hodně.Třeba o něčem víte.Budu vděčná za jakoukoliv radu nebo nápad.Za každou cenu musím holku udržet na škole.Ta škola je pro ni všechno.Má svůj jasný cíl a za tím si jde.Zatím jí to vychází a já jsem na ni pyšná.Prosím pomozte mi ať může být pyšná i ona na mě,že jsem to dokázala.Nevzdám to.Možná potřebuju jiný pohled na věc.Postrčit správným nebo úplně jiným směrem.Možná někdo poradíte nebo aspoň povzbudíte. No přinejhorším půjdu vykrást banku,co mám hned u baráku