"Ruth - jak něco doneseme? Babička dává všanc svůj čas, jasně že je s těmi dětmi ráda a má je ráda, ale jakmile odrostou, bez pardonu to vše končí. Tak to je - takže mi přijde normální vědět, co za to - a to u obou stran."
Tak Tobě přijde normální, že "bez pardonu vše končí"?
Jako že ty děti toho člověka, co je hlídal, už ani nepřijdou navštívit, když odrostou?
Ale máš pravdu, že nějaký "co za to" by se stanovit mělo - asi by bylo blbý, aby ta "babička" za to sice "nic nechtěla", ale pak by čekala, že to "bez pardonu neskončí" a byla tvrdě zklamaná.
Pro mě je název "adoptivní babička" těžce zavádějící v případě, že by šlo o placenou službu.
Umím si představit dva scénáře:
1) placená paní na hlídání babičkovského věku - lze jí dát přesné instrukce, dostane finanční odměnu a tím jsme vyrovnáni, cokoli dalšího bude včetně citů, bude navíc. Když děti odrostou, nejsme jí ničím dál povinováni.
2) adoptivní babička - starší paní, která je třeba sama a ta mladá rodina se s ní spřátelí a "adoptuje ji". Pak se ta paní může k dětem chovat jako babička bez finanční úhrady, ale očekávala bych, že se v tom případě i ta rodina k ní bude chovat jako k babičce, tj. bude se o ni zajímat i jako o člověka, v nouzi jí vypomůže, bude ji vozit k doktoru a ošetřovat...
To druhý je mnohem náročnější a šla bych do toho jen ve velmi výjimečným případě. A pro případ č. 1 mi název "adoptivní babička" přijde těžce neadekvátní a zavádějící.