Po pohromě

Pokud někdo chce vědět, jak to dopadlo

Správný titulek by měl znít spíše Nic se nejí tak horké, jak se to uvaří.

Nebesa se slitovala.

Kotě přestalo mít průjem den před návštěvou.

Zakoupila jsem sprej. Výsledkem bylo sice ho.no v japonské zahradě (je to ještě děsivější než ho.no u moře či v lese, věřte mi), ale pak jsem to naštěstí vyvětrala. Luxusní stelivo pohlcuje pachy skutečně o třídu lépe. Nejvíc však pomohlo trojí v několikahodinových intervalech zopakované otření lautr všeho včetně čalounění ve všech místnostech octovou vodou.

Upekla jsem buchtu.

Tetičku jsem vyzvedla u vlaku. Cestou jsme jen tak letmo konverzovaly o nedůležitých tématech, jako je studium dětí a moje zaměstnání, a mně přitom vzadu v hlavě pořád běhalo měla bych se nějak zmínit - zmíním se - měla bych ji varovat - ale proč si komplikovat cestu - jestli se zeptá na kočky, zmíním se.

Protože jsem mladší a zdatnější, vyběhla jsem v domě schody rychleji a otevřela bytové dveře. Pan Kocour, tvor přátelský a zvědavý, vyšel na plošinku podívat se, kdo to k nám jde. Teta, o odpočívadlo níž, pravila přívětivě "No ahoj! Tys mě přišel uvítat?"
Vzápětí vystrčilo z bytu hlavu Kotě.
Teta, v půli posledních schodů, vytřeštila oči a pravila: "Panebože! Kotě! Vy jste úplně šílení!"

Ale ten tón... ten tam nebyl.

Kotě zvládlo tetu zlomit na první pohled! Ostatně, kdo by odolal malému hubenému nohatému koťátku, s hlavou velikosti kotěcí, ale ušima a očima velkýma jak pro dospělou kočku...

Třetí Kočka, dámička, která se nevtírá, ale je nutné se vtírat jí, na vše chvíli nevěřícně hleděla z předsíně a pak si odešla do kuchyně umýt tlapky. (A zadek. Asi nám chtěla něco sdělit.)

Po dvou dnech jsem tetu, od které jsme předtím vyslechli nejednu připomínku na téma přítomnosti koček v kuchyni na jídelním stole, přistihla, jak kotě zvedá na linku, aby si mohlo posbírat zbytky strouhaného sýra.

Tož tak