Přednost migrantům před vlastními občany

Častým argumentem odpůrců imigrace je, že na Západě tvoří často migranti ghetta, která vybydlují, koncentrují se tam sociální problémy a vycházejí z toho radikálně islamistické nálady. Je příčinou těchto ghett štědrý sociální systém nebo neschopnost západní Evropy je integrovat? Co udělat pro to, aby se tyto věci v případě velkého přílivu migrantů neodehrávaly u nás?

Primární příčinou vzniku ghett toho typu, jaká vidíme na předměstích Marseille nebo Paříže, je prosazování práv imigrantů při potlačování důrazu na plnění jejich povinností. Výsledkem jsou takzvané no-go zone, muslimské enklávy evropských měst, které jsou živnou půdou pro islámský radikalismus a představují významnou hrozbu pro západní bezpečnost. Jenom v samotné Francii existuje v současné době odhadem kolem 750 podobných oblastí, v Marseille se jako o no-go zone hovoří o téměř 184 km2, které přešly plně pod kontrolu muslimských gangů. Tyto zóny jsou důsledkem desetiletí uplatňovaných multikulturních politik, které podporovaly muslimské imigranty ve vytváření paralelních společností, oddělených od svých hostitelských zemí bez jakékoliv snahy o integraci. Ve Francii žije dnes přibližně 6,5 milionu muslimů (je to největší muslimská populace v EU). Mluví se o tom, že Francie stojí na pokraji sociální exploze v důvodu totálního selhání systému integrace muslimů do francouzské společnosti.
V ČR zatím nemáme muslimská ghetta obdobného typu, ani taková, jako jsou romské enklávy v severních Čechách nebo na Ostravsku, jejichž vznik a vývoj má v počátečních fázích podobnou dynamiku. Počet muslimů, žijících na našem území, je zatím relativně malý a co je podstatné, je mezi nimi poměrně málo ortodoxních vyznavačů islámu. Většina z nich pracuje a může si proto dovolit poměrně slušný životní standard.

Tato situace se však může velmi rychle změnit v případě prudkého růstu počtu imigrantů zejména z afrických zemí a jejich neřízeného rozptylování po republice, kde budou samozřejmě přednostně vyhledávat společenství souvěrců. Východiskem je prevence – příprava státu a obcí na krizové situace, jako je například uzavření hranic s Německem, a procvičování jejich realizace.

Pokud chceme zabránit existenci podobných enkláv v ČR, musíme se z těchto zkušeností poučit a v první řadě zabránit samovolnému vzniku oblastí s převážně muslimským obyvatelstvem. A to i v případě přílivu velkého množství imigrantů. Vláda by měla přehodnotit imigrační politiku a stanovit jakési „minimum práv a povinností imigranta“, jehož porušení bude tvrdě trestáno. Pokud si od samého začátku nesjedná státní moc u migrantů tvrdě respekt, bude nás to v budoucnu stát nejen spoustu peněz, ale v horším případě i životů.

Ekonom a publicista Lukáš Kovanda je přesvědčen, že vlna imigrantů nebude pro Evropu ekonomicky přínosná. Podle něho to nelze srovnávat s tím, kdy lidé ze sovětského bloku utíkali na Západ a po letech byli pro hostitelské země přínosem, jako například Miloš Forman pro Ameriku. Co říci na tyto argumenty?

S panem Kovandou bezvýhradně souhlasím, tato situace je zcela nesrovnatelná. Samozřejmě, mohou se objevit lidé, kteří by potenciálně mohli být přínosem (mezi Syřany a Iráčany jsou lékaři, inženýři i kvalifikované zdravotní sestry). V čem nám pomůže dvoumetrový Keňan, který se půl dosavadního života živil pytláctvím, nebo Eritrejec, který s mačetou a kalašnikovem v ruce prošel dvěma mezikmenovými válkami, to opravdu netuším.
Zhruba před týdnem se objevila tzv. výzva vědců, která bije na poplach před šířením xenofobních a rasistických nálad ve společnosti kvůli přívalu běženců. Vědci spílají české většinové společnosti, že nechce pomáhat lidem v nouzi a veřejnost naopak zcela z druhé strany většinově přijímání migrantů razantně odmítá. Kdo je v právu? Jak se postavit k mínění většiny, měli by ho politici respektovat nebo lidem vysvětlovat, že se mýlí?

Jsem rád, že tato výzva vznikla. Nechci nijak snižovat intelektuální úroveň jejích autorů a signatářů, ale pokud má tenhle pamflet svědčit o úrovni naší vědy a vysokého školství, potěš nás pán Bůh. Autoři výzvy přitom měli úžasnou možnost vyzvat tváří v tvář jedné z nejhorších krizí evropských dějin politiky, vědeckou obec i veřejnost k diskusi nad řešením skutečných problémů a otevřít prostor pluralitě názorů. Místo toho zvolili cestu, omezující svobodnou diskusi, analýzu a demokratické vyjádření názorů. Jejich jména ovšem zůstanou zachována pro budoucí generace, stejně jako jména signatářů dopisu, zvoucího do ČSSR ruská vojska