Občanská válka v Sýrii očima Syřanky

našla jsem zajímavý blog o Sýrii: http://cenefelsova.blog.idnes.cz/c/460154/jak-vnima-situaci-ve-sve-zemi-syranka-rukie.html

"Pokud chce člověk porozumět místnímu dění, musí se zabývat prostředím, které utváří mentalitu místních lidí. V Sýrii žije nespočet menšin. Většinu tvoří sunnitští muslimové. Prezident Asad pochází z malé menšiny zvané Alevité, která se považuje za jednu z větví islámu, ale VELMI neortodoxní.

Háfiz al-Asad, otec nynějšího prezidenta Bašara Asada, chtěl v Sýrii vytvořit sekulární stát. Když jsem chodila do školy, byl hidžáb zakázaný, stejně jako všechny ostatní typy šátků a další náboženské symboly. Sunnité vždycky těžce nesli, že zemi vládne příslušník menšiny a navíc se snaží o sekulární společnost. Jejich pocity frustrace a nenávisti se střádaly po mnoho let. Asad vládl pevnou rukou, ale neutlačoval lidi tak silně, jako třeba komunisté v Evropě. Lidé nebyli bohatí, ale vedli klidný a uvolněný život bez daní, měli volně dostupné vzdělání, bezplatné zdravotnictví atp. Asad udělal chybu, že nerozvíjel mezi lidmi politické povědomí a že každého odpůrce své politické strany jednoduše zavřel do vězení. Mám za to, že to dělal proto, že když se stal prezidentem, byla celá země v chaosu a všichni předchozí vůdci zahynuli při atentátech.

Největší problém se objevil v 80. letech, kdy Muslimské bratrstvo rozpoutalo nepokoje ve městě Hamá. Asad to posoudil jako pokus o náboženskou revoluci a tvrdě je potlačil. Sunnité to považovali za masakr vůči majoritě, nikoliv však vůči ostatní populaci. Muslimské bratrstvo bylo teroristickou organizací, podobně jako dnešní Al-Káida. Nastražovali bomby na různá veřejná místa, dokonce i do školních autobusů. Když mi bylo sedm, nemohli jsme kvůli tomu jet na školní výlet. Většinu odpůrců Asad zlikvidoval, ostatní vyhostil ze země. Celé rodiny skalních muslimů utekly do Saudské Arábie.

Pak nastalo období klidu, které trvalo až doteď. Menšiny se za Asadova režimu cítily bezpečně - a cítí se tak dodnes, všimni si, že se křesťané nepodílí na revoluci ani Arabském jaru. Sunnité se museli naučit žít vedle všech a tolerovat jiná náboženství. Rozhodně jsme tu ale neměli to, čemu říkáte svoboda slova.

Když sleduji, co se děje nyní, přikláním se k názoru, že přístup Asada byl v něčem správný. Původně se nepředpokládalo, že by po smrti Háfize Asada do úřadu nastoupil jeho syn Bašár, který pracoval jako lékař ve Velké Británii. Přední členové strany ho však povolali zpět do Sýrie, aby se ujal vlády. Zřejmě tím chtěli zachovat politickou stabilitu země. Asadův syn je moderní člověk se západním stylem myšlení. Zavedl tu internet, mobilní telefony, snažil se udělat pár změn v sociálním systému. Osobně si ale myslím, že není dost silný, ovládají ho významní členové strany a znemožňují mu realizovat některé plány. Myslím, že udělal chybu, když dal větší náboženskou svobodu sunnitům.

Věřím, že na začátku revoluce stáli lidé, kteří se upřímně snažili o politickou změnu. Avšak rychle mezi ně infiltrovali náboženští aktivisté, kteří tento nástup už mnoho let tajně plánovali! Proč by se jinak demonstrovalo vždy jen v pátek, po modlitbě v mešitách? Mám z první ruky zprávy o lidech, které náhodně zabili ostřelovači ze střech, aby si lidé mysleli, že je bezdůvodně zabíjí vláda, a povstali proti ní. Přitom ti ostřelovači byli vycvičení žoldáci Al-Káidy."

je to delší, tak si to přečtěte