Dostáváte rádi dary?

Já zjišťuju, že velmi málokdy.

Je to do určité míry společenská povinnost a mám to v sobě i já vtištěné,, takže se toho asi do smrti nezbavím, a taky nevím, jestli kdyby opravdu došlo na věc a od svých nejbližších bych nic nedostala, jestli by mě to nakonec nemrzelo ve smyslu "že si ani nevzpomněli", ale asi nejradši bych byla, kdyby bylo tohle možné udělat bez toho hmotného doprovodu. Třeba nějakou virtuální pohlednici nebo tak něco.

Kdyby tohle bylo splněno, tak bych si asi dost oddechla. Líbí se mi z věcí máloco, ale když už, tak mi vyhovuje jít a rovnou si to koupit, protože je to přesně to, co chci; dát si to od někoho darovat je zbytečný zdržení a nechat se překvapit má zase dost malý procento úspěšnosti, že se dotyčný trefí.

Úplná noční můra jsou pro mě "povinný" oslavy v práci - jako že se od oslavence čeká, že obstará nějaký pohoštění, a ostatní mu dají nějaký dárek - většinou něco, bez čeho by se docela dobře obešel. Nechtěla bych mít na svoje narozeniny takovejhle opruz, i když je mi jasný, že to ti lidi myslí dobře a že je to do určitý míry společenskej rituál. Nejblíž mému postoji by asi bylo - nechci nic chystat a nechci žádný gratulace. Asi mi na tom vadí, že je to takový "na povel" a že by se ti ostatní urazili, kdyby se to nekonalo, a mně by se třeba vůbec nechtělo se s něčím patlat.

Jak to máte vy - slavíte rádi, dostáváte rádi dárky?