Jak snášíte nedostatek fyzického kontaktu?

Jste kontaktní typy, nebo spíš samotáři?
Mám tím teď na mysli fyzickou blízkost mezi partnery; přátelská objetí nebo otlapkávání od dětí nechme stranou. Jakou máte potřebu kontaktu a jak snášíte, pokud delší dobu není? Formálně jsem sice (stále ještě) zadaná, nicméně už cca 2,5 roku si připadám osamělá a občas se stane, že se mi po nějakém tom přitulení zasteskne.
Předesílám, že rozhodně nemám v úmyslu se v brzké době hnát do vztahu nebo čehokoli takového (to aby zase někdo nechtěl rýpat), naopak. Ocenila bych proto spíš radu, jak podobné nežádoucí pocity aspoň trochu "utlouct", když se čas od času objeví. Dá se tomu nějak racionálně poručit, nebo je to jen otázka času a zvyku?