Kam se dá utéct?

Holky, ty miliardy nejsou moje, ale přemýšlela jsem, co s nimi - hodit do vany a válet se v tom, může být dobrá sranda, ale to jednou skončí, pak bych asi koupila ostrov a zdrhla, utekla pryč.

Už mě to fakt neba! Jsou tu zákony, nařízení, jsou tu nedostatky, hlavně financí a taky lidský faktor, frustrace na všech stranách, jejich i moje.

Včera v Jičíně na onkologii - včera zemřel manžel (tchyně), co mám dělat? Po třech půlhodinách, čekání, jedna sestra, druhá sestra, třetí přinesla černý pytel - podepište převzetí pyžamo, papuče, atd. mobil zůstává do řízení, tady máte papír, to je vše. Bez dobrý den, účasti, ani doktor, ani nashle.
Kolik na tyto situace mají školení, samozřejmě za peníze, vypracované metodiky, a skutečnost je k pláči.
Ve škole má být asistent. Není. Ty děti mají právo na něj zakotvené zákonem, opak je diskriminace (Šabatová). Nejsou peníze. Ve škole, na městě, na kraji. Nejsou. Nejde.
Změna školy - ve spádové vás musí vzít. Musí, ale nechtějí. Neochota napravovat dosud zanedbané a jiné škody, bez asistenta (nejsou peníze, není a nebude), zátěž, to po nás nemůžete chtít.
Ve škole - zanedbání a škody - to enní možné, to vidíte špatně, vaše děcko nestačí, vy si zkreslujete jeho možnosti (pas ve specce pro pas, o těch škodách se nešířím z obav kdo,co,koho,kdy zná, potká atd., odchází tři děti, to je dostatečně výmluvné).
V nemocnici - už máte diagnozu, dál nic nečekejte, s tím musíte žít.
Sociálka - žádost o pnp z 16. ledna není vyřízená, protože si žádají další zprávy, původní z podzimu se našly po 40 min. čekání na chodbě, chtěla jsem je vidět, protože jsou to přece citlivé informace a nemůžou se přece ztratit, někde válet. Paní lékařka (posudková) chce nové; dokládám nové, mám z března a dubna - ale to jsem v lednu neměla a nevěděla. "Pak" si zavolejte. Kdy pak, za týden? Neee, tady nemáme jenom vás, zkuste za měsíc..

Já si připadám, jak slepička, co chodí kohoutkovi pro vodičku.. Přestala jsem chodit do práce, ale lítám, a všude se ke mě chovají, jako .. já nevím, jsem nějaká špína, rohožka, o kterou si každý může otřít boty?
Nechci zázraky, chci, co určuje zákon, co je dáno příslušné profesi (min. empatie a učitelka ať je ve třídě a učí), ale svými požadavky obtěžuji, otravuji, maximum výstupu mých snah je povzdech úředníka, doktora, prodavačky atd. (to se vztahuje k té frustraci). Připadám si, jak žebrák, co prosí o almužnu.

Dělám něco špatně? Nebo žiju v nějaké schíze? Že na papírech je všechno krásné, ve skutečnosti nedostupné..
A tak sním o vysvobození ve formě této závratné výhry a plánuji (vzdušné zámky) útěk, únik. Máte návrhy? Kam, kde? Kde se dá ŽÍT? Je ještě nějaký volný ostrov, nebo mám hledat jinou planetu? Vykopat zemljanku?
No, díky za přečtení. Ulevilo se mi :)