Škola hrou

Dějepis: Středověký vládce byl král, jeho syn králík (dcery ramlice). Katovy děti byly kaťata. Ministři tehdy bydleli na hradech, kde jim strašilo ve věži. V hladomorně byl Chládek. Po bouřkách přicházívaly pohromy. Kdo cítil v kostech mor, měl v nich morek.

Zeměpis: Syn Norky je norek, syn Polky je valčík. Všechny řeky tečou do Řecka. V Polsku žijí poldové. Náměstci bydlí na náměstích, v ulicích uličníci, v horách horníci. Hospody bývají orientovány na západ, aby se do nich snáze zapadlo (proto to u nás tak vypadá). Vychází se z nich k ránu, odtud východ. Se světovými stranami vědí své v Praze, kam se do jedné čtvrti chodí na Malou Stranu. Proto máme tolik vychcaných poslanců.

Přírodopis: Geneticky modifikované organismy vznikají křížením. Samce nazýváme křižník, samici křižovatka. Samice slepýše není hadice, nýbrž slepice. Zkoušeli jsme před písemkou strkat hlavu do písku a už máme po ptákách.

Výtvarná výchova: Netopýři sice patří do přírodopisu, přesto však v hodinách netopíme – pouze temperujeme. Z ručních prací si žáci přinesou kladívka, která učitel rozdělí vždy mezi čtyři žáky. Na koho nezbyde, lze použít i čtvrtku másla, žák to však obvykle jenom zmastí. Do kapsy ovšem strčí všechny ten, kdo si ji namastí – inu, to je umění.

Hudební výchova: S Novosvětskou slízl Dvořák Smetanu, zatímco ten učil v nouzi Dalibora housti. Noty písně „Svatý Václave, ty jsi dědic české země“ jsou nám zvláště drahé proto, abychom se naučili, že při dědickém řízení nám notář nezřízeně zabrnká na peněženku.

Matematika: Vpisování správných výsledků do testu učitelem nazýváme počítáním, včasné vypisování taháku předčítáním. Kdo tahák dobře neukryje, snadno se přepočítá, neboť mu to učitel spočítá.

Fyzika: Sjíždíme-li na šikmou plochu, nasadí rodiče nejprve všechny páky a poté utáhnou šrouby. To jsou nejjednodušší stroje. Na šikmou plochu proto raději nesjíždíme, pouze se sjíždíme.

Chemie: Praktika: Hormonální koktejl namícháme, šátráme-li tajně pod lavicí při hře na zkumavku. Účinnost je tím vyšší, čím nižší je hodnota sukně vyjádřená látkovým množstvím. Chce to trochu cviku (škola pořádá zájezdy do Cvikova).

Cizí jazyky: Němčina je snadná, musí se jen mlčet (a držet krok). Podobně španělština, postačí umět „vesnice.“ Dánština se u nás nevyučuje, protože žáci by se rozmluvili až po řádném zlískání – a tělesné tresty jsou u nás zakázány. Stojí-li škola v kopci, lze jako volitelný předmět zavést svahilštinu, pod podmínkou, že lektorem bude skopčák.

Český jazyk: Čeština je věcí cti. Ovšem vzor „město“ je naváděním ke korupci („těsto“ k zločinnému spolčení). Na každý pád, mateřský jazyk bývá nejpádnější v den vysvědčení. A teď už pádlujte, konec vyučování!

http://www.msmt.cz/ramcovy_vzdelavaci_program/pracovni_listy/skolahrou.aspx