Dá se ještě pomoct dospělé ženě, která byla jako dítě zneužívaná? - druhý díl - po 15 měsících

Před rokem a něco jsem zakládala diskusi ohledně mojí minulosti a řešila jsem, jestli má cenu ještě vůbec podnikat nějaké kroky, jestli je šance, že bude líp.
A první výsledky jsou tady. Kamarádka tady odtud, psycholožka, mi zajistila kontakt na naprosto dokonalou terapeutku, se kterou se vídám pravidelně každý týden. Terapie je takový očistec, někdy je to jednodušší, povídáme si o normálních věcech, někdy je to prostě hodně těžké a depresivní. Na začátku bylo všechno složité, špatně se někomu cizímu vypráví o věcech, které jsem s někým probrat musela. Měla jsem chuť to vzdát, ale neudělala jsem to a dnes jsem ráda. Některé pocity téměř vymizely, už půl roku mě nenapadlo, že bych měla spáchat sebevraždu, necítím se tak děsně špinavě. Zlepšilo se mi sebevědomí. Samozřejmě i teď mám někdy výčitky svědomí, ale že je líp, jsem si uvědomila před týdnem, kdy mi kamarádka dala hromadu tašku deodorantů, které dostala od své klientky, která je měla z práce, a první, co mě napadlo, nebylo, že smrdím a jsem špinavá a ona si to určitě myslí … Prostě jsem věděla, že se jen podělila o něco, čeho mělo hodně.
Chci poděkovat všem, kteří tehdy povzbudivě reagovali, i těm, co mi psali soukromé maily a svěřovali se s podobnými zkušenostmi. Některé mi napsaly, že by neměly odvahu někam dojít. A já jim teď chci napsat, běžte do toho, fakt může být líp.
Měla jsem na terapeutku štěstí, neskutečně mi vyhovuje, pokaždé se k ní těším, smějeme se a vůbec jsem s ní ráda. Naopak možná je trochu problém to, co mi probíhá v hlavě, ale už mi tady, zase v jiné diskusi před několika měsíci, psaly zdejší psycholožky, že přenos je součástí procesu. Po dlouhých 9 měsících sebetrápení, jsem si dodala odvahu tohle téma otevřít na terapii. Bála jsem se reakce, ale ta byla od paní terapeutky moc hezká.

Sharien, díky. Ale děkuju ti často, to víš.