Čeho se ženy vzdají

Mám celkem reprezentativní vzorek, zastupuju půl napůl chlapy i ženské. Občas tak přemýšlím nad mechanismy chování lidí ve zlomových situacích. Já si snad půjdu jako dpolněk vystudovat psychologii nebo co...

Jak to, že chlapi se většinou nevzdají majetku kvůli dětem a ženy jo? Takové to: tak mi nech dítě a nech si barák i s polema a autama.... A dokonce, dobře, nechám ti dítě, pole, auta i baráky, hlavně aby bylo dítě šťastný, protože to tak chce..

Přebírám si sama pro sebe, jestli je tohle vzdávání se dobře. Jestli není lepší se někdy zatvrdit a zabojovat, už jenom proto, aby z toho dítěte, co nechávám tatínkovi, ke kterému dítě chce, protože tatínek má spoustu peněz, nevyrostl kalkulující tvor, co jde jenom po prachách. Nebo proto, abych s dítětem nežila z ruky do huby, zatímco tatínek si bude žít ve všem, co vybudoval. Udělat něco, co se zdá kontraproduktivní teď, ale v budoucnosti to něco vyřeší? (tohle podle mně totiž chlapi umí - udělat něco nepříjeného teď, dkyž vědí, že v budoucnosti jim to něco přinese, zatímco ženský se složí, že jejich bobíšek je nebude mít rád, tak mu radši ustoupí teď, ale v budoucnu se jim to vymstí).

Kde je ta hranice, kdy zabojovat a kdy se na to vykašlat?