Máte doma nezaměstnaného manžela?

Dobrý večer,

osud si se mnou v poslední době celkem zahrává a je mi ze všeho smutno. Žili jsme klidný rodinný život, bez starostí, dokud manžela nepropustili z práce. Je to už přes rok, co je nezaměstnaný. Nevím, jestli je to kvůli věku - 47 let nebo kvůli oboru, ze kterého vychází ročně stovky absolventů.

Nehledám rady typu upravit si životopis, snížit své nároky a přestěhovat se. Mám okamžiky, kdy si říkám, že náš život skončil. Nevím, jak vypadá deprese, někdy mám pocit, že ji už i mám. Nechuť nic dělat, nic pro mě nemá smysl, jsem unavená.

Dříve měl náš život nějaký řád, člověk někam patřil, měl pocit, že někam směřuje. Teď mám pocit, že jsme nějak mimo společnost, nepotřební a čekáme na důchod, protože nic jiného už stejně nepřijde. Ztracené místo se nevrátí a jiné není.

Já pracuji a peníze stačí. Jsem už ale citlivější, protože vím, že pokud bych přišla o místo, tak nové nebo dobře placené najdu dnes těžko. Mám pocit, že musím pořád šetřit. Člověk totiž velmi rychle může spadnout mezi chudé lidi. Ani o tom neví. Je to raz dva. Stačí přijít o práci. Dříve jsem také nevěřila, když mi někdo říkal, že to může potkat každého. Dnes už vím a raději nezaměstnané nehodnotím. Jenže ne všichni jsou takoví - občas si vyslechnu od lidí, kteří šťastnou náhodou ještě místo mají, že manžel je asi k ničemu, že asi nic neumí, když ho nikde nechtějí apod. Je mi z toho potom smutno a říkám si, co když mají pravdu. Jenže co mám dělat? Jste někdo v podobné situaci? Jak se s tím vyrovnáváte?