Máte rádi návštěvy u vás doma?

Já ne a vyhýbám se jim, jak můžu.

Když jsem byla malá, chodilo k nám na návštěvu jen pár příbuzných a my chodili taky jen k pár příbuzným. Občas jsem zašla k nějaké spolužačce (to mi moc nevadilo). I jako malá (myšleno bydlející u rodičů) jsem návštěvy neměla ráda (oboustranně).

Jsem vdaná, mám dvě předškolní děti, jsem na RD. 6 let bydlíme ve vlastním bytě, malém 3+kk. Nikdo k nám moc nechodí (nejvíc moji rodiče - berou si dceru občas na víkendy, pak manželovo rodiče). Výjimečně nějaká kamarádka, když jsem jí hlídala dítě (ale většinou tu kamarádky strávili jen nezbytně nutnou dobu). Párkrát tu měl manžel kamarády s rodinami. Nám to tak vlastně vyhovuje (i manželovi). Takže, kde je problém?

Během té doby, co jsem s dětmi doma, jsem se tu seznámila s docela dost maminkami. U pár jsem doma byla, ale taky jen málo a krátce. Hodně maminek nás (mě a děti) zve k sobě domů, my pokecáme, děti si pohrají. Ale já nechci přijímat pozvání už jen z toho důvodu, že bych je pak nejspíš musela pozvat i k sobě domů.... Ráda pokecám na hřišti, ale k někomu domů (nebo k sobě) moc ne. Jak odmítnout pozvání, abych neurazila. Snažím se vymluvit třeba na rýmu u dětí (hlavně přes zimu), nebo to nějak nenápadně zamluvím, nepotvrdím, převedu řeč jinam.

A co vy? Máte to podobně jako já? Proč nezvete návštěvy k sobě domů? Děkuji všem, co dočetli až sem a ještě napíší názor