Právo na život a důstojný odchod z něj

Holky, mamky, už jste mi hodně pomohly, prosím znova. Je pozdě a jsem unavená, tak doufám, že z toho neudělám guláš, ale dám to do jednoho tématu, i když na srdci toho mám víc než dost..

Právo na život -
co je vlastně touto frází myšleno? A já to myslím tak, proč vlastně je humánní, morální a nutné (?) zachraňovat každý život? Jako opravdu extremní příklad dva naprosto protichůdné - holčina lehce po dvacítce velmi těžce postižená tuberozní sklerosou, napadá vnitřní orgány, srdce, mozek, ledviny, kombinace s mentální retardací, hlubokou, taky epilepsie a menierovou chorobou, porucha rovnováhy (dg velmi zjednodušeně), tato kombinace dávala předpoklad na max šest let života.. současný stav: naprostý ležák, spí, možná je to koma, zápal plic, dyalýzuje skoro rok - krom odsávačky, atb, epi léků a dyalýzy není na žádných přístrojích ani opiátech - a žije, pořád.. naproti tomu případ sebevraha, muže, opuštěného, bezdomovce, podvodníka, který učinil spoustu lidí nešťastnými a hodil si smyčku v lese; byl nalezen, léčen a s dávkami ad žije. Nevím, jestli z toho vyznívá podstata té otázky - proč a jaký život stojí za to zachraňovat? Nechci z toho dělat debatu o duších a životě po životě, karmě (naší nebo jejich?), ani eutanazii, ale o tom, proč jsme až tak moc etičtí v tak (hypoteticky) zbytečných případech.. (Těžká volba slov, nechci to mít moc dlouhé, nepovažujte, prosím za necitlivost.)

Důstojný odchod ze života -
psala jsem tu kolem vánoc a dostala od vás docela dost tipů na organizace nebo sdružení, které s tímto pomáhají, stejně jako jsou schopny zajistit pomoc pečujícím osobám - ta holčina je konkrétní a v tomto stavu je v LDN, pojišťovna další pobyt už neproplatí a oslovená zařízení ji nechtějí přijmout. A protože je to o penězích, jakmile by se něco našlo a přijali ji, její matka jako pečující osoba bude celou péči a pobyt hradit - z příspěvku na péči, důchodu plus doplácet cca dalších pět tisíc, přičemž sama žádný příjem nemá, při rozsahu této péče nepracuje a na dávky nemá nárok vzhledem k příjmu společné domácnosti a vlastnictví auta. Sama potom bude naprosto bez prostředků - z uvedených důvodů - v době umístění dívky v nějakém zařízení a taky po jejím úmrtí (soc. pracovnice radila najít si ubytovnu nebo azylák, za dvacet let péče!). A pro oba tyto případy jste pro mě tenkrát měly nějaké adresy - prosím napište mi je ještě jednou, diskusi mi to už nenašlo.

Snad to nemám moc zamotané a za délku se omlouvám. Jedná se o Ostravu a okolí, Moravu. Vzhledem k dosavadnímu přístupu stávajícího zařízení jsme zatím byly schopny jen podat podnět ombudsmanovi, dál si nevíme rady..