Jak vám to doma spolu povídá?

Manžel tak zvláštně komunikuje. Příklad. Přinesl na vyprání z práce kalhoty. Vyndal je z batohu až v jedenáct večer. Říkám mu, že už pračku pouštět nebudu tak pozdě, ale že mu je přemáchnu ručně. A on, že to mám nechat, že to nevadí a ať to neřeším. Tak jsem to neřešila. Včera mi ironicky pravil, že děkuje za ty kalhoty.
A takhle je to občas vlastně celé manželství. Neumí říct, jak mu je. Neumí si říct, co chce a je schopnej takhle něco odmítnout a pak si stěžovat, že to nemá. Taky nikdy nevím, co z něj vypadne. Ikskrát jsem se snažila mu to vysvělit. On že si to neuvědomuje a že je potřeba na tom pracovat. Celé roky je to stejné.
Tvrdí mi, že na něj útočím. Jenže já to vždycky dělám až v reakci na nějakou jeho divnou hlášku. Je možné, že si to fakt neuvědomuje? Připadá mi, jako by to měl posunuté. Většinu času poker face...a když chce,jak on říká vyjádřit názor,už mi to připadá, že to říká odtažitě a vyčítavě. Nevím, možná to mám zkreslené já...
Musím teda podotknout, že manželův otec je hnusnej na každýho. Nedá se s ním diskutovat. Nesnese cizí názory. Komunikuje velmi útočně. Jednou jsem ho slyšela, kterak posílá tchýni vyplít mrkev, že to má zarostlé. A druhý den, když plela, se jí dotázal, co furt blbne s těma záhonama, že si pak stěžuje, že je unavená..myslela jsem, že mám halucinace!!!
Chápu, že manžela poznamenala výchova takového otce, ale nechápu, že si to neuvědomuje...