Lze nějak kulantně vyjádřit nespokojenost s nevěrou v rodině?

Ráda bych se zeptala zde přítomných, kteří/které si někdy třeba prošli něčím podobným, zda by mi neporadili co na ně zabralo, či u nich zabralo...?
Mně velmi blízká osoba, s největší pravděpodobností zažívá "krizí středního věku" a kompenzuje si to nevěrou.
Já to bohužel vím a vážím si důvěry oné osoby, ale vidím jak rodina začíná "trpět" touto nevěrou a jak onu "zamilovanou osobu" nový vztah pohlcuje i když na venek tvrdí že nikoli.
Lze v tomto směru něco podniknout tak, aby dotyčné osobě došlo, jak její jednání/konání ve všech směrech ovlivňuje chod rodiny a vše s ní spojené?
Je to taková nepříjemná situace a přemýšlím jak bych mohla "prospět", ale neublížit a neničit...na druhou stranu někdy už je to skutečně neúnosné a je mi nepříjemné to "skousávat"...