Příchod Vánoc a jiné pohromy

Neodvratně se blíží Vánoce a mě jako každý rok bere panika a pocit, že mě čeká hromada poviností, do kterých bych se dobrovolně nepouštěla. Začíná to blázněním s čertama, výrobou ozdob ve školce, pokračuje besídkama (dneska jsem se statečně zhostila první) A vyvrcholí to víc jak týdnem "domácí pohody", který se děsím týdny do předu. Nebude školka, spousta obchodů bude zavřených, kamarádky budou po příbuzých a bude nutný nějak zabavit děcka, abysme se z toho nezbláznili docela. Jako na povoru bývá okolo slunovratu obleva, takže zimní radovánky nepadají v úvahu.
Děcka už od listopadu doma nadšeně prozpěvujou písničky o Vánocích, cukroví, lásce a já nevím, čem ještě, řešej, co jim přinese Ježíšek. Všichni se tváří, jaký úžasný svátky nám to přichází... Jen já bych se nejradši někam zahrabala a vylezla 31., nebo nejlíp 2. 1. následujícího roku. Maminečky pečou, ještě školní děcka zuřivě udržujou v iluzi, že dárky nosí Ježíšek.... Nechápu.
Nejsem otrokyně úklidu, pečení a nákupní hysterie, ale stejně mám z Vánoc hlavně nepříjemný pocity. Už jsem to vzala tak, že je to nepříjemnej úkol, kterýho se musím zhostit, ale ještě se z toho potřebuju vykecat.