Tak ani u nás nesedí počty omluvených hodin

Máme taky terciánku, vcelku bezproblémovou jedničkářku, letos tedy s jednou dvojkou. Někdy v březnu ztratila a pak znovu našla svůj omluvňák, mezitím si pořídila nový, po znovunalezení oficálně používala ten starý. Nový jsem od té doby neviděla. Včera přinesla vysvědčení a dneska ráno odjela na Slovensko a do Polska se skupinou. Nějak mi to nedalo nepokochat se ještě jednou a všimla jsem si dost vysokého počtu omluvených hodin. Až zarážející. Vzala jsem omluvňák a počítala a došla k odpovídajícímu číslu 83 hodin. Na vysvědčení 107.
Netvrdím, že jsem si nikdy nenapsala omluvenku, ale rozhodně ne v jejích letech a navíc jsem měla máti, která mě hnala do školy pomalu i s teplotou, zatímco já jsem ochotná občas dítěti omluvit i malichernější důvody. Vztah máme myslím dobrý, hodně důvěrný, jsem poměrně benevolentní matka. Takže vážně nechápu, proč by to měla za potřebí?
Manžel by to neřešil vůbec. Já teda jsem naštvaná poměrně dost. Ne proto, že by byla flink, ale protože pokud si to omluvila sama, udělala na mě podraz a to je jediné, co u svých dětí opravdu nesnesu. Mladší syn, který chodí na stejný gympl, mi řekl, že mu dcera sama jednou řekla, že jí nezajímá nějaký tématický den, že se půjde podívat na hrad, kde zrovna probíhaly slavnosti. Chtě-nechtě jsem nakrknutá i na něj, že mi to neřekl.
Co s tím? Má to míru, takže žádná tragédie, ale mně vadí podraz, to bych jí chtěla dát pocítit. Že ohrozila naši vzájemnou důvěru. Tresty jako zákaz PC, TV - vystačí si sama se sebou, tohle je bezpředmětné. Pár facek nepraktikujeme.